Grossovi skauti se činili

12. července 2004, 00:00 - MARTIN SCHMARCZ
12. července 2004, 00:00

Politika je o prosazování idejí, které se v praxi těžko obejdou bez výměnných obchodů. Náš designovaný premiér Gross však ukazuje, že vládnutí může být jedním velkým výměnným obchodem, které se bez idejí docela dobře obejde.

Ať už se mu podaří proplout (jak se sám vyjádřil) ke kýženému kabinetu či nikoli, jisté je jedno: za dobu trvání České republiky nebyla vládní politika natolik vyprázdněná, jako v těchto dnech. A to už je co říct.

Gross nakupuje hlasy, kde se dá. A schytává za to kritiku nejen od opoziční ODS, ale i od médií. Je však třeba říci, že samotné přetahování poslanců by ještě nebylo tím největším hříchem. Kdyby měl Gross jasno, co ve zbytku volebního období učiní s touto zemí, aby odvrátil hrozbu jejího ekonomického úpadku a pádu do dluhové pasti, šlo by nad leckterou praktikou zamhouřit oko. Jenomže tak tomu není a ani být nemůže.

Špidla byl svržen především kvůli tomu, že byl pro socialisty ještě příliš proreformní a prohrané volby byly jen záminkou, za niž se skryla dlouhodobá nevole. Je vskutku kouzelným protimluvem, že Gross zakroutil svému šéfovi krkem kvůli tomu, že Špidla se vzpíral vyhodit z kabinetu unionisty a přitom dnes pověřenec ČSSD veřejně tvrdí, že s US-DEU nadále počítá. Myslí to vážně, nebo je to jen další z řady taktických intrik? A jestliže nyní Gross hledá podporu na široké škále od komunistů po občanské demokraty, je to jen důkaz toho, co beztak dávno víme: pro mistra zákulisních dohod je moc vším, program ničím. ODS slouží ke cti, že těmto nabídkám odolává, navzdory tomu, že i v jejích řadách je dost lobbistů, kteří mají v ČSSD své obchodní partnery. Grossova sázka, že tito lidé změní oficiální kurz ODS, zatím nevyšla.

Politickým povětřím létají sice nabídky nejrůznějších postů, ale o tom, co by vlastně Grossova vláda měla činit, jaký by byl její, třeba i omezený raison ďétre, není jasné vůbec nic. Už jsme zažili dvě podobné krize, kdy politické ideje zcela vyklidily pole zákulisním dohodám. V čase sestavování Tošovského kabinetu a v době opoziční smlouvy. Grossova etuda každou z těchto epizod v něčem předčí. Poloúřednický Tošovského kabinet v tom, že pověřený šéf ČSSD chce s nouzovou vládou přežít celé dva roky, nikoli jen půl roku do předčasných voleb. Zemanův a Klausův pakt v tom, že Gross se nejen chystá umrtvit politiku, ale jím nabízené dohody vyhlížejí neprůhledněji než tenkrát.

Tehdy jsme alespoň věděli, kdo je kdo a kdo drží kterou mocenskou páku. Teď to vypadá, že Gross by se rád nějak veřejně dohodl buď s unionisty, nebo s občanskými demokraty, skrytě by ale vládl s komunisty, k nimž ho táhne dlouhodobý spodní proud v ČSSD, jemuž stál Špidla v cestě.

Gross je velice silný v oněch výměnných obchodech a jeho skauti se opravdu činili - vládní většinu má zřejmě v rukávu. Jenomže i při nákupech jednotlivých posil je třeba mít jasnou představu o cílech celého týmu. A kromě snahy udržet si posty a možnost rozhodovat o miliardových privatizacích a státních zakázkách tu žárfný tmel (staro)nové vládní sestavy nevidět.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče