Hradilek: Hrozně rád závodím. Hilgertová: Na vodě je mi líp než na břehu

09. května 2014, 07:11 - Václav Cibula
09. května 2014, 07:11

Spojuje je bravura, s níž vozí své kajaky do hučících peřejí a válců, hluboká láska k jejich sportu i košatá sbírka medailí. Vyhráli už vše, co se vyhrát dá, olympijské medaile i tituly mistrů světa. Vodní slalomáři Vavřinec Hradilek a Štěpánka Hilgertová se však i v mnohém liší.

Zatímco on, veselý rozcuchaný kluk se srdcem na dlani, si užívá nespoutaného mladického života, ona, rozvážná, až trochu introvertní matka dospělého syna, preferuje spíše klidný rodinný život. Nedivme se, dělí je propastných 19 let.

E15: Máte si navzdory značnému věkovému rozdílu spolu co říct?

Hradilek: Moc se spolu nebavíme, což je právě vzhledem k rozdílnému věku dost logické. Ale pamatuju si i na chvíle, kdy jsme si povídali i o jiných věcech než o vodě. A také na volnější atmosféru, když jsme se potkali po závodech na pivku.

Hilgertová: Vždyť já ani nevím, co bych si povídala s holčičkama v jeho věku, natož s klukama, a tedy i s Vávrou… Měla bych s ním snad probírat jeho holky? Spojuje nás ale určitě to, že oba máme vodní slalom hrozně rádi.

E15: Co byste si od toho druhého rádi vypůjčili z jeho vodáckého umění?

Hradilek: V některých pasážích při závodě musím jet občas pomalu, abych kombinaci branek zvládl. A protože ženský jezdí samozřejmě pomaleji, tak si od nich snad cosi vzít i můžu. Štěpána je určitě hrozně dobře technicky vybavená, navíc jí prospělo, že v posledních letech trénuje s chlapama. Vzhledem k mému pojetí závodění se ale na ženský moc často koukat nemůžu.

Hilgertová: Když Vávru vidím jet, často si říkám, tak takhle bych to se svou ženskou silou zvládnout nemohla. Je mi na něm sympatické, jak geniálně se dokáže vyvléci z každé šlamastiky. Někde něco třeba ideálně netrefí, ale díky své síle, rychlosti a reakci dokáže rýsující se průšvih bleskově napravit. Často na těchhle komplikovaných situacích dokonce vydělá.

E15: Dá se ve vodním slalomu uspět i bez talentu a výhry vydřít pouze tvrdým tréninkem?

Hradilek: Člověk musí mít hlavně trpělivost. Když postrádá talent a zpočátku mu to na vodě moc nejde, neměl by hned rezignovat. Když chcete být dobrý, talent snad není úplně nejdůležitější. Spíše cit pro vodu a schopnost jí porozumět. Tedy pochopit, jak funguje. A taky jak fungujou lidi kolem vody… Jenom nejlepší fyzička a rychlost z vás šampiony neudělá.

Hilgertová: Výhry se vydřít určitě nedají, ale o kom ze současné generace si troufneme říct, že je skutečně výjimečný talent? Řekla bych, že k úspěchu vede cesta přes jakousi obecnou pohybovou šikovnost. Kdo je totiž dobrý ve slalomu, zpravidla se slušně hýbe třeba i na lyžích; prostě se umí postavit ke spoustě dalších sportů.

E15: Spojuje vás také dlouholetá spolupráce s jedním trenérem. Vavřinec celou kariéru pracuje s Miloslavem „Pytlákem“ Říhou a Štěpánka posledních téměř dvacet let s manželem Lubošem. Nepřinesla by vám případná změna i jisté osvěžení?

Hradilek: O tom jsem dost přemýšlel a vlastně ještě přemýšlím. Samozřejmě že tak dlouhá spolupráce s jedním trenérem může mít nevýhody. Na druhou stranu se ale s Pytlákem třeba i pár týdnů nevidíme, protože má na starosti i jiné lidi. Což vidím jako pozitivum, protože si pak nelezeme na nervy a máme mezi sebou pořád bezva vztah.

Hilgertová: Abychom si od sebe s Lubošem občas odpočinuli, odjedu někdy na soustředění bez něho. Jako třeba před olympiádou v Londýně. Každý trenér má třeba na techniku poněkud jiný úhel pohledu, takže neškodí poslechnout si i někoho jiného. Jenže Luboš mě dopodrobna zná, a proto mi dokáže na míru poradit třeba v posilování, v doplňkových sportech a dalších věcech.

E15: Kajakářky závodí zpravidla do pozdějšího věku než muži. Souvisí to s razantnějším pojetí jízdy chlapů?

Hradilek: Něco na téhle úvaze bude. Mužský kajak je strašně dynamický a vybičujeme se až k neskutečným výkonům. Máme jinak stavěné tělo než ženský, každý navíc i svoje limity a možnosti. Štěpánu ale obdivuju i v tom, jak dlouho dokázala jezdit víceméně bez zranění. Což o sobě říct nemůžu.

Hilgertová: Souhlasím, s pojetím slalomu to asi souvisí. Po poslední změně pravidel se začalo jezdit stylem hop, nebo trop, protože se už nesčítají dvě jízdy, ale počítá se jen jedna. Moje generace tuhle novinku ale přece jen nedostala úplně do krve, což je na vodě trochu vidět.

E15: Narazili jsme na téma zdraví. Jak vám slouží před nominačními závody, v nichž se již tento víkend bude v pražské Troji zápolit o reprezentaci?

Hradilek: Nic moc momentálně. Mám problémy s krční páteří, snad to nebude nic vážnýho. Třikrát denně musím cvičit, denně rehabilituju, chodím k fyzioterapeutům. Tohle všechno mi zabírá hodně času, do toho trénuju… Když se ale ráno probudím a bolí mě za krkem, nepřipadám si zrovna jako sedmadvacetiletý chlapec. Tyhle problémy nejspíš souvisejí s tři roky starou bouračkou při soustředění v Austrálii. Seděl jsem vedle řidiče a z boku přímo do mne narazilo auto. Mimochodem oba vozy byly na odpis…

Odešel jsem sice v pohodě, ale pak mě začalo za krkem bolet a od té doby se problémy vracejí. I potíže se zády či ty nedávné s ramenem s tím souvisejí. O víkendu se na nominačních závodech v Troji určitě objevím, hlavně abych si vyzkoušel nový kajak. Jestli ale o týden později odjedu i na závody na Trnávku, si jistý nejsem. Prioritou je pro mne v téhle sezoně jasně mistrovství Evropy ve Vídni na přelomu května a června a podzimní světový šampionát v Americe.

Hilgertová: Všechno víceméně funguje. Snad jen… Už poněkolikáté mě začátkem dubna začala trápit nepříjemná rýma. Snad není ani tak z nachlazení jako spíše z nějakých kytiček. Na vodě je mi ale líp než na břehu…

E15: Dokdy hodláte závodit?

Hradilek: Tohle vůbec neřeším. Jezdit chci do té doby, dokud mě voda bude bavit a vydrží mi zdraví. Můžu závodit snad ještě dlouho, čímž si ale zároveň nemyslím, že se někdy ve čtyřiceti budu pořád plácat na vodě.

Hilgertová: Kdo to může vědět? Někteří lidé si dokážou přesně plánovat život a vyhlašují, že třeba po příští olympiádě skončí. Spousta jich pak ale zase oznamuje návrat na scénu, protože se jim po sportu a závodech stýská. S vodním slalomem skončím, až když začnu vnímat, že jsem se ocitla v potřebném rozpoložení pro tuhle chvíli.

E15: Oba jste už víceméně všechno možné i nemožné vyhráli. Jaká motivace vás ještě drží u tvrdého tréninku a závodů?

Hradilek: Ještě nikdy se mi nepovedlo v jedné sezoně vyhrát víc vrcholných závodů. Vidíte, to je třeba další motivace.

Hilgertová: Pro mne je ale asi největší motivací držet pořád krok s vývojem slalomu a pohybovat se mezi nejlepšími. Blížící se olympiáda v Riu, která by byla už mou sedmou, mě tedy skutečně ani trochu nebere.

E15: Co se vám na slalomu nejvíc líbí?

Hradilek: Hrozně rád závodím, a když všechno klapne, člověk prožívá nesmírně příjemné a kouzelné pocity. Ale slalom nedělám jen kvůli tomu, abych se stal nejlepším na světě. Hrozně důležití jsou i soupeři, kámoši a vůbec celá ta rodina kolem vody.

Hilgertová: Nemám ráda jednotlivé jednorázové závody. Ty už jsou pro mne dost stresující. Užívám si ale hlavně sérii Světového poháru. Jezdí se po různých tratích a člověk necítí tlak, že právě ten jeden závod musí zajet dobře. Moc si taky vychutnávám chvíle, kdy po několikaměsíční zimní přípravě najednou na vodě vnímám lehkost, využívám vlny a válce. To mě teda fakt pořád baví.

E15: Dá se vaším sportem uživit?

Hradilek: Jestli myslíte peníze jen ze sportu, tak z těch se uživit nedá. Za vítězství v závodě Světového poháru nedostanu ani korunu, za výhru na mistrovství světa sice od svazu nějaká odměna je, ale taková… Pokud se chci slalomu věnovat naplno, nemůžu chodit někam do práce. A tak musím trochu exhibovat na veřejnosti. Musím mít partnery a sponzory a ty pak propagovat.

Hilgertová: Uživit jo, ale to je tak všechno. Na rozdíl od spousty jiných sportů, jak říkal Vávra, nedostáváme žádné prize money. Dost lidí si myslí, že jsem si za svou kariéru vydělala šílený peníze, jenže já dostala akorát odměny za dvě zlaté olympijské medaile. Jinak nic. Mohla jsem si díky nim sice koupit byt, což je samozřejmě velice příjemné, ale to je asi tak všechno.

E15: Už víte, čím se budete živit, až s vodním slalomem skončíte?

Hradilek: Tuhle otázku by měl člověk řešit už od doby, kdy dospívá. V hlavě nosím několik věcí, ale konkrétně teď nic říkat nebudu. Rozhodně bych ale chtěl do sportu vrátit alespoň malou část toho, co mi dal.

Hilgertová: Moje kroky už trochu směřují do rodinné firmy HIKO. Zaškoluju se v marketingu. Musela jsem si dokonce založit i Facebook. Ještě před půl rokem jsem si říkala, že k Facebooku mě nikdo nedonutí. No a vidíte…

Vavřinec Hradilek (27)
Na kajaku začal jezdit v 10 letech u trenéra Miloslava Říhy, s nímž spolupracuje dodnes. Poprvé dal o sobě výrazně vědět v roce 2007, kdy v Praze senzačně vyhrál závod Světového poháru. Největší úspěchy – OH: 2008 (11.), 2012 (2.). MS: 2010 (2.), 2013 (1.). ME: 2010 (3).
Štěpánka Hilgertová (46)
S vodním slalomem začala ve 12 letech u trenérky Renaty Knýové. Jejím manželem je Luboš Hilgert, s nímž vychovala syna Luboše (28 let), který patří mezi nejlepší české kajakáře. Největší úspěchy – OH: 1992 (12. místo), 1996 (1.), 2000 (1.), 2004 (5.), 2008 (9.), 2012 (4.). MS: dvě zlaté z individuálních závodů (1999, 2003). ME: dvě zlaté (2000, 2008).

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče