Ideje se vytratily, v Praze vládnou už jen technokraté

20. června 2013, 13:11 - Martin Čaban, Petr Třešňák
20. června 2013, 13:11

Následky policejní razie v nejvyšších patrech české politiky zaujala média především v sousedních zemích. Při komplikovanosti trojjediného případu není divu. Leitmotivem takřka všech vybraných komentářů je poukaz na postupný odklon české politické elity od jakýchkoli idejí ve prospěch pragmatismu.

Mittelbayerische Zeitung: Politická bažina na Vltavě

Bída postkomunistických států: politické bojiště okupují technokraté. Jde o moc, osobní prospěch, já nabráchismus, klientelismus a vládu korupce. Česko je toho vzorovým příkladem. Ačkoli zemi vedli i velcí demokraté, zůstali spíše výjimkou. Idealisté kolem Václava Havla, kteří významně přispěli k pádu komunistického režimu, byli odstaveni kariéristy.

Byl to především Václav Klaus, kdo jako šéf ODS a předseda vlády vypustil duchy, kterých se již nezbavil ani jako prezident. Petr Nečas, následovník hardlinera Klause, je nyní stižen obvyklým osudem českých premiérů – odchod kvůli korupčnímu podezření. Že by nevěděl o jednání tajemnice, je neuvěřitelné.

Nyní je na tahu Miloš Zeman. Než jako svatý usedl na Pražský hrad, jeho politickou dráhu dláždily skandály. Ještě krátce před složením prezidentské přísahy byl vyslýchán policií. V době, kdy vykonával mandát předsedy vlády, byla privatizována naleziště uhlí u Mostu. Na úplatcích mělo odtéct 600 milionů eur.

Frankfurter Neue Presse: Česko - laxní vztah ke korupci

Odchod premiéra Petra Nečase zaviněný korupčním skandálem není pro Česko ničím zvlášť výjimečným. Stejný osud potkal čtyři z jeho šesti posledních předchůdců. Aféry a úplatky patří na Vltavě k normálu stejně jako pouta na rukou poslanců, stranických či sportovních funkcionářů, lobbistů a policistů.

Jak je to možné? V zemi, která byla před druhou světovou válkou považována za jednu z nejdemokratičtějších na světě a také po pádu komunismu v roce 1989 se zařadila s Polskem k nejstabilnějším státům bývalého východního bloku. Má to více důvodů. První leží ve výběru politiků. Ne nadarmo mají Češi pověst národa Švejků, který pro vtipný nápad nejde daleko.

Kde jinde by mohla pivní strana získat ve volbách sto tisíc hlasů? Kde jinde by mohl od hlavy k patě potetovaný umělec kandidovat na prezidenta? Kde jinde by politikovi prospělo, že si rád dá o sklenku víc, než by měl? „To je člověk jako my,“ řeknou si Češi a zvolí Miloše Zemana prezidentem. Vážnějším důvodem věčných skandálů je ale laxní vztah Čechů ke korupci. Příčina leží v hospodářsky těžkých časech komunismu. Dennodenní využívání tržních kliček, podpultových nabídek, protislužeb, dárků. K lékaři, za úředníkem nebo do firmy bylo s prázdnýma rukama zbytečné chodit. Tato mentalita se v Češích pořád skrývá.

SME: Spící linie českého skandálu

Nebýt pondělní prohlídky ve vile poradce dvou ministrů ODS Tomáše Jindry, dával by vývoj událostí za pravdu skeptikům, kteří tvrdí, že se česká policie na hlavní linii případu vykašlala a posloužila jen jako zbraň na odstřelení Petra Nečase.

Nasvědčovalo by tomu víc věcí. To, že obvinění si vyslechli jen „vedlejší produkty vyšetřování“. To, že lobbista Roman Janoušek, který v jiné kauze čelí obvinění z pokusu o vraždu, tráví čas na chorvatském pobřeží. A při větší dávce představivosti i to, že horkým kandidátem na českého premiéra se stal první místopředseda ODS Martin Kuba.

Spor o to, zda šlo v případě trafik o úplatek, nebo jen o „bizarní právní konstrukci, která likviduje politiku v České republice“ (Nečas), rozhodne soud. Jen těžko lze věřit, že by policisté neměli takto závažnou věc podloženou pádnými právními argumenty a ostravský soud poslal lidi do vazby jen tak.

Zatímco úplatkářská linie i linie zneužití Vojenského zpravodajství se někam hýbou, kmotrovská linie – minimálně při pohledu zvenčí – jako by spala. Původní vyšetřování, z nějž vzešly vedlejší produkty, mělo vést k rozkrytí a usvědčení skupiny lobbistů napojených na pražskou i celostátní politiku. Ti však zatím nejsou zadrženi ani obviněni. Zmíněná prohlídka jako známka života je sice nadějná, ale finanční nepoměr trafik pro rebelující poslance a třeba zakázek pro pražský dopravní podnik bije do očí.

Hospodárske noviny: Konec české pravice

Jakkoli Petr Nečas odchází z politiky jako tragikomická figurka, není vyloučeno, že ho dějiny přece jen ocení. Zničil jej totiž vlastní boj za trochu čistší politiku a veřejný prostor. Právě on prosadil pro státní zastupitelství takovou míru autonomie, že si mohla dovolit odvést v poutech i jeho šéfku kanceláře a strčit ji za mříže.

Že Jana Nagyová byla zároveň i premiérovou milenkou a zneužila vojenskou tajnou službu, svědčí o tom, že ač je Nečas na poměry české politiky slušný člověk, jako manažer za moc nestojí. Přesto jej bude škoda, protože spolu s ním se z české politiky poroučí i sen o obrodě vládnutí.

Pokus ODS udržet vládu do řádného termínu voleb může situaci už jen zhoršit. Nagyová je jen příslovečnou třískou, která vyletěla během kácení korupčního lesa, ale Martin Kuba, který by měl zrekonstruovanou vládu vést, patří přímo k jeho kořenovému systému. Je to podobné, jako by po vyslovení nedůvěry vládě Ivety Radičové převzal vedení Mikuláš Dzurinda s Gorilou na krku. A jestli půjdou vyšetřovatelé po českých kmotrech skutečně tvrdě, nemusí Kubova vláda vydržet ani ten zbývající rok.

Nyní však koalice nemá ve sněmovně dost hlasů a část z nich by musela nějak vykšeftovat s nezařazenými poslanci. Pokud tedy nezařazeným nedojde, za co sedí jejich bývalí kolegové ve vazbě. Technika rekonstrukce vlády pravici každopádně poškodí. Pokud chce česká pravice vědět, co ji čeká, nepotřebuje ani křišťálovou kouli. Stačí, když se podívá do slovenského parlamentu.

Süddeutsche Zeitung: Úpadek demokratické kultury

Česko je zemí, která vygenerovala výborné státníky. Tomáš Garrique Masaryk byl moudrý a odvážný demokrat. Jeho rozhovory se spisovatelem Karlem Čapkem jsou i dnes cennými lekcemi. Mužem podobného formátu a intelektuálních výšin byl Václav Havel. V nedostatečné tradici tedy aktuální děsuplný kus, který Praha nabízí, netkví.

Odchod ministerského předsedy Petra Nečase značí spíše úpadek demokratické kultury a měl by být pobídkou k radikálnímu obratu. Skandál, sám o sobě dostatečně monstrózní, je ovšem jen posledním v řadě tříleté vlády kovaného konzervativce. Kvůli korupčním podezřením se poroučel více než tucet ministrů, kvůli všem těm aférám zahálejí reformy.

Ve vší zřetelnosti se také ukázalo, že ODS již není v seriózní politice použitelná. Vzešla z revolučního hnutí a dění v zemi dominovala dvě desetiletí. Jen krátce v ní hráli roli disidenti, brzy je vystřídali obrácení kariéristé. S nimi přišly skandály. Nečas chtěl poměry změnit a pád strany ještě ve volbách 2010 odvrátil. Nyní už je ale vše jasné. Nečas ztroskotal na celé čáře a s ním i jeho strana. Proto fakt, že ODS nyní tlačí vpřed Martina Kubu, působí jako špatný vtip.

Der Standard: Když obchodují profesionálové

Přede dvěma lety nechal Václav Klaus po podpisu smlouvy v Chile elegantně ztratit oficiální pero v kapse saka. Méně elegantní bylo, že si toho všimly kamery. Klaus se nepravdivě hájil, že šlo o dárek hostitele. Až po několika měsících projevil lítost.

Tato epizoda má velkou symboliku, pokud jde o aktuální skandál. Stejně jako Klaus se odstupující premiér Petr Nečas snažil aféru zprvu bagatelizovat. Teprve když to dále nešlo, vyvodil důsledky.

Za svůj vzestup v rámci ODS Nečas vděčí z velké části právě Klausovi, zakladateli strany. Klaus je zosobněnou antitezí Václava Havla. Byť během sametové revoluce stál na jeho straně, pak se s ním politicky rozešel. V roce 1997 musel Klaus odstoupit z funkce premiéra kvůli financování strany.

Havel tehdy hovořil o pýše, která je „naším největším hříchem“. Zatímco pro Havla měla být politika spojena s morálkou a zapojením veřejnosti, Klaus s občany uzavřel tichou dohodu: jako za komunismu se ani v demokracii nemusíte starat o politiku, od toho jsme tu my profesionálové. Zvolte nás, o zbytek se postaráme.

Fakt, že právě Klaus vystřídal v roce 2003 Havla ve funkci prezidenta, působí s ohledem na ideály sametové revoluce jako krutá ironie. O to hořčí, že se nechal zvolit i hlasy komunistů. S implicitním poselstvím: principy jsou v politice nejen otravné, nýbrž i škodlivé, protože omezují obchodní svobodu.


Čtěte také:

PROFIL: Němcová odmítla být prezidentkou, nyní se může stát premiérkou

První premiérka? ODS místo Nečase navrhla Němcovou

Zeman: Předčasné volby by vyšly draho, ale zatím je nevylučuji


Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče