I malé pekařství může plnit významné dodávky

29. března 2004, 00:00 - ZDENĚK VAVŘICH, DANA MEISSNEROVÁ
29. března 2004, 00:00

NEJMENŠÍM OCENĚNÝM PODNIKEM, KTERÝ NA LETOŠNÍM VELETRHU SALIMA ZÍSKAL NÁRODNÍ ZNAČKU KVALITY KLASA, BYLO PEKAŘSTVÍ JITKA PLÁTENÍKOVÁ Z VELKÝCH PAVLOVIC NA BŘECLAVSKU.

Národní značku Klasa předával na letošní Salimě ministr zemědělství Jaroslav Palas také Pekařství Jitka Pláteníková 

Zákazník musí náš výrobek na první pohled rozlišit od ostatních pekařů, říká Jitka Pláteníková

ZNAČKOU KLASA BUDOU PŘÍŠTÍ TŘI ROKY OZNAČENY JEJÍ PŠENIČNOŽITNÝ CHLÉB A VELKOPAVLOVICKÝ TMAVÝ CHLÉB.

Také menší pekárna může být úspěšná a najít si své pevné místo na trhu. Příkladem toho je Pekařství Jitka Pláteníková. Denně z něho putuje ke spotřebitelům třicet druhů běžného, jemného a speciálního pečiva ichleba. Celkem 1500 kilogramů. Za třináct let své existence se firma, v níž dnes pracuje čtrnáct lidí, prosadila s dodávkami do Billy Břeclav a Mikulov, do Jednoty Mikulov a dalších asi pětatřiceti malých soukromých prodejen, významné zakázky směřují do nemocnice v Hustopečích. Obrat rodinného podniku při této, dá se říci, rukodělné výrobě, činí 7,5 milionu korun za rok.

ODE DNA KE STABILIZACI

„V roce 1991 jsme si s manželkou pořídili kompletní malou pekárnu na leasing. Šlo o technologii dováženou z Francie. Tehdejší smlouva byla značně nevýhodná, my jsme dostali koeficient 1,5 (v současnosti 1,1) a spláceli jsme měsíčně více než sto tisíc korun. To nás málem položilo na lopatky. Po dvou letech provozu jsme byli téměř na dně, nestačili jsme splácet leasing,“ vzpomíná na těžké začátky podnikání Miroslav Pláteník. „Nebylo to jednoduché, žádali jsme o pomoc na ministerstvu zemědělství. Úředník nám nevyhověl, jednání z jeho strany nebylo vstřícné. Proto od té doby už nikoho o nic nežádáme. Snažíme si pomoci sami. Zachránil nás finanční ústav - peníze na umoření dluhu nám půjčila Komerční banka. Naštěstí už jsme v té době měli přes veškeré potíže pověst poctivých pekařů. Za naší dosavadní existence šlo pouze o jediné klopýtnutí, poučili jsme se a začali více ekonomicky přemýšlet,“ doplnil Pláteník. Pekařství už za další dva roky začalo slušně prosperovat, nakoupilo dvě dodávky a jeden pick up na rozvoz pečiva. V současnosti jejich denní trasa čítá přes 500 kilometrů. Třetinu zboží prodávají ve vlastní prodejně přímo v pekárně. V roce 1997 si rodinný podnik zrekonstruoval celý objekt, pořídil novou pec a balicí technologie. Zajistil si také certifikaci zařízení, aby byl zachován a zdokumentován systém kritických bodů (HACCP). „Prosperity jsme dosáhli vybudováním sítě odběratelů a stálou kvalitní účastí na trhu. Typický vzhled výrobků a jejich nezaměnitelnou chuť pořád hlídáme. Zákazník musí náš výrobek na první pohled rozlišit od ostatních pekařů, to je také naše filozofie. Dluhy v malém pekařství se umořují obtížně, což jsme na vlastní kůži pocítili prvních sedm let, ale u zaručeného stálého obratu a neklesajících výsledků hospodaření máme i ambice na nové investice a údržbu provozu,“ vysvětlili manželé.

PODNIK DBÁ NA VZTAHY S DODAVATELI Po letech zkušeností odebírá pekařství vstupní suroviny od stabilních dodavatelů. Má tak zaručenu jejich kvalitu. „Například mouku bereme od jednoho mlynáře, jiných dodávek se straníme, i když nám jsou nabízeny za lacinější peníze. Jde opět o zkušenosti. V minulosti jsme se několikrát spálili - najednou špatně kynulo těsto, pečivo bylo suché apod. Okruh dodavatelů máme stálý i na jiné komodity, přesto si sami děláme jejich kontrolu, která je také podmínkou systému kritických bodů,“ říká majitelka. P odle ní mistři i pekaři se naučili zacházet s tímto zbožím tak, aby neporušovali zásady certifikace kvality a byla dodržena jejich nezávadnost. „Personál v pekárně musí ihned zkontrolovat každou šarži, to je základem úspěchu,“ doplnila. Připouští, že zatím není třeba další zvyšování produkce, ale stále zlepšovat kvalitu a obměňovat sortiment, na což pozitivně reagují zákazníci. Přesto základní druhy chleba a pečiva zůstávají stejné, což charakterizuje tuto pekárnu. „Důležitá je nabídka tzv. jemného pečiva - vánoček, závinů, koláčů, koblih, buchet atd., které oceňují především mladé hospodyňky,“ konstatovala Jitka Pláteníková. Marketing firmy spočívá na třech lidech, s manželi podniká i dcera Jitka, která studuje na vyšší odborné škole veřejnoprávní. „Povedl se nám uskutečnit záměr mít živnost a máme z toho radost. Proto si do řízení firmy zásadně nepustíme nikoho cizího. Myslím si, že jde o dobrou cestu. Naše zboží se dobře prodává, pro pečivo si dokonce jezdí i zákazník z Rakouska,“ doplnila. DŮLEŽITÝ JE KONTAKT S KONZUMENTEM K dobrému odbytu přispívá i denní průzkum trhu, hodnocení objednávek jednotlivých odběratelů i osobní návštěvy u zákazníků. Odběratel, který je prostředníkem a prodejcem zboží, může totiž někdy zkreslit informace. Proto je velmi důležitý styk přímo s konečným konzumentem. „Pokud zjistíme, že výrobek zaujme, snažíme se na něm stále pracovat, zlepšovat ho. Některé produkty samy z výroby odpadnou, když zákazníci o ně přestanou mít zájem“, uvedla majitelka. Upřesnila že po roce 1990 všichni chtěli jíst bagety a různé bílé pečivo, které se konzumuje v ostatních zemích Evropy. Zájem o módní zboží rychle opadl, český člověk se vrátil zpět ke chlebu a rohlíku. Tmavý chléb se zatím lépe prodává ve větších městech. V menších sídlech ještě není o něj tak velký zájem. Standard si udržuje klasický chléb. Ukazuje se, že zavedení malí pekaři se nemusejí obávat vzájemné konkurence. Například v okolí Pekařství Jitka Pláteníková působí asi deset obdobných firem, a přesto se všichni slušně uživí. Každý má totiž jinou chuť a trh sám ukáže, jaké zboží požaduje. Po vstupu ČR do Evropské unie možná vznikne pro tyto malé firmy jiná situace, neboť ve společenství stojí kilogram chleba od jednoho do dvou eur. „My bychom si také přáli prodávat za tyto ceny, ale uvědomujeme si, že jejich narovnání by mělo nastat ve všech oblastech. Peníze musí dostat zemědělec, soustružník izámečník, aby byl naším dobrým zákazníkem. My pak chceme dobře platit své zaměstnance. Zatím se jejich odměny pohybují lehce nad průměrem Břeclavska,“ dodal Pláteník. NÁZEV: PEKAŘSTVÍ JITKA PLÁTENÍKOVÁ DATUM VZNIKU: 1991 FORMA PODNIKÁNÍ: RODINNÝ PODNIK PŘEDMĚT PODNIKÁNÍ: VÝROBA CHLEBA A PEČIVA KLÍČOVÁ OSOBNOST: JITKA PLÁTENÍKOVÁ (MAJITELKA) CÍL: BÝT STABILNÍM DODAVATELEM CHLEBA A PEČIVA PRO VELKÉ PAVLOVICE A BŘECLAVSKÝ REGION, MODERNIZOVAT PROVOZNÍ PROSTORY A STROJNÍ ZAŘÍZENÍ PROFIL FIRMY ZNAČKA KLASA**

Už šestašedesát výrobců potravin obdrželo od roku 2003 za 328 produktů národní značku kvality Klasa. Letos na Mezinárodním veletrhu SALIMA bylo oceněno devatenáct producentů. Prestižní značku spravuje marketingový obor Státního zemědělského intervenčního fondu a uděluje ministr zemědělství. Podmínkou získání značky mj. je, aby výrobce byl fyzickou či právnickou osobou se sídlem na území ČR a vlastnil certifikát ISO nebo HACCP. Oceněné produkty musí splňovat následující podíly: u mléčných, masných, drůbežích, rybích, mlýnských a pekárenských je třeba používat 90 procent tuzemských surovin, u ostatních výrobků pak musí jejich podíl tvořit 70 procent. U těch, kde jsou nezbytně zastoupeny suroviny z dovozu (kakao, ovoce, ořechy, mořské ryby apod.), pak čtyřicet procent. Klasa slouží spotřebitelům a odběratelům k lepší orientaci při identifikaci typického domácího potravinářského zboží. Kvalitu a složení výrobků posuzuje a kontroluje Státní zemědělská a potravinářská inspekce.

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče