Hlavy, které se nedostaly na špalek

09. května 2013, 12:00 - Miroslav Zámečník
09. května 2013, 12:00

Britský týdeník The Economist je etalonem ekonomických komentářů na téhle planetě. Ve svém posledním čísle zkoušeli uzavřít prozatímní účet z hlediska trestních řízení na bankéře, kteří přinejmenším spolupůsobili jednu z největších finančích krizí v posledních sto letech. Fascinující je, jak málo těch trestů bylo.

Spojené státy se dožily jednoho nepodmíněného trestu odnětí svobody, pár jich bylo rozdáno ve zbytku světa, ale dohromady na tak obrovskou kolektivně způsobenou škodu skoro nic. The Economist tvrdí, že v anglosaských zemích je velmi problematické dokazovat, co se stalo v nižších patrech a na nejvyšší úrovni.

Přitom během poslední bankovní krizi v 80. letech se se „stínáním hlav“ Američané ani zdaleka tak nepárali a rozdali nepodmíněných trestů stovky. A nebylo to ani trochu nespravedlivé. Důkazů o podvodech bylo habaděj, i když je pravdou, že se nejednalo o sofistikované finanční deriváty. Vysvětlení může spočívat v tom, že tehdy se na vyřešení „Savings & Loans Crisis” podílely tisíce lidí, federální vláda po vinících opravdu pásla a uvolnila na to zdroje. Také nešlo o globálně významné instituce, ale o lokální systémově nevýznamné „spořitelny“, které koneckonců do pitomých investic svojí deregulací pobídla sama vláda.

I člověk s vysokou důvěrou v americký systém investigace a justice musí dospět k závěru, že jeden natvrdo odsouzený oproti tehdejším stovkám musí nějak souviset s jinou povahou systému. V 80. letech sice došlo k průšvihu, ale ten aspoň nezasál jádro. Každý konspirační teoretik má široké pole pro úvahy otevřené stejně jako v případě Velké Británie.

Němci pochopili, že bankéři nestojí na vrcholu oblíbenosti a za mizérii průměrného člověka musí i vrchní patro zaplatit. Opírají se o koncept „Untreue“, v češtině v podstatě nedbalostní trestné činy. Trápí managementy svých zemských bank a mají za co, přinejmenším za blbost. Přesto jsou vzhledem k obrovským ztrátám vesměs tresty mírné a podmíněné.
Jaké z toho vyplývá morální ponaučení pro Česko?

1. Je mimořádně obtížné určit hranici mezi nedbalostním trestným činem a obchodím nezdarem v mezinárodních financích.

2. Není možné soudit někoho v Česku za to, že koupil řecké dluhopisy v době, kdy je kupovali jiní, pokud nenajdete důkazy o úplatku.

3. Sice nelze prokázat špatný úmysl v soukromé firmě (ačkoli výsledkem byla vysoká ztráta), ale to není totéž co ztráta způsobená úmyslně manipulovanými veřejnými zakázkami.

4. Český problém s veřejnými zakázkami je úplně jiné povahy: kdo manipuluje, ví, proč to dělá, a to není nedbalost, ale snaha dosáhnout prospěchu (obvykle prokazatelná).

5. Netrestejme obchodní nezdar, což je součást podnikání; trestejme „zisk v nákladech“, pro začátek to České republice mohutně pomůže.


Čtěte další komentáře Miroslava Zámečníka:

Zdravotní projížďka jarní Bohémií

Když platí věřitelé

Na ostrovech už dobře bylo


Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče