Hana Šilhánová: podnikání nadací bude riziko

01. července 2012, 01:58 - Dalibor Dostál
01. července 2012, 01:58

Nový občanský zákoník definuje zcela nově roli nadací. Podle ředitelky Nadace  rozvoje občanské společnosti Hany Šilhánové budou nová  pravidla vyžadovat větší nároky na zodpovědnost zakladatelů a stattutárních orgánů, aby nedocházelo ke ztrátě důvěry veřejnosti v nadační sektor.   

 

Foto: NROS

Nadace rozvoje občanské společnosti pomáhá již devatenáct let. Jak se za tu dobu změnila?

Když jsme začínali, neměli jsme samozřejmě žádné zkušenosti. Tehdy v České republice neměl nikdo zkušenosti s tím, co to je nadace, jak se má správně grantovat, jaká pravidla je třeba dodržovat, aby vše bylo průhledné a efektivní. Nyní jsme nadací, která má nadační jmění, zkušenosti s rozdělováním evropských a norských fondů, úspěšnou a známou sbírku Pomozte dětem a řadu dalších programů. Takže jsme se výrazně změnili, a to třeba i v tom,  že na začátku jsme byli tři, a nyní máme profesionální tým s  dvaceti lidmi.

Došlo za devatenáct let vašeho působení u některé oblasti k takovému posunu, že byste si mohli říci, teď jsme spokojení a tuto oblast můžeme opustit nebo přenechat jiným organizacím?

Myslím, že z toho, co máme ve svém poslání  není a asi ani nikdy nebude vše zcela vyřešeno. Některé problémy, s nimiž se společnost potýká, jsou trvalého rázu. Například sbírku Pomozte dětem organizujeme s Českou televizí již čtrnáct let a pomohla asi 170 tisícům dětí. Nicméně, musíme se smířit s tím, že vždy bude existovat určité procento dětí, které budou vyžadovat zvýšenou zdravotní či sociální péči a na nás je sledovat aktuální potřeby v dané oblasti. Česká republika je stále právem kritizována za vysoký počet dětí v ústavních zařízeních, zejména v kojeneckých ústavech. Rovněž v oblasti lidských práv některé problémy spíše eskalují, například vzrůstá vlna xenofobie a rasismu v oblastech, kde jsou vyloučené lokality. Také sociální exkluze romských dětí ze vzdělávacího systému je velký problém, na který upozorňují české i zahraniční studie a zdaleka není vyřešený. Nadace ale nemohou suplovat roli státu. Mohou jen upozorňovat na problémy, hledat zdroje a přinášet pružnější a komplexnější pomoc formou dobře zacílených programů a projektů.

Příští rok skončí současné plánovací období pro evropské fondy, nové začne v roce 2014. Snažíte se nějak aktivně lobovat za to, aby byly po roce 2014 vyhlášeny takové okruhy operačních programů, aby je neziskové organizace působící například v oblasti životního prostředí, sociální a podobně mohly využívat?

Nyní se připravuje zastřešující národní plán, z něhož budou vznikat operační programy. My se toho účastníme prostřednictvím Rady vlády pro nestátní neziskové organizace, ve které jsme zastoupeni. Rada se také snaží, aby neziskové organizace měly své členy v monitorovacích výborech. Nicméně tohle je přesně oblast, na kterou nezbývají síly. Je to časově nesmírně náročné a člověk, jmenovaný jako zástupce neziskové oblasti musí být placený organizací, která ho vysílá. Ale málokdo na to má potřebnou kapacitu. Aby byl zkušený, aby k tomu měl co říci, aby to zvládl zpracovat, protože to jsou stohy a stohy materiálů. Již před lety jsme si představovali, že by například při výboru Rady vlády pro Evropskou unii měla vzniknout nějaká stálá kancelář neziskových organizací, financovaná z Fondu technické asistence, která by profesionálně zajišťovala tuto agendu. To se však v rámci strukturálních fondů bohužel nepodařilo prosadit.

Jak pomohly předchozí změny zákonů k větší transparentnosti nadačního a neziskového sektoru?

Zákon upravující a vymezující činnost nadací a nadačních fondů z  roku 1997 pomohl určitě velmi výrazně. Od té doby došlo k jeho další úpravě, která nadacím  uvolnila prostor k tomu, aby mohly opět dělat svojí vlastní činnost, své vlastní projekty, což se jim už nadále nepočítá  do nákladů na management. Je to určitě dobrý krok, který umožňuje kromě grantování poskytovat i doplňující služby a aktivity.

Nadace stejně tuto situaci řešily zakládáním obecně prospěšných společností, takže nakonec mohly vlastní projekty dělat, ale zbytečně komplikovaně. Jaké změny přinese do oblasti nadací nový občanský zákoník?

V novém občanském zákoníku jsou nadace popsané zcela nově, je jim dána mnohem větší volnost při zakládání, rozhodování o účelu a o nakládání s finančními prostředky. Nejvýznamnější roli budou mít zakladatelé a jejich vůle stanovená v zakládací listině. Asi největší změnou je, že nadace budou moci i podnikat a za určitých podmínek i snižovat nadační jmění.

Vidíte v tom riziko?

Samozřejmě. Je to zcela nová definice nadační činnosti, která otevírá dosud zapovězené  prostory, dává nadacím mnohem více volnosti, což může být samozřejmě pozitivní, má to však i řadu rizik. Bude hodně záležet na tom, jak má nadace vybudovanou důvěru veřejnosti a jak jí na  ní záleží , jak je transparentní, jak je vnitřně disciplinovaná, jak má charakterní lidi ve správní radě a v managementu. Vzroste  zodpovědnost správní rady a také nárok na její profesní dovednosti,  schopnosti efektivně hospodařit s nadačními prostředky a realizaci podnikatelských záměrů. Je také otázka, jak to bude dál s Nadačním investičním fondem, tj s prostředky nadačního jmění, které pocházejí od státu a které byly rozděleny asi 70  nadacím do nadačního jmění s celkem přísnými podmínkami pro jejich zacházení. Upřímně mám obavu z toho, že nadace , jejichž podstatou bylo nedotknutelné jmění a podpora nějakého veřejně prospěšného účelu, mohou do jisté míry rezignovat na své původní poslání.  

To asi může změnit pohled veřejnosti na nadace…

Obávám se spekulantů, kteří využijí tohoto zákona pro vlastní obohacování či správců nadačního jmění, kteří nebudou schopni s ním efektivně podnikat.  Nadace považuji za instituce dlouhodobého či trvalého charakteru, které by měly být vysoce konzervativní a v podstatě imunní vůči aktuálnímu politickému uskupení.  Nadace by měly být těmi subjekty, které dlouhodobě prosazují a podporují  hodnoty a aktivity, které mají společensky významné dopady bez ohledu na  individuální stranické nebo podnikatelské zájmy.  Myslím, že v tomto směru může sehrát pozitivní roli Fórum dárců, které zřizuje expertní skupinu k občanskému zákoníku s cílem ujasnit jeho výklad a připravit nadace a fondy na jeho praktické využití. Doufám, že trend k vyšší transparentnosti, etickým principům a standardům kvality, který jsme přijali ve Fóru dárců,  také pomůže zachovat dobrý obraz nadačního sektoru v očích veřejnosti.

Jaká další negativa by mohlo podnikání nadací přinést?

Prostředí podnikání a nadační činnosti je dnes v mnoha směrech  dost odlišné. Do nadací a neziskových organizací  většinou chodí lidé, kteří  se nechtějí primárně  věnovat kariéře, trvalému soutěžení nebo  podnikání a často pro to  ani nemají buňky. Jsou to jiné typy lidí, které tolik nezajímá, kolik budou brát, ale zda budou dělat smysluplnou práci a budou mezi vstřícnými lidmi,  nadšenými pro stejné hodnoty. Podnikání nadací ale tento rozdíl možná setře a ubude prostor pro ty, kteří mají entuziasmus, ideje, ethos a zájem na dosahování veřejně prospěšných cílů.

Nevznikne riziko pro celý nadační sektor, že jakmile začnou být nadace spojovány se ziskem, ztratí určitý „pel nevinnosti“ a lidé začnou zvažovat, zda má smysl jim darovat peníze, když nadace podnikají, vydělávají a mají zisky?

To lze těžko předvídat, záleží asi i na tom, v jaké oblasti budou nadace podnikat. Firemní nadace a nadační fondy jsou na tom již nyní podobně. Od veřejnosti většinou nedostávají  přímé příspěvky či dary a pokud se je snaží získávat, zaštiťují se  aktivitami jiných nadací nebo neziskových organizací. Prostředky do svých fondů získávají spíš v rámci svých marketingových akcí.  Nadace, i když budou podnikat, asi takové možnosti mít nebudou. V každém směru je to smíšení rolí, které bude potřeba veřejnosti vysvětlovat.

Průzkumy ukazují, že česká veřejnost je v rámci Evropy snad nejméně nakloněna tomu, aby dávala peníze na charitu, skončili jsme spolu s Tureckem na posledních dvou místech. Čím si myslíte, že je to hlavně způsobeno?

Zřejmě je to ovlivněné hospodářskou situací, kdy klesá ekonomický standard obyvatelstva a každý začal trochu více přemýšlet o tom, kolik a na co dává. Také je velká konkurence ve vybízení k dárcovství. Lidem ve velkých městech se stává, že jsou dennodenně oslovováni, aby na něco přispěli a již nerozlišují, jestli je to marketingová akce, bezdomovec nebo po nich chce někdo peníze do sbírky.. Ale jako sociolog těm průzkumům stejně moc nevěřím. Podle mne jsou Češi sociálně citliví a reagují velmi významně  například na přírodní katastrofy. Takže je rozdíl, zda se ptáme na názor nebo na  skutečnou pomoc, což může v důsledku dopadnout úplně odlišně. V tomhle směru jsem ale optimista.  

Je to slabé místo pro český neziskový sektor v době, kdy velké firmy omezují finanční podporu? Ve vyspělých zemích právě individuální dárci v podobných případech drží neziskovky nad vodou…

Individuální dárcovství  je určitě důležité téma. Právě NROS má neblahou zkušenost s tím , jaké to je, když skončí velké zdroje a jak to ovlivňuje personální i  grantovou kapacitu nadace a samozřejmě i příjemce grantů. Individuální dárci jsou mnohem stabilnější. Možná s nimi ještě neumíme tolik pracovat. Ve světě to je docela běžné, že se je nadace snaží získat, aby byli členy nějakých vnitřních struktur. Telefonují jim, oslovují je na ulici.

Jaké zkušenosti má s individuálními dárci NROS?

I my jsme si vědomi toho, o čem jsem už zmínila, tj. přebujelosti žádostí o peníze či zaslání  SMS bez dostatečné informovanosti a zpětné vazby komu a jak peníze pomohou. Například  v programu Pomozte dětem, který je dosud veřejností vnímán naštěstí pozitivně, se pořád bráníme tomu, abychom oslovovali lidi  na ulici  nebo jim zasílali obálky se složenkou a zařadili se tak mezi tucet jiných sbírek. Nicméně víme, že je to velmi účinný nástroj pro získání peněz. Anonymní individuální dárce získáváme většinou přes publicitu a DMS zprávy, ale jejich počet mírně klesá. Přičítáme to větší konkurenci, a  to nejen vzhledem k  přibývajícímu počtu projektů financovaných z DMS, ale i kvůli tomu, že prakticky každý soutěžní pořad v televizi neustále vyzývá diváky, ať píší, hlasují, soutěží… A pak už se lidem na prospěšné účely nechce dárcovské zprávy posílat.  

Od července začne platit změna zákona o sbírkách, která přinese řadu zlepšení. Dlouhodobé sbírky se konečně nebudou muset přerušovat, což dosud vedlo k odpadnutí mnoha těžce získaných dárců. Pomůže tato změna udržet trvalý vztah s dárci?

Je to určitě dobrý krok, na který jsme dlouho čekali. Sbírku  Pomozte dětem děláme již čtrnáctý rok a po tu dobu jsme naráželi na spoustu problémů, např. že musíme každé tři roky měnit banku nebo bankovní účet, upozorňovat dárce na změnu konta,  účetně ukončit sbírku, i když trvá plynule, nově definovat skupinu, kterou  trvale podporujeme atd.. Takže pro nás to bylo hrozně administrativně náročné. Bylo strašně těžké dodržet poctivě všechna pravidla, a přitom udržet sbírku pro kontinuální fungování na dvou kontech. Máte pravdu, že individuální dárci z toho byli zmatení, proč se jim najednou vracejí peníze, které posílají sice trvale, ale už na loňské konto. Museli jsme jim vysvětlovat, jak to je. Nám se hrozně uleví a doufám, že nám to pomůže udržet dárce, kteří přispívají dlouhodobě nebo trvale většími částkami. Budou mít jistotu, že sbírka bude stále na jednom kontě a že dávají peníze na správný účet, který se po třech letech nezmění.

Hana Šilhánová

Vystudovala sociologii na Filozofické fakultě UK v Praze, řadu let se zabývá neziskovým sektorem v České republice. Podílela se na zpracování několika výzkumných studií, týkajících se neziskového sektoru. Stála u zrodu charitativního projektu Pomozte dětem,  který NROS již 14 let organizuje s Českou televizí. Je členkou Rady vlády pro nestátní neziskové organizace a předsedkyní výkonného výboru Fóra dárců. V NROS pracuje od roku 1993.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče