Ilona Švihlíková: Na tygru a bez kontroly

14. února 2015, 23:45 - Ilona Švihlíková
14. února 2015, 23:45

Tradiční kapitalistické ekonomiky začínají zjišťovat, že růst úvěrů už zdaleka nemá takový stimulační efekt jako dříve. Zatím ale všechny dělají, že to nevidí.

Dokazují to například dvě zajímavé zprávy z poslední doby. Ta první z nich se týká úvěru a jeho role pro současnou ekonomiku, kterou vypracovalo Centrum pro vývoj globální ekonomiky na Kalifornské univerzitě.

Výzkumníci se v dlouhé časové řadě (od roku 1870, hovoříme tedy o kapitalistických ekonomikách a zároveň vzniku světové ekonomiky) věnovali ve vybraných vyspělých ekonomikách vazbě mezi HDP a úvěry. Zjistili, že i když s výkyvy, tak poměr úvěrů k HDP byl až do 70. let minulého století poměrně stabilní.

Ale pak se „cosi“ stalo a úvěry začaly dynamicky růst, jako nikdy v historii. To „cosi“ je samozřejmě začátek globalizace, která je neodmyslitelně spjatá nejenom s pracovně-úspornými technologiemi, ale také s financializací.

Tvůrci analýzy z toho vyvozují, že žijeme ve velmi křehkém světě, velmi odlišném od života našich předků. Navíc podotýkají, že jejich odhady jsou spíše konzervativní, protože nezahrnují sekuritizovaný dluh. Na základě prozkoumání více než dvou stovek recesí, došli k poznání o propojenosti úvěrového boomu a následného silného poklesu ekonomiky.

Není divu, že si kladou řadu znepokojivých otázek. Jak je možné v takovéto závislosti na půjčování (na soukromém úvěru) dál fungovat? Znamená to, že se – pokud se „něco“ nestane - musíme připravit na nárůst četnosti finančních krizí, které se stanou běžnou součástí života.

V jednom z možných scénářů uvádějí, že se nakonec všechny vyspělé země mohou podobat Irsku či Kypru s poměrem úvěru k HDP ve výši 500 a 1000 procent. Bylo by záhodno provést „deleveraging“, tj. snížení poměru úvěru k HDP, ale jak, ptají se autoři. Pokud bychom to udělali, zpomalíme ekonomický růst, který se i tak ve vyspělých zemí začíná blížit „novému normálu“ – dlouhodobé stagnaci. (Celou analýzu si můžete přečíst zde)

Výstižně navazuje aktuální studie McKinsey Global Institute: Debt and (not much) deleveraging. Zpráva konstatuje, že globální dluh se stále navyšuje a představuje závažné výzvy pro finanční stabilitu. Globálně činí 199 bilionů dolarů, což je 286 procent světového HDP. K zemím, kde od krize došlo k poklesu dluhu, patří jen několik málo zemí, např. Izrael či Argentina. Rekord zaznamenalo Irsko, jehož dluh se  od roku 2007 zvýšil o 172 procent.

Studie identifikuje několik oblastí, které vzbuzují obavy. Jednak je to čínská ekonomika, jejíž dluh se od roku 2007 zvýšil čtyřikrát, asi polovina z něj je vázána na sektor nemovitostí, ale je spojen také s rozšířením stínového bankovnictví. V případě domácností hlavní zátěž (cca tři čtvrtiny) tvoří hypotéky. Nárůst dluhů domácností minimálně ve vyspělých zemích můžeme vnímat i v souvislosti s výsledky zprávy Mezinárodní organizace práce o pokračujícím oddělování produktivity práce a vývoje mezd. Jednoduše řečeno, mzdy ve vyspělých zemích stagnují.

Své svědectví vydává i politika „fiskální přísnosti“ a to nejen na nešťastném Řecku. Většina nárůstu vládního dluhu se týká vyspělých zemí, dominuje samozřejmě Japonsko, které svůj dluh masivně monetizuje, aniž by ovšem čelilo hrozbě hyperinflace.

Ve zprávě McKinsey se rovněž dočteme, že se zdá, že ekonomiky potřebují stále větší dluh, aby mohly růst. Tentýž výrok najdeme v knize Velká finanční krize (Foster, Magdoff), kde tvrdí: „Přestože celková míra zadlužení bez přestání roste, její stimulační dopad na ekonomiku očividně klesá.“ To zároveň odpovídá Magdoffově a Sweezyho tezi, že kapitalistické ekonomiky nezadržitelně tíhnou ke stagnaci. Zatím ale vyspělé země předstírají, že mohou jet na tygru a řídit ho. Ve skutečnosti ovšem on řídí je.


Čtěte další komentáře Ilony Švihlíkové:

Kvantitativní uvolňování - boj proti deflaci, nebo měnová válka?

Nízké ceny ropy - kdo vydrží a kdo padne?

Čína jako největší ekonomika světa?

Vysoká a nebezpečná hra Saúdů

Nůžky mezi bohatými a chudými se rozevírají dál

Zametá ČNB stopy svého selhání?

Největším nepřítelem kapitalismu je kapitál sám

Participativní rozpočet – princip, ne úlitba „otravným“ občanům

Euroasijská unie jako nová hrozba?

Ohrožený dolar?

Tabu monetizace aneb Změňte peníze!

Zemní plyn jako strategická zbraň?

Mýty českého zahraničního obchodu

Ilona Švihlíková hodnotí uplynulý rok: Fáze kapitalismu aneb Co je normální?

Šok na druhou

Varovné signály

Minimální mzda jako překážka pokroku

Rentiérský kapitalismus

Hledání živé vody

Nejasnosti kolem dluhů

Kypr jako průzkum bojem

Rozhovor s Ilonou Švihlíkovou: Plať daně, kde máš zisky. Matku si měj třeba ve vesmíru


Ilona Švihlíková působí na Vysoké škole mezinárodních a veřejných vztahů v Praze, kde vede katedru politických, společenských věd a ekonomie. Je kritičkou globalizace a kapitalismu, na toto téma vydala v roce 2010 knihu „Globalizace a krize“. Je koordinátorkou občanské iniciativy Alternativa Zdola, která mimo jiné hledá alternativní ekonomické systémy.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče