Hlad byznys nezastaví

23. března 2011, 15:09 - Táňa Králová
23. března 2011, 15:09

Biopaliv se vyrábí víc a zdražují. Stejně jako potraviny a ropa, kterou mají nahrazovat

Průmyslové země, přehodnoťte politiku biopaliv, vyzývá Organizace spojených národů pro výživu a zemědělství (FAO). Světová organizace v posledních měsících přináší zprávy o rekordech, které lámou ceny potravin a agrárních komodit. Přičítá to i biopalivům – v USA se na ně používá asi čtyřicet procent americké kukuřice, což chybí jinde a zvedá ceny. Evropa se na revizi biopaliv, jejichž ekologický přínos zpochybňují už i sami ekologové, očividně nechystá. Jízda na biopaliva je na starém kontinentu nenabouratelná, což potvrdilo Německo při protlačování nového paliva E10, směsi benzinu s deseti procenty bioetanolu. Tamní řidiči letošní novinku na pumpách bojkotují. Jejich averze ale politiky nijak nevykolejila, prý jen selhala informační kampaň. V byznysu s biopalivy je v Evropě i v Česku utopených tolik peněz, že do něj politici už těžko mohou hodit vidle. Biopaliva dál pokvetou, což za několik týdnů připomene záplava žluté řepky. Čeští zemědělci ji letos pěstují na rekordních plochách. A motoristé si zvykají. Zvlášť ušetří-li při tankování alternativního benzinu či nafty několik korun na litru, o které je vůči drahým klasickým palivům zlevňuje daňová úleva.

Lacinější líh zabírá

Zatímco Němci jsou opatrní a bojí se, že benzin obohacený o deset procent biolihu poškodí jejich auta, někteří čeští řidiči zábrany nemají. Půl na půl si u pump mixují běžný natural a směs E85, která je až o deset korun na litru levnější než klasický benzin. I v něm je už přimíchaných několik málo procent biolihu tak, aby jeho celoroční průměr dosáhl 4,1 procenta. Akční cenu E85 zajišťuje stát tím, že na 85procentní podíl biolihu neuvalil spotřební daň. A zvýhodnění zabírá. S jakou živelností se experimentování s E85 v tuzemsku šíří, znepokojuje asi jen petrolejáře. Jenže používání směsi dvou paliv, libovolně namixované na čerpačkách, může škodit nejen vozidlům, ale i životnímu prostředí, varují odborníci.
Směsi E85 se loni v Česku spotřebovalo 2799 tun, rok předtím to bylo pouhých 51 tun. Líh zkalený benzinem, aby nikoho nenapadlo ho pít, prodává už asi 110 čerpacích stanic. Téměř všechen vyrábí lihovar Agroetanol z cukrovarnické společnosti TTD Dobrovice na Mladoboleslavsku. „V letošním roce plánujeme dodat na český trh nejméně tři tisíce tun E85. Leden a únor svědčí o větším prodeji,“ uvádí šéf TTD Oldřich Reinbergr. Žije přitom v dobré víře, že toto palivo tankují řidiči do aut, která jsou na něj uzpůsobena. Pumpaři ale vědí své. Kupříkladu obsluha čerpacích stanic HDB v Hradci Králové a českobudějovického Arexu potvrzuje, že prodeje E85 rostou a většina zákazníků směs ředí naturalem.

Tuzemské experimenty

Zjistit, kolik jezdí v Česku takzvaných flexi fuel vehicles, tedy aut vyrobených pro používání E85, je nemožné. „Víme jen, kolik se prodá nových automobilů. Jaký je celkový počet v republice, netušíme,“ říká tajemník Svazu dovozců automobilů Pavel Tunkl. V roce 2008 se v Česku prodalo dvanáct vozů, předloni 32 a v minulém roce taktéž 32. Jak Tunkl upřesňuje, mezi loňskými flexi fuel bylo čtrnáct fordů a stejný počet renaultů, po dvou škodovkách a daciích. Automobily se dají přizpůsobit pro jízdu na E85 i dodatečně. „Taková úprava stojí deset až patnáct tisíc korun,“ vyčísluje Vladimír Třebický ze společnosti SGS, která testuje pohonné hmoty. Odborník z bývalého Ústavu paliv a maziv, který SGS předloni koupila, přidává příklad z USA, kde se tato lihobenzinová směs používá již delší dobu. „Přestavbu tam musí provést výhradně certifikovaná instituce. Použití tohoto paliva je uvedeno v dokladech k vozidlu. Pro neupravená auta je E85 zakázané.“ Třebický také upozorňuje, že spalování E85 u starších vozidel pravděpodobně vede ke zvýšení emisí všech stanovených i nestanovených škodlivin. „Pokud se palivo používá pro pohon upravených motorů, má oproti benzinu nižší emise kysličníku uhelnatého, nespálených uhlovodíků a kysličníků dusíku,“ dodává.

Nelibost petrolejářů

Rozmáhající se prodej daňově zvýhodněné E85, ale i čistého metylesteru se silně nelíbí petrolejářům. „Motoristé tato alternativní paliva tankují v různých kombinacích s benzinem či naftou bez ohledu na to, jaké palivo je schváleno výrobcem motoru. Každý si pak může po silnicích jezdit, na co chce,“ kritizuje mluvčí České asociace petrolejářského průmyslu a obchodu (ČAPPO) Václav Loula. Poukazuje, že tento trend posledních dvou let opět přináší nebezpečí daňových úniků. A hlavně, čistá či vysokoprocentní paliva s daňovou úlevou konkurují, přestože stále víceméně zanedbatelně, prodejům klasických pohonných hmot. Jejich spotřeba loni citelně poklesla. „U nafty byl meziroční propad 5,2 procenta. U benzinu o 9,1 procenta,“ vyčísluje Loula. Doplňuje, že v obou případech jde o největší pokles za posledních deset let. Nižší prodej nafty přičítá vyšší spotřební dani, která vyhnala kamiony k pumpám na Slovensku, v Polsku a Rakousku. „Přestože průjezdy kamionů přes naše území vzrostly, což dokazuje výběr mýtného, nákupy u čerpacích stanic na mezinárodních trasách klesly,“ porovnává Loula. Čím vysvětluje propad ve spotřebě benzinů? Lidé šetří a méně jezdí, někdo přechází k dieselovým automobilům, navíc nové vozy mají nižší spotřebu a do těch starších tankují řidiči zčásti levnou směs E85.

S biolihem na koni

Stále oblíbenější palivo E85 budí vášně, rozhodující produkci biolihu ovšem dodává firma Agroetanol TTD rafineriím pro přimíchávání do benzinu. Vše jí hraje do karet. Od loňského června se podíl biolihu povinně přidávaného do fosilního paliva zvýšil z 3,5 na 4,1 procenta. Výrazně se přitom omezil dovoz ze zámoří. Po krachu fabriky PLP v ústeckých Trmicích, která vyráběla etanol z obilí, je dobrovický lihovar jediným výrobcem biolihu v tuzemsku. Dělá ho z řepy cukrovky, kterou má pro letošek nasmlouvanou ze zhruba jedenácti tisíc hektarů, o tisíc více než loni. „Poměr v prodeji se výrazně změnil ve prospěch domácího trhu. Nyní na něm prodáme šedesát procent etanolu, zatímco předtím to bylo jen třicet procent a sedmdesát procent jsme vyváželi,“ porovnává Reinbergr. Díky tomu, že Agroetanol má certifikát na to, že plní kritéria pro takzvanou udržitelnost biopaliv, dostává letos za líh vyšší cenu než konkurence bez osvědčení. „Na burze v Rotterdamu a Amsterodamu je cena certifikovaného lihu o dvě až tři eura na hektolitru vyšší. Tato změna mě mile překvapila,“ říká šéf lihovaru, z něhož biopalivo míří i do Německa, Polska a na Slovensko.

Bionafta na půl plynu

Zatímco lihovar v Dobrovici nemá v tuzemsku konkurenci, opačná situace je u výrobců bionafty. Státem řízená poptávka vyprovokovala byznys s nadbytkem kapacit. Ten není jen v Česku. Evropští producenti jsou nastartovaní na podstatně větší poptávku po bionaftě, mohou jí chrlit dvakrát tolik než nyní. Současné kapacity využívají v průměru jen asi ze 43 procent. „Existují však rozdíly mezi jednotlivými podniky i zeměmi,“ uvádí ředitel Sdružení pro výrobu bionafty Petr Jevič. Zdejší fabriky na bionaftu mohou vyrobit ročně 425 tisíc tun metylesteru, v minulém roce byly v průměru vytížené na necelých 47 procent. Stát jim přitom zařídil vyšší poptávku, když přes veto prezidenta Václava Klause zvýšil od loňského června povinný podíl pro přimíchávání metylesteru řepkového oleje (meřo) do nafty ze 4,5 na šest procent. Jenže zase se kvůli vyšší spotřební dani spotřebovalo méně nafty, takže stačilo i méně biosložky. Navíc kolem třiceti procent dovážené nafty už obsahuje biopříměs. Naplno jede Preol, lovosická fabrika Agrofertu, která vyrobila zhruba polovinu z tuzemské produkce. Někteří výrobci zápolí s nedostatkem řepky. „A to je export výrazně nižší, kolem 250 tisíc tun, v porovnání s předchozí sezonou, kdy se vyvezlo 450 tisíc tun,“ porovnává ředitel Svazu pěstitelů a zpracovatelů olejnin Martin Volf. Tradičně lukrativní olejninu zemědělci zaseli na rekordní ploše 390 tisíc hektarů, napočítalo ministerstvo zemědělství. Svaz pěstitelů je o něco zdrženlivější. „Náš odhad je o deset tisíc hektarů nižší, a ještě se některé porosty budou muset kvůli špatnému přezimování zaorat. Ale zase bude proti jiným letům více ploch s jarní řepkou,“ očekává Volf. Agrární lobby vychází záměr, kvůli němuž o rozjezd biopaliv tolik stála. Sháňka po surovině vyhnala ceny řepky mimořádně vysoko. A prodaná je už i značná část budoucí úrody. „Kolem 35 až 40 procent z letošní sklizně je předprodáno,“ upřesňuje Volf.

Evropští lídři

Jen asi pětina z tuzemské úrody řepky se lisuje na potravinářský olej, více než polovina žádaného semínka skončí v bionaftě. Ta se uplatní jako příměs v motorové naftě. Její litr prodražuje asi o padesátník. Roste ale zájem o takzvanou směsnou naftu s třicetiprocentním obsahem řepkového metylesteru. Díky oddanění je toto palivo zhruba o dvě koruny levnější než fosilní nafta. „Loni se směsné nafty prodalo přes sto tisíc tun, tedy asi čtyřikrát tolik než rok předtím,“ vyčísluje Jevič. Stále je to ještě daleko ke spotřebě, jaká byla roky před vstupem země do EU. Tehdy se směsné nafty projezdilo ročně přes 260 tisíc tun. Čeští zemědělci i výrobci se s chutí vrhli na biopaliva a ohánějí se nařízením Evropské unie. Mezi ostatními členy Česko zdaleka není na špičce. „Jsme spíše pod průměrem. V letošním roce budeme mít v pohonných hmotách 4,2 procenta biopaliv, ale třeba Německo 6,25 procenta, Francie 7 procent. Řada zemí, jako Rakousko, Švédsko, Polsko či Maďarsko, použijí 5,75 procenta biopaliv,“ vyjmenovává Jevič. Petrolejáři tvrdí, že skousli povinnost nahrazovat naftu a benzin daným procentem biopaliv. Ale moc je nemusejí. „Automobilový průmysl se snaží snižovat spotřebu pohonných hmot a zlepšit emise. Jenže k tomu právě biopaliva nepřispívají, ani ke klidu na ropném trhu,“ namítá Loula. Může být někdy tato náhrada drahé ropy levnější? Současná biopaliva vyráběná z běžných zemědělských plodin asi stěží. Šéf sdružení pro bionaftu míní, že ceny biopaliv budou kolísat obdobně jako u motorových paliv z ropy. „Zdražování zemědělských surovin ovlivňuje náklady na biopaliva více než náklady na výrobu potravin. Kupříkladu cenu bionafty z 64 procent určuje cena olejnin,“ říká Jevič.
Pokud EU nesleví z plánu, aby biopaliva do roku 2010 nahradila deset procent pohonných hmot v dopravě, zatíží životní prostředí stejně, jako kdyby na silnicích přibylo dalších 26 milionů aut. Takové varování vyslala studie Evropského institutu pro politiku životního prostředí. Propočítala, že dvě Belgie by se musely rozorat, aby bylo kde pěstovat plodiny pro potřebná biopaliva. Budou mít pak Evropané co jíst?

Kolik ukousnou biopaliva Řepka:
* Letos se v Česku pěstuje na rekordních 390 tisících hektarech.
* Víc než polovina sklizně se použije na bionaftu.
Cukrovka:
* Řepa určená pro cukr se pěstuje zhruba na 46 tisících hektarech. Více cukru ČR kvůli regulaci EU ani nemůže vyrábět.
* Řepa na bioetanol, popřípadě jiné technické užití loni vyrostla na 12,5 tisíce hektarů, letos plocha stoupne asi o tisíc hektarů. Obilí:
* V ČR se pěstuje na téměř 1,5 milionu hektarů.
* Na bioetanol byla loni určena pšenice z necelých 24 tisíc hektarů.
* V současné době nefunguje v Česku žádný lihovar, který by obilí zpracovával na biolíh.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče