Hvězdná hodina Karla Schwarzenberga

28. července 2010, 15:40 - Bohumil J. Studýnka
28. července 2010, 15:40

Českému národu chybí tradiční dlouhodobé zakotvení v odpovědnosti a v historii

Předseda TOP 09 Karel Schwarzenberg je symbolem kladných hodnot v nepřehledném oceánu podprůměru, buranství a fatálně špatně nastaveného establishmentu. Konfrontace činů s definicí čehokoli obnaží poctivou snahu o naplnění smysluplných myšlenek a oddělí charakter od kamufláží, nepoctivostí, naivity a pokrytectví. Definice konfrontovaná se skutečnými postoji, činy a s viditelným i neviditelným směřováním prozradí pravé hodnoty člověka a míru jeho odpovědnosti při převzetí veřejné funkce zástupce obce a manažera obecního majetku za její osud. Definice, tradice a skutečnost vytvářejí nepřekonatelné překážky pro zakrytí křiváctví, korupce, úplatnosti a kašírované činnosti pro činnost.

Příklady a ponaučení Jde také o příklady – osobní a z dějin – o ponaučení. Postoje, vývoje a dopady po bitvě na Bílé hoře v roce 1620 se jen reprodukují a posilují. Následně recidivují, až nastává opakované zklamávání elit. Na Bílé hoře to bylo najímání žoldnéřů namísto služby vlasti občanů. Národ nezklamal ani v roce 1938, ani v roce 1968. Měl obnovené vlastenectví, čest a hrdinství. Zklamal druhý československý prezident Edvard Beneš – a dvakrát. Zklamal první tajemník Ústředního výboru Komunistické strany Československa Alexander Dubček. Zklamaly takzvané politické elity – nedorostly, nevyrostly. Výběr byl chaotický a manipulovaný, na okrasu, na kšeft a ve prospěch buranské honorace. Celé společenské vrstvy byly vylučovány z konkurence o vedení společnosti. Po české prohře ve třicetileté válce zavedla vítězná protireformace Obnovené zřízení zemské (Verneuete Landes Ordnung), jímž novým mocným a zbohatlíkům nastavila koridory, mantinely a hodnotové cíle. Aby lépe rozuměli, co vrchnost žádá, a jak se bude vyvíjet definice establishmentu. Evropa jako celek pak Vestfálským mírem z roku 1648, který potvrdil českou prohru, ustavila novodobé státy a jejich sféry vlivu. I po roce 1918 byly v již demokratické první Československé republice žádoucí směry nastaveny pro nový establishment – zrekvírování majetku tentokrát šlechtě a církvi – a vznik jejích nouveau riches. Podobně – i když v jiné polaritě – budovala definice morálky, cti a cílů věrchuška po roce 1948 a znovu po roce 1968. Obávám se, že se dějinné paralely objevily i po roce 1989 – nový establishment, noví zbohatlíci, noví hrdinové posledních dvaceti minut, nepotismus. Žoldnéři nevybojovali národní věc za občany a vlastence a nic za ně nevyřešili v roce 1620 a totéž platí i dnes. České obyvatelstvo je vychováváno k blaženému pocitu, že se o národní bezpečnost nemusí starat. Nemá to v náplni, ve svém svědomí ani v branné povinnosti. Potřebujeme švýcarský systém občanské branné povinnosti jako doplněk k malé profesionální armádě schopné udržovat v chodu a pohotovosti techniku a systémy. A neulehčovat občanům svědomí odkazem na povinnosti profesionálů, třeba vojáků, odcizením politiky a apatií, tedy nepovinnostmi. Jde o výchovu k odpovědnosti, vlastenectví a cti. Bohužel to není v módním trendu bláznění s Evropskou unií. Možná je to tak i podprahově naprogramováno.

Chybné potlačování První Československá republika potlačovala v historii období habsburské dynastie na českém trůnu, preferovala zahraniční odboj za první světové války před domácím a srážela statečnost českého vojáka v zákopech, ať byl kdekoli. Hrdinství českých vojáků-legionářů na Piavě však bylo stejné jako těch u Zborova. Pro většinu vojáků Českého království bylo legionářství či ne-legionářství otázkou okamžitého rozhodnutí na náhodném místě a za náhodně příznivé situace. (Dovoluji si to tvrdit, protože v historii mé rodiny jsou dva frontoví bojovníci, prarodiče Jan a František, z první světové války – od roku 1914 až do roku 1918. A v případě ruského legionáře až do roku 1921.) Je třeba vzít v úvahu, že v národním boji vystupovala katolická církev v případě Poláků či Maďarů pro národ a v českých zemích ve prospěch Habsburků. Potlačování jejího duchovního vlivu – zejména v obecné výchově k morálním hodnotám – po roce 1918 prvním československým prezidentem Tomášem Garriguem Masarykem (TGM) však bylo chybné včetně vytváření nových církví a vnášení těch netradičních z Nového světa.

Nežádoucí stateční Podobně zapůsobilo i eliminační úsilí první republiky vůči aristokracii. Podlomilo její vliv (nedotaženou) pozemkovou reformou, což vedlo k takzvanému Hradeckému programu – k přípravě kolektivizace v padesátých letech. Skutečná aristokratická národní elita (přestaňme osočovat pojmenováním, jako je „pobělohorský“) byla zatlačena do pozadí se všemi svými závazky vůči tradici, národu, rodu a Evropě. Do popředí se kromě již dobře nakročené střední třídy dostali i lidé, kteří postrádali distingovanost, čest, národní sebeuvědomění a pocit hrdinství tady a teď, pokud historie přinese nutnost neokázalého a faktického hrdinství bez mediální slávy. Mnichov 1938 byl jednoznačně – vedle mezinárodního appeasementu a kupčení s osudem „neznámého malého národa ve střední Evropě“ – prohrou českých politických elit včetně tehdejšího prezidenta Beneše. Český voják a občan byli připraveni hájit národní svobodu a čest a mnoho z nich to později prokázalo v zahraničním i domácím odboji. Stejně jako mnozí stateční v první světové válce se i ti ve válce druhé stali pro režim po roce 1948 nežádoucí kvůli své statečností – ať již bojovali na západní či východní frontě. Stejné bylo i potlačení elit ve prospěch ne-elit s okázalým destruktivním plebejstvím, které začalo být napravováno až během šedesátých let. Stejně brutálně a již vyzkoušeně však bylo zavedeno po srpnu 1968. Odsuzování vznikajících elit v osmdesátých letech v následujících desetiletích aplikovali i „povstalci posledních minut“ a „ročníky po událostech“. V roce 2010 sklízíme důsledky tohoto vývoje a po přelomových parlamentních volbách nastává i určité prozření. Začínáme věci i osoby nazývat pravými jmény. A doufáme, že veřejné a občanské věci budou napravovány. Bude ctí, nebo hanbou, současných volebních vítězů, kam společnost dovedou – ekonomicky, státoprávně, mezinárodněpoliticky, bezpečnostně i mravně.

Odsunutí do pozadí Vlastenectví, čest, tradice, respekt vůči předkům a velkým místům národní historie nepatří mezi silné stránky českých současníků. Tyto pozitivní vlastnosti a silné faktory národní existence byly v různých obdobích systematicky – byť v důsledku různých a často protichůdných zájmů politických i rádoby elit – eliminovány, selektivně zaměřovány, překrucovány a zneužívány k prosazování méně schopných a samostatných na úkor tvořivých. Do popředí se dostávali křiklouni, darebáci, naivky a kšeftaři. Za to legie nekrvácely. Za to ani nepadli ani nestrádali čeští vojáci v regulérní rakousko-uherské armádě, kteří narukovali jako občané Českého království. V průběhu první Československé republiky si však toho nikdo nevšímal. Aristokracii ponížila plebejská hnutí mysli a zpupnost republikových kadetů Bieglerů, lajtnantů Dubů a okresních hejtmanů. Legionáři a ostatní frontoví veteráni byli odsunuti do pozadí. Do popředí se drali noví údajní „hrdinové“. Skuteční hrdinové jsou skromní a nevyžadují ani „koryta“ ani dávky. Hrdinové jsou pro každý český establishment obtížní, protože se nesnadno korumpují. Proto legionáři dostali jako odbytné občas pouze trafiky. Interbrigadisté, zahraniční odboj z druhé světové války a třetí odboj pak kriminály a popravy. Nahoru vystoupali lidé bez morálky, křiváci a blouznivci. V současnosti je to kafkovské panoptikum.

Stále stejné tendence Českému národu chybí tradiční dlouhodobé zakotvení v odpovědnosti, skutečné odvaze v pravou chvíli – a nikoli až post festum – a v historii. Ono zakotvení představují jinde ve světě tradiční společenské elity – aristokracie, produktivní vyšší a střední třída, uvědomělé dělnictvo a tradiční anticko-židovsko-křesťanské mravní založení celé společnosti. Nejvyšší podíl ateistů v české společnosti v Evropě není ničím chvályhodným. Nevadilo by to, pokud by národ mohl mravní oporu hledat a nalézat i jinde, třeba u tradičních elit. Ty však byly od roku 1918 potlačovány a ponižovány ve prospěch nouveau riches všeho druhu. Stále stejné tendence se projevují i v současném mravním marasmu, společenské skepsi a života na úkor budoucnosti. Pokračuje i negování smyslu pro zajišťování národní a mezinárodní bezpečnosti a perspektivy na udržení suverenity státu i národa v dohledné budoucnosti. Proti smyslu pro odpovědnost ve věci národní bezpečnosti ekonomické, politické, vojenské a duchovní se angažují „lehkoživkové“ a lidé bez odpovědnosti plédující dříve pro RVHP. Jindy zase od sebe eurohujersky odtlačují odpovědnost s tím, že je zde dnes například Evropská unie a Brusel – stejně jako to dřív byla Moskva, Berlín či Vídeň. Beneš jako druhý politik po TGM (a v zákrytu za ním) natolik zabředl do iluzorní Společnosti národů a nešťastného versailleského uspořádání, že si nevšiml, že s odchodem prezidenta Masaryka přebírá přímou odpovědnost za národ. V jeho oblíbené Ženevě, Malé i Velké dohodě to však nikdo nezaznamenal. Tím hůř pro zemi a národ, jehož lídr si ani nevšimne, že má historickou odpovědnost namísto hraní si na diplomacii. To by se v zemi krále Artuše, Tudorovců, Marlboroughů, Wellingtonů a Churchillů nemohlo stát. Angličané rozorali golfová a fotbalová hřiště, aby se při německé blokádě za druhé světové války dokázali zásobovat vlastními vypěstovanými potravinami. V protektorátu Čechy a Morava se však ve stejné době natáčely líbivé, ale unylé a bezduché filmy v noblesních dekoracích barrandovských studií s bílými telefony. Obdobné filmy v bledě rudém a poté v bledě modrém se natáčely i v dalších desetiletích.

Odpovědnost Jde o odpovědnost vůči zemi, národu, historii, tradici a cti. O závazky ke genealogicky známým předkům nebo ke konkrétním, ale dosud neznámým potomkům. Tuto možnost, privilegium a přirozenou povinnost má stará česká aristokracie. Není náhodou, ale přímo fenoménem doby, že volby vyhrál Karel Schwarzenberg, který je symbolem zmiňovaných kladných hodnot. V jeho případě se projevil zdravý český selský rozum, neboli instinkt a odpovědnost občana. Schwarzenberg je pro českého občana majákem, protože v něm vidí záruku cti a odpovědnosti k národu, zemi a rodinné tradici. Karel Schwarzenberg je potomkem knížete Karla Filipa Schwarzenberga, který v roce 1813 v bitvě národů u Lipska velel koaličním vojskům, jež porazila Napoleona. Jeho předkové se angažovali v boji proti nacistické okupaci. On sám byl účastníkem a ochráncem odboje proti komunismu, a proto nemusí zpětně nic dokazovat. Musí však přijmout odpovědnost nekonečně vyšší než ostatní účastníci a hráči moci veřejné a navázat na kladné tradice svých předků. A nepokazit je svým potomkům v příštím století, kteří jeho činy budou mít zapsané v předlouhé a zaznamenávané rodinné historii. To je jeho povinností. Je záslužné a úctyhodné, že pan předseda strany TOP 09, kníže a občan český výzvu dějin přijal a chce ji plnit. Jeho „hvězdná hodina“ nastala. Ještě dlouho nebude tak mnoho lidí za své vítězství vděčit takové hrstce lidí, jmenovitě Karlu Schwarzenbergovi. O tom jsem přesvědčen. Parafráze Winstona Churchilla je na místě. A také doufám, že hlavní město České republiky prožije druhou renesanci s novým perspektivním primátorem Zdeňkem Tůmou a s ním i celá země. Schwarzenbergovi partneři a spolupracovníci i ostatní nositelé moci a věcí veřejných a občanských vybraní demokratickou volbou mají stejnou odpovědnost jako „kníže“. On ji však má jedinečně dějinnou a rodovou. Přejme mu proto hodně zdraví a sil. Odpovědnost, čest a charisma má již závazkem i darem jako potomek evropského knížecího rodu existujícího víc než pět set let. Umím si představit i jeho důstojnou přímou demokratickou volbu prezidentem v roce 2013 díky drtivému vítězství.

Hodnocení

Zaujala Vás tato zpráva?
Ohodnoťte ji

Loading

Děkujeme za Vaše hodnocení

Komentáře

Mohlo by vás zajímat

Finance
Nejzadluženější státy světa
Když v cizině nabouráme, nebo nám auto ukradnou
Srovnaní cen potravin, nápojů a taxi v nejoblíbenějších dovolenkových destinacích
3x z poradny: vytýkací dopis, jak čerpat dovolenou, daň z příjmu
Státní dluh USA, Činy, Ruska a dalších zemí. Kolik dluží domácnosti a firmy?
Auta
Retro na neděli: Dixi DA-1 3/15 slaví 90 let jako vůbec…
10 nejrizikovějších ojetin, kterým je lepší se zdaleka vyhnout
Audi, BMW a Mercedes upraví software milionům starších dieselů. Kvůli emisím
Nástupce Bugatti Chiron bude muset přejít na elektřinu. Bez ní by už nezrychlil
Test motocyklu BMW S 1000 XR: Superbike na chůdách
Technologie
Archos 50 Saphir: odolný obrněnec s velkým akumulátorem (recenze)
AMD neotevře kód své analogie Intel ME. Secure Processor zůstane „blackboxem“
Mapy.cz pro Android jsou kompletně offline včetně plánování tras
10 nejrizikovějších ojetin, kterým je lepší se zdaleka vyhnout
Intel se po IoT stahuje i z nositelné elektroniky. Celé oddělení tento měsíc zrušil
Hry pro příležitostné hráče
Zavřít