Hrůzná nejistota

04. září 2007, 17:51 - Petra Procházková
04. září 2007, 17:51

Ani rok po spáchání zločinu nevíme, kdo zastřelil slavnou novinářku

Byla to velká sláva. Generální prokurátor Ruské federace (RF) Jurij Čajka se naparoval, ale s mírou, neboť je inteligentní a ví, že skromnost mu sluší. Tisková konference to byla opravdu pompézní. Poslední srpnový týden se měl zapsat do dějin ruské kriminalistiky jako ten, v němž Rusko celému světu ukázalo, že spravedlnost a zákon jsou mu nade vše.

Konference měla šokovat.

Ohledně prezentace neobyčejného úspěchu se Čajka v onen památný den nejdříve běžel poradit do Kremlu přímo s prezidentem Ruské federace Vladimirem Putinem. Televizní kamery však ukázaly jen vůdce velmoci spokojeně pokyvujícího hlavou a cosi snaživě drmolícího prokurátora. Podrobnosti o tom, co Putin přikázal Čajkovi, známy nejsou. Jedno je však stoprocentně jisté. Kremlu a potažmo generální prokuratuře nešlo o možné potrestání smrti jedné z nejvýznamnějších ruských novinářek, které se věnují válkám, severnímu Kavkazu, lidským právům a situaci v ruské armádě i policii. Cílem tiskové konference a senzačního odhalení prokurátora Čajky bylo šokovat. Zahanbit především zahraniční veřejnost, která snad chvíli mohla pochybovat o upřímné snaze ruských vyšetřovatelů řízených přímo z Kremlu polapit vrahy Anny Politkovské. Zazněly dokonce hlasy, že na její fyzické likvidaci mohl mít zájem sám Putin, kterému lezla na nervy neustálá snaha novinářky očerňovat ruské generály, úředníky i jeho samého.

Shodné výsledky pátrání.

V zahraničí mnohdy Politkovské naslouchali pozorněji než Putinovým projevům. Vyznamenávali jí a zvali na konference, na nichž hovořila o zločinech Ruska na severním Kavkazu. Dělala ostudu ruskému státu, seč mohla, a ještě jí za to občas zaplatili tučný honorář. Kdo jiný než ruský stát v čele s „baťuškou“ Putinem mohl mít zájem na jejím umlčení?
Tisková konference prokurátora Čajky měla tento názor vyvrátit. Po necelém roce od zastřelení Politkovské a den před jejími nedožitými 49. narozeninami byla zveřejněna jména vrahů i s fotografiemi a národnostní příslušností. Kdyby Čajka s Putinem byli ještě skromnější a zůstali u obvinění jedenácti osob z vraždy či spoluúčasti na ní, zřejmě by nezbývalo než jim oběma uvěřit. Ostatně i Dmitrij Muratov, přísný šéfredaktor deníku Novaja gazeta, kde Politkovská až do své smrti pracovala, přiznal, že vlastní novinářské vyšetřování dovedlo její kolegy ke stejným podezřelým jako prokuraturu pátrání zkušených kriminalistů. Až potud tedy je vše v nejlepším pořádku.

Viníci jsou emigranti.

Čajka a Putin však buď nemají odhad, nebo se generální prokurátor bez předchozí porady prostě nechal strhnout průběhem tiskovky, těžko říct. Prohlásil totiž, že mezi zadrženými jedenácti osobami, které budou brzy obviněny z vraždy Politkovské, není člověk, který celou operaci vymyslel, objednal, zaplatil a zpovzdálí sledoval. Zkrátka toho nejdůležitějšího se prokuratuře zatím zatknout nepodařilo. Tady to mělo skončit. Ale neskončilo. „Je třeba ho hledat nikoli v Rusku, ale v zahraničí,“ prohlásil horlivě Čajka a dodal něco nepěkného na adresu ruských emigrantů. Bylo jasné, koho tím myslí. Úhlavní nepřítel Kremlu Boris Berezovskij je tím, kdo má podle prokurátora prsty nejen v rusko-čečenské válce, vraždě bývalého agenta ruské zpravodajské služby (FSB) Alexandra Litviněnka a řadě dalších otřesných případů, ale i v likvidací Politkovské. V ohavné činnosti mu pomáhal podle náznaků prokurátora také nechvalně známý Čečen Hodži Ahmed Nuchajev. Ten už má s podobnou zločinnou činností své zkušenosti. Rusko ho obviňuje z toho, že si objednal vraždu šéfa ruské verze slavného časopisu Forbes Paula Chlebnikova.

Pochybný cíl.

Berezovskij je zřejmě opravdový zloduch, démon, který vydělává peníze jen proto, aby je investoval do diskreditace Ruska v čele s Putinem. Jeho nenávist nezná mezí, neboť jen kvůli tomu zabíjí kdekoho na potkání a snaží se svést všechno na chudinku hlavu ruského státu. Posvětil-li tuto verzi ruské generální prokuratury Putin, pak si v Moskvě o novinářích i světové veřejnosti myslí, že jde o naivní a napůl dementní lidi.
Někdo chce zdiskreditovat Rusko s Putinem v čele, a proto postupně zastřelí několik novinářů, kteří ho kritizují, přidá k tomu jednoho tajného agenta žijícího v zahraničí, a tím dosáhne kýženého výsledku. Na hlavu vládce Kremlu se snese kritika ze západu a obránci lidských práv se ošívají, mají-li vyslovit jeho jméno. To je však asi tak všechno. Na nejvyšší politiky totiž tahle vražedná série žádný velký dojem nedělá. Zvou i nadále Putina na své ranče, na schůzku s kravatami i bez nich, na summity a konference. Ruská ropa bez ohledu na hromady mrtvol proudí na světové trhy a nikomu se nechce přestat jezdit autem jen proto, že majitel ropných vrtů si vyřizuje účty se svými odpůrci poněkud nevybíravým způsobem. Plyn i po smrti Politkovské a Chlebnikova vyhřívá naše domácnosti a ze smutku nad zesnulými nám rozhodně není větší zima. Cíl zvaný diskreditace je tedy velmi pochybný.

Další verze.

Objevila se i verze, že Kreml nechal zlikvidovat Politkovskou kvůli destabilizaci země, a mohl tak odložit prezidentské volby, tedy udržet Putina i nadále v čele státu. Jenže Politkovská sice byla známá, ale nikoli nejoblíbenější. Její články v listu Novaja gazeta četla zanedbatelná hrstka Rusů, neboť jen ona ho čte. Že by její smrt pobouřila podstatnou část ruské veřejnosti, o tom nemá smysl ani uvažovat.
Dalším často jmenovaným možným likvidátorem Politkovské byl čečenský prezident Ramazan Kadyrov, kterého nazývala zločincem a masovým vrahem. Mstivý horal o novinářce mluvil jako o „kosti v krku“. Tahle verze je o něco pravděpodobnější než ty předchozí, ale důkazy na její podporu jaksi chybí. Nakonec tedy vypadalo opravdu nejpravděpodobnější to, co prohlásil na památné tiskové konferenci prokurátor Čajka. Politkovskou zabila zločinecká skupina složená z Čečenů, podplukovník moskevského oddělení tajné policie FSB, major milice a sedm dalších výtečníků.

Nic neplatí.

Již druhý den se však ukázalo, že generální prokurátor poněkud předběhl dobu. Původně zatčené podezřelé začali jednoho po druhém propouštět kvůli nedostatku důkazů. Čajka byl za hlupáka, který neví, co říká. Okamžitě se objevila, jak je tomu v Rusku zvykem, řada konspiračních teorií, proč se stal takový trapas. Někteří už viděli Čajkův odchod, protože prý za tohle ho musí čekat politická poprava. Jiní se domnívali, že ve chvíli, kdy se mezi zatčenými objevili tajní agenti, zasáhla vyšší moc a celý případ vzala pod kontrolu. „Jen Štrasburg může být nyní skutečným soudním tribunálem pro Rusko,“ zhodnotil práci prokurátora známý novinář, analytik a šéf Centra extrémní žurnalistiky Oleg Panfilov. Jeho kolegové, analytici, dospěli k závěru, že jako všechno v dnešním Rusku i toto odhalení souvisí s nadcházejícími parlamentními a prezidentskými volbami. Mocní se chtějí blýsknout před voliči a domnívají se, že za polapení vrahů novinářky jim dají hlas i ti, kdo se dožadují zvýšení důchodů. Nesmysl. Na výsledek voleb má odhalení vliv nicotný. Byli však i takoví, kteří nazývají situaci typickým ruským „bordelem“. Možná že jsou pravdě nejblíže.

Komu lze věřit?

Za posledních šest a půl roku zůstalo v Rusku neobjasněno čtrnáct milionů zločinů. Kauza Politkovské má velkou šanci stát se dalším. Na případech Anny Politkovské, Alexandra Litviněnka otráveného neznámo kým v Londýně, Paula Chlebnikova a několika dalších není podivné, že se stali obětí politických intrik. Podivné, či spíše zneklidňující je, že to mohlo být přesně, jak tvrdí prokurátor a prezident, nebo také úplně jinak. Ona nejistota, zda lžou, či mluví pravdu, je hrůzná. Jediným faktem, na který se lze stoprocentně spolehnout, tak je, že se ruským oficiálním představitelům včetně toho nejvyššího nedá věřit ani nos mezi očima.

Pachatel neznámý. Podle konspiračních teorií mohli mít zájem na likvidaci ruské novinářky Anny Politkovské všichni tři muži, ruský prezident Vladimír Putin, bývalý oligarcha Boris Berezovskij, dnes v exilu v Londýně, i čečenský prezident Ramazan Kadyrov.

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče