Hledání ztracené radosti

19. ledna 2011, 16:42 - Jiří Červenka
19. ledna 2011, 16:42

Výroční model připomíná, proč se malý roadster těší už dvě desetiletí popularitě

Často lze slýchat, a to i od lidí, kteří mají automobily rádi, že jezdit v dnešní době není žádná zábava. Že hustota provozu, semafory a strach o body dočista připravily řízení o jeden jeho podstatný rozměr – totiž radost. Hledáme-li vysvětlení, proč už řízení není pro většinu z nás po většinu času příjemnou činností, je zapotřebí dívat se nejen ven, ale i takříkajíc dovnitř. Změnila se totiž především auta sama. Běžné rodinné modely jsou dnes bezpečnější, ovladatelnější, kultivovanější a komfortnější, než by si před čtvrtstoletím kdo dokázal představit. Daní za tento nezpochybnitelný pokrok je bohužel sterilita, absence smyslových vjemů. Jízdu autem si přesto můžete užívat i dnes – a není nutné kvůli tomu jezdit do alpských průsmyků nebo na závodní okruh. Stačí si pořídit ten správný vůz. Mazda MX-5 je vhodným příkladem.

Ve stopách legendy

Když byl roadster značky Mazda v roce 1989 představen pod jménem Miata na autosalonu v Chicagu, světový tisk si okamžitě všiml zarážející podobnosti s legendárním Lotusem Elan. A brzy se mělo ukázat, že společné znaky se neomezují na koncepci a vnější rysy. Stejně jako kultovní lotus se i malá mazda vyznačovala nevšední důvěrností svého spojení s řidičem a smyslem pro zpřístupnění jízdy na hranici přetáčivého smyku i jezdcům s průměrným talentem a zkušenostmi.
Samozřejmě tu byl problém s image. Se svými subtilními proporcemi a něžnými rysy MX-5 vypadala (a vypadá dodnes) jako auto pro kadeřníka celebrit, který si zatím nevydělal na Porsche Boxster. Naštěstí se ukázalo, že cílové skupině pramálo záleží na tom, co si bude nezasvěcené okolí myslet o jejich mužnosti. MX-5 se rychle stala nejprodávanějším sportovním automobilem a nejprodávanějším automobilem se stahovací střechou na světě, přičemž tato prvenství jí zůstávají i po více než dvaceti letech, kdy se počet prodaných kusů blíží na dohled milionu.
V rámci oslav dvacátého výročí MX-5 Mazda loni připravila několik výročních edic, z nichž pro Evropu byla určena 20th Anniversary. Série čítá pouhých 2000 kusů a vychází z modelu MX-5 Roadster s motorem o objemu 1,8 litru (MX-5 se dělá také se silnějším „dvoulitrem“), od něhož se liší chromovanými detaily na masce chladiče, klikách dveří a předních světlometech, speciálními sedmnáctipalcovými koly a lištou s pořadovým číslem vozu v rámci série (tedy 1 až 2000).
Podstatné však není to, čím se výroční model od svých soukmenovců liší, ale co s nimi má společného. Jedná se o lehký dvoumístný roadster klasické koncepce, čímž se myslí, že vpředu uložený motor pohání zadní kola. Toto kdysi nejobvyklejší řešení (proto „klasická“ koncepce), které většina mainstreamových výrobců dávno opustila, má z hlediska jízdních vlastností jednu podstatnou přednost – přináší ideální rozložení hmotnosti mezi přední a zadní nápravou a umožňuje ovládat průjezd zatáčkou nejen volantem, ale také plynovým pedálem, což je jeden z klíčových aspektů řidičské přitažlivosti MX-5. Dalším z určujících znaků tohoto modelu je od počátku lehká stavba bez zbytečností. Současná, třetí generace MX-5 je výrazně prostornější a luxusněji vybavená (nechybí klimatizace, elektronický stabilizační program ani slušná audio sestava) než původní model, ale stále je patrný důraz na jednoduchost. Prostá textilní střecha se například stahuje ručně, což lze mimochodem s trochou cviku provést z místa řidiče za méně než pět sekund. Všechno je podřízeno nerušenému zážitku z jízdy.

Koňský princip

Nebyli by to Japonci, kdyby pro popis jízdní charakteristiky MX-5 neměli po ruce některý ze svých „principů“ – v tomto případě Jinba Ittai, princip jednoty člověka a koně. My v Evropě se vyjadřujeme poněkud prozaičtěji, takže bychom mluvili spíše o interakci mezi řidičem a strojem, o zpětné vazbě, o vtažení do akce… Ať to ale pojmenujete jakkoliv, výsledek je vždycky stejný – úsměv na tváři a chuť vydat se z práce domů klikatější cestou. Hovoří-li se o zábavě za volantem nebo o radosti z jízdy, nezasvěcení si obvykle představují divoké přetáčivé smyky, jízdu vysoko nad nejvyšší povolenou rychlostí nebo podobné společensky obtížně akceptovatelné chování, ale to je naprosté nepochopení podstaty věci. Vždyť „motůrek“ této MX-5 má menší zdvihový objem než průměrný služební sedan a točivý moment 167 newtonmetrů rozhodně nestačí k tomu, aby v zatáčce protočil sedmnáctipalcové zadní pneumatiky, alespoň pokud není dotyčná zatáčka pokryta sněhem. Za volantem MX-5 ale cítíte, že každá vaše akce má bezprostřední reakci. Motor s lehkým setrvačníkem nadchne bezprostřední odezvou na každou změnu polohy plynového pedálu. Dobře nakalibrované řízení vám intuitivně dává najevo, kolik přilnavosti zbývá předním kolům. Díky nízké hmotnosti se auto mrštně protahuje zatáčkami, a protože látková střecha moc nepohlcuje zvuky, máte všechno z první ruky, i když je natažená – ryk sání, suché písknutí pneumatik, když se o ně auto v zatáčce opře svojí vahou, lahodné mechanické cvakání v převodovce… No zkrátka Jinba Ittai jako z učebnice japanistiky.

Cena za jiný přístup

Výroční model 20th Anniversary u nás už oficiálně jako nový nekoupíte, ale ekvivalentní 1.8i Roadster Challenge může stát ve vaší garáži výměnou za 769 900 Kč a k dispozici je i spartánská verze Emotion bez automatické klimatizace, stabilizačního systému a vyhřívaných kožených sedadel za skvělých 645 tisíc. Za cenu běžného služebního přibližovadla střední třídy tak sice přijdete o zadní řadu sedadel, ale získáte něco mnohem lepšího – každodenní ježdění autem vás zase začne bavit. Value for money 8 hvězdiček z 10
Radost z jízdy: 39 bodů ze 40
Komfort: 18 bodů ze 30
Praktičnost: 9 bodů z 20
Charisma: 7 bodů z 10
Celkem: 73 bodů ze 100

Mazda MX-5 1.8i Cena: 644 900 Kč Motor: čtyřválec 1,8 l, 93 kW, 167 Nm Zrychlení z 0 na 100 km/h: 9,9 s Nejvyšší rychlost: 194 km/h Spotřeba 7,1 l/100 km

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče