Hledat vzory pod sebou

05. května 2010, 14:06 - Eva Jarešová
05. května 2010, 14:06

Mladí Češi jsou oprávněně sebevědomější než dřív

V dětství to byli rodiče. Jestli jsem někoho obdivoval na konci střední školy, to už si přesně nepamatuji. Zásadní změna pro mě nastala, když jsem po revoluci vycestoval do ciziny. A dnes jsem ve věku, kdy se mohu inspirovat i generací o patnáct let mladší. Tak stručně popisuje své životní vzory Petr Leidl, seniorní partner a bývalý ředitel tuzemské pobočky poradenské společnosti McKinsey & Company. „Člověk si často neuvědomuje, že se při hledání vzorů nemusí dívat jen nahoru,“ říká. A i když jsou podle něj dnešní mladí Češi na vyšší úrovni, než byla původně jeho generace, stopy komunismu jsou v Česku stále patrné. Ne proto, že by se vývoj ubíral nesprávným směrem, ale protože dvacet porevolučních let na změnu společnosti nestačí. Je přesvědčen, že vzory budou v Česku v budoucnu ještě důležitější než dnes. Na rozdíl od dneška však budou muset mít mnohem větší mezinárodní zkušenosti a pevný charakter.

EURO: V McKinsey & Company pracujete šestnáct let. Vaše společnost obvykle najímá mladé absolventy. Jak se za tu dobu mladí Češi proměnili? LEIDL: Jednou věcí jsou společné rysy našich konzultantů, které hledáme vždy a které se v čase příliš nemění. Je to jednak schopnost rychle se učit, ale i charakter neboli integrita. Na tyto vlastnosti se díváme, když k nám lidé nastupují, protože jinak by u nás nemohli být dlouhodobě úspěšní. A v čem se současná generace liší? Je intelektuálně i dovednostně na podstatně vyšší úrovni, než jsme byli svého času my.

EURO: Jsou mladí Češi i sebevědomější? LEIDL: Jsou několikanásobně sebevědomější a myslím, že k tomu mají důvod. Tihle lidé objeli celý svět, minimálně zčásti studovali v zahraničí. Než nastoupí do práce, vezmou si nějaký čas volno, aby poznali jiné kultury. Mají za sebou práci pro neziskové organizace. Když k nám poté přijdou, jsou si podstatně jistější.

EURO: Liší se v něčem tuzemská mladá generace od té na Západě? LEIDL: Když se podívám na lidi, kteří pracují u nás, tak tam velký rozdíl nevidím. My si vybíráme lidi podle toho, zda jsou během 24 hodin schopni pracovat v kterékoli zemi na světě. A pokud tuto podmínku nesplňují, nemohou u nás pracovat. Když se ale obecně podívám na lidi, kteří vycházejí z českých škol, projevuje se u nich podle mě to, na čem je založen český vzdělávací systém. Každého z nás tvoří tři věci: znalosti, dovednosti a charakter. České školství dává disproporcionálně velký důraz na znalosti, například historická data a geografické údaje, a na jejich pamatování. Anglosaský model, k němuž dnes některé školy přecházejí, klade zase důraz na dovednosti, například analytické myšlení, schopnost řešit konflikty a podobně, a na jejich praktické uplatnění. Obojí má své výhody a nevýhody. Ve vědách a znalostech jsme na tom sice stále dobře, pokud jde ale o praktickou použitelnost absolventů hned po škole, lidem z anglosaského systému se do firem naskakuje jednodušeji.

EURO: Když v Česku prohlásíte, že je někdo váš vzor, vyvolá to spíše sarkastické reakce. Možná to je pozůstatek komunismu a s tím spojených „vynucených“ vzorů typu kolchoznic a obráběčů. Lze to takto říct? LEIDL: Ale pravý vzor se ani „vzorem“ nemusí nazývat. O opravdový vzor jde tehdy, když ani nevíte, že kopírujete něčí chování. Ne že si řeknete, že odnynějška budete jako Jarda odvedle, a začnete dělat všechno jako on. Jde spíš o to, že žijete ve skupině lidí a jejich chování je přirozená norma. A vás ani nenapadne, že byste se měla chovat jinak.

EURO: Jak na tom dnes česká společnost se vzory je? LEIDL: Myslím, že vzory jsou důležité všude na světě, protože z velké části formují třetí složku osobnosti, jíž je charakter. V Česku se z mnoha důvodů nepoužívají dostatečně. Například v politice. Nutno podotknout, že politická scéna je všude ve světě prostředí pro vytváření vzorů samo o sobě obtížné. Bez ohledu na to, jací lidé tam jsou. Všechny reformy, ať už penzijní, zdravotní nebo školské, trvají déle než čtyřleté volební období. Politik je ale hodnocený právě na konci těch čtyř let. A to hodnocení, což jsou volby, dělá z definice neinformovaná většina. Systém je pro politiky hrozně nefér a je těžké, aby nějaké trvalé vzory vytvořil. Česko to má navíc těžší v tom, že u nás po revoluci spousta ambiciózních a schopných lidí odešla dělat kariéru do manažerských pozic, zakládat vlastní podniky nebo studovat do zahraničí. Takže na politiku těchto lidí zbylo málo a mnozí z těch, kdo do ní vstupovali, byli finančně nezabezpečení. Proto si myslím, že najít v české politice vzor, je až na výjimky pro mladou generaci velice obtížné, nicméně věřím, že s nástupem nové politické generace budeme své vzory nacházet častěji i tam.

EURO: A mezi byznysmeny? LEIDL: Tam je to dle mého podstatně lepší, protože vzory máme, ale je škoda, že o nich více neslyšíme. Podívejte se, jaké vzory se mladé generaci prezentují. Buď jsou to lidé, u nichž se zdůrazňuje bohatství. To samo o sobě není špatné. Jsou země, třeba USA, kde je bohatství měřítkem úspěchu ještě více než u nás. Problém je, že v Česku se příliš díváme na absolutní velikost bohatství, a ne na to, jak ho bylo dosaženo. Anebo jsou to manažeři, kteří jsou nám nejblíž, protože se pohybují na nám blízkém českém trhu. Ale uvědomme si, že Česká republika bude do budoucna díky své ekonomické otevřenosti a z pohledu korupce tristnímu hodnocení potřebovat mladou generaci, která bude mít kromě pevného charakteru ještě rozsáhlejší mezinárodní zkušenosti, než stačí dnes.

EURO: Koho třeba myslíte? LEIDL: V prvním případě mám na mysli spoustu mladých podnikatelů, kteří za posledních dvacet let dokázali standardním způsobem postavit firmy na zelené louce. Je jich určitě dost, všichni ti, kteří vytvořili podniky typu Papirius, Crocodille a mnoho dalších. Ve druhém případě jsou to čeští manažeři s mezinárodními zkušenostmi. Pro média je samozřejmě přirozenější psát převážně o významných lidech působících v Česku. Ale z pohledu poskytování vzorů pro budoucí generaci je to, jako kdyby začínajícímu fotbalistovi řekli, ať hraje českou ligu, kde bude králem střelců, a nechodí do Premier League, kde bude mít podstatně více práce, a ještě mu bude hrozit, že se neprosadí a budou ho střídat. A my přitom máme manažery, kteří byli úspěšní mezinárodně a prokázali to opakovaně v globálnějších společnostech, ale tak často se o nich nemluví. Třeba Tomáš Šabatka, Petr Šmída, Martin Dlouhý a další.

EURO: Jak to bude se vzory v české společnosti za deset patnáct let? LEIDL: Držím palce, aby to bylo co nejlepší. Příštích patnáct let podle mě do značné míry rozhodne o tom, kterým směrem se Česká republika vydá. Může dojít k tomu, že nová generace bude fungovat jako víceméně standardní elita a nasměruje nás někam, kde to nebude perfektní, ale bude to lepší než dnešní stav. Anebo k tomu nedojde a začnou podstatně narůstat případy typu plzeňských práv. Vytvoří se stát, který bude fungovat na neformálních strukturách, což se velmi těžko mění. A ten nejčernější scénář je, že dnes v podstatě vychováváme své děti pro jinou zemi. Kapitál bude zahraniční, rozhodovací pravomoci velkých společností budou v cizině, naše země bude strašně zadlužená, nebude mít dobré školství ani zdravotnictví, a ještě bude založena na korupci. Jestli nám naše děti řeknou, že tohle už je moc, a odejdou pryč, staneme se dílnou třetího světa. Zůstane nám tu šroubovák a kladivo, a to je tak všechno. Právě proto jsou vzory důležité. Mohou pomoci narovnat směr, kterým se Česko ubírá, a já jsem přesvědčen, že se to nastupující generaci podaří.

Box: Petr Leidl (1969) Vzdělání: MBA, Kellogg Graduate School of Management, Northwestern University, BSBA, Roosevelt University, Chicago.
Kariéra: Od roku 1994 v McKinsey & Company, partnerem od roku 2000, seniorním partnerem od roku 2007. V letech 1994 až 2002 řídil projekty ve více než 30 zemích, od roku 2004 do roku 2009 projekty v Česku a na Slovensku, v letech 2006 až 2009 vedl pražskou kancelář. Roky 2003 a 2010 takzvaně leave of absence (rodina, sport, cestování). Rodina: ženatý, dvě děti.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče