I Češi mají kosmodrom. Využijte ho!

06. září 2008, 00:10 - Martin Rychlík
06. září 2008, 00:10

Příležitostí pro firmy je řada, říká ředitel České kosmické kanceláře

„Pokud chcete v průmyslu, IT nebo elektronice získat konkurenční výhodu, první, co bych já udělal, by bylo, že bych se šel podívat na kosmonautické technologie Jestli už takový program nebyl řešen. Skoro z devadesáti procent bych řekl, že ano. Ale tohle v Čechách nikoho nenapadne! A přitom je už třeba čtyřicet padesát procent hotovo. Samozřejmě, že věc pak musíte přizpůsobit svému konkrétnímu výrobku, ale je to velká inspirace,“ tvrdí docent Jan Kolář, ředitel České kosmické kanceláře (CSO). Ta kromě jiného pořádá semináře pro firmy, jak se zapojovat do tendrů či jak psát projekty. „Nestačí čekat a být pasivní, až se vám z Paříže ozvou,“ říká Kolář, podle něhož mají české podniky o kosmonautiku zájem. „Chtějí se dozvědět, jak to chodí. My jen čekáme, zda za tímto A bude i B. Jestli také řeknou: ,Ano, chceme se zapojit,“ upozorňuje expert, jenž hovořil i o šancích Prahy na sídlo projektu Galileo.

EURO: Kolem kosmonautiky je poslední dobou rušno: nález vody na Marsu, peripetie kolem satelitního programu Galileo i dohoda o vstupu České republiky do Evropské kosmické agentury (ESA). Zdá se to jen v médiích, nebo se v kosmu začalo více dít? KOLÁŘ: Určitě se toho děje víc. Pro Česko spočívá zvláštnost v tom, že se republika k dění přihlásila a tímto kosmonautika získala pro stát, naši veřejnost, firmy i média další náboj. Rozhodně to ale neznamená, že by se kosmu ČR nevěnovala dříve; je nač navazovat. ČR ústy svých politických představitelů říká, že je to důležitá věc, což je z našeho pohledu dobře.

EURO: Souvisí to asi s reformou vědy, kterou představila vláda. KOLÁŘ: Ano. To je celková linie, kterou zaznamenáváme, že podpora ve vědě a výzkumu je potřebná a pro ČR je z hlediska strategického výhledu ekonomicky i společensky alternativou ne-li jedinou, tak rozhodně důležitou. Kosmonautika má ekonomické přínosy, je strategicky důležitá, což je pro politiky silné sousloví, neboť je významná nejen ve smyslu národní prestiže, ekonomické úrovně země, ale samozřejmě i z hlediska bezpečnosti.

EURO: Česká kosmická kancelář vznikla v roce 2003. Můžete ji představit? KOLÁŘ: CSO byla založena jako pokračovatelka aktivit, které existovaly již předtím, z potřeby působit institucionálně jako styčný bod pro vnější stranu. Hlavním motivem byla spolupráce s ESA. Kancelář funguje jako administrativní, koordinační a informační centrum pro aktivity v Česku, ale i jako kontaktní místo navenek. Takže jednou z výhod a kladně hodnocených skutečností, když se ESA rozhodovala, zda-li ČR přijme, byla právě existence naší kanceláře. CSO se postupně rozrůstá, je financována z ministerstva školství (MŠMT). Ministerstvo dopravy s námi uzavírá roční mandátní smlouvy, takže i pro něj připravuje CSO studie, prezentační aktivity, organizuje účast českých firem v soutěži Galileo Masters pro aplikace v oblasti navigace.

EURO: Dostává kancelář i nějaké provize ze zprostředkovaných zakázek pro firmy? KOLÁŘ: Ne. CSO je nezisková instituce, obecně prospěšná společnost a pro podniky, akademické ústavy, zkrátka pro všechny, kteří by se chtěli do vesmírných aktivit zapojit, funguje jako podpůrná, poradní asistentská služba. Kancelář má roční rozpočet asi sedm milionů korun. Vedle mezd zahrnují podstatnou část i cesty zaměstnanců do ESA – a nejen pařížského ústředí. EURO: Co členství v ESA obnáší? KOLÁŘ: Předně je zapotřebí, aby se země do aktivit zapojila, nejen deklarovala zájem. Česká pracoviště mají možnost podílet se na evropském kosmickém programu. Z hlediska průmyslu a vývoje je ESA vědecko-výzkumná organizace. Neprovádí operační programy jako třeba Galileo, které má na starosti EU, nebo provoz meteorologických družic. Úlohou ESA je, aby Evropa byla stále na nejvyšší úrovni, dělá předvoj, takže jde opravdu o vývoj technologií, o vědě nemluvě. A také, aby se nové poznatky uměly co nejlépe využít i v běžné činnosti.

EURO: Podepsanou dohodu o vstupu do ESA mají schvalovat obě komory Parlamentu. Očekáváte nějaký zádrhel? KOLÁŘ: Pokud se to nezpolitizuje a vezme věcně, neměl by nastat problém. Všechny aktivity k tomuto cíli probíhaly i za vlády ČSSD a s její podporou.

EURO: CSO je na základě smlouvy s ministerstvem dopravy kontaktním místem pro program Galileo. Má Praha se vstupem do ESA oproti nečlenskému Slovinsku větší šance stát se sídlem GNSS Supervisory Authority (GSA)? KOLÁŘ: Myslím, že určitě ano. Dá se říci, že tím motivem, proč se politická reprezentace rozhodla napsat dopis do ESA, bylo i poznání, kdy se během jednání o umístění sídla GSA, narazilo na existenci „bezpečnostní smlouvy“ v rámci Galileo, jíž má mezi sebou uzavřenu sedm hlavních evropských zemí. A kdo prý se chce podílet na tomto systému, dodávkách a podobně, musí být členem onoho „klubu“. Když se ale Česko začalo zajímat, jak by mohlo ke smlouvě přistoupit, bylo jí kuloárně řečeno, že „se s ní nikdo bavit nebude“, protože jde o země, které jsou v ESA. Dle mého názoru šlo o výmluvu, aby si země udržely klub, který si mezi sebe rozdělí zakázky pro Galileo. Na to konto Češi řekli: „Proč nejsme tedy v ESA?“, abychom argument – ať už je jakkoli lichý – mohli překonat. Z toho vznikl i politický zájem, aby se ČR do ESA dostala.

EURO: U Galilea sešlo z PPP pojetí, řešila jej i Evropská komise… Jak to bude s GSA? KOLÁŘ: Vzhledem k tomu, co se kolem financování Galilea během uplynulých dvou let stalo, není role GSA moc jasná. Teprve začátkem příštího roku se diskuse obnoví, protože teď každého zajímá, aby se rozeběhlo šest hlavních průmyslových kontraktů na postavení systému Galileo. To, co měla dělat soukromá společnost, se aktuálně – když vše půjde z veřejných financí – rozdělilo do šesti zakázek, veřejně dostupných, jež se připravují. Byly vyhlášeny minulý měsíc a do konce roku bude probíhat podání a vyhodnocení, takže někdy začátkem roku 2009 by se mohly podepsat smlouvy. A do té doby, kde bude GSA a co bude dělat, není tak aktuální. Je ale jisté, že její úkoly budou jiné, než se před dvěma roky plánovalo.

EURO: Pořádáte i semináře, v nichž firmám ukazujete, jak se do projektů zapojit, protože už od roku 2004 je Česko členem PECS – jakési „předdohody“ s ESA… KOLÁŘ: Společně s Maďary, Poláky a Rumuny jsme se v roce 1999 sešli v Budapešti a tyto státy, jež měly tradici Interkosmos, vznesly požadavek na ESA, jestli by jim nevyšla vstříc úpravou pravidel. Vesmírná agentura reagovala roku 2001 iniciativou Plan for European Cooperating States (PECS), když zřídila kategorii spolupracujícího státu. Ona zná plné a asociované členy. Ale i asociované byly tehdy nad síly zmíněných zemí. Řeklo se: „Dobře, nebudete členy, ale budete moci spolupracovat, zapojovat se do programů, ale musíte se zavázat, že to bude na nějaké úrovni.“ Ta byla stanovena milionem eur. Minimální roční platba. Přičemž prostředky se utrácejí uvnitř té které země. Dávají se do ESA, ta prostředky spravuje čili uzavírá potom kontrakt s českým subjektem a platí jej, ale z účtu, na který předtím ČR peníze vložila.

EURO: Jak je zaručena návratnost? KOLÁŘ: ESA má důležité pravidlo, že se vložené prostředky mají do země vrátit s minimální garancí 84 procent za dobu pěti let. Ale má to háček, protože současně platí i to, že tendry jsou soutěž veřejná. Dvě pravidla jdou jakoby proti sobě. Proto si ESA, když přibírá člena, dává bedlivý pozor, aby nevzala někoho slabého, kdo by se k zakázkám standardně nedostal. I to byl důvod, proč ESA provedla loni audit českého průmyslového potenciálu.

EURO: Ve vámi vydávaném Kosmickém kurýru se uvádí, že na program PECS poskytla ČR přes 13 milionů eur; existuje 29 projektů… KOLÁŘ: Prostředky byly do ESA poslány, ale s tím, že to bylo až do konce PECS, který je na pět let. První náš projekt se spustil až 1. ledna 2005, takže do roku 2009 si ČR jako by předplatila. Částka počítala se zapojením v PECS do konce roku 2009, ale poněvadž k tomu kvůli členství v ESA nedojde, nevyčerpaný díl se převede dál. Něco přes tři a půl milionu eur.

EURO: V listopadu má ESA jednat o budoucích projektech a rozpočtu na ně. KOLÁŘ: Ve dnech 25. a 26. listopadu bude v Haagu rada ESA na ministerské úrovni, která zasedá zhruba jednou za tři roky a rozhoduje o strategických, a tím pádem i o rámcových finančních prostředcích a úkolech na další tříleté období. Stanoví se a rozhodne, jaké programy bude dělat ESA a v jakém objemu. Prostředky se nealokují na firmy. Ale je to pro ně příležitost. V naší databázi na internetu máme asi 105 subjektů včetně vysokých škol, které vyjadřují zájem. Ale to neznamená, že v tom budou. Musejí samy aktivně vymýšlet, nabízet se, kontaktovat.

EURO: Podobnou aktualizovanou databázi špičkových ústavů i firem připravuje dle informací týdeníku EURO i česká vláda v souvislosti s „radarovými“ zájmy USA. KOLÁŘ: Je to logické. Ale třeba na CSO jdou kritické hlasy, proč to děláme, když už existuje CzechTrade. Ono ale nestačí jen udělat databázi. Pravidla jsou natolik specifická, že musíte s firmami mluvit, musíte jim to vysvětlit. Snažíme se, abychom nejen předávali informaci. Nyní je pro naše firmy schůdnější jít do soutěže jako člen konsorcia, kdy bude mít podnik specifický úkol v rámci tendru. To znamená navazování vazeb, rozvíjení spolupráce se zkušenými evropskými firmami.

EURO: Který z projektů v rámci PECS je největší? KOLÁŘ: Finančně to je projekt řešený Výzkumným a zkušebním leteckým ústavem. Měli by být hotovi v roce 2009 a rok nato by měla družice SWARM odstartovat. Mluvíme o vědeckých družicích i průmyslu a u nás se to vnímá jako soupeři nebo kategorie, které si nemají co říci. Vždy, když slyším, že se má dělit věda a průmysl, šílím. Jeden bez druhého by se neobešel! Kam půjde průmysl, když nebude mít ideje? Role státu je pro výzkum – a to nejen kosmický – nezastupitelná.

EURO: Firmy kromě zakázek získávají díky výzkumu i prestiž… KOLÁŘ: Absolutně. Když se podíváte do amerického časopisu, nenajdete reklamu továrnou vyráběného Jumbojetu, ale pochlubí se zkonstruovanou raketou. Samozřejmě, že produkují i něco jiného. Pro kosmonautiku udělá jednu dvě zakázky, jež jsou prestižní, na nichž si udělá renomé i technologii, protože stát jí vlastně zaplatí vývoj, který pak může uplatnit v komerčních aktivitách.

EURO: Bez kosmonautiky bychom neměli teflon, mobily ani termooblečení. KOLÁŘ: Případů je spousta. Víte, je škoda, jak je u nás kosmonautika stále brána. Když se zmíním, že pracuji v České kosmické kanceláři, lidé se rozesmějí a řeknou: „Ježíš, co to je? Kde máte skafandr, kam letíte?“ Osvěta chybí. Je potřeba vysvětlovat, že nejde o nějakou nesmyslnou aktivitu a cestování po hvězdách. V tom se musí změnit i postoj tuzemského průmyslu: chci-li svou konkurenci předhonit, porozhlédnu se v kosmu.

EURO: Jaké vidíte trendy v „obchodním“ využití vesmíru ve 21. století? KOLÁŘ: Mluví se o kosmickém výzkumu, protože jde o činnosti, které se dělají vždy poprvé a jednou. Pak se dělá něco nového, vylepšuje se. Ve druhé vlně půjde komerční činnost. Aktivita, jež si na sebe vydělá, protože je přímo k něčemu užitečná. První vlaštovky už máme. Co funguje už čistě komerčně, jsou družicové spoje. Dnes, když je chcete provozovat, jdete na trh, objednáte si družici, raketu a provozujete. A nikdo vám do toho nemluví. Oblasti, které budou následovat? Pozorování země a družicová navigace. U ní jsou ale problém náklady, protože když chcete zbudovat globální navigační systém, potřebujete družic třicet, takže je to pro komerci velké sousto. Jedna stojí i s vynesením 300 až 400 milionů eur. Co také přijde, je nákladní doprava do vesmíru.

EURO: K byznysovému využití dospěly i turistické lety; nedávno probleskla informace, že si s Virginem chtějí do kosmu „skočit“ i tři čeští občané… KOLÁŘ: Když mají registrováno 70 tisíc zájemců, z nichž už 800 dalo zálohu, bylo by s podivem, kdyby se nenašli tři Češi. Šel bych do toho, jenže let vyjde na čtyři miliony korun.

EURO: A skutečně nejste přihlášen? KOLÁŘ: Ne (smích). Do téhle finanční skupiny nepatřím, ale kdybych si to mohl dovolit, rozhodně bych se přihlásil.

EURO: Uvidíme, nakolik k tomu přispějí Češi. Řekněte, jak si v kontextu evropské vědy a kosmonautiky stojí české technické univerzity? KOLÁŘ: Myslím, že velice dobře. Chybí však management. Když se podíváte po našich univerzitních pracovištích – ČVUT, PřF UK, VUT Brno, liberecká TUL či Plzeň – vidíte, že existují pracoviště, jež mají ve světě opravdové jméno. Je nutné, aby měly školy management, uměly napsat projekty, naučily se procesní věci. To je slabina. Přitom ESA ve spolupráci s giganty jako EADS Astrium a Thales Alenia má také program studentských družic.

EURO: Mají tedy Češi do vesmíru skutečně blíž? KOLÁŘ: Vezměme si Mezinárodní vesmírnou stanici (ISS). Nejpozději do roku 2010 bude dobudována, ale už je na ní evropský modul Columbus. Evropa má svůj dopravní prostředek, pravda, zatím jednosměrný, nákladní, ale pracuje na rozšíření. Nicméně tu je evropská laboratoř a ČR jako člen ESA má příležitost provádět vlastní experimenty. To jsou konkrétní příležitosti, na něž musíme upozorňovat. Vytvořit povědomí: tohle je naše, pojďme se o tom vážně bavit. Kosmodrom je český, protože je evropský. A my jsme členy. Stanice je rovněž naše čili pojďme se zajímat, jak ji využívat. Prostředky na to už máme.

* CV doc. Ing. Jan Kolář, CSc.** Vystudoval jadernou fyziku na ČVUT. Je odborníkem a průkopníkem využívání družicových dat pro sledování zemského povrchu a propagátorem kosmonautiky. Roku 1981 založil a přes dvacet let řídil laboratoř dálkového průzkumu na ČVUT. V letech 1984 až 1991 byl ve vedení pracovní skupiny dálkového průzkumu programu Interkosmos. V roce 1990 založil soukromou firmu GISAT, jež je předním pracovištěm na využívání družic pro pozorování Země. Vede katedru aplikované geoinformatiky a kartografie na Přírodovědecké fakultě UK. Inicioval vznik neziskové České kosmické kanceláře, která se věnuje podpoře rozvoje kosmického výzkumu a kosmonautického průmyslu v ČR. Dnes je jejím ředitelem. Je předsedou Rady pro kosmické aktivity při MŠMT, členem Mezinárodní astronautické akademie (IAA) a Výboru pro pozorování Země Mezinárodní kosmické federace (IAF). Zastupuje Česko v orgánech EU a ESA.

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče