Historie: Strana s vlastní bankou

29. července 2011, 04:35 - Robert Šimek
29. července 2011, 04:35

Agrární banka vznikla roku 1911 jako hospodářská a finanční instituce České strany agrární. Nejvíc se uplatňovala v potravinářském průmyslu, působila ale také jako ústředí českých hospodářských záložen.

Foto: autor

Na přelomu prvního a druhého desetiletí 20. století vznikla v českých zemích celá řada nových bankovních ústavů. Většina z nich však neměla dlouhého trvání a mnohé se po čase dostaly do vážných existenčních problémů. Vznikaly ale i banky silné, které brzy s úspěchem konkurovaly starším, původně mnohem silnějším bankovním domům.

Slavnostní otevření jedné z nejvýznamnějších bank první republiky, Agrární banky, proběhlo 14. srpna 1911. Zpočátku patřila ke středně velkým finančním ústavům, její význam ale rychle stoupal a ve 30. letech byla po Živnobance druhou nejsilnější bankou v republice. Od počátku přitom úzce spolupracovala s Českou stranou agrární, což bylo velmi neobvyklé. Propojenost se však přes určité počáteční problémy velmi rychle osvědčila a zejména v meziválečném období stála za nebývalými úspěchy obou agrárních subjektů – jak strany, tak banky.

Sedláci pro sedláky

Česká strana agrární vznikla 6. ledna 1899 z iniciativy pozdějšího předsedy Senátu Karla Práška a prvního předsedy Spolku českých zemědělců Stanislava Kubra. O šest let později se spojila s nově založenou Moravskou stranou agrární a po vstupu větší části členů Slovenské strany národní a rolnické přijala roku 1922 název Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu.

Agrárníci zpočátku nepřikládali velkou váhu konkrétnímu programu, vystačili si s hesly „Sedláci, volte jen sedláka!“ nebo „Rolnictvo může být zastupováno jen rolníkem“. Zdůrazňovali, že jim nejde o rozbíjení jednoty národního hnutí, ale o důslednější obhajobu specifických zájmů rolnictva. Program dostal pevný tvar až po roce 1903. Strana se hlásila k národním tradicím a k odkazu českých dějin. Programové zásady byly ale pružně přizpůsobovány aktuálním politickým a ekonomickým zájmům. Přitažlivost ideologie spočívala hlavně v tom, že kladla důraz na půdu a vyzdvihovala význam zemědělství. Agrární strana se soustřeďovala na základní potřeby venkovského obyvatelstva, které věcně a srozumitelně prezentovala. Už před první světovou válkou byla proto druhou nejsilnější stranou po Českoslovanské sociálně demokratické straně dělnické a v českých zemích měla celkem 2 467 místních organizací s více než 90 tisíci členy.

Agrární banka (1911–1945)

Byla založena Českou stranou agrární jako její hospodářská a finanční instituce. Činnost zahájila 14. srpna 1911 a zaměřovala se hlavně na zemědělský sektor. Nejvíc se uplatňovala v potravinářském průmyslu, zabývala se ale i parcelací velkostatků a působila jako ústředí záložen. Roku 1942 převzala bankovní obchody Deutsche Bodenverkehrsgenossenschaft a přejmenovala se na Zemědělskou banku pro Čechy a Moravu. V říjnu 1945 byla znárodněna a roku 1948 splynula s Bankou československých legií.

Banka jako pokladnička

Udržet v chodu tak velký aparát bylo ovšem finančně velmi náročné. Financování politických stran státem nebylo tehdy zvykem, partajím tedy musely stačit individuální dary, ke kterým po zavedení všeobecného volebního práva roku 1907 přibyly ještě pravidelně odváděné členské příspěvky. Strany proto řešily svou situaci různě. Peníze se snažily získávat z inzerce ve stranickém tisku nebo z bohaté „přidružené“ činnosti.

Agrární strana se vzhledem ke svému rychlému rozmachu nemohla držet zpátky. Roku 1911 proto její vedení v čele s předsedou Antonínem švehlou rozhodlo o založení vlastní banky jako hospodářské a finanční instituce strany. Její působnost byla shodná s jinými obchodními bankami, důraz byl ale kladen na zemědělský sektor. Nejvíc se uplatňovala v potravinářském průmyslu, zejména v cukrovarnictví a lihovarnictví. Stála u vzniku velkého cukrovarnického koncernu na Moravě a kromě kontaktů s průmyslovými a zemědělskými závody se zabývala také pozemkovými transakcemi, zejména parcelací velkostatků. Navíc působila i jako ústředí českých okresních hospodářských záložen, které patřily k jejím významným akcionářům. Počáteční akciový kapitál dva miliony korun byl přitom hned v prvním roce zdvojnásoben a do roku 1920 vzrostl až na třicetinásobek, tedy 60 milionů korun.

Od vesnice k městu

Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu se postupně stala nejvlivnější silou na československé politické scéně. Účastnila se všech vládních koalic a v letech 1922 až 1938 obsazovala i funkci premiéra. Antonín švehla i přes vážnou nemoc zůstal předsedou strany až do své smrti roku 1933. Poté byla funkce obnovena až o dva roky později, kdy se do čela někdejších agrárníků, nyní republikánů, postavil Rudolf Beran.

V témže roce dosáhla strana zřejmě vrcholu svých možností. Obyvatelstva živícího se zemědělstvím rychle ubývalo, vedení se proto začalo zabývat otázkou reformy, která by znamenala částečnou orientaci také na městské obyvatelstvo. Ke konkrétnímu naplnění těchto představ ale už nedošlo. Za okupace vstoupili republikáni do Strany národní jednoty a stali se její vedoucí složkou. Po druhé světové válce byli proto obviněni z údajného podílu na rozbití republiky a činnost jejich původní strany nebyla obnovena.

Agrární banka, přejmenovaná roku 1942 na Zemědělskou banku pro Čechy a Moravu, byla v říjnu 1945 znárodněna a při slučování peněžnictví o tři roky později splynula s Bankou československých legií. Tu převzala Živnostenská banka, jejíž nástupkyní je dnešní UniCredit Bank.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče