Hledá se Brouk Pytlík

17. února 2012, 18:00 - Pavel Páral
17. února 2012, 18:00

Funkce prezidenta republiky je v Česku obestřena jakýmsi magickým kouzlem. Pán na Pražském hradě má sice mizivé kompetence, ale národ k němu od dob Masaryka vzhlíží jak ke stařičkému mocnáři a o jeho post se vždy svádí velká politická bitva. Je proto dost nepochopitelné, že politici splnili neprozřetelně daný slib a svěřili tuto volbu lidu. Vzdali se tím oblíbené hračky a oblíbeného platidla při různých politicko-obchodních transakcích. Chytili se do pasti, kterou sami sobě vykopali, když se v boji o voličskou přízeň uchýlili k populistickým slibům v naději, že druhá strana jim ten slib splnit neumožní a oni sami budou z obliga.
Je nesporně pravdou, že to, co se odehrávalo kolem druhé volby Václava Klause, bylo hodně znechucující divadlo, ale faktický a rozumný důvod pro opuštění parlamentní volby hlavy státu to nebyl. Náš parlamentní systém se slabým prezidentem a silnou vládou má svou vnitřní logiku a odpovídá středoevropské tradici i poměrům. Nový způsob volby změní způsob fungování prezidenta a dost možná i jeho funkčnost.
Ať už si jakkoli namlouváme, že prezident má být nadstranickou osobností, skutečnost je zcela opačná. Instituce prezidenta je zde především z důvodu zajištění stability politického systému a pro řešení krizí, které se v něm vyskytnou. Je proto potřeba, aby ten člověk měl velkou politickou zkušenost. A k té se lze dobrat jen působením v politické straně. Musí také disponovat podporou dostatečně silné skupiny politiků a zde se dostáváme k prvnímu úskalí přímé volby. Za současné situace je velmi pravděpodobné, že prezidentem se stane někdo stojící zcela mimo politické struktury a bez politické podpory některé vlivné části politického spektra. Jeho schopnost řešit případné politické krize pak může být výrazně omezena, případně může z neznalosti a politické nekompetentnosti krizi místo uklidnění ještě vyostřovat. Vůbec může partajím nepříjemně zatápět, k čemuž bude mít pravděpodobně sklony hlavně před druhou volbou, v níž bude chtít kandidovat. Čím víc bude vidět, tím větší šance na zvolení totiž bude mít.
Politici se proto pokusili již tak nevýrazné prezidentské kompetence ještě omezit, čímž se pustili na kluzkou půdu, protože to nemá příliš ústavní logiku. Prezident se silným mandátem, jaký nebude mít ani předseda vlády, pokud jeho strana nevyhraje volby nadpoloviční většinou hlasů, bude mít menší moc než prezident volený poslanci a senátory. Pokud bude chtít hrát výraznější a aktivnější roli, bude se pohybovat na hraně svých kompetencí, a to bude vyvolávat permanentní konflikty s výkonnou mocí. A při tradiční popularitě vlády a parlamentu bude zase sbírat hlasy pro svou další volbu.
Tím jsme se dostali k tématu, kdo se vlastně může stát přímo voleným prezidentem. Bude to populární politik typu Miloše Zemana nebo nekonfliktní a oblíbený člověk jako Jan Fischer nebo má šanci Brouk Pytlík typu Tomia Okamury? Nebo snad dojde k takřka dynastickému předání prezidentské standardy mezi manžely Klausovými? Ne že by se to nyní jevilo nějak pravděpodobně. A není pochyb, že posledním, kdo by o to stál, je současný prezident. Ale v tom zmatku, který poslanci a senátoři vyrobili, to rozhodně nelze vyloučit.
Je dost pravděpodobné, že dlouhodobá známost a oblíbenost u veřejnosti bude mít značnou váhu. Svou roli nakonec může sehrát i podpora politických stran. K volbám totiž půjdou především lidé více politiku vnímající, kteří mají nějakou dlouhodobější stranickou preferenci.
Nepodceňujme však volební kampaně, které mohou vynést na vrchol někoho, kdo má prostě přístup k sponzorským penězům. A zde je velmi pravděpodobné, že to nebude kandidát politické strany. Ta totiž nebude mít na prezidentskou kampaň po těch k senátním a krajským volbám příliš mnoho peněz a tady navíc za hlasy nebudou žádné peníze ze státní kasy. Půjde evidentně o peníze ze soukromých kapes sponzorů, pokud se nerozhodne kandidovat třeba Andrej Babiš. Bude pak velmi zajímavé sledovat, odkud potečou peníze na kampaně. I jaká je motivace dárců. Není vůbec vyloučeno, že tohle sledování a vysledování zdrojů peněz bude doprovázeno skandály, které zastíní i tu ostudu z února roku 2008.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče