Gross vítězí, noví ministři zatím nejasní

12. července 2004, 00:00 - ERICH HANDL, PAVEL ŠNAJDR
12. července 2004, 00:00

SESTAVOVÁNÍ NOVÉ VLÁDYPřestože se Stanislav Gross minulý týden nedohodl s opozicí, vláduzřejmě postaví na základě podpory vlastních poslanců. Pomohla muabdikace bývalého unionisty Mariana Bielesze na poslanecký mandát.

SESTAVOVÁNÍ NOVÉ VLÁDY

Přestože se Stanislav Gross minulý týden nedohodl s opozicí, vládu zřejmě postaví na základě podpory vlastních poslanců. Pomohla mu abdikace bývalého unionisty Mariana Bielesze na poslanecký mandát. ODS se ale naděje na aktivní roli nevzdává: „Uvidíme za měsíc, jak se zachovají sociální demokraté, na které nezbude ve vládě křeslo,“ řekl Profitu šéf strany Mirek Topolánek.

Předseda ČSSD Gross v průběhu minulého týdne jednal nejprve s opozičními ODS a KSČM, tyto schůzky ale žádný výsledek nepřinesly. ODS odmítla návrh ČSSD na větší zastoupení opozice v různých parlamentních a mi-moparlamentních orgánech a nabídku dokonce označila za pokus o „opoziční smlouvu číslo dvě“. Strana stále trvá na předčasných volbách. Komunisté zase dali najevo, že obnovující se koalici ČSSD, KDU-ČSL a US-DEU nepodpoří, protože se sociální demokraté nedrží původního programu. Naděje nakonec svitla ve vlastních řadách. Přispěla k tomu především abdikace bývalého unionisty Mariana Bielesze na poslanecký mandát. V lavici jej nahradí Zdeněk Kořistka ze stejné strany, který se pokračování kabinetu ČSSD, KDU-ČSL a US–DEU nebrání. Václav Klaus je přitom ochoten Grossovu rodící se vládu jmenovat. „Stojedničku bych musel akceptovat,“ řekl prezident. Gross navíc dostal podporu i od kritiků z řad mateřské strany - například od šéfa ČSSD v Ústeckém kraji Jaroslava Foldyny, který patřil k nejtvrdším kritikům dosavadní vlády. Ani příznivci bývalého šéfa ČSSD Miloše Zemana nevěří tomu, že by se jim podařilo prosadit usnesení odmítající vládu na dosavadním koaličním základě. Opatrně se zatím vyjádřil jen senátor Richard Falbr. Nechápe, v čem je rozdíl mezi koalicí Grosse a Špidly, který ji před výborem neobhájil, a proto odstoupil ze stranické i vládní funkce. „Dám si to vysvětlit,“ dodal bývalý odborář.

POZOR NA VLČKA

Ani po odchodu Bielesze nemá koalice ještě vyhráno. K přehlasování Senátu či případného prezidentského veta jí totiž bude chybět sociální demokrat Miloslav Vlček, který je dlouhodobě vážně nemocen. Navíc po odchodu europoslanců 20. července bude ve sněmovně devět nováčků, kteří mohou být v hlasování nevyzpytatelní. Vlček najednání sněmovny již několik měsíců nedochází a mandátu se vzdát nechce. Václav Klaus již prý opakovaně vyzýval mateřskou ODS, aby z lidských důvodů Vlčka „vypařovala“. Špičky občanských demokratů však toto gentlemanství zatím odmítají. A co noví poslanci? Bude jich sice devět, ale v koaličním táboře jen jediný. Europoslance ČSSD Libora Roučka nahradí bývalý poslanec František Vnouček. Další změny se týkají opozičních lavic - pět v klubu ODS a tři v klubu KSČM. Europoslance ODS Jana Zahradila, Jaroslava Zvěřinu, Miroslava Ouzkého, Hynka Fajmona a Milana Cabrnocha nahradí bývalý mnohaletý polistopadový poslanec Marek Benda, Jan Bauer, Josef Poláček, Jan Schwippel a Petr Tluchoř. Za europoslance KSČM Miloslava Ransdorfa, Jaromíra Kohlíčka a Jiřího Maštálku nastoupí exposlanec a někdejší prezidentský kandidát KSČM Stanislav Fischer, Vladimír Reiber a Josef Švarcbek.

PÍSEMNÁ LOAJALITA

Nová vládní koalice by ještě mohla být stvrzena písemným potvrzením loajality. Akci vymyslel předseda

KDU-ČSL Miroslav Kalousek a minulý pátek ji přednesl Grossovi. „Skutečnost, že existuje i faktická většina, bude vhodné stvrdit podpisy,“ řekl Kalousek. Neprozradil ale, zda u Grosse s návrhem uspěl. US–DEU se tohoto jednání neúčastnila. „Dali jsme si několik variant dalšího postupu, které budeme konzultovat se svými stranickými grémii,“ řekl Kalousek. Nechtěl ale prozradit, o jaké varianty jde. O konkrétním personálním složení nové vlády podle Kalouska v pátek s Grossem nemluvili.

KDO USEDNE DO KŘESEL

Přestože politici o složení vlády oficiálně nemluví, jsou případných kandidátů plné kuloáry. Příznačné je, že se objevilo více jmen, než je funkcí. Jasné není především to, kdo bude premiérem. Neoficiálně se sice předpokládá, že bude-li pokračovat dosavadní koalice, měl by jím být úřadující šéf ČSSD Stanislav Gross. Jisté to však není. V jednu chvíli se mluvilo též o exministru Jiřím Rusnokovi. Zřejmé není ani to, kde skončí odcházející premiér Vladimír Špidla - zda bude řadovým poslancem ČSSD, šéfem sněmovny, předsedou poslanců ČSSD, anebo eurokomisařem. Špidla se k tomu nevyjadřuje. Největšímu náporu čelí v kuloárech křeslo ministra zahraničí, jímž je lidovec Cyril Svoboda. Několik dní se spekuluje o tom, že by ho mohli vystřídat šéf sněmovny Lubomír Zaorálek, exministr zahraničí Jan Kavan či předseda sněmovního zahraničního výboru Vladimír Laštůvka (všichni ČSSD). Zaorálek by tím uvolnil funkci předsedy sněmovny Špidlovi. Jmenování Kavana či Laštůvky by bylo zase úlitbou opozici v ČSSD. Lidovec Svoboda, který byl trnem v oku odborníkům ČSSD na zahraniční politiku, by se pak mohl stát evropským komisařem. Předmětem bojů by se mohly stát ekonomické resorty, které teď drží převážně sociální demokraté. Zatím nikdo nezpochybnil další působení Bohuslava Sobotky jako ministra financí. Menší jistotu mají asi ministři průmyslu Milan Urban a zemědělství Jaroslav Palaš, o jehož funkci vždy měli zájem lidovci. Urbanovým nástupcem by se podle spekulací mohl stát nynější šéf KDU-ČSL Miroslav Kalousek, jehož ale tisk zmiňuje také jako vicepremiéra pro ekonomiku a ministra obrany, kde působil dříve jako náměstek. V posledních letech se ale profiloval hlavně jako ekonomický expert. Je ale otázka, zda do vlády vstoupí a zda nezůstane mimo nijako dosud.

Otazník visí nad dalším působením Jozefa Kubinyiho (ČSSD) ve funkci ministra zdravotnictví. Je považován za skalního stoupence poraženého Špidly. Navíc si razantními personálními změnami v rezortu nadělal v poslední době i uvnitř ČSSD mnoho nepřátel. V minulosti se při úvahách o ministru zdravotnictví mluvilo v ČSSD o šéfce sněmovního zdravotního výboru Miladě Emmerové (ČSSD) a řediteli Fakultní nemocnice Motol v Praze Miloslavu Ludvíkovi. O křeslo by ale mohli mít zájem i lidovci. Ve sněmovně jsou jejich odborníky na tuto oblast Josef Janeček a někdejší náměstek ředitele motolské nemocnice Vladimír Říha.

Velká neznámá visí nad zastoupením unionistů vládě. Dali najevo, že by neradi ztratili ministerstvo pro místní rozvoj, které řídí jejich předseda Pavel Němec. Ministerstvo hraje důležitou roli při rozdělování peněz pro regiony. Část ČSSD ale soudí, že tak významný post by unii patřit neměl. Kandidátem ČSSD na ministra by mohl být šéf sněmovního regionálního výboru Radko Martínek, o němž se hovořilo už před dvěma roky.

Úplně nejasné je, kdo a zda vůbec nahradí unionistiekého vicepremiéra Petra Mareše, který měl na starosti vědu, výzkum, vzdělání a menšiny, a co bude s ministerstvem informatiky unionisty Vladimíra Mlynáře. O Mlynářové ministerstvu se od počátku v kuloárech hovořilo jako o rezortu účelově vytvořeném proto, aby se pro unionisty sehnalo ve vládě místo. Proto se už objevily spekulace, že v novém kabinetu by mohl jeden člověk - asi šéf poslanců ČSSD Petr Ibl - řídit společně ministerstva vnitra a informatiky.

Otazníky se vznášejí i nad ministrem spravedlnosti. Podle některých úvah by to mohl být prezidentský

kandidát ČSSD Jaroslav Bureš, který ministrem spravedlnosti už byl. Podle další úvahy by se do čela úřadu přesunula ministryně školství a vystudovaná právnická Petra Bůžkova (ČSSD). Není ale jasné, zda by za ni ČSSD hledala náhradu, nebo přenechala ministerstvo školství koaličním partnerům, případně vybrala nestraníka, který by byl přijatelný pro radikalizující se pedagogy a studenty.

Damoklův meč prý visí v menší míře i nad ministry obrany Miroslavem Kostelkou a životního prostředí Liborem Ambrozkem. Nestraník Kostelka je sice respektován, ale současně za ním nestojí žádná vlivná politická skupina, takže by se nakonec mohl stát obětí ministerských rošád. Úplnou jistotu nemá ani lidovec Ambrozek, na jehož křeslo si údajně brousí zuby jeho předchůdce Miloš Kužvart (ČSSD). I Ambrozko-vo křeslo by lidovci mohli vyměnit za jiný post, o který by třeba měli větší zájem. Možná by podobný osud mohl stihnout i lidoveckého ministra dopravy Milana Šimonovského, jehož jméno se v personálních změnách neobjevilo. Pevné se zatím jeví křeslo ministra práce a sociálních věcí Zdeňka Škromacha (ČSSD). Mimo spekulace o možných změnách ve vládě zatím zůstal ministr kultury Pavel Dostál (ČSSD). Devizou Dostála - stejně jako třeba Bůžkové -je jejich velká obliba u veřejnosti. Na to by mohla sázet ČSSD při hledání cest, jak si zlepšit svůj obraz u veřejnosti.

Jasněji by mohlo být zítra, chystá se třístranná schůzka koaličních šéfů, zřejmě se tak stane v rámci takzvané standardní schůzky K9. Sejdou se na ní tři zástupci každé strany. „Samozřejmě, že se na ní dotkneme i personálního složení nové vlády,“ řekl minulý pátek Miroslav Kalousek.

ODS V DEFENZÍVĚ

Do role pasivního pozorovatele se minulý týden dostala ODS, která odmítla dohodu s Grossem a stále sází na předčasné volby. Předseda strany Mirek Topolánek si myslí, že úřadující šéf ČSSD vládu nedokáže sestavit. V případě Grossova neúspěchu považuje „za samozřejmé“, že dostane příležitost ODS. Řekl to prý i prezidentu Václavu Klausovi.

K předčasným volbám by podle Topolánka mohlo vést buď zkrácení funkčního období Poslanecké sněmovny, nebo přijetí takového ústavního zákona, který by ji rozpustil. Přestože Topolánek vidí jediné řešení nynější vládní krize v předčasných volbách, zcela nevyloučil ani duhovou koalici, která by vládla do konce volebního období. Její prioritou by ale musela být změna poměrného volebního systému na většinový, zavedení rovné daně od 1. ledna 2005 a reforma důchodového systému.

SLIBY A CHYBY VLÁDY VLADIMÍRA ŠPIDLY

Vládní kabinet, který čeká personální obměna, sliboval před dvěma roky velké pozitivní změny. Očekávání voličů v mnoha směrech nesplnil. Přinesl zdražování a ztížení podmínek pro podnikání.

Politický vývoj v naší zemi je výrazně ovlivněn hospodářským stavem země. Ten, především vzhledem k narůstajícímu dluhu ČR a zvětšujícímu se deficitu státního rozpočtu, potřebuje změnu. Bezprostředním impulzem k tomu byly nedávné volby do Evropského parlamentu a vývoj v ČSSD, který vyústil k demisi Vladimíra Špidly na nejvyšší posty ve vládní straně a kabinetu.

Kabinet ČSSD, KDU-ČSL a US–DEU považoval za hlavní priority členství v EU, rozvíjení sociálního státu, boj proti korupci, ozdravení veřejných financí, podporu vědy, vzdělání a kultury, bezpečnost občanů nebo účast na boji proti terorizmu.

Zatímco vládní strany tvrdily, že byly na dobré cestě a leccos se jim už podařilo, opozice vinila Špidlův tým z bezradnosti a porušování slibů. Kritika vlády zesílila po úspěchu ODS a komunistů ve volbách do Evropského parlamentu.

SELHÁNÍ V DŮLEŽITÝCH REZORTECH

Koalice podle opozičních stran selhala při reformě financí i zdravotnictví,

nedařilo se jí snížit nezaměstnanost, předložit důchodovou reformu, vyřešit bytovou politiku ani změnit poměry ve školství. Další reformy byly navíc ohroženy vnitrostranickou krizí v ČSSD a nejistou pozicí Unie svobo-dy-Demokratické unie.

Někteří politologové se podle ČTK kabinetu zastávají. Nebyl tak neúspěšný, jak tvrdila opozice, pouze svá rozhodnutí neuměl prodat veřejnosti, domnívají se. Ministři připouštěli, že pro ně bylo problémem srozumitelně komunikovat s veřejností.

Ministr financí Bohuslav Sobotka by dal vládě za komunikaci s veřejností známku dvě minus. Ministr práce a sociálních věcí Zdeněk Škromach byl mnohem přísnější. Způsob, jakým vláda prodávala své úspěchy, ohodnotil horší čtyřkou. O nezbytnosti neustálé pozitivní prezentace činnosti vládního kabinetu hovořil i v rozhovoru pro Profit.

TRH SE SOCIÁLNÍMI PRVKY

Programové prohlášení vlády v čele s bývalým předsedou České strany sociálnědemokratické Vladimírem Špidlou bylo v srpnu 2002 laděno velmi idylicky s důrazem na sociální stát. Vláda považovala tehdy rovněž za svou povinnost vytvořit prostor pro širokou a účinnou komunikaci nejen se zastupitelským sborem, ale i s veřejností o vývoji naší země v následujících čtyřech letech. „Vláda vedena snahou o realizaci zásad

evropského sociálního modelu, založeného na sociálně a ekologicky orientovaném tržním hospodářství, považuje za svůj cíl přispět k tomu, aby se naše společnost stala společností vzdělání, spoluúčasti a solidarity a aby v tomto smyslu mohla být považována za moderní společnost jedenadvacátého století,“ uvádělo se tehdy ve vládním prohlášení.

ROZVOJ PODMÍNEK PRO PODNIKÁNÍ

Prioritou bylo rozvíjení státu, který respektuje principy demokracie a lidských práv, svobodné odbory a zaměstnavatelskou reprezentaci, zaměstnaneckou účast na kontrole řízení podniků, který podporuje rozvoj občanské společnosti, rozvoj podmínek podnikání a sociální ochranu na principech solidarity a subsidiarity, ochranu vlastnictví a vytváří rovné příležitosti a důstojné životní podmínky pro všechny.

Pro malé a střední podnikatele však mělo funkční období bývalého vládního kabinetu neblahý dopad. Zavedení tzv. daně ze ztráty mělo za následek rušení živnostenských listů a nárůst front na úřadech práce.

ÚSPĚŠNÝ VSTUP DO EU PŘINÁŠÍ l ŘADU OTÁZEK

V programovém prohlášení z roku 2002 je uvedeno, zeje potřeba vynaložit veškeré úsilí pro úspěšné dokončení přístupových jednání s Evropskou unií a sjednání maximálně výhodných podmínek pro vstup České republiky do Evropské unie. Jednou z hlavních podmínek bylo vypsání referenda týkajícího se našeho členství v EU, které nakonec dopadlo úspěšně.

Skeptici (nejenom ODS) však tvrdí, že nás žádná procházka růžovou zahradou Evropské unie nečeká. Údajně jenom zdražování, omezování a nejistota. „Vláda se stala obětí pro-evropského entuziazmu. Ze strachu, že lidé nepřijdou k referendu a nebudou do Unie chtít, zamlžovala a neříkala pravdu o záporech,“ domnívá se například politolog Zdeněk Zbořil. A dodává, že kdyby se 200 milionů určených na propagaci EU dalo na výuku jazyků, udělalo by se mnohem lépe.

Vláda tvrdila, že v žádném případě nedojde k radikálnímu zdražení. Pravda je, že se zdražuje dokonce víc, než požaduje Unie. Velmi úzce s tím souvisí zvýšení sazeb DPH na některé zboží a služby.

Kabinet rovněž tvrdil, že vyjedná přechodná období před skokovým zdražením energií. To se nepodařilo.

Koaliční vláda slibovala, že sedm let po našem vstupu do EU by neměli

cizinci u nás nakupovat zemědělskou půdu a lesy. Realita je však jiná. Tento zákaz jde velmi dobře obejít.

Plané sliby se týkají i možnosti našich občanů pracovat bez omezení v zemích Evropské unie. Výjimku tvoří pouze státy, které nám samy od sebe vyšly vstříc - Velká Británie, Irsko, Kypr či Malta.

Mezi další vládní sliby před vstupem do EU patřilo například, že rekreační chaty a chalupy nebudou volně k prodeji občanům zemí EU pět let po vstupu. Toto omezení se dá však < snadno obejít a faktický prodej probíhá skrytě již dnes.

A co je také v souvislosti se vstupem do EU důležité. Máme pouze třetinové dotace ze zemí EU, zbytek jde ze státního rozpočtu. Zemědělcům z EU se s dotacemi vyrovnáme až v roce 2013.

PLANÉ SLIBY PODNIKATELŮM

V hospodářské politice se vláda zavázala, že naváže na „úspěšné výsledky předchozího funkčního období“. Jedním z hlavních cílů bylo zrychlení ekonomického růstu - a řada dílčích cílů.

Špidlův kabinet považoval za prioritní, co nejvíce posilovat konkurenceschopnost našich firem, přispívat k růstu výkonnosti celé ekonomiky a ke zvládnutí důsledků procesů globalizace.

Kabinet nesplnil podle Hospodářských novin ani polovinu ze svého

plánu, kterým chtěl zlepšit podnikatelské prostředí v České republice. Jedenáct měsíců poté, co Špidlova vláda přišla se čtrnáctibodovým plánem jak zlepšit prostředí pro podnikání v České republice, zůstávají z jejích úmyslů převážně sliby.

Z analýzy, kterou v letošním roce vypracovaly HN, plyne, že osm konkrétních kroků, k nimž se zavázali 17. února loňského roku, ministři nesplnili vůbec, nebo jen částečně či se zpožděním.

Podnikatelé tak stále například čekají na rychlejší zápis do obchodního rejstříku, který by jim měl usnadnit začátek byznysu. Stále neexistuje takový zákon o úpadku, jenž by věřitelům umožnil rychleji získat peníze od zkrachovalých firem. Zneužívají se nemocenské dávky a podpory v nezaměstnanosti, na které plynou peníze z daní občanů.

Mezi splněnými body vládního plánu jsou navíc i ty, které se podle odborníků míjejí účinkem. Který třeba? Stát v prvních sedmi měsících loňska kontroloval stánkaře v 3562 případech - proti předchozímu roku tedy přidal zhruba devadesát kontrol. Našel při nich dokonce dvakrát více falzifikátů. Ale zboží porušující autorská práva se prodává dál.

„Je nutné, aby kontroloři pracovali tak, aby ti, kteří porušují zákon, měli oprávněnou obavu z postihu,“ komentoval to prezident Hospodářské komory Jaromír Drábek.

PODNIKATELÉ HLEDÍ NA UDÁLOSTI S OBAVAMI

Jak se dívá na politické dění hospodářská komora? „Jsme ochotni jednat s jakoukoli vládou, pokud to povede ke konstruktivním výsledkům,“ řekla v pátek Profitu její mluvčí Viktorie Plívová. „Máme ale lehkou obavu, zda bude nový kabinet ochoten pokračovat v dosavadní spolupráci s podnikatelským sektorem.“ Ta se měla odehrávat v rámci dvouměsíčních setkání, která si Vladimír Špidla a Bohuslav Sobotka domluvili s komorou. Schůzka proběhla jen jednou, druhé jednání se už nekonalo. „Prezident komory Jaromír Drábek se snažil o setkání se Stanislavem Grossem, i časových důvodů se ale nekonalo,“ řekla Plívová. Otazník nyní podle jejích slov visí také nad Radou pro rozvoj podnikatelského prostředí, která funguje teprve od dubna a měla být platformou pro diskuzi podnikatelů se státní správou.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče