Hlupákům se snadněji vládne

27. srpna 2008, 14:51 - Benjamin Kuras
27. srpna 2008, 14:51

Za dnešního systému vzdělání nelze od nikoho očekávat ekonomicky nevýhodné jednání

Po nedávném článku o úpadku vzdělanosti v Británii - neznalost Shakespearova křestního jména, dat druhé světové války nebo kdo Británii kraloval v roce 1900 (EURO 30/2008) - mě několik čtenářů upozornilo, že Česko na tom už není o moc lépe. Kolik lidí zná křestní jména Komenského, data války a jméno rakouského mocnáře, tuším, nikdo nezkoumal, ale dle firmy Inergo, která provádí průzkum české vzdělanosti, neznají čeští vysokoškoláci význam třeba takovýchto slov a pojmů: aristokrat, diagnostika, dohoda o pracovní činnosti, dynamika, emancipace, exaltovaný, extempore, fasáda, frekvence, choreografie, kejklíř, komorní, kontraproduktivní, laxní, nihilistický, nuance, paběrkování, patos, pranýřovat, prestižní, promlčení, předlužení, reference, registr, simultánní tlumočení, soutěska, subvencovat, surrealismus, šprýmař, terapeutický, travestie, trestný čin, trockista, uštěpačný.
To prý je jen špička ledovce české nevzdělanosti. A jak prý by se to dalo napravit a co by v tom měla dělat vláda, které by snad mělo záležet na tom, aby byl národ vzdělaný. Už to je otázka chybná. Vláda je ta poslední instituce, které záleží na udržování vzdělanosti národa. Proč, si řekneme za chvíli. Ale veškeré úvahy o zlepšování vzdělanosti budou plané, nebudou-li brát v úvahu následující teorii, kterou jsem pro tento účel vymyslel a která vychází z těchto objevů.

Trojjediná bytost

Homo sapiens je trojjediná bytost těchto osob: homo psychologicus, homo ideologicus a homo economicus. Všichni tři fungují zároveň. Ale v různých dobách a různých situacích fungují v různých proporcích. Pojem homo economicus vymysleli američtí ekonomové. Ty druhé dva jsem si vymyslel sám.
Homo psychologicus je k činům motivován emočními aspekty, jako jsou láska, nenávist, úcta, obdiv, strach, závist, pocit ponížení, touha vyniknout, touha po odplatě, touha se zavděčit nebo odvděčit, soucit, milosrdenství a podobně. Jeho podnětem je spontánní a instinktivní cítění a chování dle toho, co on v dané situaci vidí jako přirozeně správné. Homo psychologicus naslouchá svým pocitům a věří jim. Klíčovým slovem pro něho je přirozenost. Homo ideologicus je k činům motivován podněty ideovými, idealistickými a ideologickými, jako jsou vlastenectví, národní či civilizační kultura, náboženské přesvědčení, Boží odplata, společenské zvýznamnění, úcta ke konvencím, k vědění, ke vzdělání, zvykům, tradicím a tak dále. S pomocí silných ideologických podnětů se dá člověk motivovat k činům, které jsou pro něho psychologicky nepřirozené i ekonomicky nevhodné, až k sebeobětování nebo obětování druhých. Zmanipulovat na jedné straně k hrdinství, na druhé ke krutostem. Klíčovým pojmem pro něho je správnost dle ideologie, kterou vyznává.
Homo economicus myslí čistě černobíle a egocentricky v rámci toho, co je pro něho prospěšné, či neprospěšné. Pro to prospěšné a proti tomu neprospěšnému dokáže zapojit svoje nástroje psychologické, tedy emoční, a ideologicky si je obhájit vlastní prospěšností. Při absenci ideových podnětů člověk ekonomický funguje zcela bezohledně matematicky. Čím víc se oslabují podněty ideologické (kulturní, národní, civilizační, etický rámec) a psychologické (schopnost intuitivně rozeznávat mezi přirozeným a nepřirozeným), tím víc se člověk řídí výlučně motivy ekonomickými. Klíčovým pojmem pro něho je výhodnost.

Ideální stav

Ideální stav člověka (osobní psychologické, společenské i ekonomické zdraví) se udržuje rovnováhou všech tří osob, které se anglicky říká „personal integrity“, česky asi celistvost osobnosti nebo (častěji, ale nepřesněji) charakternost či pevný charakter. Je to stav, v němž se všechny tři osoby vzájemně střeží, kladou si otázky a postupují dle logicky argumentovaného konsensu. Pouští-li se homo economicus do něčeho sobě prospěšného, homo ideologicus sleduje, zda je to zároveň správné (dle ideologie, kterou vyznává) a homo psychologicus kontroluje, zda je to přirozené (zda se to dělá s láskou nebo nenávistí, zda to dává klid duše a tak dále).
Ideální vzdělání, které chce vytvářet civilizaci a civilizovanost, by mělo rovnou měrou pracovat na všech třech aspektech člověka. Nadějný náběh na takovou civilizaci poskytovalo vzdělání protestantské, které od 17. století usilovalo právě o takovouto integritu a jehož prorokem byl Komenský a nejúspěšnějšími praktikanty zakladatelé amerického státu. Díky Komenskému by se tedy dalo skoro tvrdit, že Češi mají smysl pro osobní integritu ve své tradici a možná i v krvi. Potvrdili to i v některých vzácných obdobích své historie, jako jsou národní obrození, první republika, první týden sovětské okupace 1968.

Zmatení

Nejdůležitějším aspektem tohoto typu vzdělání, který položil základy demokratickému kapitalismu, bylo smíření etiky s bohatnutím (protestantství bralo bohatnutí poctivým podnikáním a prací jako projev Boží přízně) a zároveň s principem rovnosti všech před Bohem, a tudíž právem každého na bohatnutí dle své dovednosti, píle a výdrže. Dnes žijeme v době, kdy homo idelogicus dostává výprask, neboť ideologie včetně etiky se zdiskreditovaly. Typickým projevem této doby, které říkáme „postmoderní“, je zrelativizování a znivelizování všech existujících ideologií a idejí včetně těch totalitních a vražedných. Tomuto zrelativizování říkáme „multikulturalismus“ a jeho výsledkem je zmatení, co je správné a co je chybné. A to nejen z hlediska etického, nýbrž i čistě praktického. Jediným zbývajícím motivujícím prvkem odideologizované společnosti je podnět ekonomický. Příčiny současného chabého stavu vzdělanosti proto zjistíme teprve tehdy, až se zeptáme, jaké současné ekonomické podněty vedou občana k neochotě se vzdělávat a politika k neochotě občanovi vzdělání poskytovat.

Příčiny

U politiků je odpověď tato: hlupákům se snadněji vládne (zvlášť jsou-li politici sami nedostatečně vzdělaní). Proto mají politici silný ekonomický podnět k oslabování vzdělanosti občanů. Politik má k občanovi vztah převážně ten, jak z něho vyždímat co nejvíc peněz. Chytrého a vzdělaného občana nelze tak snadno ždímat jako občana hloupého a nevzdělaného. Hledat u politika jakékoli altruistické motivy a snažit se na ně apelovat je utopické a kontraproduktivní. Je to samozřejmě podnět krátkozraký a bumerangový, protože vzdělanější občané by vytvářeli větší bohatství, z něhož by si zase politici mohli víc ukousnout. Jenže politici myslí krátkodobě, nejdál do příštích voleb. U občanů je nevzdělanost motivovaná systémem finanční odměny (podnětem čistě ekonomickým), v němž vzdělanost a obzvlášť učitelství jsou ceněny bídně. Shrnuto v kostce: za nastaveného systému vzdělání (který má setrvačnost k dalšímu zhoršování) by bylo marné a naivní očekávat od politika i občana něco, co je pro oba ekonomicky nevýhodné.

Otázky

Takže otázky, které si musejí všichni křísitelé české vzdělanosti klást, jsou tyto.
Jak v politicích a občanech ekonomicky motivovat homo economicus, aby investovali víc času do vzdělání a odměňovali vzdělanost? Jak pro oba udělat všeobecnou vzdělanost ekonomicky výhodnější, než je postupující nevzdělanost? Jak ekonomickými podněty dosáhnout toho, aby se v obou probudil homo psychologicus (láska, úcta, nadšení, touha po zlepšení, touha vyniknout), který bude toužit po opětném vytvoření ideologického podnětu k vzdělávání? Jak oběma vysvětlit, že vzděláváním mohou i ekonomicky bohatnout, a jak vytvořit takový systém, který by to oběma umožňoval? Zároveň jakým skupinám nepolitiků disponujícím nadměrnými fondy by se všeobecná vzdělanost ekonomicky vyplácela natolik, aby do ní začali investovat? Kde takovéto skupiny jsou? Proč by jim na všeobecné vzdělanosti mělo záležet? Co vzdělaností ekonomicky získají? Jak je přesvědčit, aby ze všech možných investičních nabídek zvolili zrovna vzdělávání? A jak by takové ekonomicky motivované vzdělání vrátilo homu sapiens jeho trojjedinou integritu a duševní zdraví?

Souvislosti
Homo sapiens je trojjedinou bytostí skládající se z osob homo psychologicus, homo ideologicus a homo economicus.
Homo psychologicus je k činům motivován emočními aspekty.
Homo ideologicus podněty ideovými, idealistickými a ideologickými.
Homo economicus myslí čistě černobíle a egocentricky v rámci toho, co je pro něho prospěšné, či neprospěšné.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče