Horror Sapiens

04. září 2008, 13:31 - István Lékó
04. září 2008, 13:31

Politika zelených je spolupachatelem procesu ničení přírody, říká maďarský intelektuál

(perex místo podtitulu) Známý maďarský filozof a ochránce přírody János Sebeök je mnohými považován za kacíře a zejména módní zelení jsou v rozpacích, protože nevědí, jak s jeho názory naložit. Sebeökovy myšlenky nejdříve šokují, ale zároveň nutí k přemýšlení. Politika zelených nejenže nebyla schopna zadržet ničení přírody, stala se dokonce spolupachatelem v tomto procesu, tvrdí například. Nebo další kontroverzní teze: člověk, jehož maďarský intelektuál v jednom svém eseji pojmenoval „Horror Sapiens“, není součástí přírody. Lidstvo by proto mělo přijmout přírodu jako druhou supervelmoc, vysvětluje János Sebeök v exkluzivním rozhovoru pro týdeník EURO.

EURO: Proč se filozof ze Střední Evropy zabývá problémem globálního oteplování? Sebeők: Zajímají mě především témata ekologie a kosmologie, a to, čemu se věnuji aktuálně, je psychologie globálního oteplování. Já totiž globální oteplování pokládám za problém psychologický. Jde o příběh o úspěchu, jaký lidstvo z nějakého důvodu potřebuje. Před deseti patnácti lety jsme se potřebovali bát ozonové díry. Dnes tu máme masový strach ze změny klimatu, z globálního oteplování. Před dvaceti třiceti lety bylo hlavním faktorem strachu znečištění, ale v obecném povědomí se jako takový faktor objevuje také atom a genová manipulace. Méně se bojíme vymírání druhů, ačkoliv podle mě je právě toto největší hrozba. Rozpad biologické rozmanitosti. Mám za to, že dnes lidstvo zasahuje do řádu přirozených životních prostor v takové míře, že už to lze pokládat za ohrožování evoluce.

EURO: Mohl byste toto překvapivé tvrzení trochu rozvinout? Sebeők: My, lidé, jsme výsledkem evoluce. Já jsem jejím zastáncem. Věřím, že biologická pestrost, která dnes na Zemi existuje, je důsledkem a dílem dlouhého, mnoho miliard trvajícího vývojového procesu. Ten může fungovat, jedině když má na výběr z náležitého množství variací. Sníží-li se jejich množina, může dojít ke zpomalení samotného procesu, respektive tento proces může nabrat zcela jiný směr. Místo udržitelného rozvoje by se mělo hovořit o udržitelné evoluci. Hospodářský rozvoj dnes jde proti biologickému vývoji života na Zemi. Ještě nikdo se neodvážil formulovat tento rozpor tak ostře, stejně jako to, že zemědělská výroba představuje nejdestruktivnější sílu. Kdybychom dokázali snášet přírodu psychicky, nebyl by tohle problém. Města, doly - tedy urbanizovaná území - představují jen zlomek zemědělsky obhospodařovaných ploch. Nuže, představme si sci-fi, kde by existovala jen města a původní příroda! Plocha, kterou by pokrývala urbanizovaná území, by ani pak nestačila rozbourat základní systémy přírody. Není náhoda, že Daniel Quinn ve svém románu Ishmael (viz recenze na str. 74), oceněném Turnerovou cenou, označuje za prvotní hřích revoluci doby kamenné, kdy začalo obdělávání půdy.
Ztrátou ráje v ekologickém slova smyslu není především to, že na zemědělské půdě postavím nákupní centrum. Skutečným hříchem je, když do původní, neporušené přírody „postavím“ zemědělské pole. Obdělávání půdy je nejbrutálnější ignorování původní tvářnosti přírody. Proto v mém románu Médium právě zahrada, pokládaná za krásnou, je zosobněním něčeho, co je proti přírodě.

EURO: Těmito slovy určitě pobouříte spoustu lidí, protože pro mnohé je pěkná zahrada, o kterou se léta starají, velmi důležitá a pokládají ji za takový malý ráj… Sebeők: Zahrada je ta nejlíbivější lež. Nic tak neponižuje přírodu jako právě ona. Zahrada totiž začíná tam, kde neakceptuji to, co chce růst. Já jsem vyložený zastánce plevele. Plevel by se měl chránit, ne mýtit. Plevel je prvním krokem úspěšného procesu. Kdyby jej člověk nehubil, časem by se začal hubit sám. Kupříkladu nenáviděná ambrózie se vždy uchytí jako první na neobdělávaných plochách, je to pionýrský druh, který by razil cestu ostatní přírodě, kdybychom mu to dovolili. Místo toho jej ničíme, takže mu v tom zabráníme.
Tyto názory platí dodnes za kacířské a zelení nevědí, jak s nimi naložit. Podle nich je třeba bojovat stejně proti znečišťování ovzduší jako proti ambrózii. To je absurdní! Pyl není ani zdaleka znečišťující prvek, i když je to alergen.

EURO: Mám tomu rozumět tak, že jako ochránce přírody nesouhlasíte s postoji zelených? Sebeők: Zelená filozofie, která vznikla jako vedlejší důsledek levicových hnutí osmašedesátého roku, nebyla schopna zadržet proces ničení přírody. Situace přírody je dnes mnohem dramatičtější než kdykoli předtím, z nemalé části proto, že se směšují pojmy ochrana přírody a ochrana životního prostředí.
Zelení se dopustili jednoho základního hříchu: považují přírodu za zdroj energie. Možná, že si od toho slibovali dobrý kompromis. Netroufli si argumentovat pro zachování přírody emocionální logikou, protože pak by samozřejmě okamžitě byli ocejchováni jako utopisté a idealisté. Pokusili se tedy převzít jazyk technokracie. To byl ten faustovský prvotní hřích, jenž vede až k tomu, že dnes už je ve znamení ochrany životního prostředí ničena příroda.
Je-li pro nás příroda pouze zdrojem energie a nikoli živoucí pospolitostí, pak lze samozřejmě mluvit o udržitelném rozvoji a obnovitelných zdrojích energie, a nikoho ani nenapadne, že obnovitelné zdroje energie jsou pro přírodu stejně ničivé jako ty fosilní.

EURO: Zelení by chtěli ovlivňovat změny klimatu využitím obnovitelných zdrojů energie. Je to možné? Sebeők: Změny klimatu existovaly vždycky. Nacházíme se v interglaciálním období. Slýcháme, jaká obrovská tragédie je tání ledu na Kilimandžáru nebo ledovců. V pořádku, ale co si tak asi museli myslet mamuti před deseti tisíci lety? Tenkrát odtálo mnohem víc ledu – nikoli důsledkem lidské činnosti. Mimochodem, v historii Země byly i periody bez ledu. Například období karbonu, jehož uhlí spalujeme. Uhlí, jehož dioxinu se děsíme, vzniklo v období mnohem většího oteplení. A ještě něco. Kyslík, dusík a CO2 jsou přirozené složky atmosféry. Jejich poměr se v určitých mezích průběžně proměňuje. Boj proti oxidu uhličitému je donkichotská psychóza, která během krátkých 20 let nabobtnala z utopie v globální paniku, dogma. Řečičky o změně klimatu jako duševní jed působí právě na ty receptory, díky nimž bychom teoreticky mohli být ochranáři přírody. Slušní lidé, kteří mají starost o budoucnost Země, jsou infikováni psychózou změny klimatu. Jsou paralyzováni, neschopni konat v zájmu ochrany přírody. Nerozpoznají například, že George Soros a bratr amerického prezidenta Jeb Bush jsou největší investoři se zájmem na bioetanolu. Jak se mohlo stát, že ti vousatí, poblouznění zelení se ocitli na stejné lodi se dvěma spekulanty?

EURO: Tady něco nesedí… Sebeők: Nesedí to, že pod hlavičkou ochrany přírody jsou na milionech hektarů pěstovány monokultury a místo lidí jsou krmena auta. Hrozné je, že zatímco kultura obřích nákupních a zábavních center vyvolává u antiglobalistů odpor, titíž antiglobalisté se pod vedením Alberta Gorea a dalších finančníků stávají spolupachateli při ničení přírody. (Na okraji poznamenám, že od chvíle, co Gore spustil brainwashing vedoucí k udělení Nobelovy ceny, zdesateronásobil svůj majetek. V době, kdy prohrál boj o prezidentský úřad, činil jeho majetek sedm milionů dolarů. Zajímavé je, že dnes už je to sto milionů. I on zbohatl na pseudoochranářském byznysu.)
Odpůrci globalistů se neptají, jestli by skutečným symbolem konzumní společnosti neměl být místo ropy právě bioetanol, protože jsme zrovna dospěli do bodu, kdy se stalo zcela zřejmé jedno: auta jako motorizované kozy, jako konkurenti v nároku na potravu, „spásají“ obilí hladovějícím třetího světa před nosem. Jsou tu zástupci zelených, kteří mluvili o udržitelném rozvoji a obnovitelné energii. V konečném důsledku jsou ale s pomocí zelených a s jejich morálním posvěcením mýceny i ty poslední pralesy.

EURO: Tyto názory se dnes už v médiích objevují, třebaže jsou v menšině. Že by zelení zradili principy, na kterých jejich hnutí stojí? Sebeők: Toto je první tak rozsáhlé ničení přírody na Zemi, které je pácháno ve jménu duševně mrtvého, na zdroje zaměřeného zeleného hesla. Tak jako má na svědomí těžké hříchy komunismus coby utopie, i zelená utopie je na tom stejně. Ne náhodou jsem v Den Země demonstroval proti bioetanolu meditativním aktem pálení jedlého oleje, kdežto všichni ostatní snaživě sbírali odpadky.

EURO: Podle vás je tedy rozdíl mezi ochranou přírody a ochranou životního prostředí? V čem? Sebeők: Ochrana životního prostředí je otázka čistoty. Jako pojem vznikla historicky v době, kdy lidstvo stanulo před strašlivým důsledkem smogu velkých měst a znečištěného vodstva. V porovnání s tou dobou je situace mnohem lepší. Temže kolem Londýna je čistá, a tam, kde byla před 30 lety špinavá stoka, dneska plavou pstruzi. A rovněž v Londýně, kde v roce 1953 zemřelo na následky smogu několik tisíc lidí, je dnes vzduch čistý. V Budapešti se staví čistička odpadních vod v hodnotě sto miliard forintů, která vyčistí 95 procent odpadních vod hlavního města. Před půlstoletím bylo nepředstavitelné, aby po celém světě vznikala ministerstva zabývající se ochranou životního prostředí. Citlivost vůči prostředí za uplynulá desetiletí vzrostla. Zato citlivost vůči přírodě pořád ještě neexistuje.
Ptáte se, jaký je rozdíl mezi ochranou přírody a ochranou životního prostředí? Budu to ilustrovat na příkladu. Na místě, kde byl močál, se staví obytný park. Je to ekologická investice. Domy zásobují energií v plné míře sluneční kolektory, odpadní voda je stoprocentně čištěna, na golfovém hřišti roste biotráva a stromy, které byly na místě močálu vysazeny, nejsou chemicky ošetřovány. Člověk si tu vytvořil takový malý soukromý ráj. Jenomže zmizel ten močál. Když zanikne nějaký kus živé přírody, je úplně jedno, co tam postavíš: jestli ekologické sídliště, hypermarket nebo třeba továrnu na zpracování hliníku.
Ochrana přírody je ochranou životního prostoru. Ochranou přirozených životních prostor. Z hlediska ochrany přírody je úplně lhostejné, jakého kvalitativního rázu je ona jiná humanizovaná kvalita, která přirozený životní prostor nahradí.

EURO: Platí tedy, že tam, kde probíhá lidská činnost, příroda trpí? Sebeők: Pokud tato lidská činnost ustane, příroda ožije. Černobylská katastrofa bolela pouze lidi. Přírodu nikoliv. Příroda má zcela jiné pojetí přirozenosti, dobra a zla než my. Příroda, dá-li se to tak říct, se bojí něčeho jiného. Totiž, bát se neumí, ale něco jiného jí nedělá dobře.
To, co říkám, není básnická fantazie. V renomovaném přírodovědném časopise New Scientist vyšla rozsáhlá vědecká analýza o tom, jak se obohatila fauna a flóra v černobylské zóně. Přírodu totiž radioaktivní záření nezajímá, během deseti let se přizpůsobila vysoké úrovni radiace, která tam panuje. Rodily se sice zvířata s deformacemi, vznikly různé mutace, ale protože ty pod vlivem přirozené selekce zanikly, vyskytují se dnes v černobylské zóně odolnější druhy. Příroda jásá: konečně místo, odkud člověk odešel. Příroda neví, proč odešel, pouze se raduje, že konečně zase vlk nedostane kulku mezi oči hned, jak se objeví, a že hmyz nemusí mít strach, že bude chemicky huben.

EURO: Vídáme to ve sci-fi filmech, jak v důsledku virové nákazy vymře obyvatelstvo New Yorku a na místě, kde stálo město, vyroste džungle, bují vegetace a pod mrakodrapy se prohánějí jeleni… Sebeők: Jednou jsem to dokonce napsal, že příroda je ten pavouk, co sedí v koutě záchodové mísy. Příroda je to, co se děje tehdy, když se neděje člověk.
To je dnes ostatně také velký problém, protože člověk se děje všude. Velký filozofický problém představuje otázka, nakolik je součástí přírody daného místa druh, který tam zavleče člověk. Dovolím-li kupříkladu, aby věci běžely podle svého, pak skutečně dojde k tomu, že takový akát si jakožto agresivní druh bude hledat životní prostor a eventuálně obsadí i místa, kde by jinak rostl buk. V takové situaci obvykle lesníci rozhodnou, že akát vyhubí a vysadí malé sazenice buku. Jenomže příroda nemínila mít na tomto místě buk, ale akát. Ovšem i ten už sem přinesl člověk. Podobný problém může vzniknout na malých ostrovech, kam je náhodou zavlečen potkan a začne hubit tamní želvy, které jsou tam chráněným zvířetem. To je velká otázka, zvlášť pokud jsou stavy ohroženého druhu nízké. Život je neúprosný, ba co víc, jde proti přírodě.

EURO: Tohle není protimluv? Sebeők: Protože život je jako rakovina. Ve filozofickém smyslu neomezený. Kdyby pavouk mohl, opředl by celý svět. Nepodaří se mu to jenom proto, že tomu zabrání určité věci.
V lesích mírného pásma většina stromů kvůli jevu zvanému zima shazuje listí, stromy tropického pásma nikoli. Takový buk by také rád byl věčně zelený, ale zima mu to nedovolí. V živé přírodě je každý takový malý Hitler. Jsou to výhradně sobecká monstra, která se principiálně touží neomezeně prosadit. Jednobuněčné organismy se množí geometrickou řadou. Kdyby do toho něco nepřišlo, opanovali by do půl roku celou Zemi potomci jediné buňky. Pochopitelně do toho vždycky něco zasáhne, něco, co nazýváme příroda.
Příroda je společenskou formou života, svého druhu republikou. Společností lidstva – řekněme v lepším případě, kdy se uplatní a vzájemně neutralizuje velké množství zájmů – je demokratická republika. Kosmickým demokratickým řádem života je příroda, ta poskytuje každému druhu omezenou šanci k sebeprosazení.

EURO: Ale před člověkem takové meze nestojí. Sebeők: Lidstvo je jediný druh, který se dokázal vymanit z tohoto kontrolního mechanismu. Druhově je člověk primát. Jako druh je tedy kvalifikován ke stejnému způsobu obživy a k téže abundanci jako gorila, orangutan a šimpanz. Oni jsou naši nejbližší příbuzní. A kolik jich dnes žije ve volné přírodě? Přibližně 100 tisíc.
Co dělají gorily? Požírají v pralese rostliny a ovoce. Podívejme se, jak ovlivňují přírodu a jaký vliv má na ni v porovnání s nimi člověk. Co by se asi stalo, kdyby nějaký orangutan postavil mrakodrap! King-Kong? Gorila vybuduje elektrárnu na Jeniseji a obrátí její tok! Když tvrdíme, že člověk je součástí přírody, je to dogma, jímž uklidňujeme své špatné svědomí. Ve skutečnosti je člověk biologicky vzato živočich, biochemické procesy, jež v nás probíhají, jsou téměř totožné jako u zvířat. V tomto smyslu jsme součástí živočišného světa. Příroda však znamená, že se podrobuji procesu darwinovského výběru jakožto zákonitosti. Je to něco jako soud. A já jako člověk tento soud nepřijímám, pakliže podám svému dítěti lék, aby nezemřelo. V momentě, kdy se zachovám tímto humanistickým způsobem, zavrhuji darwinovský soud.

EURO: Existuje rozpor mezi humanismem a darwinovským výběrem? Sebeők: Ano, už proto bylo tak strašné, když nacismus plnou silou vychrlil na lidstvo svou pseudodarwinovskou teorii. Hitler se domníval, že na základě určitých principů provede na lidech tytéž procesy, jaké dělá příroda.
Já jsem humanista. Myslím si, že ochranu přírody nelze provádět popíráním humanity. Takže k tomu, aby bylo možné ochránit zbytky přírody na Zemi, musíme paradoxně zúčtovat s falešnou myšlenkou, že člověk je součástí přírody. Není. Je třeba říct, že jsou tu dvě mocnosti, které současnou globální realitu určují podle dvou systémů s naprosto odlišnou logikou fungování. První z nich je příroda, která se řídí principem selekce, takže nezná pojmy jako právo, individuální právo, důstojnost a podobně, a v těchto podmínkách je funkční. Tou druhou mocností je lidská kvalita, která tyto pojmy zná a vztahuje je k člověku. Jsou to dva světové řády, podobně jako církev a stát.
Na tomto základě razím princip kosmické sekularizace. Jak víme, moderní demokracie jsou založeny na sekulárním principu. Říká se, že pravdy víry a mocenské vztahy uvnitř světa víry nelze odvozovat ze vztahů panujících uvnitř reálného světa. Lidská společnost má dvě formy, z nichž každá má vlastní zákonitosti: tou první je církev, druhou je civilní správa. Tato sekularizace, tato oddělenost neznamená, že by mezi oběma neexistovala souvislost po stránce ekonomické a jiné. Zároveň také znamená vzájemné akceptování a respektování podstaty té druhé.
Přijmeme-li tedy svůj vlastní humanismus, paradoxně tím akceptujeme jako základní tezi, že už nejsme součástí přírody a proto nemáme žádná oprávnění. Například by nám nemělo být dovoleno lovit. Lev lovit může, protože je součástí přírody, my však nikoliv.
Jestliže přijmeme, že jsme jiné, nikoli nadřazené podstaty než příroda, plyne z toho i to, že ji budeme respektovat jako jinou mocnost, jako supervelmoc. Jedenadvacáté století by mělo ukazovat tímto směrem: směrem koexistence dvou velmocí, fungujících na dvou odlišných principech. Místo toho mluvíme o obnovitelných zdrojích energie, o změnách klimatu, udržitelném rozvoji, a zatím by bylo třeba vypracovat tu dimenzi, v jejímž rámci lze přírodu prezentovat jako další velký zájem ve společenských procesech.

EURO: Jenomže ani domorodec, který nemá ponětí, co se děje za hranicí pralesa, nechce dopustit, aby jeho dítě zemřelo, i on mu podá lék… Sebeők: Správně. To je dobrý postřeh. Můj další kacířský názor je totiž ten, že člověčí podstata nemá žádný zlatý věk. Další náš sebeklam je představa, že kdysi existoval rajský stav, kdy jsme žili v přírodě jako lidé, aniž jsme ji ničili.
Od dob Rousseauových po dnešní zelené se tento sen pokouší snít mnoho lidí. To je i případ přírodní medicíny. Podíváme-li se do minulosti vědeckým okem, zjistíme, že žádný takový rajský stav neexistoval. Dokonale stavění Řekové vyhubili středomořské lesy. V tomto chápání tedy platónským, aristotelským dědictvím není metafyzika, ale současná polopoušť v Řecku a na Balkáně. Ani starověcí Řekové ve skutečnosti nectili přírodu.
A podle ekologických zásad nežijí ani indiáni, kteří se chovají šetrněji, jejich zásady jsou pouze s přírodou víc kompatibilní. Říkávám vždycky, že jsme jako pacient s nádorem, který za ideální stav pokládá časy, když byl ještě nádor nepatrný. Když byl melanom teprve malá tečka. Taková malá tečka na kůži džungle byl i indiánský kmen, ale jakmile dostal do ruky střelnou zbraň, okamžitě začal „expandovat“.

EURO: Jenomže běloši tyto indiány skoro vyhubili, podobně jako dnes hubí přírodu. Vzkřísit už je ale nedokážou. Sebeők: Kanadská vláda se nedávno omluvila Inuitům a dalším kmenům za zločiny, které na nich byly spáchány. Podobně to udělaly i vlády USA a Austrálie. Papež Jan Pavel II. zase odprosil židy a příslušníky reformovaných církví za hříchy a poklesky římskokatolické církve. Mrtví pochopitelně po omluvě neožijí a ani Ameriku nelze nějakým cestováním v čase vrátit do dob před příchodem bělochů. New York vznikl na území sebraném indiánům, přesto je teroristický útok na Světové obchodní centrum tragédie, nikoli satisfakce za historickou křivdu. Je takové okřídlené rčení, už si nevzpomínám, který multimiliardář je použil: „Mohu doložit svůj majetek do posledního centu, ale neptejte se mne, jak jsem přišel k prvnímu milionu.“ Bohužel musíme vzít na vědomí, že první milion, původní akumulace kapitálu a území, je potřísněn krví. Objevovat a dobývat patřilo po tisíciletí k ctnostem. Neexistovala ani ochrana přírody, ani lidská práva v dnešním pojetí. Tyto heroické časy jsou už dnes nepřijatelné, což pokládám za jeden z největších, ne-li vůbec největší – emocionálně nepovšimnutý – pozitivní zvrat ve světových dějinách. Podařilo se nám vyhnout se třetí světové válce. Status quo, přestože byl dosažen nespravedlivě, nelze už propříště měnit dobyvatelskou cestou. V porovnání s dřívějšími, historickými časy se radikálně proměnila obecná mezinárodní atmosféra a konsensus.

EURO: Potřebovali bychom snad podobný status quo ve vztahu člověka a přírody? Sebeők: Ničení přírody může skončit v momentě, kdy deklarujeme, že vzniklý status quo je nedotknutelný, že dobývat je nadále nepřípustné. Byla by to jakási biosférická daňová amnestie. Nebudeme se ptát, jak naši otcové zplundrovali Zemi, přijmeme určující přítomnost člověka na Zemi, ale můžeme si říct: stop! dál už ne. Od této chvíle už ani o píď. Co až dosud přírodě zůstalo, to jí musí zůstat i do budoucna. Jako se to dělá i při daňové amnestii výměnou za prominutí hříchů: musí nastoupit kázeň a sebeomezení. Řekněme nahlas, že humanizace stávajících pralesů, mangrovových močálů a tunder bude od této chvíle stejně vyloučená, jako kdyby dnes nějaký stát zvětšoval své dosavadní území na úkor sousedů. Lidstvo jako společenství si musí i navzdory populační explozi vystačit s dosud nashromážděnými územními plochami. Ani Čína nemůže pod demografickým tlakem pronikat na Sibiř, alespoň právně ne. Jiná otázka je, že tak činí hospodářsky.

EURO: Jaký je rozdíl mezi humánní sférou a biosférou? Sebeők: V tom, že biosféra nemá tržní cenu. Nemusíme platit za to, že existuje. Zároveň však za to, že existujeme my, se pokoušíme nechat zaplatit biosféru. A to je ten problém!
Otázka tedy zní následovně: jak se dá realizovat takový hospodářský systém, který by byl schopen artikulovat osobní, lidské nároky odlišné od charakteru nároků ostatních tvorů biosféry, aniž bychom za to vystavovali účet přírodě. To je v této chvíli hádanka, protože jsme nuceni nechat biosféru platit cenu nás samých, a to je krok nadmíru pochybný.
Když už jsme ale dospěli až k takto kladené otázce, dobereme se možná i odpovědi, a ta je podle mne taková, že člověk není hotový druh. Člověk je jen přechod k čemusi.

EURO: Člověk je ovšem živočich. Možná si nejdřív udělejme jasno v tom, jak podle vás vznikl život? Sebeők: Na to existuje mnoho hypotéz, ovšem exaktní popis neexistuje a patrně nemůže existovat ani teoreticky. Vznik života lze popsat řadou stejně oprávněných teorií. Nemůžeme ale vědět, kterou z cest se život ubíral. To nikdy nezjistíme, pokud nemáme konkrétní důkazy. A fosilie z abiogenetického období se nedochovaly. Nálezy fosilií nám už ukazují relativně hotové formy života, ačkoliv ten jemný přechod od neživého k živému, konkrétní cesty tohoto procesu neznáme, protože dnes neexistuje takový živočich, který by provedl právě prvoplození. Co je tedy podstatné: jak vznikl život, to nevíme, i když lze předpokládat, že to bylo období zpestřené nesmírně bouřlivými zápasy, na jehož konci přece jen zjišťujeme existenci života. Odehrál se tu neznámý bouřlivý proces, který převedl hmotu přes jistý kritický bod do stavu nového, stabilního uspořádání, a tento stav se nazývá život.

EURO: A jak tedy podle vás vznikl člověk? Sebeők: Podle mého přesvědčení je člověk bezděčným novým představitelem fázového přechodu, který nastal po tři miliardy let trvající kumulaci a jehož význam je srovnatelný pouze se vznikem života. Předpokládám tedy, že mezi člověkem a všemi až dosud žijícími živými formami je stejně hluboká propast, jaká byla mezi neživým a živým, což ovšem zdaleka neznamená, že v živém není obsaženo neživé. Víme přece dobře, že živé je v neoddělitelné harmonii s neživým, je na něm vystavěno. Například atomy železa ze supernovy napomáhají tomu, že prostřednictvím našich hemoglobinů dovedeme dýchat.
Kosmická minulost je tedy přítomna i v živém a živé nepopírá neživé. Představa, že život zvítězil nad neživým, je antropomorfní. Živé nechtělo nad neživým zvítězit, ale učinilo je svou součástí. Je živé součástí neživého, anebo je to naopak? Kvantitativně je živé zjevně pouze zlomkem neživé hmoty, ale kvalitativně je neživé součástí živého, tak jako jednodušší je součástí složitého, kvark součástí atomu, atom součástí molekuly.

EURO: Kam byste v tomto systému zařadil člověka? Sebeők: Nejsme už kvalitativně součástí přírody, ale příroda je součástí nás. Tak jako je kvalitativně neživé součástí živého. Nejhorší možná chyba je obhajovat přírodu argumentací, že jsme součástí přírody. To není pravda. Stačí, když se na sebe podíváme! My nejsme součástí přírody. Jsme součástí něčeho jiného. Čeho? To ještě nevíme. Ale v okamžiku, kdy jsme se začali měnit v toto jiné, musíme pochopit, že příroda je součástí nás.
Kdybychom byli pouze součástí přírody, nebylo by možné obhájit, že pro nás platí jiné mravní zákony. To může být legitimní pouze na základě jiné kosmické sekularizace. Kdybychom byli pouhá součást, pak se nelze ubránit otázce, proč bobr může stavět hráz a člověk ne? Jestliže jsme součástí přírody, pak platí, že dejme tomu bobr si postaví malou hráz a my zbudujeme velkou přehradu – Gabčíkovo-Nagymaros. Pravím vám, kdyby se bobr dostal k moci, přisámbůh, postavil by Gabčíkovo-Nagymaros. Anebo například takový lev. On si může lovit a my nikoli? Jak to? A pták si klidně může stavět dům z rákosí a my nesmíme totéž ze dřeva? Pravda, my na to spotřebujeme dřeva tak z poloviny Amazonských pralesů, kdežto on jen hrstku rákosí, to ale nevadí, oba jsme přece součástí přírody… Není tohle šílený sebeklam?! Takže existují určité fyzické a etické fázové přechody a je načase vzít na vědomí, že tento fázový přerod se v případě člověka právě nyní odehrává. Ovšem skutečná záhada je, jak mohl člověk domestikovat sám sebe? To je ta otázka. Vznikl tvor, který domestikoval sám sebe. Druhý takový neexistuje. Pouze člověk. Je to v biologickém smyslu autodomestikovaný živočich. Z toho by plynulo, že není součástí přírody, ale toho – snad – kdo jej domestikoval? A tady začíná opravdová záhada: my nevíme, kdo nás domestikoval. Tím pádem nevíme, čeho jsme součástí, co ztělesňujeme. Ale už víme, že za to, co ztělesňujeme, nesmíme vystavovat účet biosféře. To jediné víme.

EURO: V jedné eseji jste napsal, že nesouhlasíte s tvrzením, že biologický vývoj lidského druhu byl dokončen. Z toho mi plyne následující otázka. Jaká by mohla být forma života, která jednou vznikne skrze člověka? Sebeők: Tuto formu života „vytváříme“ stejně nevědomky, jako kdysi zelené řasy nevědomky poskytly domov zvířatům. Když tyto řasy začaly produkovat kyslík, určitě si neříkaly: ‚Nic jiného než kvašení tady na Zemi není, to už by mohlo stačit. Už bychom měly podniknout něco revolučnějšího, třeba vyrábět kyslík!‘ Takhle zřejmě řasy neuvažovaly. První chlorofyl nemohl vědět, jak dramatické důsledky bude mít jeho přítomnost, jeho životní funkce. Ani první živý organismus netušil, k čemu takříkajíc povede. V současné chvíli nám fantazie nestačí, abychom si dovedli představit, jakým způsobem se život pokusí skrze nás pokročit. Můžeme vědět jediné, že zavrhne předchozí úrovně pouze relativně. Nezničí tedy předešlou úroveň tím, že by ji překonal, ale tím, že ji do sebe integruje.
To je dobře patrné u vzniku eukaryotických živočichů. Ti jsou přece na základě našich dnešních znalostí symbiotičtí. Život vždy integroval to, co mu předcházelo – třeba i neživé, a to takovým způsobem, že autonomie integrovaného byla vždy zachována. Tedy ne tak jak „integrujeme“ různé kultury my lidé.

EURO: Na začátku Bible Bůh říká: “Ploďtež se a rozmnožujte se a naplňte zemi a podmaňte ji, a panujte nad rybami mořskými, a nad ptactvem nebeským, i nad všelikým živočichem hýbajícím se na zemi.“ Člověk to v zásadě dělá. Snaží se vládnout nad vším, co žije… Sebeők: Máme šanci jedině tehdy, budeme-li schopni zosobnit vyšší mravní řád, aniž bychom věděli, co to je. Jinak řečeno, dokážeme-li sami sebe ztělesnit jako možnost, ubránit budoucnost před sebou samými, tedy sloužit té části svého já, kterou bychom mohli být, sloužit „tomu“, jehož prostřednictvím jsme se stali těmi, kdo domestikovali sami sebe. Nebudeme-li obhajovat to, co jsme, ale možnost, že jednou dopomůžeme ke vzniku entity vyššího řádu, vyššího v porovnání s naším životem, a vyššího o tolik, oč je vyšší život oproti neživému.
Paradoxně právě od toho okamžiku už nebudeme moci doopravdy žít bez biosféry, protože ta se oním momentem stane naší součástí. Od té chvíle bude způsob uvažování biosféry totožný s naším, stejně jako je genetický způsob uvažování mitochondrie, odlišné od buňky, také její součástí, přestože buňka maximálně garantuje autonomii mitochondrie. Kdyby chtěla buňka mitochondrii porazit, zahynula by. Chceme-li být nezávislí a svobodní, pak musíme především zajistit maximální autonomii přírodě.

EURO: Kde je tedy místo člověka na Zemi? Sebeők: Naše místo pod sluncem? Všechny mýty o stvoření, velká náboženství a filozofické systémy se snaží místo lidstva pod sluncem najít. Ve sluneční soustavě. Ve vesmíru. Až doposud se zdálo, že to místo je dané, ať už je nazýváme jakkoli. Dnes už ale lidstvo v nezanedbatelné míře prostor, uvnitř kterého by mělo být jeho místo, mění. Teoreticky je vše v přírodě užitečné. V jaký užitek doufá příroda od člověka? Protože člověk se na Zemi stal bohem, anebo slovy Iljin-Segala z titulu jeho románu: Stal se obrem, nelze už se ptát po kosmickém místě člověka, aniž bychom se ptali po jeho místě ekologickém.
Bývá zvykem mluvit o chybějících článcích řetězu v procesu evoluce. Možná, že tím chybějícím článkem je nadpřirozené. Když použiji básnický obraz: Bůh nás vsadil do přírody, Bůh nám v přírodě ustlal, vstávat ale musíme my sami.
Pokud jde o mě, já, když vstávám, svůj den začínám silnou kávou.

BOX
Sebeőkova biozofie Je to jakási nová filozofie života. Ve filozofii je zapotřebí kopernikovského obratu. I filozofie a přírodověda spějí k jednoduchosti. Pokoušíme se simplifikovat neodůvodněně pestrobarevnou kavalkádu vnímané skutečnosti. Zredukovat ji na vzorce a pojmy. Jako kdyby pouze jednoduché mohlo být krásné. Složité je ošklivé i dnes.
Dnes ještě převažuje redukcionistický způsob nazírání, i když se, pravda, šíří holistika. Ani holistický pohled však nedeklaruje složitost jako hodnotu, spíš řeční o jakési neredukovatelné celistvosti. Je třeba vidět, že existují dvě pravdy a ty jsou komplementární. I redukcionistická pravda je pravda, i komplikovanější pravda je pravda. Platí, že nezměrné množství sloučenin lze dovodit zpátky k poměrně malému množství prvků a jejich vzájemné souhře, které můžeme porozumět s pomocí kvantové mechaniky, ale platí i to, že evoluce se ubírá směrem k rostoucí biologické rozmanitosti. Rozložíme-li sloučeninu filozoficky, jako konečná odpověď zůstane atom, kdežto živá příroda kráčí od ontologicky jednoduchého k ontologicky komplexnímu.
Projektovat charakter chápání přírodních zákonů do živé přírody znamená páchat intelektuální masovou vraždu. Způsob chápání, který opomíjí nepodstatné a podstatu vyzdvihuje, nelze aplikovat na atom jako na pojem, ale ontologicky vzato příčinou pavouka křižáka není „pavouk“ jakožto pojem. Samozřejmě i atom je nějaký atom, ale pavouk je ještě mnohem „více nějaký“. Tuto nějakost by bylo třeba pozvednout ze stavu vyděděnecké nahodilosti a bezvýznamnosti do vyšších pater filozofie. Umístit ji vedle velkých pojmů, jako je Nic, Něco, Bytí a Vědomí.

BOX
Jít vlastní cestou Kdo je János Sebeök (50) Legendární ministerský předseda, mučedník maďarské revoluce 1956 Imre Nagy byl popraven 16. června 1958. Jánoš Sebeők se narodil 20. července 1958 v kádárovském Maďarsku, vyrostl v „nejveselejším baráku socialistického lágru“, takže mu byly lhostejné generační zážitky. Už jako chlapec, zázračné dítě básnířky, podivín s vlastními zákony, si šel svou vlastní cestou. Záměrně nestudoval vysokou školu, aby nebylo ovlivněno jeho myšlení. Je prototypem nezávislého intelektuála, dnes patří mezi nejoriginálnější světové filozofy. V posledních 20 letech se zaměřil zejména na vztah člověka a přírody. Publikuje pravidelně od roku 1967, tedy od svých devíti let! Začal jako básník, později obrátil pozornost k próze. Do literatury vstoupil velmi výrazně v roce 1980 románem Souboj draků. Zatímco jeho kolegové se pokoušeli zachytit postavení středoevropské inteligence, on už tenkrát zkoumal ontologii vztahu člověk-příroda, podobně jako i ve svém pozdějším velkém románu Medium. Změnu režimu prožil v levhartí kleci Budapešťské zoologické zahrady: protestoval tak proti ničení amazonských pralesů. Založil vlastní stranu, výrazně antizelenou Stranu Biosféra, později se vrátil k literatuře, ale čas od času o sobě dává slyšet novými veřejnými skandály a performancemi. Zúčastnil se i jedné reality show. Přihlásil se do ní jako spisovatel, ven vyšel jako celostátní mediální hvězda. Svými politickými názory je konzervativec, vede stálou rubriku v pravicovém deníku Magyar Nemzet (Maďarský národ). Dosud vydal sedm titulů, je členem nejprestižnějších odborných organizací.

TEZE Některé Seböekovy myšlenky - Hospodářský rozvoj dnes jde proti biologickému vývoji života na Zemi. - Zelení se dopustili základního hříchu: považují přírodu za zdroj energie, což vede k jejímu ničení a proto pseudoochranářský byznys vzkvétá. - Slušní lidé, kteří mají starost o budoucnost planety, jsou paralyzováni psychózou změny klimatu a nejsou schopni konat v zájmu ochrany přírody. - Černobylská katastrofa bolela pouze lidi, přírodu nikoliv.

SOUVISLOSTI Veřejný intelektuál - Člověk, který nepracuje ani v akademické oblasti, ani v mainstreamových médiích. - Vystupuje buď nezávisle nebo je redaktorem časopisu s malým nákladem. - Aktivně se účastní veřejného života. - Dokáže komunikovat s širokou veřejností různých názorů.
- Svůj život zasvětil souboji idejí.

praporky:
Příroda je společenskou formou života, svého druhu republikou

Člověk není hotový druh. Člověk je jen přechod k čemusi.

Chceme-li být nezávislí a svobodní, pak musíme především zajistit maximální autonomii přírodě

Méně se bojíme vymírání druhů, ačkoliv podle mě je právě toto největší hrozba

PŘEKLAD: Dana Gálová

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče