Ideální čas na nákup starožitností

26. ledna 2010, 13:05 - Libuše Frantová
26. ledna 2010, 13:05

Staré umělecké předměty nepřinášejí majitelům jen nezaměnitelné kouzlo, ale jsou také výhodnou investicí. Světový obrat obchodu se starožitnostmi dosahuje ročně kolem 40 miliard eur a český přibližně jedné miliardy korun. Také česká podnikatelská smetánka investuje čím dál častěji do umění a starožitností.

Autor: Jakub Hněvkovský

Se zpožděním dopadla hospodářská krize i na obchod se starožitnostmi v Česku. Méně se prodávají věci nižší ceny, které si kupují méně movití lidé jako doplňky do bytu nebo na chalupu. „Co se položilo, je trh s předměty na pomezí antiku a bazaru, které jsou třeba sedmdesát let staré, jde o trochu uměleckou věc, která má i určitou historickou hodnotu, ale nejde o porcelán určité značky nebo katalogizovaný kus skla,“ potvrzuje prezidentka Asociace starožitníků Simona Šustková. Obyčejní lidé prostě nemají peníze na „zbytečnosti“ pro radost.

Potvrzují to i mimopražští obchodníci. „Určitě krizi pociťujeme,“ přiznává starožitník Marcel Chrobák z Rychvaldu. Pokles tržeb se projevuje více v chudších regionech s vyšší nezaměstnaností. „Nejlepší lokalita je Praha a okolí, kde žijí nejmajetnější lidé,“ vysvětluje. Proto jsou také ceny v pražských obchodech vyšší než jinde. Pražským obchodníkům ale začínají konkurovat internetovými obchody. „Prodávám většinou přes internet, hodně věcí jde právě do hlavního města. Mohu mít nižší ceny, protože obchody v Praze platí vysoké nájmy, já mám prodejnu ve vlastním domě, platím jen nájem skladů,“ říká Chrobák. Koupi přitom příliš neprodraží ani doprava, starožitník z Rychvaldu zajistí odvoz z Ostravy do Prahy za necelou tisícovku, protože pravidelně jezdí do hlavního města na burzy nebo k restaurátorům.

„Krize se u nás neprojevila na obratech, ale na skladbě zákazníků. Obyčejní lidé peníze nemají, prodávají se kvalitní věci,“ říká majitel starožitnictví Antigues ve Zlíně Luděk Prokeš. Tržby jsou však podle něj stejné jako vloni nebo předloni, ne-li vyšší, i když zahraniční klientela prý zcela zmizela.

„U klasického prodeje krizi pociťujeme, u restaurátorských prací pro stát i soukromníky se neprojevuje tak zásadně,“ říká jednatelka společnosti Ateliér Fiala Kateřina Metelková. Přiznává ale, že se budoucnosti přece jen obávají, protože i nad restaurátorskými zakázkami pro stát visí otazník. Bude mít vymetená státní pokladna peníze na ochranu historických památek?

Malá nabídka, vysoké ceny Navzdory krizi se však naopak zvyšuje poptávka po uměleckých skvostech historické hodnoty. Nákup obrazu, sochy, plastiky nebo porcelánu se vyplatí nejen kvůli kráse nebo nostalgii dávných časů, ale může být dobrým způsobem, jak investovat peníze. Jde o investici, která v době krize nejenže neztrácí hodnotu, ale naopak často představuje záruku výhodného zhodnocení peněz. Proto není divu, že jsou starožitnosti dnes víc než kdy jindy v centru zájmu investorů, obchodníků s uměním a solventnějších sběratelů. Do aukčních síní míří čím dál častěji i česká podnikatelská elita. Kdo by však doufal, že dnes nakoupí kvalitní díla za přijatelnější cenu než před krizí, mohl by se mýlit. „V aukčních domech, které obvykle prodávají ty nejdražší artefakty, některé špičkové věci dosahují na ještě vyšší ceny než dřív. A to nemluvím jen o obrazech, ale týká se to i špičkového porcelánu a skla. Tam byly ceny vyšší než v uplynulých letech,“ tvrdí prezidentka Asociace starožitníků. Čím to je? Cena špičkových věcí šla nahoru, protože movití lidé do nich chtějí v této době uložit peníze. „Pokud věc má prokazatelný původ, expertizy, je jasné, že je pravá, tak mají investoři jistotu, že peníze v tom mají bezpečně uloženy,“ ujišťuje Šustková. Jenže zajímavých věcí je v nabídce méně, majitelé vyčkávají s prodejem, raději si ponechají starožitnosti, než by je vyměnili v této nejisté době za peníze. „Nabídka u kvalitnějších věcí je menší, ceny jsou proto vyšší,“ říká i Luděk Prokeš. Desítky milionů za obrazy českých malířů

Když se tedy v aukci něco zajímavého objeví, zájemci se o to přetahují a ceny šplhají do astronomických výšek. Zejména jde-li o ojedinělé obrazy zajímavých malířů, jako jsou Jan Zrzavý, Toyen nebo František Kupka. Seznamu nejžádanějších českých malířů v zahraničí dominují Josef Šíma, Alfons Mucha či již zmíněný Kupka. Proto investice do jejich děl slibují zajímavé zisky. Zájem o díla českých malířů je u nás obrovský. Svědčí o tom vydražené ceny. Kupkovy obrazy Výšky IV a Zhroucení vertikál se prodaly v aukci za více než 22 milionů korun. Obraz Toyen s názvem Spící za 20 milionů korun. Také díla Josefa Čapka, Josefa Šímy, Jana Zrzavého nebo Emila Filly byla vydražena za více než deset milionů korun. Přesto to automaticky neznamená, že jsou to v Česku obrazy nejvyšší umělecké hodnoty. Některá díla totiž nejsou na prodej.

Za jeden z nejcennějších je považován obraz Růžencová slavnost od Albrechta Dürera, který je ve sbírkách Národní galerie, údajně nejdražším je obraz renezančního malíře Tiziana Apollo trestá Marsya, který je možné vidět v galerii na zámku v Kroměříži.

„Obrazy nyní dosahují nejvyšších cen,“ potvrzuje Marcel Chrobák z Rychvaldu. Investoři a sběratelé za ně na aukcích utrácejí desítky milionů korun. Drahé obrazy se dobře prodávají, množství utržených peněz za obrazy, plastiky a sochy každý rok stoupá. Před šestnácti lety se za ně utržilo patnáct milionů korun ročně a v roce 2008 už kolem šesti set milionů korun. Obchodníci potvrzují zájem především o velikány avantgardy a o klasiky české malby. Když se objeví na aukci kvalitní dílo, sběratelé a investoři penězi nešetří.

Někteří starožitníci však upozorňují na změnu proti 90. létům, kdy se na trhu objevila obrovská spousta věcí průměrných, podprůměrných, ale i skutečně velmi kvalitních. „To nejlepší už je u sběratelů nebo obchodníků, často mimo republiku. Prostě už je tady vybráno,“ konstatuje Marcel Chrobák. Obchod se starožitnostmi bude podle něj čím dál slabší, zásoby z České i Slovenské republiky už jsou vyčerpány. „I když u nás nebylo tolik věcí zničeno válkou jako jinde v Evropě, mnoho škod způsobili komunisté, kteří po válce vystěhovali majetné rodiny. Mnohé věci ze zámků, statků a vil pak lidé, kteří ani neznali jejich cenu, rozkradli,“ dodává. Starožitností tak zůstalo v Česku méně než třeba v západní Evropě.

Pravého Da Vinci v bazaru nekoupíte Možná by se ceny některých obrazů českých malířů vyšplhaly ještě mnohem výš, kdyby mohly být vyvezeny do zahraničí. I když v jiných evropských zemích mohou umělecká díla putovat napříč hranicemi, Česká republika chce hromadnému vývozu památek zabránit, a tak i některá díla české moderny bývají prohlašována za kulturní památku. Kvůli ochraně před vývozem a pašováním starožitností lze některé předměty vyvážet jen s povolením úřadů. Věci vyhlášené za kulturní památku natrvalo vyvézt vůbec nelze. Máme totiž špatné zkušenosti z nedávné doby. Kdo by si nepamatoval, jak jsme jako na běžicím pásu přicházeli o sakrální památky. Během 90. let mizely z kostelů do zahraničí, kde se pak prodávaly na černém trhu. Evropská unie nechala ochranu trhu se starožitnostmi na jednotlivých státech. Proto existují v této oblasti velké rozdíly. Český znalec není záruka

Ani obraz nakoupený za miliony v aukci nemusí být pravý nebo poctivě získaný. Za pravost věcí se ani v dražbě neručí. Velké aukční domy sice někdy u významných děl ověřují původ i autorství díla, ale ani v takovém případě nemá kupec stoprocentní jistotu. Podle některých starožitníků je český trh padělky značně ohrožen. Občanské sdružení Falzum Stop tvrdí, že byly zaznamenány prodeje falz u téměř všech význačných galeristů a nešlo prý vždy jen o nevědomé prodeje falz.

„Obchod s obrazy je nejvýhodnější, ale také nejriskantnější, protože se na trhu objevuje hodně plagiátů a falešných dobrozdání,“ potvrzuje Marcel Chrobák. Upozorňuje, že v Česku není dostatek kvalifikovaných znalců, kteří by byli schopni posoudit pravost obrazu. Znalec za rozhodnutí sběratele nebo investora, které učiní na základě jeho posouzení, není odpovědný a za mylný posudek je velmi těžce postižitelný.

„U nás je každý expert na všechno, přitom by skutečně dobrý znalec měl studovat jednoho nebo dva malíře, nebo jeden styl či určité období, jak je obvyklé v cizině,“ je přesvědčen Chrobák. Proto jsou dobrozdání zahraničních odborníků platná všude ve světě. U jiných starožitností, jako třeba starého nábytku nebo zbraní, riziko prodeje padělku v Česku tolik nehrozí, protože předměty posuzují větší specialisté. „Nejhorší situace je u obrazů a soch, jejichž cena dosahuje nejvyšších částek,“ poukazuje Chrobák na paradox. Kvůli koupenému falzu už přišlo mnoho obchodníků o peníze. Chrobák přiznává, že mezi ně patří. „Víme, že se to děje i v aukčních síních. Přicházejí stížnosti i z Evropské unie, že každý čtvrtý obraz z České republiky je falzum,“ tvrdí starožitník.

Ovšem takové přehmaty se stávají i v lepších rodinách. Podle odborníků je v předních světových muzeích vystaveno více než tisíc falešných starožitných památek a mnoho padělků prošlo i proslulými aukčními síněmi jako Sotheby’s nebo Christie’s. I kustod starožitných sbírek Britského muzea Roger Moorey uvádí, že padělky jsou v každém muzeu.

Odborníci doporučují nakupovat předměty na aukcích nebo v kamenných obchodech. „Laiky bych před nákupem přes internet nebo na burzách opravdu varovala. To si mohou dovolit lidé s určitými zkušenostmi. Speciálně u starožitností potřebujete radu odborníka,“ varuje Šustková. Pravého Da Vinci ani Picassa stejně v bazaru ani na internetu neseženete. Někdy jsou padělky zdařilé a amatér rozdíl od pravého kousku pozná jen těžko. Věci, které měly cenu, se napodobovaly a padělaly vždycky. Už ve starém Řecku se dělaly kopie soch a rozeznat je od originálu dokáže jen odborník. Je důležité, že v obchodě může zákazník koupený předmět reklamovat, ale když se napálí na burze, nemá druhý den už kam jít.

Starý nábytek za polovic

Prezidentka Asociace starožitníků říká, že na rozdíl od špičkových věcí ceny „průměrných“ předmětů, které obvykle sbírají střední investoři, vytvářející si nějakou sbírku, viditelně poklesly. Proto upozorňuje, že právě v této době je vhodný prostor pro střední třídu, která má volné peníze. Pokud se je lidé rozhodnou uložit do starožitností, mohou dnes za slušnou cenu nakoupit obrazy malířů z konce 19. století i starší. „Pozornost investorů se upnula k umění 30. let, ke známým jménům, která se začala proslavovat i v cizině. Také u klasické kvalitní malby, například impresionistů, jsou ceny dole. Doba, kdy budou vysoce hodnoceny, se ale zase vrátí,“ je přesvědčena Šustková.

Další příležitostí pro výhodný nákup představuje porcelán. Míšenské figurky se sice shánějí poměrně špatně, protože majitelé je moc neprodávají, ale na českém trhu se dají sehnat pořád lépe než v zahraničí. „Za milion už pořídíte pěknou kolekci několika kvalitních figur a máte v tom dobře uložené peníze, protože to je originál a ještě značený. Navíc je můžete úžasně využít k výzdobě interiéru,“ dodává. Drobnější míšenská figurka se dá koupit za 15 až 20 tisíc korun, takže i za sto tisíc se dá pořídit hezká kolekce věcí.

Výhodně se dá v současné době také nakoupit starý nábytek, art-deco, biedermayer nebo baroko, který byl v minulosti mnohem dražší. „U nábytku je dobrý čas na nákup, ceny šly hodně dolů,“ potvrzuje Luděk Prokeš. Zde se ale vyplatí nakupovat v Německu, kde je větší výběr a ceny velmi nízké. V zahraničí je výrazně širší nabídka dekorativního, ale i řemeslně kvalitně zpracovaného nábytku, především z 19. a 20. století.

Ceny v Evropě už jsou srovnatelné Některé věci se ještě stále vyplatí kupovat doma, i když jsou ceny v rámci Evropy už velmi srovnané. „Nejsme výrazně levnější ani výrazně dražší, ale pořád se tu některé věci dají nakoupit výhodně, například špičkové sklo nebo porcelán,“ konstatuje prezidentka asociace. Výrazně levnější než jinde jsou také textilie, staré vyšívané přehozy, ubrusy, kabelky nebo šaty, protože to je zatím u nás velmi podceňovaná komodita. Naopak v Itálii nebo Francii dosahují ceny textilií mnohem výš. Také na zajímavého českého malíře v zahraničí nenarazíte, nebo jen velmi vzácně. „I když venku tvořili, všechny obrazy prodávali spíš doma,“ říká Šustková. Kdo by si ale chtěl koupit starožitné hodiny, ať raději cestuje do Francie, kde je pořídí levněji než v Česku. Stálý zájem o starožitnosti potvrdil i 24. ročník podzimního veletrhu starožitností Antique vloni v listopadu, kde se stal hlavním magnetem pro návštěvníky obraz Jana Zrzavého Portrét dámy ve fialových šatech, označovaný odborníky za českou Monu Lisu. Krize trhu zasáhla celý svět**

Pokles obchodu se starožitnostmi není jen česká specialita, podobnou situaci zažívá trh na celém světě. Do Spojených států vtrhla krize nejdříve, se zpožděním pak do Evropy a Asie. Šustková má přehled o světovém obchodu se starožitnostmi, protože česká asociace je členem prestižní konfederace obchodníků s uměním CINOA, která má celosvětovou působnost.

„Už vloni si velmi špatně stál americký trh, dokonce tam rušili některé významné veletrhy se starožitnostmi,“ říká. O stagnaci prodejů v Americe se přesvědčila na vlastní oči při loňské návštěvě New Yorku. „Byla jsem překvapena, když jsem obcházela větší obchody na 5. avenue a zaznamenala jsem, že skutečně stáhly ceny na všechno až o třicet procent. To není v New Yorku normální, byl to varovný signál.“ I tak jsou ceny v USA vyšší.

V Evropě i v Česku se v té době krize ještě neprojevila. „Ještě koncem loňského léta se v Česku prodávalo dobře. Horší vliv na trh měl útok na Světové obchodní centrum v New Yorku nebo povodně v Čechách, protože se v té době omezil turistický ruch,“ uvádí. Už vloni v létě si začali naříkat Němci a později i ostatní evropské země. „Ke značnému poklesu, ne-li krachu trhu došlo v Indii, a Asie nakupovala i evropské umění, protože je tam nemají. Zhroucení jejich trhu se tedy promítlo brzy i v Evropě,“ popisuje, jak funguje globální trh i v obchodě se starožitnostmi. Pouze Angličané si nestěžují, ale tam je specifická situace, sídlí tam nejvýznamnější aukční síně,“ říká Šustková. Se zpožděním, ale přece dopadla krize i na český trh.

Šustková předpovídá, že stagnace bude trvat určitě nejméně do jara. Kdo chce výhodně investovat do starožitností za dobré ceny, má ještě šanci. Určitě to nebude špatná volba, protože odborníci se shodují, že cena starožitností dál poroste. U akcií takovou jistotu nemáte.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče