Hra o českou budoucnost

19. dubna 2011, 10:03 - Jan Stuchlík, Dalibor Dostál
19. dubna 2011, 10:03

Za deset let by z Česka měla být moderní ekonomika, která bude těžit především z vlastních nápadů a technologií. Ty bude navíc umět prodávat ve světě. Taková je vize ministerstva průmyslu a obchodu, které připravuje novou strategii pro posílení české konkurenceschopnosti.

Foto: Profimedia

Přestože pracuje s technologií, která prakticky není vidět, je její úspěch nepřehlédnutelný. Liberecká společnost Elmarco díky použití nanotechnologií v textilním průmyslu předběhla dobu a dobyla svět. Technologie, kterou vyvinula ve spolupráci s Technickou univerzitou Liberec, dodnes nemá konkurenci. „Na Technické univerzitě vymysleli princip výroby nanovláken pomocí elektrospinningu zvaného NanospiderTM. Klíčový pro vybudování dnes světově uznávané značky Elmarco byl tým, který ve velmi krátké době nejen dovyvinul tuto technologii na průmyslovou úroveň, ale představil ji celému světu. Během dvou let jsme se stali uznávaným partnerem globálních firem,“ říká Ladislav Mareš, jednatel společnosti Elmarco. Nanovlákna dodávají textiliím speciální vlastnosti. Díky nim se materiály vyráběné na strojích z Elmarca používají od filtrů přes dieselové motory až po speciální zdravotnické obvazy.

Elmarco chce v budoucnu spolupráci s univerzitou dál rozšiřovat. Díky své průlomové technologii již nyní spolupracuje s řadou dalších světových univerzit a vědeckých ústavů včetně Massachusetts Institute of Technology, Kyoto Institute of Technology či s Moskevskou státní textilní univerzitou A. N. Kosygina. Firma nyní vyvíjí, vyrábí a prodává nejen stroje na produkci textilií využívajících technologii nanovláken, ale prodává také licence na výrobu nanovlákenných materiálů. Patří tak k průkopníkům mezi tuzemskými firmami, které vydělávají především na nápadech. Zároveň je předobrazem toho, jak by česká ekonomika měla zhruba za 10 let vypadat.

Její páteří by měly být firmy, které budou schopny vyjít vstříc světové poptávce tím, že nabídnou vlastní unikátní řešení. A to hlavně v oblastech, které jsou nyní teprve v plenkách, jako třeba nanotechnologie či biotechnologie. Ty nabízí aplikace v řadě oborů od medicíny přes nové materiály až po zlepšování energetické účinnosti. Jedině tak bude Česko schopné obstát v konkurenci rychle rostoucích asijských zemí, kam se zatím stěhuje výroba využívající levnou pracovní sílu. Nicméně taková výrobní základna dává těmto zemím ideální prostor pro rozvoj vlastního výzkumu. Příkladem mohou být třeba technologie pro výrobu obnovitelných zdrojů energie. Čína je světovou velmocí ve výrobě fotovoltaických panelů. Přitom experti tvrdí, že právě v tomto oboru je velmi perspektivní nasazení nanotechnologií, které mohou účinnost slunečních elektráren výrazně zvýšit. Pokud budou Číňané schopni tyto technologie vyvinout a použít, stanou se na dlouhou dobu dominantním hráčem na poli, kterému patří budoucnost.

Překvapivá čísla

Na první pohled by se mohlo zdát, že úvahy o budoucnosti české ekonomiky, jejímž motorem je vývoz, jsou zbytečné. Podle oficiálních čísel export šlape. Od vstupu Česka do Evropské unie se zahraničněobchodní bilance pohybuje v solidním plusu. O české výrobky je ve světě zájem, tak proč vymýšlet nové strategie a měnit to, co funguje. Třeba proto, že druhý pohled už tak povzbudivý není. Na pravou míru uvedl přínos zahraničního obchodu pro českou ekonomiku nedávno Český statistický úřad (ČSÚ). Ten kromě tradiční statistiky vývozu a dovozu začal počítat, kolik peněz ve skutečnosti ze zahraničního obchodu zůstane v tuzemsku.

Výsledek je překvapivý. Z vysokého přebytku vykazovaného až dosud je v lepším případě nula. Tržby z exportní produkce firem, které v Česku vyrábějí a zaměstnávají lidi, se sotva vyrovnají hodnotě dovezeného zboží. Za tento rozdíl může velké zapojení firem sídlících v Česku do nadnárodních produkčních řetězců. „Firmy vlastněné nadnárodními skupinami často nerozhodují o svých dodavatelích a cenách, za které nakupují, a neovlivní ani to, za kolik svou produkci prodají dál v rámci skupiny. Teprve další z jejích zahraničních dcer se stará o umístění zboží na koncové trhy a účtuje si za něj tržní ceny,“ vysvětluje Marek Rojíček z ČSÚ. Firma v Česku pak dostane méně peněz, než kdyby výrobky vyvážela sama. „Na druhou stranu spousta těch firem by bez příslušnosti k nadnárodním skupinám nemusela vůbec existovat,“ dodává Rojíček. Z velké části jde o to, že zahraniční společnosti sem přesunuly výrobu kvůli nižším výrobním nákladům. Skutečnou prodejní hodnotu v tuzemsku vyrobenému zboží pak dává to, že se na něj nalepí úspěšná a známá značka zahraniční matky. „Největší prostor pro tento efekt je třeba v elektrotechnice. Příkladem může být iPad, u něhož spotřebitelé platí hlavně za značku. Vlastní hodnota komponent je výrazně nižší,“ vysvětluje Rojíček.

Inovace? Nevedeme!

Tato čísla jsou odrazem strukturálních problémů české ekonomiky. „Česko je dobré v přijímání nových technologií ze zahraničí. Firmy si je rychle osvojí a dokážou používat. Proto sem zahraniční investoři přicházejí. Jenže české firmy ve velkém samy nevyvíjejí nové technologie, s nimiž by se mohly uplatnit na zahraničních trzích,“ míní Josef Bič, expert na konkurenceschopnost z Vysoké školy ekonomické v Praze. Potvrzují to mezinárodní žebříčky, které srovnávají konkurenceschopnost jednotlivých zem&iac
ute;. Podle Globálního indexu konkurenceschopnosti, který sestavuje Světové ekonomické fórum, je Česko na 36. místě ze 139 zkoumaných zemí. Ve srovnání se světovou špičkou zaostává především v kvalitě institucí, schopnosti přicházet s inovacemi a v připravenosti na nástup nových technologií, jako jsou nanotechnologie, biotechnologie či informační a komunikační technologie.

Je to dáno i tím, že tuzemské firmy zaostávají ve vlastních výdajích na výzkum a vývoj. Když už za inovace utrácejí, z velké části jde o dovoz nového strojního a technologického zařízení ze zahraničí. Roli hraje opět to, že řada podniků patří zahraničním společnostem. „Jejich matky by se musely rozhodnout, že do Česka převedou část výroby s vyšší přidanou hodnotou, nebo rovnou část svého výzkumu a vývoje,“ tvrdí Bič.

Důsledky těchto abstraktních čísel se ukážou na srovnání s podobně velkým Finskem. „Finský export táhnou firmy a obory úzce navázané na domácí vědu a výzkum. V tuzemsku je takových vývozních položek minimum,“ říká Michal Minčev z českého ministerstva průmyslu a obchodu, který se podílí na přípravě nové strategie na podporu české konkurenceschopnosti. Výrazný je rozdíl v počtu patentů zaregistrovaných u Evropského patentového úřadu přepočítaných na milion obyvatel. Zatímco z Česka pocházelo v roce 2009 třináct patentů, z Finska to bylo zhruba 260 a ze Švýcarska ještě o 500 více. Připravenost české ekonomiky na ostrou mezinárodní konkurenci je prostě malá. „Jeden nedávný výzkum například ukázal, že pouze 11 procent firem spatřuje potenciál v inovacích,“ uvádí další varovné číslo Petr Kužel, prezident Hospodářské komory (celý rozhovor najdete na našem webu zítra).

Podpora firem s nápady

Jakkoli je především na firmách samotných, aby si uvědomily potřebu vlastního vývoje a inovací, důležitou roli hodlá v příštích letech při přeměně české ekonomiky sehrát stát. Na ministerstvu průmyslu a obchodu se připravuje nová strategie pro posílení české konkurenceschopnosti a návazná strategie podpory exportu. V budoucnu by tak mělo Česko těžit z dobré zeměpisné polohy, z nabídky vlastních inovací a z efektivnější výroby zboží, které se už vyrábí jinde. „Být dobrým imitátorem není nic špatného. Pokud přijdeme na to, jak za rozumné náklady vyrobíme, co se jinde dělá dráž, proč tuto výhodu nevyužít,“ říká Martin Tlapa, náměstek ministra průmyslu a obchodu. Příkladem může být výroba léků, kterým skončila patentová ochrana, takzvaných generik, na jejichž produkci vyrostl například indický farmaceutický průmysl.

Jedno je nicméně jisté už teď. Omezit by se měla přímá podpora firmám v podobě různých dotací, které jim mají snižovat náklady při vstupu na zahraniční trhy. Místo toho bude stát a jeho organizace hrát roli zprostředkovatelů informací o trendech a rodících se potřebách a příležitostech na zahraničních trzích. Finanční pomoc by pak měly dostat ty firmy, které přijdou s inovativním řešením, jež na zahraniční poptávku reaguje a má šanci se ve světě prosadit. Nemusí jít přitom nutně o výrobky, které jsou postaveny na technologiích budoucnosti. Takovým typem firmy mohou být i klasické strojírenské podniky, které svůj odbyt směřují na zahraniční trhy. Příkladem může být ratíškovický výrobce důlních strojů T Machinery. Jeho největším odběratelem jsou doly v bývalém Sovětském svazu. Letos by T Machinery měla po třech letech jednání dokončit obchodní případ na dodávku důlního komplexu pro hlubinný uhelný důl v Mexiku. Podmínkou realizace tohoto projektu je poskytnutí odpovídajícího úvěru od HSBC, se kterou nyní intenzivně jedná. V hledáčku má i trhy v Kanadě či Argentině. „Prosadili jsme se díky tomu, že umíme dodat celý důlní komplex a můžeme tak garantovat, že jeho jednotlivé součásti spolu budou komunikovat. Umíme partnerům zaručit i to, aby klíčové prvky, jako žlaby pro dopravu vytěženého uhlí či hydraulické výztuže v dole vydržely v provozu požadovaných 10 let,“ říká Jan Dvořáček, projektový manažer z T Machinery. Úspěch firmy je do značné míry založen i na neustálých inovacích dodávaných strojů. „Máme 20 konstruktérů a projektantů, kteří stroje přizpůsobují pro každou dodávku. Protože v každém dole jsou jiné geologické podmínky. Tím, že každé zařízení je přizpůsobeno konkrétním provozním podmínkám a stále vyšším požadavkům zákazníka, se vlastně pořád zlepšujeme,“ dodává Dvořáček.

Klíčové jsou informace

Ze servisu, který hodlá stát v budoucnu firmám poskytovat, by měly těžit zejména malé a střední firmy či firmy vznikající pro komerční využití nějakého vědeckého objevu. „Jejich handicapem je, že nemají globální dosah a dostatek informací o dění na zahraničních trzích jako velké nadnárodní firmy. Proto je na státu, aby jim potřebné analýzy a signály o rodících se potřebách zprostředkoval,“ říká Michal Minčev z MPO. Inspiraci hledají Češi ve Finsku. Tam tento mechanismus pro analýzy příležitostí pro finské firmy už existuje několik let. Zástupci státu, kteří informace získávají, se pravidelně scházejí s firmami a výzkumnými pracovišti a své poznatky jim předávají. Zároveň p
omáhají vytvářet podnikatelské záměry, které budou mít na zahraničních trzích šanci na úspěch. „V Česku by se měl analýzou světových trhů a vyhledáváním příležitostí zabývat hlavně CzechTrade, který je blízko byznysu. Zatím se ale zaměřuje především na firmy, které už mají nějakou exportní historii. Jeho pozornost by se proto měla více zaměřit i na úplné nováčky,“ vysvětluje Minčev. Příkladem příležitosti pro české firmy je třeba globální poptávka po snižování energetické náročnosti. V ní mohou významnou roli sehrát nanotechnologie. Jde jen o to, kdo najde nejrychleji jejich nejlepší aplikaci.

Ruku v ruce s informacemi musí jít i financování výzkumu a především finanční pomoc s uplatněním nových objevů v praxi. Financování mladých firem, které by vznikly na základě nějakého objevu, soukromým rizikovým kapitálem na rozdíl od zahraničí v Česku prakticky neexistuje. MPO proto plánuje vytvořit fond rizikového kapitálu, který by kombinoval státní a soukromé prostředky s penězi z fondů Evropské unie. Pak bude třeba vytvořit prostředí, které fondu umožní z dospělé a etablované firmy vystoupit, prodat podíl jiným investorům a shrábnout zisk. V zahraničí je tento takzvaný exit nejčastější přes vstup firmy na burzu. Podmínkou ale je, aby firma dospěla do takové velikosti, aby se na kapitálovém trhu mohla efektivně financovat.

Než se tato strategie promění v reálnou změnu v ekonomice, uplyne v ideálním případě sedm až deset let. Jen změna poslání CzechTrade potrvá zhruba rok a půl. Dalších pět až sedm let zpravidla trvá, než se z malé firmy financované rizikovým kapitálem stane dospělá společnost. Zní to možná jako dlouhá doba, ale rychlejší cesta přeměny Česka v moderní a inovativní ekonomiku neexistuje. I tolik vzývanému Finsku trvalo několik let, než se díky promyšlenému státnímu programu stalo na čas světovou telekomunikační velmocí.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče