I v base mu říkají lorde

02. dubna 2009, 13:29 - Mgr. Pavel Pokorný
02. dubna 2009, 13:29

Bývalý vlastník stovek novinových titulů si odkroutil první rok ve vězení za defraudaci

Ještě před několika lety řídil třetí největší mediální říši na světě a užíval si života smetánky. Pak kolečko dějin přeskočilo a život lorda Conrada Blacka nabral zcela jiný směr. Oklikou přes Chicago, kde se konal jeho soudní proces, loni zamířil do federálního nápravného zařízení ve floridském Colemanu, aby si tam odseděl trest 6,5 roku vězení za podvody a bránění spravedlnosti.
Jak bude snášet snobský boháč zvyklý na luxus a pohodlí pobyt za mřížemi, byť s minimální ostrahou, byli zvědaví Blackovi přátelé i zatvrzelí odpůrci. Pokud lze soudit z jeho e-mailového rozhovoru pro kanadský list National Post, připomíná magnátův denní režim ve vězení spíše tělesně i duševně ozdravnou terapii nebo křížkové lázně. „Žádné násilí tu neexistuje a všichni se snaží vytvořit co nejpříjemnější podmínky. Jistě, fungují tu určitá pravidla, ale není problém zde potkat zajímavé lidi a udělat si čas na čtení a psaní,“ líčí Black, nyní vězeň číslo 18330-424. V Colemanu dává spoluvězňům lekce z americké historie, píše recenze, dokončuje druhý díl svých pamětí, pilně e-mailuje i přijímá návštěvy. Má-li chuť, zajde na „kvalitní kafíčko ke svému kolumbijskému kolegovi“, pravidelně hraje na piano a samozřejmě chodí na mši. S radikální změnou životního stylu se tedy vyrovnává dobře. Dosud se však nesmířil s trestem za to, čeho se údajně nedopustil, ani s tím, co se stalo s mediálním impériem Hollinger International, který vybudoval.

EXTRÉMNÍ NENASYTNOST Conrad Black, pozdější lord Black of Crossharbour, se narodil 25. srpna 1944 v Montrealu do bohaté rodiny ředitele pivovaru. Už v osmi letech projevoval zájem o byznys, když si zakoupil akcie General Motors. Ze dvou soukromých středních škol Blacka vyloučili, ale nakonec úspěšně vystudoval a získal magisterské tituly z práva a historie. V roce 1966 koupil své první noviny – Eastern Townships Advertiser – v Quebeku a o pět let později s Davidem Radlerem a Peterem Whitem založil holding Sterling Newspapers Group. Za dalších sedm let se Black stal šéfem Argusu Corporation, odkud byl jen malý krůček ke skupině Hollinger, která v devadesátých letech kontrolovala 60 procent kanadských titulů i stovky deníků v USA, Velké Británii, Austrálii nebo v Izraeli. Součástí globálního Hollingeru byly svého času natolik prestižní listy, jako jsou izraelský The Jerusalem Post, americký Chicago Sun-Times nebo britské konzervativní Daily a Sunday Telegraph či týdeník The Spectator s tradicí již od roku 1828.
Black úspěšně expandoval. Jeho podnikatelský styl byl možná nemilosrdný, ale většinou účinný. Po ovládnutí nového titulu vždy masivně propouštěl, dosadil do vedení své lidi a noviny byly – zpravidla – do jednoho roku ziskové. S rostoucím impériem rostla i spotřeba a rozhazovačnost úspěšného byznysmena a publicisty, který se v roce 2000 vzdal kanadského občanství, aby se mohl stát členem britské Sněmovny lordů. Novinářka Diane Francisová, která s Blackem úzce spolupracovala, nedávno charakterizovala tohoto muže veskrze pravicových názorů jako „inteligentního, talentovaného, vzdělaného, šarmantního, soustředěného, ambiciózního a extrémně nenasytného“. Poslední dvě vlastnosti se mu staly osudnými.

BLACK HOLE
„Tiskový magnát a britský šlechtic Conrad Black okradl ve funkci šéfa vydavatelské společnosti Hollinger International tuto firmu o stovky milionů dolarů, aby ukojil své záliby pro soukromá letadla a členství v různých prestižních klubech.“ Tím začínala zpráva ze září 2004, kterou zvláštní výbor firmy předal na žádost rozzlobených akcionářů americké Komisi pro cenné papíry a burzy (SEC). Dle ní se prý v černé díře (anglicky black hole), respektive v rukách managementu ocitlo více než 400 milionů dolarů, což odpovídalo více než 95 procentům čistého zisku holdingu Hollinger International v letech 1997 až 2003. Mamutí vydavatelský dům Black ovládal prostřednictvím společnosti Hollinger se sídlem v Torontu. Ta sice vlastnila jen 30 procent Hollingeru International, ale kontrolu nad ním si udržovala pomocí speciálních akcií s hlasovacími právy. A 84 procent akcií Hollingeru měla v moci Blackova rodinná firma Ravelston Corporation.
„Hollinger byla společností, v níž byly nekalé praktiky nerozlučně spjaté s každým významným krokem,“ uváděla mimo jiné vyšetřovací zpráva. Za hlavní motor těchto nekalostí označila „neukojitelnou chtivost Blacka po penězích, ať již na podporu svého impéria nebo politických a společenských ambicí v mnoha zemích“.
Lord Black skutečně dokázal získat do vedení firmy „těžké váhy“ – například bývalého poradce Pentagonu Richarda Perla, exministra zahraničí USA Henryho Kissingera nebo bývalého velvyslance v Německu Richarda Burta.

VERDIKT? ZATÍM VINEN
Na funkci generálního ředitele Hollingeru Black rezignoval již v listopadu 2003 a začal sklízet úspěchy v literatuře. Vydal tehdy vlastní rozsáhlou biografii prezidenta Franklina Delano Roosevelta, kterou kritika všeobecně velmi oceňovala. Výbor Hollingeru však zjistil, že Black odčerpal z peněz firmy na získání dokumentů a památek po Rooseveltovi téměř devět milionů dolarů… V listopadu 2005 bylo Jeho lordstvo chicagskou prokuraturou obviněno ze zpronevěry – tehdy šlo ještě o částku až 2,1 miliardy dolarů. V březnu 2007, kdy konečně bývalého magnáta a jeho tři společníky začali soudit, se ukradená suma smrskla na 60 milionů dolarů (a Hollinger International se už jmenoval Sun-Times Media Group). „On z podniku nic neukradl. To jemu ukradli firmu,“ oponoval Blackův advokát Edward Genson.
V pátek 13. července 2007 nakonec porota rozhodla, že je Black vinen ve čtyřech bodech obžaloby (původně čítala 42 položek). Šlo o tři podvody, z nichž získal 6,1 milionu dolarů a trestný čin bránění spravedlnosti, protože tajně odnášel dokumenty ze své kanceláře. Výši trestu si obvinění vyslechli 10. prosince – Black dostal 6,5 roku vězení, tedy přibližně za každý milion jeden. Charismatický šlechtic po vynesení rozsudku pouze prohlásil, že „velmi lituje“, že se pod vládou jeho nástupců z Hollingeru „vypařily téměř dvě miliardy dolarů“.
Black se nevzdal a bojuje za očištění svého jména i poté, co bylo v srpnu jeho odvolání zamítnuto. Nyní celý případ zkoumá americký Nejvyšší soud, který by měl v dohledné době rozhodnout.
Lord Black of Crossharbour si tedy možná posedí ve vězení téměř do sedmdesáti let. Záleží také na tom, jestli zůstane v komfortním floridském zařízení (dle amerického právního řádu má nárok na propuštění po odpykání 85 procent trestu), nebo se přesune do Británie, kde bude mít méně pohodlí, ale i naději na prominutí poloviny trestu. Těžko říct, zda ho potěšila zpráva z 31. března, dle níž jeho přejmenované dítko Sun-Times Media Group zbankrotovalo. A prý i proto, že firma neměla téměř 118 milionů dolarů na zaplacení právníků, kteří na základě platných smluv museli obhajovat Blacka a spol. Pokud má černý smysl pro humor, pak bylo na Floridě několik dní hodně veselo. Navíc se ukazuje, že u soudu nemluvil úplně z cesty.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče