I brilantní mozek se někdy mýlí

19. března 2008, 16:08 - Pavel Pokorný
19. března 2008, 16:08

Muž mnoha talentů býval pravou rukou Françoise Mitteranda,...

Celý podtitul: Muž mnoha talentů býval pravou rukou Françoise Mitteranda, dnes se angažuje v reformních snahách Nicolase Sarkozyho

V září 2005 Jacques Attali ve svém pravidelném komentáři pro týdeník L’Epress napsal tato varovná slova: „Každý chce větší zisky a menší poplatky, méně práce a více peněz. Ve výsledku zaplatí dnešní výhody zítřejší generace. Naše děti budou tedy muset pracovat, nejen aby si udržely životní úroveň odpovídající té naší, ale budou muset především pracovat, aby zaplatily dluhy, které jim naše lenost zanechala.“ Jako fundovaný ekonom hned nabídl dvě řešení neutěšeného stavu Francie. Pravicovou „revoluci“ i levicový méně bolestný „řez“. Co před dvěma lety mohlo vypadat jen jako akademické teze schopného myslitele, v brzké době možná přejde v praxi, i když v podobě zřejmě poněkud „smíšené“. Levicový intelektuál Attali (64) totiž je v čele 43členné komise odborníků, která pravicovému prezidentovi Nicolasi Sarkozymu navrhla soubor opatření zaměřených na oživení francouzského hospodářství. Úzké spojení Attaliho s chystanou reformou ovšem řadě pamětníků může způsobit neklidné spaní.

Šedá eminence

Attali, dlouhá léta vlivná osobnost na francouzské politické scéně, bývá v zákulisí uváděn jako hlavní viník nepovedených socialistických reforem za éry Françoise Mitterranda. Rodák z Alžíru byl hlavním poradcem prezidenta poté, co se ten v květnu 1981 ujal funkce, a bez jeho doporučení se Mitterand v Elysejském paláci neobešel deset let. „Nepotřebuji počítač, mám Jacquese Attaliho,“ říkával. Jeho pravá ruka se „skromností“ sobě vlastní vzpomíná na ony časy takto: „Léta jsem byl mocnější než premiér.“ Hned v prvních měsících nové socialistické vlády tehdy bylo zestátněno pět průmyslových gigantů, 36 velkých bank a dva hlavní finanční holdingy. Vládě ovšem nestačila kontrola na základě 51procentní většiny, ale - na radu Attaliho - musela vlastnit stoprocentní podíly. To vedlo k obrovskému zadlužení státu a zatížení státního rozpočtu. O dva roky později, kdy nezaměstnanost nabobtnala, frank stagnoval a francouzská ekonomika celkově skomírala, Mitterand socialistické dogma opustil. Následoval drakonický úsporný program, snížení daní a devalvace franku. Zisk najednou „nebyl hřích“. A kdože stál za touto radikální změnou? Opět Jacques Attali. Proto se dnes lze dočíst o tomto Francouzovi, který v současném angažmá u Sarkozyho bez skrupulí koriguje svá dřívější chybná rozhodnutí, že jde také o člověka, jenž „nikdy neměl pravdu“, nebo že „nikdy neporadil nic dobrého“.

Talentu na rozdávání

Přesto je Jacques Attali fascinující a mnohostrannou osobností, jakýmsi moderním ekvivalentem renesančního člověka. Snílek a futurista, spisovatel, básník, dramatik, politik, ekonom, umělecký kritik, manažer, poradce či investor - to vše a zřejmě ještě více se skrývá v muži šarmantního, vybraného stylu, který se narodil jako syn židovského obchodníka v Alžíru. Do Paříže se rodina přestěhovala, když tatínek usoudil, že život v severní Africe se stal nebezpečným. Jacquesovi bylo tehdy dvanáct. Spolu s dvojčetem Bernardem (schopným byznysmanem, který mimo jiné v minulosti šéfoval Air France) byli zřejmě předurčeni k úspěchu. Do svých 27 let Jacques Attali, hovořící šesti jazyky, absolvoval studia na čtyřech nejprestižnějších francouzských univerzitách - pařížské Polytechnice, Institutu politických studií, Vysoké škole báňské a Národní škole pro správní úředníky (ENA). Jde o unikátní kombinaci podobnou té, kdyby v Americe vystudoval zároveň Harvard, Yale, Princeton a MIT.
Od roku 1974 se zařadil do Mitterandova týmu, v němž rychle převzal roli nepostradatelného muže. A vedle toho také coby nadaný učitel přednášel na vysoké škole. Když se socialistický lídr stěhoval v roce 1981 do prezidentského úřadu, dostal Attali kancelář hned vedle něho. Všichni návštěvníci bez výjimky - včetně předsedy vlády - proto museli projít přes úřad vlivného poradce, než se dostali k hlavě státu. Mitterand se s Attalim vídal denně a jednou za týden spolu hráli golf.
Attali, který se oženil s modelkou Elisabeth Allainovou, byl a je mimořádně aktivní. Možná i proto, že málo spí. Za časů v Elysejském paláci otec dvou dětí například psal texty mezi čtvrtou a sedmou hodinou ranní. Jeho literární díla se vyznačují širokým tematickým záběrem od románů a poezie, přes biografií až po ekonomické studie. Dodnes má na kontě 40 knih a miliony prodaných výtisků přeložených do více než dvaceti jazyků. Někteří kritici mu ovšem vyčítají, že exceluje především v přivlastňování si chytrých nápadů jiných. „Považuje se za muže s idejemi, bohužel zřídka jsou jeho vlastní,“ napsal o Attalim novinář Franz-Olivier Giesbert v Mitterandově životopisu. Jednou byl dokonce obviněn z plagiátorství, protože v knize Histoire du Temps (1982) opomněl uvést díla, ze kterých čerpal (rejstřík citovaných autorů prý omylem vypadl z konečné verze).

Něco vyšlo, něco ne

Některé z nepřeberného množství nápadů svého plodného mozku ovšem Attali dokázal uvést do praxe. Když v roce 1988 při povodních v Bangladéši zemřely tisíce lidí, vydupal z ničeho multimilionový systém přehrad a kanálů kontrolovaný pomocí satelitu. Vymyslel projekt Eureka - program evropské spolupráce v aplikovaném výzkumu, vývoji a inovacích. Vyjednal i vznik dnes opěvované francouzské Národní knihovny a zhmotnil tak Mitterandův sen. A konečně bez Attaliho by možná neexistovala ani Evropská banka pro obnovu a rozvoj (EBRD). Její vznik sice navrhl francouzský prezident - a jak Attali říká, „když jste poradcem prezidenta, nemáte nápady vy, nýbrž prezident“ -, ale podle tehdejších úředníků ministerstva financí se myšlenka zrodila na podzim 1989 právě v Attaliho hlavě. Přesun do londýnské centrály EBRD, kde zasedl do ředitelského křesla, byl důvodem jeho odchodu z Mitterandových služeb.
Pro Attaliho byla EBRD především naplněním vize vznikající postkomunistické Evropy - „první instituce nového světového řádu“, jak ji vznosně nazýval. Spory o vedení a její jasnou koncepci, nedůvěra Američanů v šarmantního Francouze a koneckonců i Attaliho nulová zkušenost s vedením banky ale asi nemohly dopadnout dobře. Funkci položil v červnu 1993 po masivní mediální kampani zejména ze strany deníku The Financial Times. List například odhalil skandální fakt, že EBRD vydala dvakrát více peněz na zřízení svého londýnského sídla než na půjčky zemím střední a východní Evropy. Na 600 tisíc liber přišel nájem soukromých tryskáčů, 750 tisíc liber nové mramorové obklady z Itálie a tak dále. Kromě četných odpůrců však měl Attali v Londýně také své zastánce. Byl to on, kdo západní politiky vytrvale a naléhavě upozorňoval, že součástí bankovní pomoci musí být otevření západních trhů zboží a službám z Východu. Byl to Attali, který svými katastrofickými vizemi vývoje v rozpadlém sovětském impériu burcoval Západ, aby se „černou dírou“ vznikající po Sovětském svazu permanentně zabýval.

Stále aktivní

Po návrat do Paříže Attali nestrádal. Hned v srpnu 1993 byl opět jmenován členem Státní rady (jejím čestným členem je ostatně dodnes), nejvyšší administrativní autority, která je současně pomocným orgánem vlády v legislativních otázkách. Před deseti lety založil francouzskou neziskovou organizaci PlaNet Finance, která se soustřeďuje na mikrofinancování a působí v 60 zemích světa. Je také výkonným ředitelem poradenské mezinárodní společnosti A&A specializující se na nové technologie. Navzdory mnohostranným aktivitám jeho ego asi nemohlo nabídku od prezidenta Sarkozyho, která přišla loni v létě, odmítnout. Ohledně závěrů své komise má jen jedinou obavu - „aby se nestala jen další zprávou“. Budou-li návrhy realizovány, Francii prý čekají šťastné časy. HDP bude již v roce 2008 o procento vyšší, nezaměstnanost brzy klesne k pěti procentům, vzniknou dva miliony nových pracovních míst, sníží se státní dluh… Attali si prostě dává vysoké cíle a věří v jejich naplnění. Jak velká je však důvěra Francouzů v Attaliho?

BOX
JACQUES ATTALI
Narodil se 1. listopadu 1943 v Alžíru, od dvanácti let žije ve Francii. Absolvoval čtyři prestižní francouzské vysoké školy, včetně Národní školy pro správní úředníky (ENA), má doktorát z ekonomických věd (1979). V letech 1981 až 1991 byl poradcem Françoise Mitteranda, v období 1990 až 1993 šéfem EBRD v Londýně. Před deseti lety založil společnost PlaNet Finance, řídí i poradenskou firmu A&A. Od srpna 2007 stojí plodný literát Attali v čele komise, jež navrhla reformu francouzského hospodářství.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče