I chlap s kulama se bojí

13. srpna 2009, 19:39 - Pavel Matocha
13. srpna 2009, 19:39

Pokud zase něco zajímavého dostanu, nebudu se rozpakovat to pustit, říká exšéf rozvědky

EURO: Opakovaně jste uvedl, že italské setkání Mirka Topolánka, Martina Romana, Marka Dalíka, Vladimíra Johanese, Aleše Řebíčka a dalších lidí jste nenafotil a focení nezařizoval. A že ani nevíte, kdo si je objednal. Deklaroval jste, že s akcí nemáte nic společného. Pouze jste na žádost novinářů z MF Dnes fotografie získal a předal jim je. Kdo to dle vás zorganizoval? RANDÁK: Samozřejmě že o tom přemýšlím. Lze zkonstruovat neuvěřitelně mnoho teorií, kdo za tím byl. Od teorie, že si to zadala Pavla Topolánková, až po tu, že Jiří Paroubek. Mezi tím je i verze, že si to zadal Roman Janoušek či že to byla moje soukromá akce. Vycházím však z hypotézy, že tam jeli fotografové z bulvárního deníku Aha, kteří to chtěli udělat jen proto, že jsou z bulváru. Zveřejňování takových fotografií je přece věcí, kterou se bulvár živí. To, že tam ti lidé jsou, nebylo žádným tajemstvím. V Praze to věděla spousta lidí. Někdo třeba dal bulváru tip a oni tam vyrazili a fotili.

EURO: Kdyby tam byl jen fotograf Aha, fotografie by přece nemohly volně vycházet i v jiných novinách, aniž by si je od deníku koupily. Vydavatel Aha by zažaloval ostatní vydavatele, že mu ukradli fotografie, nebo by se domáhal zveřejnění informace, že autorem fotografií je fotograf deníku Aha. RANDÁK: O autorských práv toho mnoho nevím. A o tom, že by tam prokazatelně byl ještě někdo jiný, jsem žádný důkaz neviděl. Za podstatnější navíc považuji, co je na fotkách, nikoli kdo je vyfotil. Je z nich zřejmé, že Topolánek, Dalík, Řebíček, Johanes, Roman a další jsou takoví kamarádi, že spolu tráví i dovolenou.

EURO: Hledá-li se, „kdo je za tím“, bývá užitečné se zeptat, komu věc prospěla. Zkusme podobně uvažovat i v tomto případě. Zdá se, že to evidentně prospělo Romanu Janouškovi a Pavlu Bémovi. Kauza Janouškových zmrazených dvě stě milionů korun na švýcarském kontě tím byla odsunuta do pozadí, mimo hlavní zájem médií. Ani Topolánek najednou nemohl tlačit na Béma, protože se dostal do defenzivy. RANDÁK: V tom máte pravdu. Pokud však tomu tak je, pro Janouška je to stejně jen Pyrrhovo vítězství, protože tato italská aféra rychle vyšumí. Tedy pokud se neobjeví nějaké nové informace. Aféra s penězi na švýcarských kontech však jen tak nezmizí. Ta se znovu oživí. To si přece musí Janoušek i Bém uvědomovat. Navíc se už přece objevilo, že Janoušek byl v Monte Argentario také. A navíc prý pro něho Řebíček poslal letadlo.

EURO: V italské kauze však není všechno jasné, aby mohla jednoduše vyšumět. Nepůjde už zřejmě o to, že se někdo s někým potkal na dovolené. Otevřená přece především zůstává otázka vlastnictví vily. RANDÁK: Samozřejmě že se od vily všechno odvíjí. Dalík tvrdí, že není jeho. Dle mne to tvrdí účelově, protože nemůže dokázat legální příjem v takové výši, aby si vilu mohl koupit. Přesto si onu vilu dle mne pořídil. Kdybych byl ve službě a měl to šetřit, vrátím se do posledních let a hledám obchody, ve kterých byla na jedné straně finanční skupina J&T a na druhé stát. Domnívám se totiž, že vila je nefinančním plněním jakýchsi závazků či smluv, které mají mezi sebou Dalík a nějaké finanční skupiny. Neříkám, že to nevyhnutelně musí být J&T. V okamžiku, kdy J&T při koupi vily prokazatelně figuruje, to však vzbuzuje oprávněný dojem, že to je mezi Dalíkem a J&T. Něco ve smyslu – byl nějaký obchod, který J&T byla schopná udělat a Dalík prolobbovat. A vila je jakési nefinanční plnění. Jde tedy o to zjistit, co vláda za uplynulé tři roky J&T přiklepla. A prokázat, že se okolo toho motal Dalík. A budete velmi blízko pravdě. To je meritum věci. To, že tam byl Topolánek a zadarmo, i když se holedbá, že si to zaplatil, bych neviděl jako natolik podstatné.

EURO: Vila je však psaná na lichtenštejnskou firmu Raben Anstalt. I kdybyste našel obchod, který by velikostí a výhodností pro J&T na úkor státu a angažmá Dalíka v něm odpovídal, stejně to nic nedokazuje. RANDÁK: Domnívám se, že bude-li se provádět seriózní šetření, prokazatelná vazba mezi lichtenštejnskou skořápkou a J&T se najde. Kromě toho se přece již nyní objevily další pochybnosti a stopy. Například podezřelý podpis osoby, která za Raben Anstalt měla údajně Dalíkovi vilu pronajmout, nebo sochy českých sochařů ve vile. Nevím jak vy, ale já jsem si dosud nikdy s sebou na dovolenou žádnou sochu nevzal. Natož sochu velkou jako stůl.

EURO: V rozhovoru pro Lidové noviny jste řekl, že to nebude rozhodující předvolební kauza. Že čekáte, že se do voleb objeví ještě něco horšího. Co čekáte? RANDÁK: Jsem přesvědčen, že se ještě něco objeví. Byl bych však velmi nerad, aby to bylo interpretováno tak, že s tím přijdu já. Zároveň však nezapírám, že pokud se mi zase něco dostane do ruky, nebudu se rozpakovat to pustit. Volby nevolby. To je mi úplně „šumák“. U mne se teď tyto věci prostě scházejí, a pokud se mi něco bude zdát opravdu zajímavé, půjdu po tom.

EURO: Než jste soubor fotografií z Monte Argentaria předal novinářům, určitě jste si jej dobře prohlédl. Byla to dle vás profesionálně odvedená práce? Pokud byste byl ještě ředitelem rozvědky a vaši podřízení by takto zdokumentovali nějaké setkání vlivných osob, na kterých by rozvědka pracovala, pochválil byste je? RANDÁK: Rozdíl mezi fotografem z redakce a ze služby (z rozvědky - pozn. red.) není žádný. Není rozdíl v profesionální kvalitě lidí ani jejich technického vybavení. Nemá cenu si namlouvat, že služby mají lepší foťáky. Usuzovat z kvality záběrů, zda to dělal profesionální fotograf z novin nebo ze sledovačky z rozvědky, nelze. To je scestná myšlenka. Možná by profík z redakce byl schopný udělat lepší fotky, protože fotograf ze služby musí mít ještě další kvalifikace – například umět sledovat.

EURO: Myslel jsem tím, není-li možné analyzovat celý soubor fotografií, nikoli kvalitu jednotlivých záběrů. Fotografií, na nichž by byly klíčové osoby společně, například Topolánek a Roman, je minimum. Naopak na mnoha fotografiích je jen Dalík nebo s někým méně zajímavým… RANDÁK: Otázkou je, jak často se tam třeba Topolánek a Roman setkávali. A jak často měl fotograf příležitost je společně zachytit. Druhou věcí je, v jakém časovém rozmezí to bylo dělané a jaké měl fotograf možnosti. Zajímavé například je, že i když byl Topolánek s Romanem společně na jídle, tyto fotografie tam nejsou. Kdyby to dělala profesionální sledovací skupina, zachytila by je i na oné večeři. Protože by se na jednoho z nich pověsili a dříve nebo později by se to podařilo. Pro mne z toho vyplývá, že spíše šlo o někoho, kdo prostě čekal na nějakém vyvýšeném místě, až se tito lidé u jachet objeví. Aktivně je však nesledoval. Z tohoto hlediska si myslím, že to byla práce spíše fotografa z redakce, než profesionála z rozvědky.

EURO: Přesto si mnoho lidí - a zejména fotografovaní - myslí, že šlo o profesionální práci a že jste ji organizoval. Již dřív jste řekl, že Topolánek a lidé z jeho okolí po vás v uplynulých letech šli. Nechávali vás sledovat a odposlouchávat telefon. Máte nějaký důkaz, kterým to lze doložit? RANDÁK: Samozřejmě že mám. Jinak bych o tom nemluvil. Nebudu rozpitvávat staré věci, ale například úplně flagrantní to bylo v kauze úniku informací z BIS (Bezpečnostní informační služba). Řekl jsem, že vím, že unikají informace z BIS. Pak mě sledovali a chytil jsem přece v kavárně jednoho z nich pod krkem. Z toho poté byla samostatná aféra. Mluvčí BIS to zdůvodnil tím, že mezi povinnosti BIS patří sledovat činnosti, které směřují k podkopávání demokratických pořádků.

EURO: A důkaz o odposlouchávání vašeho telefonu? RANDÁK: Po zachycení pověsti, že jsem odposloucháván, jsem několikrát učinil to, co by udělal každý zpravodajec. Domluvíte si po telefonu nějakou schůzku a čekáte, zda se tam sledovačka objeví. Objevila se.

EURO: V jednom rozhovoru jste také řekl, že po odchodu z Úřadu pro zahraniční styky a informace jste měl rozjednáno několik zaměstnání. A pak se vždy objevil někdo od Dalíka nebo z Úřadu vlády a řekl firmě, že by bylo lepší, aby vás nezaměstnávala. RANDÁK: To je pravda. Nedá se říct, že bych aktivně sháněl zaměstnání. Uvědomoval jsem si, že mohu žít bez zaměstnání. Že mi to umožňuje generálská výsluha. Čekal jsem na nabídky a ty přišly. Několik jich skončilo, protože jsem se nechtěl stát zaměstnancem, měl jsem zájem pouze o externí spolupráci. Minimálně tři nabídky však skončily tím, že přišel někdo – jednou to byl sám vedoucí Úřadu vlády Jan Novák – a řekl, že to není dobrý nápad mě přijmout. Že by pak nemuseli dostat zakázku, o kterou se ucházejí.

EURO: O jaké firmy šlo? Jakou práci jste v nich měl dělat? RANDÁK: Firmám bych nerad ublížil. Nechci, aby měly problémy, protože mi řekly, že tam proběhla intervence. Nevím, jak to tady bude vypadat po volbách. Zda ODS vyhraje a Jan Novák z Úřadu vlády naplní svou ambici a bude šéfovat zpravodajským službám. Ty firmy by mohly mít vážně problémy.

EURO: Jan Novák má takovou ambici? RANDÁK: Ona je to spíš Dalíkova ambice. Ten však dobře ví, že by od NBÚ (Národní bezpečnostní úřad) nikdy bezpečnostní prověrku nedostal. Novák však již prověrku na přísně tajné má, a proto ho tam Dalík za sebe nastrčil.

EURO: Jste už několik let bez trvalého zaměstnání. Jak trávíte dny? Co děláte? RANDÁK: Ráno vstanu, udělám ženě snídani, jdu se proběhnout, zacvičím si. Potkám se s lidmi, kteří mě zajímají. Nebo s lidmi, které zajímám já. Rozhodně nijak nepracuji ani práci nesháním.

EURO: Píšete vzpomínky? RANDÁK: Ne. Ale uvažoval jsem o tom.

EURO: V minulých dnech jste několikrát prohlásil, že zvažujete založení neziskové organizace, která by sbírala a zveřejňovala informace o propojení politiků a byznysu. Myslíte založení takové protikorupční organizace vážně? RANDÁK: Samozřejmě že to myslím vážně. Nemám však ještě přesně ujasněnou platformu, na které by se to mělo dít. Například už jen fakt, že organizace musí z něčeho žít. Nesmím především udělat hovadinu, že bych si vybral sponzora, podporovatele, který bude mít máslo na hlavě.

EURO: Jak vnímáte ohlas lidí? Myslíte, že vám věří? RANDÁK: Mám z toho překvapivě dobrý pocit. Například při chatování na webu tyden.cz bylo pozitivních reakcí zhruba 80 procent!

EURO: Nebojíte se? RANDÁK: Bojím. Ne, že bych trpěl nějakými komplexy. Nejsem však takový haur a mistr světa, co má moře po kolena, a řekne si, že to zvládne levou zadní. Bojím se toho. Pokud by se toho někdo nebál, nemůže být normální.

EURO: ODS vás obvinila, že se coby bývalý šéf rozvědky nyní chováte neloajálně vůči státu. RANDÁK: Ve službě jsem byl v letech 1992 až 2006, tedy čtrnáct let. Pletou si loajalitu ke státu s tou k partaji či osobě. Nemám žádnou povinnost být loajální k Topolánkovi, protože už dávno nejsem ředitelem rozvědky. Kdybych byl ředitelem rozvědky, musel bych být vůči premiérovi loajální. A bylo by jen na mém svědomí, zda bych pod takovým člověkem pracoval, nebo nepracoval. Paradoxně to krásně řekl Ivan Langer, který nyní s výrokem o mé neloajalitě přišel. Když mě odvolali z funkce ředitele Úřadu pro zahraniční styky a informace, měl jsem s ním jako s ministrem vnitra těžkou hádku a rozepři okolo teroristických útoků na židovské synagogy. Tehdy jsem to označil za kašpařinu, za mediální humbuk a za šíření poplašné zprávy. Ze zahraničí přišla relativně přesná informace, dle které se vše dalo zařídit relativně tiše. Tehdy jsem byl ještě ve službě, byť už nikoli jako ředitel. Langer si mě pozval na velmi konspirativní schůzku, na níž mi řekl: „Pane generále, teď jste generál ve službě a musíte dělat, co se vám řekne, a chovat se, jak se vám řekne. Až budete generál ve výslužbě, dělejte si, co chcete, a říkejte, co chcete.“ Langer měl pravdu a já se dle toho zařídil. Ze služby jsem odešel, jsem generál ve výslužbě a dělám si teď, co chci, a říkám, co chci. A jemu se to zase nelíbí.

Box (CV):
Karel Randák (54)

Bývalý ředitel Úřadu pro zahraniční styky a informace (ÚZSI, rozvědka). Dnes je generálem ve výslužbě. Vystudoval Fakultu tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy v Praze a dělal závodně cyklistiku v armádním klubu Dukla Praha. V dráhové cyklistice byl mistrem republiky a světovým rekordmanem (kvůli technickým nedostatkům to nebylo uznáno) na sto kilometrů (dvě hodiny osmnáct minut jedna vteřina – podzim 1980). V roce 1983 skončil s aktivní kariérou cyklisty a stal se trenérem. V letech 1990 až 1991 byl trenérem československé reprezentace dráhařů. S profesionální cyklistikou skončil v roce 1991. Od roku 1992 nastoupil do Federální bezpečnostní informační služby (československá kontrarozvědka). Jako zpravodajský důstojník se specializoval na ekonomické kauzy a boj proti organizovanému zločinu. V roce 1996 přešel z BIS do ÚZSI, kterou od roku 2004 řídil. V roce 2006, po nástupu Topolánkovy vlády, byl z funkce ředitele rozvědky odvolán tehdejším ministrem vnitra Ivanem Langerem.

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče