Hussein Chalayan

02. září 2009, 15:10 - Denisa Kollmannová
02. září 2009, 15:10

Seriál Králové módy

Jak to vypadá, když se smíchá západní móda s východními vlivy? Kyperský Turek Hussein Chalayan vzal černý čádor a rozstříhal ho tak, že modelka neměla kromě obličeje zahalené vůbec nic. Libanonec Zuhair Murad z několika metrů hedvábného šifonu ušil šaty, o nichž se nesnilo ani princezně se zlatou hvězdou na čele. Persko-židovský sirotek Elie Tahari odjel do New Yorku, aby navrhl to, co bude nosit celý Manhattan. Tak se dělá ten nejlepší koktejl. Jména návrhářů, kteří pocházejí nebo působí v oblasti východního Středomoří či Blízkého východu, často neznají ani pravidelné čtenářky časopisu Vogue. To, že pařížský módní dům Chloé založila Egypťanka, značku Lanvin vede Izraelec z Maroka a v Pumě kreativně vládne Brit z turecké části Kypru, ví málokdo. Češi dobře znají „svou“ Blanku Matragi, jež západní a východní vlivy úspěšně prosazuje zejména na blízkovýchodních trzích. Ale proč nás to vlastně zajímá? Protože blízkovýchodní módní tvůrci západní módě ukazují, kam by se měla ubírat.

OCEŇOVANÝ OUTSIDER Kreativním ředitelem německého sportovního koncernu Puma se loni stal jeden z nejprogresivnějších módních vynálezců na světě Hussein Chalayan. Slovo návrhář v jeho případě úplně nesedí, protože Chalayan vyrábí šaty, které vypadají jako obyčejný dřevěný stůl, sádrová socha, nebo dokonce klobouk. Modelka přijde nahá, vstoupí doprostřed stolu, zdvihne jej k pasu a stůl se automaticky rozloží do podoby kolové sukně. Dokonce i nožičky se nakonec samy úhledně zatáhnou. Sádrové odlitky mají modelky už rovnou na sobě – a k tomu přijdou jejich kolegyně, aby je pomalými pohyby před očima diváků roztřískaly kladivem na střepy. Když už konečně na molu vidíme modelku v docela normálních šatech, náhle jako by začal vát jemný vánek a šaty neviditelným pohybem mizí. Během pár sekund je celé neslyšně pohltí klobouk, který má modelka na hlavě. Co asi tento kouzelník udělá s teniskami? Že by je zakopal na zahradě a nechal je trochu shnít, jako to udělal s hedvábnými šaty ze své první absolventské kolekce? Chalayan se narodil v roce 1970 anglickému otci, majiteli restaurace, a matce, prodavačce v univerzitním knihkupectví původem z tureckého Kypru. Ačkoliv absolvoval nejprestižnější britskou školu módního návrhářství a designu, Central St. Martin’s College of Fashion and Arts, a mluví s břitkým londýnským přízvukem, je občas považován – a i se tak sám cítí – za outsidera. „Anglie vám dá skvělé startovní podmínky, ale pak vás v tom tak nechá plavat, až se můžete snadno utopit.“ Chalayan ví, o čem mluví. Přestože byl dvakrát po sobě zvolen nejlepším britským návrhářem roku a obdržel Řád britského impéria, když se dostal do finančních potíží, Angličané jako by ho přestali znát. Některé jeho přehlídky a akce tak sponzorovali Turci prostřednictvím Asociace tureckých textilních a oděvních exportérů. Na oplátku po Chalayanovi chtěli to nejcennější – aby jim předal své renomé a know-how. Když se v roce 2005 účastnil benátského bienále, zastupoval tak Turecko, nikoli Británii. V Turecku dlouhodobě spolupracuje se studenty, hodnotí jejich práce a snaží se jim otevřít dveře do západního světa a rozšířit obzory. A přitom je také učí poctivé anglické krejčovině.

TROCHU JINÉ PŘEHLÍDKY Když Chalayan přebíral druhé ocenění za nejlepšího designéra v roce 2000, už věděl, že se dostal do velkých finančních problémů: měl dluh 250 tisíc liber. Vedl jednání s firmou Gucci spadající pod koncern PPR, ale její tehdejší šéf Tom Ford se nakonec dohodl s jiným britským designérem, Chalayanovým spolužákem Alexanderem McQueenem. A ten je přece jen ve srovnání s Chalayanem přístupnější, snáze pochopitelný – a zpeněžitelný. I pro manžela a manažera Miucii Prady Patricia Bertelliho byl Chalayan příliš složitý a intelektuální, prostě „neprodejný“. Na Chalayanových přehlídkách nehraje Moby ani Madonna, ale spíše komorní orchestr Šostakoviče. Jednou si dokonce přivezl celý sbor z Bulharska. Ostatně i sám pojem „módní přehlídka“ je v případě Chalayana trochu mimo, je to spíš umělecká performance, kde se šaty promítají přes video, ovládají se dálkovým ovládáním nebo září laserovými paprsky. Módní fotograf Nick Knight pro list The Guardian řekl, že Chalayan zkoumá módu jako prostředek komunikace. „Když říkáte, že si Chalayanovy modely nemůžete vzít do hospody, je to, jako byste říkali, že na Stockhausena se nedá tancovat.“ Chalayanovi se sice přezdívá Jacques Derrida módy, ale on sám to odmítá. „Lidi si hned myslí, že je to se mnou složité, ale to je jen tím, že umím dát dohromady větu. Nejsem složitý, mám jenom na některé věci svůj názor.“ Chalayan je možná excentrický intelektuál, který neumí dělat byznys, ale rozhodně není snob. Ostatně statisíce jeho modelů nosí zástupci střední třídy – na kolekcích pracoval pod svým jménem pro Marks & Spencer a Topshop, a to dávno předtím, než marketingové akce ojedinělého spojení s velkým jménem začaly dělat fast-fashion řetězce jako H&M. „Ta slavná sukně ze stolu mi spíš prokázala medvědí službu. Každý si hned myslí, že to, co dělám, se nedá nosit. Ale já přitom už od začátku navrhuji třeba skvělé kabáty. Nechci, aby si lidi kupovali věci, protože znají příběh za mým jménem, ale proto, že jim to prostě skvěle padne.“

TVŮRCE S VIZÍ Budoucnost módy vidí Chalayan právě ve vývoji nových technologií a materiálů. „Když řeknete v módě technologie, každý si hned myslí, že to je futurismus. Ale není. Technologie zvyšují funkčnost, lépe odpovídají našim potřebám. Také to nemusí být jenom o nějakých mechanických částích, ale o tom, jakým způsobem využíváme přírodu.“ V tomto ohledu má ze světových návrhářů Chalayan nejblíže k Japonci Isseyovi Miyakemu, který při navrhování vychází přímo z technologického uzpůsobení materiálu lidskému tělu, ať už pomocí plisování, stříhání na míru nebo variability jednoho kusu látky v několika typech oděvů. Ostatně Chalayan se po bok nejslavnějších japonských a světových návrhářů, jako jsou Yohji Yamamoto či Comme des Garcons, postavil už v roce 2001, kdy vlivné londýnské muzeum Victoria & Albert uspořádalo výstavu Radical Fashion. Tam představilo špičku módních inovátorů, kteří posouvají vývoj módy skutečně dopředu, ne jen sledují trendy. Kdyby podobnou výstavu uspořádali nyní, většina jmen by asi zůstala stejná – a pozice Chalayana by se ještě upevnila. Zdá se, že spolupráce s Pumou by proto mohla být výhodná pro obě strany: Chalayanovi pro vlastní label přinese možnost využívat továrny skupiny PPR, kde vyrábějí i další značky z této skupiny (Gucci, McQueen, Bottega Venneta, Yves Saint Laurent, Balenciaga atd.). Puma Chalayanovi zprostředkuje masový zásah, po němž už i nepokrytě touží. A zároveň mu umožní, aby některé své vize a vynálezy zjednodušeně předal na široký trh. Pokud partnerství vydrží, Puma by z něj měla vyjít posílená o auru vizionářské osobnosti, která vymýšlí, jak bude móda vypadat zítra, ale prodává ji už dnes.

* Hussein Chalayan – časová osa 1995 – Navrhuje takzvané Airmail Dress, papírové šaty, které se dají složit do obálky. Proslavila je Björk na obalu svého alba Post. 1997 – Uvádí kolekci, kde na molo přichází pět modelek, každá z nich má na sobě černý čádor vždy o kus kratší. Poslední zakrývá čádor pouze obličej, jinak je zcela nahá. 1998 – Pracuje jako návrhář pro americkou firmu TSE
1999, 2000 – Získává dvakrát titul nejlepšího britského návrháře roku 2000 – Spolupracuje s firmou Marks & Spencer na kolekci Autograph. Navrhuje v kolekci Fashion as Furniture model stolu, který se složí do sukně, a šaty, které se složí do podoby kufru. 2001 – Navrhuje kolekci oblečení pro klenotnickou firmu Asprey. Vystavuje v Tate Modern a v muzeu Victoria & Albert v Londýně. 2005 – Vystavuje na benátském bienále jako reprezentant Turecka 2007 – Uvedl kompletní přehlídku jako videoart, bez živých modelek 2008 – Stává se kreativním ředitelem Pumy, která zároveň kupuje majoritní podíl v jeho labelu (Pumu v nadpoloviční většině vlastní skupina PPR, pod kterou spadá také skupina Gucci, návrháři Alexander McQueen, Stella McCartneyová, značka Bottega Veneta a další) 2009 – Vystavuje vlastní retrospektivu po patnácti letech v Design Museu v Londýně
*

BOXY
Návrhářská esa, která se narodila na Blízkém východě:

Zuhair Murad *1971 – Rodák z Bejrútu dnes zaměstnává ve svém módním domě kolem stovky lidí. Vytváří pouze kolekce pro ženy, haute couture, ready-to-wear, doplňky, brýle a svatební šaty. Ve spolupráci s fast-fashion řetězcem Mango navrhuje speciální kolekci pro blízkovýchodní trhy. Vlastní butik v Bejrútu, Paříži a showroom v Miláně. Jeho modely se prodávají na dalších 30 místech ve světě. Muradovy kreace se dotýkají archetypu krásy, pracuje efektně s barvami i nejlepšími materiály, používá hodně zdobení, vyšívání a řasení. Šaty z jeho ready-to-wear kolekce by většinou laik považoval za nejluxusnější haute-couture, nechybí jim však nositelnost. Murad vychází z vlastních kreslených návrhů, ale výtvarná podoba je dokonale řemeslně převedena do materiálu, takže šaty nepůsobí strnule. Pro západní svět zůstává tento návrhář stále neobjevený, ačkoliv už v roce 2001 uvedl vlastní přehlídku na pařížském týdnu haute couture. Občas se jeho šaty objeví na Oscarech či v opeře, nosí je Miley Cyrusová, Christina Aguilera nebo Paris Hiltonová.

Elie Tahari *1952 – Narozený v Jeruzalémě a vychovaný v izraelském sirotčinci. Začátkem sedmdesátých let přijel do USA a zpočátku pracoval jako elektrikář. Po nocích, jež strávil jako bezdomovec v Central Parku, ho angažoval módní butik v Greenwich Village. V roce 1974 si otevřel jako jeden z prvních návrhářů vlastní obchod na Madison Avenue. V roce 1997 spoluzaložil úspěšnou módní značku Theory, o šest let později ale svůj podíl ve firmě prodal. V současnosti vlastní firmu v hodnotě půl miliardy dolarů operující ve 40 zemích světa. Tahari se svou ženou Rory vytváří styl, jenž je synonymem pro newyorskou módu – vysoce sofistikovaný, urbánní luxus podtrhující sebevědomí ženy.

Alber Elbaz *1961 – Izraelský módní tvůrce s kosmopolitní působností. Narodil se v Casablance v Maroku, od deseti let žil v Izraeli, kde také absolvoval povinnou vojenskou službu a vystudoval módní návrhářství. V roce 1987 se odstěhoval do USA, kde pracoval pro amerického módního tvůrce Geoffreyho Beena. Poté byl hlavním návrhářem Yvese Saint-Laurenta a italské módní značky Krizia. Od roku 2001 působí jako šéf tradičního pařížského módního domu Lanvin. V roce 2007 jej časopis Time zařadil mezi stovku nejvlivnějších lidí na světě.

Elie Saab *1964 – Libanonský módní návrhář, samouk, od roku 2003 člen pařížské La Chambre Syndicale de la Haute Couture. V osmnácti založil v Bejrútu vlastní módní značku, a přestože od konce devadesátých let úspěšně působí v Itálii a ve Francii, jeho hlavní působiště zůstává v libanonské metropoli. Na americký trh výrazněji pronikl po roce 2002, kdy se stal prvním Libanoncem, jehož šaty předvedla držitelka Oscara (Halle Berryová). Kromě západních celebrit Catheriny Zeta-Jonesové, Beyoncé či Christiny Aguilery obléká rovněž jordánskou královnu Ranju nebo indickou herečku a miss world Aishwaryu Raiovou. Letos navrhl kostýmy pro pařížské vystoupení kabaretní umělkyně Dity von Teese.

Gaby Aghionová *1921 – Francouzská módní návrhářka narozená v egyptské Alexandrii se do Paříže odstěhovala po druhé světové válce. V roce 1952 založila vlastní módní značku pojmenovanou Chloé („protože to hezky zní“). Gaby začala používat luxusní, měkké materiály a střihy, jež respektovaly ženskou postavu a byly pohodlné. Dlouho před YSL vyráběla oděvy jako luxusní konfekci (prêt-à-porter), která ženám umožnila kupovat vysoce kvalitní oděvy už hotové, a nikoli šité na míru. Se stylem Chloé jsou spojované Jackie Kennedyová, monacká kněžna Grace nebo Brigitte Bardotová. Značku Chloé vlastnila Aghionová s partnerem Jacquesem Lenoirem do roku 1985, kdy ji koupila společnost Dunhill. Dnes Chloé, jež se rozšířila o linii kabelek a doplňků, dětské módy a parfémů, vlastní skupina Richemont. Kreativní ředitelka Hannah MacGibbonová pokračuje ve stylovém odkazu Gaby Aghionové: měkké a ženské eleganci s exotickým nádechem.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče