Haaretz: Nevměšovat se

31. července 2012, 13:14 - red
31. července 2012, 13:14

Republikánský kandidát na amerického prezidenta Mitt Romney vážil cestu do Izraele v naději, že získá podporu židovských voličů a sponzorů stejně jako křesťanské pravice. Romney přijel do Jeruzaléma, aby demonstroval loajalitu Izraeli a důvěru v premiéra Benjamina Netanjahua. Vzhledem k Netanjahuově náklonnosti k americkému neokonzervativnímu hnutí nelze pochybovat o tom, že administrativa Baracka Obamy sledovala Romneyho návštěvu podezíravě.

Přestože se Romney úzkostlivě držel kánonu americké politické kultury, který zakazuje veřejně kritizovat zahraniční politiku vlády mimo hranice USA, Netanjahu jeho návštěvu využil, aby vyslal zprávu o své nízké důvěře vůči Obamově politice.

Jestliže Obama zůstane v úřadu, Romneyho návštěva moc nepomůže vztahu mezi Bílým domem a Jeruzalémem. Pokud vyhraje Romney, vydá se ve stopách předchozích republikánských prezidentů, kteří kladli americké zájmy daleko před ideologii židovské i izraelské pravice. Netanjahu by tedy nejlépe posloužil zájmům Izraele, pokud by se dokázal vyhnout zasahování do americké volební kampaně.


Čtěte také:

Romney vyráží na zahraniční turné

Až Romneyho poučování donutilo skeptické Brity hájit olympiádu


Die Presse: Fatální signál

Zrovna Alexander Vinokurov. S Kazachem, kterému už je skoro 39 let, před olympijským cyklistickým závodem nikdo nepočítal. Jeho triumf před Buckinghamským palácem je však především fackou všem skutečným olympionikům.

Vinokurov se neproslavil zrovna jako veliký sportovec. Byl mimo jiné vyloučen z Tour de France kvůli dopingu, ale už před rokem 2007 byl pro dopingové komisaře známou figurou.

A v minulosti olympijského vítěze, který platí za relikt starého pojetí cyklistiky, je ošklivých momentů více. Přede dvěma lety měl Vinokurov zaplatit sto tisíc eur Rusovi Kolobněvovi za to, že mu přepustí vítězství v tradičním závodě Lüttich–Bastogne–Lüttich. Nynější olympijský úspěch tohoto recidivisty je každopádně fatálním signálem v boji proti dopingu. Důstojní a vážení vítězové vypadají jinak.

SME: Fico chce kolaboranta

Prohlášení, že funkce předsedy Nejvyššího kontrolního úřadu patří opozici a že Smer podpoří jen „skutečně společného kandidáta opozice“, jsou nesmyslná. Zda je kandidát „skutečně společný“, mohou poslanci zjistit až po tajném hlasování. Jenže oni, aby podle toho mohli hlasovat, to potřebují vědět už při volbě. Věcně jde o nesmysl, ale má to politický účel. Smer se pokouší v NKÚ prosadit model, jaký se osvědčil už u Úřadu pro veřejné zakázky.

Za první Ficovy vlády ztělesňoval tento model šéf úřadu Béla Angyal. Když úřad v několika případech vydal stanovisko, s nímž premiér Fico nebyl spokojen, pak šéf Smeru prohlašoval, že Angyal podniká „sabotážní akce“, protože dostal politický rozkaz od Strany maďarské koalice. Když Angyal ve většině případů vydal stanovisko, jež se Ficovi líbilo, tak se premiér ptal: Za co nás vlastně média kritizují, když nominant opozice prohlásil, že tendr je v pořádku? Takže předsedou NKÚ se má stát kandidát opozice s největším kolaboračním potenciálem.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče