Hračka, nebo pračka pro Álu?

05. srpna 2011, 18:03 - Petr Kolář
05. srpna 2011, 18:03

Focus

Je to jedna z jistot, kterou zpochybní jen málokdo: v Česku se na fotbalovém klubu z dlouhodobého hlediska zkrátka vydělat nedá. Tedy pokud tým nehraje každoročně Ligu mistrů, stejně pravidelně neprodává nejlepší hráče za balíky peněz do bohatých evropských klubů a nedokáže je vzápětí nahrazovat levnými mladíky, kteří se hvězdami okamžitě stanou. Anebo pokud majitelům nejde jen o vytunelování peněz po výjimečných úspěších, jako se to zřejmě stalo v případě Slavie Praha.
Poslední jmenovaná možnost se zjevně netýká bývalého ministra dopravy Aleše Řebíčka, přezdívaného mezi politiky Ála. Ten se podle vlastních slov stal minulý týden po několikatýdenních tahanicích s finanční skupinou Natland Group majoritním vlastníkem a prezidentem klubu (drží 98 procent akcí, údajně deset z nich od něho poputuje k někomu dalšímu), neboť je sešívaným srdcařem, chce tradiční klub zachránit a do tří let ho dostat „na Olymp“. Jinými slovy: v klubu, který se nedávno ocitl na pokraji krachu a hrozil mu pád do třetí ligy, už musel Řebíček „utopit“ minimálně 250 milionů korun. Část šla na vypořádání dluhů a závazků, dalšími desítkami milionů musel uspokojit dravce z Natland Group, a pokud chce skutečně Slavii do tří let pozvednout na vrchol, další desítky milionů investic do týmu ho čekají.
Aby člověk něco takového udělal, musí být fanatickým bláznem, srdcařem a klubistou. Jenže tak se teplický Řebíček nikdy v minulosti zrovna dvakrát neprezentoval (i z jeho bývalých kolegů v politice se jako sešívaní mnohem více předváděli třeba Stanislav Gross, Jaroslav Tvrdík či Jiří Paroubek). Možná mu proto ve skutečnosti jde o něco úplně jiného. Možná potřebuje získat šikovnou „pračku“ na legalizaci svých předchozích příjmů, anebo chce pozvednout svoji značně pošramocenou pověst z předchozího působení v politice a vyšvihnout se k nové kariéře. Řebíčkovi nelze dokázat ani jeden z těchto motivů, oba by však v jeho případě dávaly smysl.
Aleš Řebíček se po svém působení v politice dodnes nezbavil pověsti finančního kouzelníka, vedle něhož je Michal Babák z Věcí veřejných „čarodějem druhé až třetí kategorie“. Když se stal do té doby neznámý severočeský podnikatel a regionální politik Řebíček ministrem dopravy v Topolánkově vládě, uváděl, že svůj podíl ve stavební firmě Viamont prodal „za několik desítek milionů“. Podle majetkového přiznání z roku 2007 jich bylo konkrétně 44. O rok později ale přišlo dalších 217,5 milionu korun, za rok 2009 přibylo dalších 82 milionů. Jak mu minulý týden spočítaly Hospodářské noviny, Řebíček za „prodej“ podílu ve Viamontu inkasoval celkem 343,5 milionu korun. Bývalý ministr dopravy ovšem také hojně utrácel. Jen za vilu a jachtu v Toskánsku a byt v Dubaji rychle utratil 211 milionů. Prostá matematika říká, že rozdíl na stomilionové investice do Slavie příliš nesedí. Ponechme stranou, co vše se na ministerstvu dopravy v Řebíčkově éře dělo a kolik za to bylo. Možná stačí připomenout jen to, že firmě Viamont se tehdy dařilo nadmíru dobře. Během doby, co Řebíček seděl v křesle šéfa resortu dopravy, firma získala státní zakázky za 14,5 miliardy korun. Server Motejlek.com napsal, že jen v roce 2008 Viamont oficiálně vydělal rekordních 430,4 milionu korun, což bylo víc než souhrnný zisk firmy za celou dobu její existence od devadesátých let. Dle Finančního a analytického útvaru ministerstva financí proteklo Řebíčkovými oficiálními konty za jeho působení v politice 900 milionů. Detektiv protikorupční policie si ale tehdy Řebíčka nepozval ani k podání vysvětlení a případ odložil. Lidé, kteří jsou s Řebíčkem v kontaktu, dnes odhadují, že si během působení v politice mohl přijít celkem na několik stovek milionů korun, zřejmě i více než na miliardu. Kdyby to byla pravda, je nesporné, že si může stomilionové investice do fotbalového klubu dovolit, aniž by ho to nějak významně bolelo. Zvlášť jsou-li ve fotbalových klubech i větší toky peněz jen těžko dohledatelné a dokumentovatelné. Zároveň není divu, že se Aleš Řebíček chce do politiky vrátit (bývalý ministr dopravy podle lidí z jeho okolí výhledově touží po Senátu).
Zatím to zkouší ve fotbale. Pokud bude tým „šlapat“, vezmou ho bezpochyby příznivci sešívaných na milost. Pro ostatní lidi ale zřejmě ještě dlouho zůstane tím, za koho ho mají dnes.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče