Hráze přehradám

29. října 2009, 19:23 - Táňa Králová
29. října 2009, 19:23

Kontroverzní seznam se zúžil na třetinu, spory ale přetrvávají

Vodohospodáři původně plánovali vybudovat v Česku téměř dvě stě nových přehrad. Po dlouhém dohadování s ekology se seznam budoucích vodních nádrží ztenčil zhruba na třetinu. Aktuální verze, kterou se týdeníku EURO podařilo získat, obsahuje 69 lokalit rezervovaných pro výstavbu přehrad. Našim pravnoučatům by jednou měly posloužit jako zásobárny vody pro období sucha, pokud se skutečně za několik desetiletí vyhrotí klimatické extrémy předpovídané některými odborníky. Máme se prý připravit na to, že stále častěji nás budou trápit povodně střídané několika měsíci sucha. Jsou ale nové přehrady a s nimi spojené obří zakázky za miliardy korun opravdu jedinou spásou? Spíš než další umělé zásahy potřebuje příroda především šetrné zacházení a rozum našich předků, namítají odpůrci dalších přehrad.

Ministerské neshody Jsou to přesně tři roky, kdy kvůli seznamu vytipovaných míst pro přehrady vybuchl velký spor. A stále nebere konce. Přitom lidé z obcí, jejichž domy by jednou mohly skončit pod vodou, ještě nic netuší. Ministerstva zemědělství (MZe) a životního prostředí, autoři takzvaného generelu území chráněných pro akumulaci vod, drží materiál v tajnosti. Odmítají pustit citlivý seznam s tím, že stále jde o pracovní, nikoli konečný návrh. Přitom ve druhé polovině září a v říjnu se už měl projednat s dotčenými kraji a obcemi, aby konečnou podobu získal do závěru roku. Ministerstvo životního prostředí (MŽP) nechce brát termín za metlu jen proto, aby se schválilo cokoliv. To radši prý zpoždění, ale ať má obsah logiku. Pod ní si představuje i další škrty v seznamu. Ministerstvo zemědělství, v jehož kompetenci je vodohospodářská politika, ale už nechce dál ustupovat.
„Některé profily jsme sami vyřadili. Nejde se nad hranici 25 až třiceti domů, které by musely ustoupit nádrži. Na seznamu už také nejsou lokality v národních parcích a v územích zásadně významných z hlediska zájmů ochrany přírody a krajiny,“ tvrdí vrchní ředitel sekce vodního hospodářství na MZe Pavel Punčochář. Vykřičník zůstává u čtyř lokalit, s nimiž nesouhlasí MŽP. Vodohospodáři ale nechtějí couvnout. Tři z nich je totiž považují za strategické pro zásobování pitnou vodou.

V zájmu přírody „Vybudovat přehradu Vilémov v Krkonošském národním parku je jako věnovat Pražský hrad na oltář letiště,“ srovnává náměstek ministra životního prostředí František Pelc. Právě Vilémov na Jizeře z Povodí Labe patří mezi čtyři místa, která chce MZe hájit pro stavbu vodních nádrží. Pro MŽP je to však těžko stravitelné. Za cenu, že se posílí zdroj vody pro Prahu přes uzel v Káraném, se mají vykácet bukové lesy a pod vodou by navždy zmizel krásný kus přírody i chalupy v údolí Jizery. Ekologové navíc brání Vilémov před zatopením argumentem, že jen na tomto místě jako jediném na světě žije plž vřetenovka krkonošská.
Pro velmi cenné přírodní hodnoty chce MŽP vyškrtnout ze seznamu také Chaloupky na říčce Rolava v Povodí Ohře. Především proto, že evropsky významná lokalita Krušnohorské plató představuje unikátní komplex zachovalých horských vrchovišť a přechodových rašelinišť. Žije tam vodomil Cercyon alpinus, který se vyskytuje pouze na třech místech v Česku a na jedenácti v Evropě. Ve čtveřici, proti které MŽP protestuje, jsou dále Krejčovice na Blanici z Povodí Vltavy v I. a II. zóně CHKO Šumava. Ekologům jde o ochranu nejpočetnější středoevropské populace perlorodky říční. Lokality Šternberk na Sitce z Povodí Moravy si MŽP cení pro kriticky ohroženého motýla jasoně dymnivkového. S výjimkou Šternberku však má jít o takzvané strategicky významné lokality pro zásobování pitnou vodou.

Voda po kapkách Ochrana území s jedinečnou přírodou se přitom s hájením pro případné vodní nádrže nevylučuje, tvrdí vodohospodáři z MZe. „Jde přece o souběžné zájmy. MŽP je ale názoru, že samotná deklarace ochrany území pro možné budoucí využití k akumulaci vody se může vnímat jako první krok kestavbě přehrady. My naopak považujeme území vhodná pro akumulaci vody za vodní bohatství, které je třeba chránit a o jeho využití rozhodovat, až se společnost shodne na převažujícím veřejném zájmu,“ popisuje koncepční spor Miroslav Král, šéf vodohospodářské politiky MZe. Jeho kroky jsou přípravou na budoucí častější výskyt povodní a sucha, kdy většina srážek spadne přes zimu a od června do podzimu budou vzácností. Proto obhajuje nádrže, které by vodu zachycovaly a přes léto zachraňovaly srážkový půst. „Na povodně by se mělo nahlížet jako na zdroj vody. Neměla by se jen neškodně odvést, když pak třeba čtyři měsíce nezaprší,“ uvažuje Král. Za varující považuje například závěry studie Výzkumného ústavu vodohospodářského pro Povodí Vltavy: „Při zachování současného stavu odběrů vody budou při průměrném scénáři vývoje klimatu na zhruba 60 procentech území nedostatečné zdroje pro zásobování vodou. Zdroje, které nyní postačují, budou mít sníženou kapacitu.“
Co by takový scénář znamenal? „V kritickém případě mohou menším obcím vyschnout podzemní zdroje a vodu bude nutné dovážet. Bude-li odkud. Každopádně nastoupí úsporná opatření. Přednostně budou vodárny pouštět vodu do domácností, omezení se dotkne v první řadě podnikání,“ varuje vodohospodář Král. Předpokládá, že do velkých problémů by se dostaly elektrárny, které by musely omezovat provoz kvůli nedostatku chladicích vod. Anebo pomohou sucho překlenout nové vodní nádrže. „Teď ho lidé vnímají jen přes zvadlé kytky nebo vyschlý potůček, když zásobování pitnou vodou funguje. Kdyby jim ale z kohoutku tekla tři čtyři hodiny denně, dívali by se na celou věc jinak,“ míní Král.

Nebo i přehrady bourat „Nejsme absolutně proti všem přehradám. Nelze je ale tak nekriticky prosazovat oproti ostatním řešením,“ namítá Pelc. Připomíná, že předně by se měl změnit celý přístup ke krajině a také správci povodí by se měli zamyslet, jestli vše dělají dobře. „Jsou tu tisíce kilometrů zregulovaných vybetonovaných potoků a řek. I když se za mnoho let revitalizace říčních toků něco udělalo, v konečném efektu jsou to jen kosmetické úpravy,“ hodnotí náměstek. Dobře ví, že proměnit krajinu, aby byla schopna zachycovat více vody, je běh na dlouhou trať.
Přehrad je v Česku až dost a debata o stavbě dalších by měla začít otázkou: Které zbouráme? Pod tato slova se podepsal biolog Mojmír Vlašín, který svou profesní dráhu věnuje ochraně přírody. S bouráním by začal u novomlýnských nádrží, štěchovické, nechranické či znojemské přehrady. „Ve světě to není nic neobvyklého. V USA je bourání přehrad rychle se rozvíjející byznys. Pokud totiž investor neobhájí prodloužení licence udělované na padesát až 99 let, přehrada se zbourá. Přišlo se totiž na to, že často povodním nezabrání, ale ještě je zhorší,“ tvrdí ekolog. Domnívá se, že potřebné přehrady se tu už dávno postavily a teď se většinou plánují ty špatné. „Důvody, proč budovat další, jsou často zástupné, a navíc se často mění,“ poukazuje Vlašín. Jenže jak říká, k politikům rozhodujícím o utrácení peněz daňových poplatníků na velké stavby mají vždy blíže technici a inženýři hovořící řečí čísel než biologové mumlající latinské názvy neznámých organismů.

Své si řeknou kraje Lidi, kteří žijí v takzvaných hájených územích, neděsí jen hrozba, že se někdy budou oni nebo jejich potomci muset vystěhovat kvůli přehradě. Bojí se také toho, že se v místě s takovým „flastrem“, ať už tam nádrž jednou bude nebo nebude, zastaví rozvoj. Kdo by investoval do domů, silnic a vybavenosti s vidinou, že vše jednou zaplaví voda?
Ať už skončí ministerské handrkování nad seznamem budoucích přehrad jakkoliv, určitou tvořivost mohou při jejich plánování ještě předvést kraje. A některé avizují, že výčet hájených území spíš obohatí, než ochudí. Proškrtání původních záměrů ze 17 na pět plánovaných přehrad lituje třeba Královéhradecký kraj. „Obávám se, že si lokality definitivně dohodnou kraje a jednotlivá povodí. Budu ale chtít ohlídat, aby lidé měli prostor se vyjádřit,“ slibuje Jan Beránek z Amsterodamu, kde nyní působí v centrále Greenpeace. Před třemi lety úspěšně řídil akci Stop přehradě. Vyburcoval veřejnost, jejíž silného odporu se politici zalekli.

SOUVISLOSTI – Směrný vodohospodářský plán ze 70. let minulého století hájil pro budoucí výstavbu přehrad 445 lokalit. Po doplnění na konci 80. let to bylo 464 území. – Součástí Plánu hlavních povodí, což je dlouhodobá koncepce v oblasti vod schválená v květnu 2007, měl být i závazný seznam téměř 200 lokalit blokovaných pro umístění přehrad v příštích padesáti až sto letech. Silný protest veřejnosti tento záměr pozastavil. – V současné době se dokončuje výběr lokalit, což ukládá vodní zákon. Meziresortní pracovní skupina zpracovala takzvaný generel obsahující 69 míst, z toho 26 je označeno jako strategických.
– Generel pořizuje dle zákona ministerstvo zemědělství po dohodě s ministerstvem životního prostředí. Nadále ale mezi nimi přetrvávají spory.
– Generel je podkladem pro politiku územního rozvoje, z níž mají vycházet zásady územního rozvoje jednotlivých krajů.

BOX:
Dvě kategorie Strategicky významné lokality (26) – pro možné využití k zásobování pitnou vodou nadregionálního významu. Tato území nebudou podléhat šestiletému cyklu aktualizace při plánování v oblasti vod. Ostatní rezervy (46) – místa vhodná pro víceúčelové využití – ochranu před povodněmi, pro dodávky vody a zlepšování průtoků k zajištění ekologické funkce vodních toků. Budou se každých šest let aktualizovat.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče