Horší vyhlídky pro stát

16. března 2011, 15:45 - Ondřej Sekanina
16. března 2011, 15:45

Vlastníci fotovoltaických elektráren zaklekávají do startovních bloků

Novela zákona o podpoře využívání obnovitelných zdrojů, která zavádí odvod (takzvanou srážkovou daň) ve výši 26 respektive 28 procent z tržeb za elektřinu vyrobenou ve fotovoltaických elektrárnách uvedených do provozu v letech 2009 a 2010, se stala po podpisu prezidenta realitou. Elektrárny o souhrnné kapacitě stovek megawattů přitom mají zahraniční vlastníky, kteří se chtějí bránit v investiční arbitráži. Jakou budou mít šanci na úspěch?

Patnáctka jako mezník

Jak je obecně známo, srážková daň byla zavedena v reakci na to, že ceny solárních panelů šly během posledních dvou let drasticky dolů, což výrazně zkrátilo návratnost investic pod patnáct let garantovaných zákonem. Česká republika by tudíž v investičních arbitrážích mohla na svou obranu tvrdit, že zavedením srážkové daně neprodlužuje návratnost investic nad patnáct let a vše je v pořádku. Tento argument však může platit jen u některých investorů. Pokud skutečně někdo provedl celou svou investici již v době, kdy byly ceny solárních panelů nízké, srážková daň nemusí prodloužit návratnost jeho investice nad patnáct let. Ani to však automaticky neznamená, že mu nemůže vzniknout újma, kterou bude moci úspěšně žalovat. Lidé z fotovoltaického byznysu tvrdí, že patnáct let je naprosté minimum a v praxi by při tak dlouhé návratnosti investoval málokdo. Investiční tribunál by přitom patrně přihlížel i k takovým ekonomickým standardům platícím v daném odvětví. V každém případě, pokud někteří investoři uvedli svou elektrárnu do provozu již na začátku roku 2009, tedy na začátku doby, která na sebe váže srážkovou daň, bude to velmi pravděpodobně znamenat, že většinu svých solárních panelů nakoupili ještě před pádem jejich cen, takže dopad srážkové daně na ně bude velmi tíživý. A tím pádem také jejich šance na úspěch v arbitráži budou větší. Tribunál by totiž s velkou pravděpodobností provedl takzvaný vyvažovací test, ve kterém by porovnával dopady na investora a regulatorní cíle sledované českou vládou. Na jedné straně by dopady srážkové daně zcela jistě posuzoval kumulativně s dopady dalších nových opatření negativně postihujících fotovoltaiku, jako je například zrušení daňových prázdnin a prodloužení doby odpisů.
Na druhé straně by tribunál určitě přihlížel také k argumentům ČR, které lze již nyní předvídat: že výkupní cena solární elektřiny je údajně nejvyšší v EU (což ovšem podle jiných zdrojů informací není pravda; přinejmenším platí, že režimy podpory v jednotlivých zemích jsou natolik odlišné, že každé srovnání je velmi těžké), že bylo třeba zabránit zdražování elektřiny nebo že vzrůstající počet firem, které dle momentální oblačnosti buď elektřinu vyrábějí, nebo nevyrábějí, klade nezvladatelné požadavky na záložní zdroje elektřiny a na rozvodnou síť.

Ve hře bude hodně

I po zvážení všech těchto faktorů může tribunál rozhodnout, že ČR porušila mezinárodní standardy ochrany investorů. Uvedené argumenty by pak byly zohledněny pouze při stanovování přisouzené náhrady škody, kterou by tribunál mohl o trochu snížit. Nad rámec vyvažovacího testu by pak tribunál mohl posuzovat například i to, zda si investoři na základě zákona nedomluvili s úvěrujícími bankami příliš agresivní splátkové kalendáře a zda se jim podaří s bankami dohodnout jejich změnu a za jakých podmínek. Česku by mohlo navíc přitížit, že parlament při přijímání novely zneužil režim legislativní nouze.
Výsledek „solárních“ arbitráží není jistý. Šance solárních investorů na úspěch jsou však velké. Srážková daň navíc tíživě postihuje tolik investorů, že je mezi nimi zákonitě řada těch, kteří investiční arbitráž chtějí zkusit. Nyní už je také jasné, že se připravují jejich hromadné žaloby, což je pro ČR ještě horší, protože to umožní vznášet nároky i těm investorům, kteří by toho samostatně nebyli schopni. Většina investorů totiž může ČR žalovat nejen podle dvoustranných dohod o ochraně a podpoře investic, které se v řadě parametrů liší jedna od druhé, ale rovněž podle takzvané Dohody k Energetické chartě, což je multilaterální mezinárodní dohoda pro oblast energetiky, která rovněž zakotvuje ochranu investorů. Po „megaarbitrážích,“ které vedli proti Česku Ronald Lauder a Nomura, se na chvíli zdálo, že trend je pro ČR příznivý přinejmenším v tom, že arbitráží je sice více, ale vznášené nároky nejsou tak veliké. Jakmile ale fotovoltaičtí investoři podají hromadné žaloby, půjde zase jednou o velké peníze.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče