Iljušin na boleslavské dálnici znovu ožije

30. října 2006, 00:00 - ERICH HANDL
30. října 2006, 00:00

PODNIKATELSKÝ NÁPADDva roky rezivělo na mladoboleslavské rychlostní silnici velké dopravní letadlo, kdysi sloužící jako netradiční bistro. Nyní se objektu ujal podnikatel Josef Kočí s tím, že obnoví jeho zašlou slávu.Velký Iljušin Il-18, který stojí u dálnice poblíž Bakova nad Jizerou, tvoří už dvacet let nepřehlédnutelnou dominantu.

PODNIKATELSKÝ NÁPAD Dva roky rezivělo na mladoboleslavské rychlostní silnici velké dopravní letadlo, kdysi sloužící jako netradiční bistro. Nyní se objektu ujal podnikatel Josef Kočí s tím, že obnoví jeho zašlou slávu.

Velký Iljušin Il-18, který stojí u dálnice poblíž Bakova nad Jizerou, tvoří už dvacet let nepřehlédnutelnou dominantu. Kariéru zahájil v šedesátých letech jako jeden z patnácti strojů tohoto typu, které do svého parku zakoupily Československé aerolinie. Dostal jméno Poděbrady. Několik jeho souputníků se zřítilo při leteckých katastrofách, ale Poděbrady létaly bez incidentu až do roku 1984, kdy byly vyřazeny z aktivní služby.

V roce 1986 letadlo Československé aerolinie předaly Jednotě, která je instalovala jako dálniční bistro u zmíněného Bakova. „Na tu událost si pamatuji, na podvalníku přivezli zvlášť křídla a trup. Stroj se pak na místě smontoval, vybavil zařízením a začal sloužit jako restaurace pro rychlé občerstvení,“ vzpomíná současný nájemce Josef Kočí.

SOUČÁST RESTITUCE

Po revoluci byl iljušin i s přilehlým asi dvouhektarovým pozemkem vyjmut z majetku Jednoty a připadl v restituci jednomu z bakovských obyvatel. V bistru se vystřídalo několik nájemců, až bylo nakonec zchátralé letadlo v roce 2004 zavřeno a na jeho křídle se objevila cedule „Na prodej“. Všiml si toho bakovský podnikatel Josef Kočí, který už měl z minulosti zkušenosti z maloobchodu.

„Znovuotevření se mi zdálo jako dobrý podnikatelský nápad, a tak jsem s majitelem podepsal letos na jaře nájemní smlouvu s tím, že letadlo v budoucnu odkoupím,“ říká Kočí. Nepřipadl by mu jen iljušin, ale i pozemek s malým bistrem, které je spojeno s letadlem zakrytým schodištěm pod zádí stroje. „Právě v tomto bistru jsem zahájil zkušební provoz, protože letadlo bylo v dezolátním stavu. Kabina i kokpit byly několikrát vykradeny, je nutná celková rekonstrukce trupu. Letadlo jsme zpočátku otevřeli jen jako toaletu, ale vymstilo se nám to, protože z vnitřku stále někdo něco odnášel. Hned první den ukradli topení, naposledy nám jeden výtečník odnesl z kokpitu přístroje. Naštěstí pachatele na místě zadrželi, takže se budíky do palubní desky opět vrátí,“ tvrdí nájemce.

CHCI NA NĚJ REKLAMU

Od letošního listopadu by iljušin měl opět fungovat ve své staré kráse. Alespoň uvnitř. Nájemce a jeho spolupracovníci dávají dohromady obložení kabiny, podlahu i původní sedadla. Prý to bude stát půldruhého milionu. „Do dobrého stavu dáme i kabinu s palubní deskou, což bude magnet hlavně pro děti. Počítáme s provozem po celou zimu,“ chlubí se Kočí s tím, že horší to bude s exteriérem. Letadlo už je dost prorezlé a potřebovalo by nový nátěr. Z trávníku, který ho obklopuje, trčí pahýly zbytků veřejného osvětlení, které kdysi uřízli filmaři, protože vadily při natáčení.

„Rád bych na trup umístil reklamu, podobnou jako jsou na tramvajích. Myslel jsem na Coca-Colu nebo některého z telefonních operátorů. Také obnovím venkovní osvětlení,“ říká Kočí s tím, že neví, zda a za jak dlouho se mu investice vrátí. „Zkušební provoz pozemního bistra, které je odkázáno na venkovní stolky, nám zatím mnoho nenapověděl. Červenec byl horký, srpen zase deštivý, takže lidí moc nepřišlo. Uvidím, jak se zadaří v zimě. Sedačky už budeme mít natřené, na konci listopadu instalujeme nábytek. Takže se ukáže,“ shrnuje svoji podnikatelskou budoucnost Josef Kočí.

KUBÁNCI NEODLÉTLI

V socialistické éře bylo bakovské letadlo skutečnou raritou. Občas jej pro natáčení využívali filmaři a traduje se také historka z roku 1988, kdy prý kdosi slíbil kubánským dělníkům levné letenky na Kubu a vybral od nich peníze. V noci je potom vyložil z autokaru u restauračního iljušinu. Kubánci údajně čekali až do rána, než zjistili, že se nikam neletí. „Tato historka je pravdivá jen způli. Kdosi skutečně k letadlu v noci přivezl skupinu dělníků z nedalekého Liazu Mnichovo Hradiště, ale bylo to od začátku míněno jen jako vtip. Po hodině čekání nakonec Kubánci v klidu odjeli na skutečné letiště,“ říká Josef Kočí.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče