Ilona Švihlíková: FED a míra nezaměstnanosti

09. října 2015, 18:15 - Ilona Švihlíková
09. října 2015, 18:15

„Uuuuž?“ „Ještě ne.“ Ne, nejedná se o scénu z pohádky, kdy se očekává narození dědice trůnu. Podobně vypadá napětí, které mu svět propadá při každém zasedání FEDu a týká se možného zvýšení úrokových sazeb.

FED má ve Spojených státech širší mandát než např. ECB v Evropě a kromě inflačních tendencí také pečlivě vnímá celkovou ekonomickou situaci, včetně trhu práce. A nástupem současné guvernérky Janet Yellenové vnímání důležitosti vývoje na trhu práce dále vzrostlo.

Jak zdůvodnil FED opětovné nezvýšení sazeb, které je celý rok 2015 očekáváno? Mezi hlavní důvody patřil stav světové ekonomiky, kupící se problémy v zahraničí (především země BRICS), nestabilita finančních trhů a přetrvávající nízká inflace.

Spojené státy mají dlouhodobě nízké (nulové) základní úrokové sazby už sedm let. Žádnou překotnou investiční míru u nich zaznamenat nemůžeme, naopak je třeba konstatovat, že komerční banky sedí na 2,5 bilionech dolarů, což představuje 15 procent amerického HDP. Keynesova past likvidity opravdu není jen teoretický koncept, se kterým se mučí studenti v rámci modelu IS-LM.

Kromě celkové světové nestability, stagnačně-deflačního prostředí ve vyspělých zemí a obrovských geopolitických rizik, je tu také moment, jehož si povšimnul Anatome Kaletsky. Ten ve svém článku příznačně pohřbil monetarismus.

Nezaměstnanost je prý na přirozené míře (resp. NAIRU), kterou FED odhaduje v rozmezí 4,9 - 5,2 procenta. Podle monetaristů by tedy mělo být pro FED imperativem začít úrokové sazby zvyšovat. Jedním z možných vysvětlení je, že v současném prostředí dosti těžko hrozí zvyšování inflace. Nejde jen o pokles cen komodit, ale o dlouhodobý tlak na mzdy (a jejich rozpojení od produktivity práce). Kaletsky nicméně považuje pohřbení monetarismu za správné a představu stále zrychlující se inflace v současných podmínkách za nesmyslnou.

Míra nezaměstnanosti totiž už dávno nemá tak silnou vypovídací hodnotu. Ve Spojených státech je míra nezaměstnanosti (resp. ta z nich nejčastěji používaná, protože je jich více) 5,1 procenta. To by na první pohled vypadalo skvěle a zapadalo do úvah, že Spojené státy jsou na přirozené míře nezaměstnanosti (a tedy i na svém potenciálu) a že monetární restrikce je nezbytná, pokud se ekonomika nemá začít rychle přehřívat. Je tu nicméně hodně ale: Kromě těch, kteří jsou bez práce, tu totiž máme i silný segment lidí, kteří mají částečné úvazky a rádi by plný (a do částečných úvazků může spadat i ten, kdo pracuje např. dvě hodiny týdně), přičteme-li ty, kteří z trhu práce odešli, neboť se vzdali hledání (odrazení pracovníci), můžeme se dostat až k číslu 22 milionů lidí. Což je oproti oficiálně vykazovaným osmi milionům bez práce značný rozdíl.

A to jsme ani nekousli do kyselého jablka pracující chudoby, která má v USA podobu potravinových poukázek, boje za minimální mzdu (především v maloobchodě) a výhrůžky manažerů těchto firem, že nahradí obsluhu stroji.

Kvantitativní uvolňování (QE) představuje příliš komplikovaný (a málo funkční) transmisivní mechanismus. Je vlastně jakousi variantou politiky „trickle down“, kterou nedávno musel jako nefunkční, resp. kontraproduktivní odsoudit i MMF. QE prospívá především těm, kteří mají angažmá na finančních trzích (přes efekt bohatství, resp. bubliny), než aby mělo zásadnější pozitivní dopad na reálnou ekonomiku.

A tak nemohou ani překvapit poslední čísla, která ukazují na míru participace na americkém trhu práce ve výši 62 procent, což je nejnižší úroveň od roku 1977.

Možná, že se Janet Yellenové podaří ukázat ostatním zemím, že trh práce patří mezi klíčové determinanty ekonomiky a že hysterie nad rostoucí inflací v deflačním prostředí není na místě. Podrobnější pohled na trh práce, včetně pracující chudoby, podzaměstnanosti a samozřejmě vývoje reálných mezd je naopak nutností.


Čtěte další komentáře Ilony Švihlíkové:

Řecká tragédie v několika dějstvích

Japonsko znovu jako předvoj?

Transatlantická smlouva - v čím zájmu?

Na tygru a bez kontroly

Rozhovor s Ilonou Švihlíkovou: Plať daně, kde máš zisky. Matku si měj třeba ve vesmíru


Ilona Švihlíková působí na Vysoké škole mezinárodních a veřejných vztahů v Praze, kde vede katedru politických, společenských věd a ekonomie. Je kritičkou globalizace a kapitalismu, na toto téma vydala v roce 2010 knihu „Globalizace a krize“. Je koordinátorkou občanské iniciativy Alternativa Zdola, která mimo jiné hledá alternativní ekonomické systémy.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče