Harold Demsetz: Den zúčtování se blíží

03. dubna 2012, 18:32 - Lukáš Kovanda
03. dubna 2012, 18:32

Harold Demsetz, proslulý emeritní profesor ekonomie na Kalifornské univerzitě v Los Angeles, o němž se několikrát spekulovalo jako o možném laureátovi Nobelovy ceny, říká PROFITU: „V podstatě mě nepřekvapuje, že rozdělení příjmů ve společnosti je stále nerovnější. Je to vlastně přirozené.“

Foto: Profimedia

Jak vy, coby klasik manažerských teorií v ekonomii, vidíte nynější hospodářské strasti Evropy i Ameriky? Spatřujete za nimi manažerská selhání, ať už politiků či třeba bankéřů?

Za všemi těmito problémy stojí v prvé řadě růst vládního zasahování do ekonomik do ekonomických záležitostí. Tyto zásahy jsou motivovány snahou o vytvoření státu blahobytu. Jenže problémem státu blahobytu, jak Evropa nyní hořce zjišťuje, je, že takový blahobytný stát citelně tlumí růst celkové produktivity.

Pomýlení nirvánou Harold Demsetz je autorem v ekonomii dnes hojně užívaného výrazu „pomýlení nirvánou“ (Nirvana Fallacy), s nímž poprvé přišel v jedné své odborné práci z roku 1969. Toto pomýlení, logická chyba, spočívá ve srovnávání nedokonalosti existující reality s dokonalým světem, s jakousi „nirvánou“, který lze teoreticky nalinkovat na rýsovacích prknech, a následném svádění neúspěchu plánu na vyvstalé okolnosti. Už Volataire říkával: „Le mieux est l’ennemi du bien”, tedy „Dokonalé je nepřítelem dobrého“. Ve snaze učinit nějaký systém božsky dokonalý prostě ze své přirozenosti nedokonalí lidé selhávají a původně poměrně dobře fungující mechanismy spíše poškozují. Právě „pomýlení nirvánou“ podle některých ekonomů způsobilo finanční krizi. Protože snižuje motivace lidí starat se o své živobytí? Tak nějak. Těm lidem, jimž stát peníze bere, bere i motivaci další peníze vydělávat. Na druhou stranu lidem, kterým zase peníze dává v rámci přerozdělování a v rámci sociálních programů, bere motivaci vydělávat také. Stát blahobytu prostě dusí snahu lidí usilovně pracovat, čímž přiškrcuje hospodářský růst. Se vzrůstající přebujelostí blahobytného státu je stále znatelnější i ono rdoušení člověčí činorodosti. To pochopitelně není vše, poněvadž současně dochází ke hromadění dluhu, jenž vzniká při financování všech těch sociálních programů státu blahobytu. Mluvíte o Evropě nebo i o Spojených státech? Děje se to v Evropě a stále více ve Spojených státech. Prostě zapomeňme na všechny ty zprávy o tom, jaké centrální banka nastaví úroky, na dohady o tom, zda finanční instituce mají být regulovány o něco více, či o něco méně – to jsou všechno naprosté nicotnosti. Je to nic v porovnání se závažností problému růstu blahobytného státu, které je neblaze propleteno s bobtnáním dluhu! Je to právě stát blahobytu, který dluh vytváří – a není schopen ho poté splácet. *K čemu povede nabobtnání státních dluhů? *Jakým způsobem jsou budoucí generace současným státem poškozovány? *Proč je rozdělení příjmů ve společnosti je stále více nerovné? I na tyto otázky najdete odpověd v týdeníku PROFIT, který vyšel v pondělí 2. dubna ve zcela nové podobě.**

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče