Hypermarkety? Nevzdáme se!

13. června 2005, 00:00 - TOMÁŠ STINGL, PETR KUČERA
13. června 2005, 00:00

MALÍ OBCHODNÍCI: Podíl obřích prodejních řetězců na trhu stále roste. Mohou malé obchody a samoobsluhy příval tak tvrdé konkurence přežít? Ale ano, některé dokonce prosperují. Jejich majitelé na to znají hned několik receptů.

MALÍ OBCHODNÍCI: Podíl obřích prodejních řetězců na trhu stále roste. Mohou malé obchody a samoobsluhy příval tak tvrdé konkurence přežít? Ale ano, některé dokonce prosperují. Jejich majitelé na to znají hned několik receptů. Richard Cihelka vlastní malou samoobsluhu v Berouně. Prodává základní potraviny, uzeniny, lahůdky i drogerii. „Dříve jsme docela slušně prosperovali,“ vzpomíná podnikatel. V poslední době ho ale potkal podobný osud jako stovky jiných obchodníků. Ze všech stran začala tlačit konkurence v podobě prodejních řetězců. „Postupně tu vyrostlo sedm velkých supera hypermarketů. A už se staví osmý! To všechno vedle sebe na ploše pouhých čtyř kilometrů čtverečních. Ve městě, které má jen 23 tisíc obyvatel,“ kroutí hlavou Cihelka. „Samozřejmě se nám to už výrazně projevilo na tržbách,“ dodává. Stejný příběh prožívají provozovatelé menších obchodů ve všech regionech. Pobočky prodejních řetězců vyrůstají jako houby po dešti a jejich stále jednoznačnější převahu potvrzují i statistiky. Jestliže ještě v roce 1997 kontrolovalo deset největších společností jen 18 procent trhu, v loňském roce dosáhl jejich podíl již 53 procent. Mezi hlavní hráče přitom patří společnosti Tesco, Ahold nebo skupina Metro se svými prodejnami Makro. MAJÍ DUMPINGOVÉ CENY Cenová i nabídková válka, která mezi řetězci nyní zuří, samozřejmě zasahuje i drobné prodejny. „Cenově si z nás dělají vyloženě srandu. Prodávají třeba rohlík za 70 haléřů. Tak levně ho my ani nekoupíme od pekárny. Jsou to vyloženě dumpingové ceny. Dá se to označit za nekalou soutěž,“ zlobí se Richard Cihelka. Mluvčí řetězce Delvita Petr Uchytil to ale odmítá. „Nikdy trh nepodrážíme takovou prodejní cenou zboží, která je pod úrovní našich nákupních cen,“ říká. K cenové politice konkurenčních řetězců podotýká: „Zda je ještě na hranici etiky, to může posoudit každý zákazník.“ Úřad pro ochranu hospodářské soutěže již stížnosti podnikatelů na dumpingové ceny řešil. V rozporu se zákonem by byl ale prodej za podnákladové ceny pouze v případě, že by k němu přistoupil řetězec, který má přes 50 procent trhu. A takový tu není. ŠANCE PRVNÍ: SPOJME SE Pro zdánlivě beznadějný souboj Davida a Goliáše mají majitelé malých prodejen v záloze přinejmenším tři způsoby, jak v nemilosrdné konkurenci přežít. První obraný krok je logický. Spojenectví. „Malá prodejna by musela nabídnout srovnatelné ceny, sortiment, otvírací dobu, služby i kulturu prostředí jako velké řetězce. To je ale ekonomicky průchodné jedině tehdy, pokud se nezávislé prodejny sdruží do nákupních a marketingových aliancí,“ konstatuje marketingový expert agentury Incoma Consult Jaroslav Kuchař. Podobně se zachoval například právě Richard Cihelka. Jeho samoobsluha je začleněna do Družstva Eso Market, které sdružuje už téměř 230 menších prodejen. „Díky tomu koupím od dodavatelů zboží za daleko lepší cenu, než by mi nabídli, kdybych nakupoval jen sám za sebe,“ vysvětluje hlavní výhodu členství Cihelka. ŠANCE DRUHÁ: SPECIALIZACE A OCHOTA Oproti hypermarketům, které často sídlí na okrajích měst, může být výhodou malých obchodů snadná dosažitelnost v centru, individuální přístup obsluhy a specializovaný sortiment. „Čím si udržujeme stálé zákazníky? Asi hlavně naší příznivou polohou na náměstí, rychlostí nákupu, velkým výběrem různého pečiva a specialit racionální výživy,“ napsal Profitu majitel samoobsluhy v Plzni Bohumil Maňas. „Důležitá je také možnost v malém prostoru si rychle vybrat mezi velkým sortimentem, stejně jako příjemné prostředí a ochotná obsluha,“ dodal. „Vyslechneme si zákazníkovo přání, vyhovíme mu. To je v těch obřích nákupních halách nemyslitelné,“ připojuje se Richard Cihelka. ŠANCE TŘETÍ: OBCHŮDEK S POSEZENÍM Analytik Jaroslav Kuchař doporučuje ještě jednu alternativu. Prostě „utéct“ z přímého souboje s hypermarkety a jít na dosud neobsazený segment trhu. „Řešením je dostat se mimo konkurenční pole řetězců - v České republice zatím trochu chybí takzvané „convenience stores“. Tyto v zahraničí běžné obchůdky mají dlouhou otvírací dobu, nabízejí občerstvení se stolky k posezení a kvalitní sortiment. „V Česku něco podobného již známe ze značkových čerpacích stanic, ve městech ale taková služba zatím převážně chybí,“ konstatuje Kuchař. ZÁKAZNÍK TO MÁ RADŠI HYPER**

Hledat nové nápady je nutné. Zákazníci totiž stále více preferují velká nákupní centra. Ať už kvůli nízkým cenám, sortimentu nebo kvůli pohodlnosti nákupu. „Chci si nakoupit jednou za 14 dnů všechno, co potřebuji. Najdu vše pohromadě a je to levnější,“ řekl Profitu například pětatřicetiletý inženýr z Plzně. „Nemám čas obíhat každý den po práci malé obchody v centru města. Zvláště když v jednom často nenajdu to, co sháním,“ dodává jeho manželka.

Podobný důvod uvádí i přibližně padesátiletá Anna Dvořáková. „Vzpomínám, jak jsem každý den po práci obíhala obchody -potraviny, zeleninu, drogerii. Nejenže jsem se tahala s těžkou taškou, ale ani jsem ji neměla v těch dalších obchodech kam odložit. Takže teď si užívám, že můžu všechno nakoupit jednou měsíčně a na jednom místě.“

Stejný názor má také pětadvacetiletá příslušnice mladší generace: „V malých prodejnách nesnáším tu stísněnost. Když stojím u pultu, mám nepříjemný pocit, že bych toho měla nakoupit co nejméně, protože už cítím netrpělivý dech člověka, co stojí za mnou. Na polovinu věcí pak zapomenu. A taky mi není příjemné, když všichni slyší, co zrovna nakupuji.“

Další ústup malých prodejen předpokládají i odborníci. Příští rok by měl jejich podíl na trhu klesnout pod hranici 25 procent. Je to trend, který zřejmě nemůže zastavit ani žádná státní regulace. Ostatně, není to žádoucí. Spotřebitel zatím na přívalu řetězců spíše vydělal. A sdělení pro majitele malých obchodů je jasné: přežije ten, kdo zákazníkům nabídne nové nápady.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče