Hospoda pro psa

13. února 2008, 16:27 - Dana Langášková
13. února 2008, 16:27

Nepodařený interiér ještě není tím nejhorším

Lidem, kteří občas zavítají do pasáže Černá růže, není nutné firmu Donate nijak zvlášť představovat, hned se jim vybaví obchod s luxusním etnickým nábytkem. Méně už je známé, že Donate provozuje na Újezdě stejnojmenný restaurant italské inspirace. Jak lze očekávat, je jeho interiér vybaven vlastním zbožím, především masivními kusy z exotického dřeva. Za přispění několika příborníků, cihlového zdiva, dřevěné podlahy, umělého stromiska, lamp à la Tiffany a banálních obrazů s tematikou kávy, vína a tabáku vzniklo cosi jako rustikálně-pizzerijní prostředí. Dumáme nad tím, jak je možné, že vydařený interiér prodejny se v restauraci zopakovat nepodařilo. Soudě dle venkovní lavičky s napodobeninou bronzové sochy jakéhosi individua s kloboukem (po dobu naší návštěvy se k němu za účelem fotografování přitulil dobrý tucet turistů) jsou cílovou skupinou restaurace nepochybně cizinci, dnes však od sousedního stolu zní výhradně čeština. Objednáváme si nejprve předkrmy – restované žampiony dochucené česnekem, čerstvá rajčata s bylinkami podávaná na domácím opečeném chlebu (Bruschette pomodoro e funghi) a silný kuřecí vývar s masem (Zuppa pavese). První z nich představuje pár topinek z opečeného, rozhodně ne však domácího chleba, nýbrž toho nejnudnějšího „tousťáku“. Jednu kryje vrstva orestovaných žampionů, správně upravených al dente a akorátně dochucených česnekem, druhou hromádka nasekaných rajčat. Pojítko mezi plátky chleba obstarává snítka bazalky a jejich zastřešení list kadeřavého salátu s hoblinkou mrkve. Není to zlé, ale ze zkušenosti víme, že opravdu domácí pečivo by předkrm vyneslo o několik pater výše, už jen proto, že z košíčku, přineseného záhy po objednání společně s lahodným bylinkovým máslem, jsme už stihly ochutnat výborný pizza chléb… Polévku dostáváme v menší bílé misce, v níž je zlatavá tekutina. Na hladině se vznáší na náš vkus možná až příliš koleček tuku, tři kostičky opečeného chleba a nakrájená pažitka coby vítaná jedlá dekorace. Při zanoření lžíce dále objevujeme nastrouhanou kořenovou zeleninu a značné množství masa obraného z kuřete, místy pohříchu i s kůží. Vývar je tak horký, že naše první sousto končí spáleným jazykem – inu, platíme daň za nedočkavost… Chuť polévky je ovšem výborná, silná, intenzivní. Jemná zeleninka jí dodává texturu, pro dnešní chladný den jsme nemohly zvolit lépe, připadáme si jako u babičky na nedělním obědě. Jsme zvědavé, zda se v tomto duchu ponesou i další naše objednané chody.
Nemusíme dlouho čekat a zvědavost je ukojena. Vybraly jsme si Manzo di bosco čili grilovanou roštěnou podávanou se sýrovými noky a omáčkou z lesních plodů (opět zafungovala vzpomínka na babiččino vyváření) a kuřecí prsíčka nadívaná ricottou a houbami, podávaná s mačkanými bramborami a lanýžovým soté (Petto di pollo ripieno con ricotta e funghi).
Roštěná se na první pohled prosazuje po celé ploše talíře, pro nás jakožto příležitostné masožroutky to bude skutečně výzva! Přímo na maso navršil kuchař slušnou hromádku bramborových noků, jež rozhodně nejsou sýrové, nýbrž jen dodatečně přelité sýrovou omáčkou (není nad přesné formulace, stačí detail, a člověk by si třeba býval objednal něco jiného…). V rámci téže talířové plochy je přiložena kulatá porcelánová mistička s inzerovanou omáčkou z lesních plodů. Nezbývá než zakrojit. Po pár útocích nožem je jasné, že s dnešním množstvím požitého masa to tak horké nebude. Roštěná sice nepatří mezi nejkřehčí druhy masa, avšak tuhle by člověk nepředložil ani psisku. Za doprovodu noků se velmi zvolna propracováváme k jakémusi miniaturnímu medailonku uprostřed flákoty, který si zasluhuje přízvisko „relativně poživatelný“. Valný oddech neskýtá ani ovocná omáčka. Její bázi okamžitě identifikujeme jako mraženou směs červeného a černého rybízu a malin, která v horké podobě obvykle sekunduje vanilkové zmrzlině v profláknuté kreaci všech pizzerií „Hot love“. Surovinu v kuchyni sice rozmrazili a možná i lehce povařili, ale zároveň ji i totálně utopili v nemístném množství vody, takže už o žádné omáčce hovořit nelze (představovaly jsme si ji mnohem sladší a hustší konzistence). Snad by to šlo prezentovat jako jakýsi nedomrlý kompot. Proč však jeho autor do tak nepatrného množství vmíchal hned osm hřebíčků včetně kusu skořice, věru netušíme. Mít ústa plná hřebíků (něco na způsob švadleny, která se při práci ohání arzenálem špendlíků) a rybízových zrníček a k tomu zápolit s roštěnou podešví, strávník věru dlouho nevydrží. Po chvíli skutečně tento nerovný boj vzdáváme. Když číšníkovi komentujeme nedojedený talíř, nechápavě kroutí hlavou – co jsme prý od roštěné čekaly? (K tomu jen připomínka, že zmíněná babička vždy roštěnkám nejprve „domluvila“ v papiňáku, maso se téměř rozpadalo.) Druhý hlavní chod je naštěstí o něco vydařenější. Dva pořádné trojúhelníky dočervena opečených kuřecích prsíček plněných ricottou s houbami spočívají na kupce šťouchaných brambor s nakrájenou čerstvou natí mladé cibulky. Kreace je dotažena viskózní omáčkou medové barvy s kousíčky hub. Oblohu tvoří listy červené čekanky radicchio a salátu lollo biondo a dekorativně stočený proužek mrkve. Kuře má standardní chuť, ovšem v podstatě zcela neslanou, omáčka vypadá lahodně, ale bohužel nám trochu připomíná neslavně proslulé UHO ze školní jídelny. Snad kvůli použití stejných dochucovadel? Brambory jsou poněkud suché. Vše je poživatelné, ale chuť jen průměrná, žádné výšiny se nekonají, omáčka bohužel celou ambiciózní kreaci odsunuje do hospodské kategorie. Škoda, stačilo by docela málo.
Přemítáme, zda se před chvílí objednanému dezertu podaří náš dnešní dojem trochu vylepšit, když k sousednímu stolu v dosud téměř prázdné restauraci usedá čtyřčlenná skupinka se psy (jimž se střelhbitě dostává misek s vodou). Všichni (kromě zvířat) si záhy po objednání zapalují cigarety a poměrně malý prostor se v cuku letu proměňuje v plynovou komoru. Jelikož obsluha je plně vytížena donáškou psích misek s vodou a nikdo nedbá o to, zda jsme se mezitím nezadusily dýmem, máme tisíc chutí se zvednout a odejít. Přichází však již náš dezert (čokoládová pěna Mousse di cioccolata), a tak zatínáme zuby a chápeme se lžiček. V kouřové cloně je věru obtížné zabývat se chuťovými nuancemi, ovšem již bledá barva i značně tuhá konzistence evokující socialistický kakaový termix svědčí o tom, že ani náš poslední pokus nebyl trefou do černého. „Pěna“ není pěnová, ale hutná - máme podezření na mascarpone, je příliš tučná, sladká a proklatě málo čokoládová. Čepička sladké bílé šlehačky (opět hutnější, než by bylo žádoucí) a snítka máty již opravdu nic vylepšit nedokážou.
Platíme 1016 korun s konstatováním, že v tomto podniku jsme byly nejen poprvé, ale rovněž naposledy. Kromě vydařené kuřecí polévky a báječného pizza chlebu jsme totiž byly svědky ryzí průměrnosti, v případě roštěné šlo již o vyložený podprůměr. Ceny sice na první pohled vypadají slušně, ovšem vzhledem k předvedenému je považujeme za neadekvátní.

Donate Restaurant Adresa: Újezd 31, Praha 1
Tel.: 257 312 564
www.donaterestaurant.cz Otevírací doba: denně 11.00–23.30
Počet míst: 59
Druh kuchyně: italská
Platební karty: všechny běžné
Jazyková vybavenost personálu: angličtina, základy němčiny
Země původu nabízených vín: ČR, Itálie, Francie, Kalifornie, Austrálie, Chile, JAR
Hodnocení restaurace:
jídlo 37 bodů z 50
obsluha 17 bodů z 20
nápoje 10 bodů z 10
prostředí 7 bodů z 10
Kvalita/cena 4 bodů z 10
Celkem 71 bodů ze 100

VALUE FOR MONEY + čtyřnožcům věnována nadstandardní péče - světácky znějící názvy pokrmů v takřka buranském provedení

Výběr z jídelního lístku:
Carpaccio (plátky hovězí svíčkové naložené v olivovém oleji a bazalce, zdobené čerstvou rukolou a parmazánovými hoblinkami) 189 Kč
Barchette di melanzane con ragú (boloňské ragú v grilovaném lilku, zapečené parmazánem) 119 Kč
Gambereti con cuscus al limone (tygří krevety podávané s limetkovým
cuscusem zdobeným černými olivami) 265 Kč
Orecchiette con agnello (tradiční italská těstovina s jehněčím masem a sýrem pecorino) 219 Kč
Saltimboca con verdure (zavinutá vepřová panenka s parmskou šunkou
a šalvějí podávaná s restovanou zeleninou na sherry omáčce) 289 Kč
San Pietro al burro (Svatý Petr obalovaný v mandlovém těstíčku, podávaný se zahradním salátkem, černými olivami a citrónem) 339 Kč
Sorbetto alla menta con gelato fragola (sorbet z čerstvé máty s jahodovou
zmrzlinou) 79 Kč

Výběr z vinného lístku:
Ryzlink vlašský, pozdní sběr, Morava, podoblast Velkopavlovická,
vinařská obec Zaječí, vinařská trať Stará hora 390 Kč
Frascati Superiore DOC, oblast Lazio, Itálie 350 Kč
Chardonnay Fontanele oak aged Castello Banfi, Toscana, Itálie 1620 Kč
Santa Rita Sauvignon Blanc „120“, vinařství Santa Rita, Chile 530 Kč
Chianti DOCG, Toscana, Itálie 450 Kč
Barolo DOCG, Piemonte, Itálie 980 Kč
Long Row Shiraz, vinařství Angove´s, Austrálie 490 Kč
Bordeaux Rouge, Domaine de Cheval, vinařství Robert Giraud 530 Kč

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče