I v regionu je třeba dávat o sobě vědět

14. července 2003, 00:00 - Zdeněk Kubín
14. července 2003, 00:00

Sdružování místních firem ke spolupráci při společné propagaci je levnější a užitečnéJe rozdíl mezi požadavky na marketing malé a střední firmy působící v určitém regionu a obdobně velkou firmou scelostátní působností?Otázka se může zdát naivní - vždyť přece marketingové činnosti musí (nebo by měla) vyvíjet každá firma a zásady marketingu v podstatě platí pro všechny.

Sdružování místních firem ke spolupráci při společné propagaci je levnější a užitečné

Je rozdíl mezi požadavky na marketing malé a střední firmy působící v určitém regionu a obdobně velkou firmou scelostátní působností?

Otázka se může zdát naivní - vždyť přece marketingové činnosti musí (nebo by měla) vyvíjet každá firma a zásady marketingu v podstatě platí pro všechny. Nuance zde ale zřejmě jsou - zejména ve způsobu využívání jednotlivých marketingových nástrojů. V základních úkolech, které marketing plní při určování ceny, při průzkumu trhu atd. (tedy vše, co obsahuje marketingový mix) není asi mezi celostátní a regionální firmou rozdíl. Vždyť přece každá firma, která chce prodat, musí vědět, zda jsou její výrobky a za jakou cenu prodejné, kdo jsou její zákazníci, kam směřuje vývoj na trhu, jak se mění spotřebitelské návyky a požadavky atd. Stejně tak každá firma ví, že musí dát o sobě a svých výrobcích či službách vědět. Tedy musí se věnovat propagaci, inzerovat své služby, pěstovat své dobré jméno na veřejnosti. Ale právě zde se v praxi mohou projevovat rozdíly ve způsobu provedení, i v možné účinnosti. V této souvislosti je asi potřeba zdůraznit, že právě to je velmi individuální podle konkrétní firmy a konkrétního prostředí, v němž působí. A podle toho je potřeba také volit individuální přístup.

Jen inzerát nestačí…

Když se zeptáte malé či střední firmy s regionální působností, jaký způsob by zvolila k tomu, aby dala o svých výrobcích a službách vědět, snad každá uvede na prvním místě menší inzerát v regionálním tisku, případně letáky (většinou vytvořené vlastními silami a buď vyvěšené na nějakém veřejném místě, nebo vhozené do schránek). O nějakém dlouhodobějším plánování a koncepci či propagační a inzertní strategii většinou nemůže být řeč. „Na to nejsou peníze,“ zní nejčastější námitka. Regionální tisk a rozhlasová stanice jsou jistě dobrým místem, kde inzerovat. Ale i v regionu jsou také jiné možnosti jak dát o sobě vědět, aniž by to stálo desetitisíce či více. Z čeho lze vybírat? Vedle již zmíněného regionálního tisku a rozhlasu lze využít některou z forem direct marketingu, tedy přímého oslovení potenciálních zákazníků letákem, dopisem. Ceny za oslovení jednoho zákazníka nejsou nijak závratné a mohou se řádově pohybovat kolem deseti až třiceti korun (když započítáme nákup adresy od specializované directmarketingové agentury, vytištění dopisu, cenu dopisního papíru a obálky a poštovné). K tomu mnohé z directmarketingových agentur jsou schopny poradit, i co se týče formy a obsahu takovéhoto oslovení. Další možnosti mnohdy nabízejí i různá regionální informační místa, většinou zřizovaná městskými (obecními) úřady. Ta mohou být zejména zajímavá pro firmy poskytující různé služby, především asi související s cestovním ruchem. Využít lze i internet - nemusí přitom vždy být nezbytná vlastní internetová stránka. Vždyť reklamní banner lze mít na různých regionálních stránkách. Další možností jsou regionální hospodářské komory či živnostenská a profesní společenstva, s nimiž lze jednat o možnostech prezentace v jejich úřadovnách či na jejích internetových stránkách (zde je ale zřejmě potřebné členství v této instituci - to ale zase na druhou stranu přináší další možnosti jak získávat zajímavé a potřebné informace, i možnosti prezentace, k tomu členství lze využít i jako určitou referenci).

Nevyužité možnosti

V ČR téměř nevyužívané (nebo velmi málo) možnosti nabízí sdružování malých a středních podniků ke společné propagaci. Zejména podnikatelské subjekty, které působí v oblasti cestovního ruchu nebo k němu mají nějaký vztah, zde mají netušené příležitosti jak dát veřejnosti o sobě vědět, a to za přijatelnou cenu a reprezentační formou. Jsou to společné prospekty či letáky, které návštěvníka města či regionu informují o jejich službách. Mnohdy se na jejich tvorbě mohou podílet i obce. Takovýto „prospekt“ může mít třeba podobu skládačky velikosti kreditní karty, kde návštěvník nalezne například plánek centra města, adresy a telefony policie, obecního úřadu, hasičů, zdravotních středisek, místní historické a další turistické zajímavosti, a také upozornění na služby, které může využít - například restaurace, hotely, autoservis, benzinové pumpy, mycí linky, obchody, místní speciality. Konkurenti se tak mohou účelově spojit, aby „přilákali“ návštěvníky do regionu, společně s místní správu ho informovali, že zde nalezne vše pro své pohodlí. Přitom toto spojení nijak neoslabuje vzájemný konkurenční boj, návštěvník regionu se pak již sám rozhoduje, kterého z konkurentů či jakou službu si vybere.

Není region jako region

Firmy s regionální působností samozřejmě působí v různém prostředí. To, na co dají při své propagaci a prezentaci na veřejnosti především důraz, často zaleží i na charakteru regionu, v němž působí. Některé jiné prostředky či způsoby asi použije regionální firma působící v Praze či větším městě, jiné působící v krajském měřítku a jiné ta malá firma, která je aktivní v poměrně malé oblasti (třeba jen části bývalého okresu, která zahrnuje dvě tři menší města či městyse a několik vesnic) - jako například truhlářská či zámečnická firma, sdružení fyzických osob nabízející různé stavební práce. „Vždyť okolí a naši zákazníci o nás vědí,“ bude asi znít jejich nejčastější námitka. Ale i pro zákazníky platí, že se snadno zapomíná, i oni jsou „zvědaví“ a chtějí vyzkoušet něco nového, tedy konkurenci. A když konkurence na ně zapůsobí lépe, nebudou váhat přejít k ní, i když vaše i její výrobky a služby jsou srovnatelné cenou i kvalitou. Velkou roli zde v propagaci hraje dobré jméno firmy, její firemní kultura, firemní design. Tedy záležitosti, o nichž jsme psali v předchozích článcích v Profitu. Výrazně působí to, co není psáno, ale co lidé z nejbližšího okolí vidí, vnímají, jak přijímají chování firmy v každodenním životě. Tedy vizuální a pocitové vjemy. Mnohem větší roli zde asi hraje „ústní podání“. Proto i malé a střední firmy s omezenou místní působností by měly dávat značný důraz na vytváření svého image - na serióznost, projevy na veřejnosti, na pořádek… zkrátka na vše, co patří k firemní kultuře.

I taková malá místní „podnikatelská provozovna“, jako je trafika, má svoje image a musí nějakým způsobem oslovovat zákazníky.

ILUSTRAČNÍ FOTO: AUTOR

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče