Grand u vidličky restaurant

18. dubna 2006, 00:00 - ROBERT ŠIMEK
18. dubna 2006, 00:00

JAROSLAV VAŠATA Je jen málo značek, které měly v československém pohostinství takový zvuk jako pražská firma s vidličkou ve znaku. Založil ji roku 1936 restauratér Jaroslav Vašata, který díky pracovitosti a velké houževnatosti uspěl v podnikání nejen u nás, ale také v Americe.

V roce 1938 měl Vašata pronajat i Obecní dům, tehdy zvaný Reprezentační.

JAROSLAV VAŠATA Je jen málo značek, které měly v československém pohostinství takový zvuk jako pražská firma s vidličkou ve znaku. Založil ji roku 1936 restauratér Jaroslav Vašata, který díky pracovitosti a velké houževnatosti uspěl v podnikání nejen u nás, ale také v Americe.

Od roku 2000 se v České republice každoročně uděluje cena za nejúspěšnější gastronomický koncept. Může ji získat restaurace, restaurační řetězec, kavárna, cukrárna nebo třeba jídelna. Jejich kvalitu musí přitom doložit zejména vysoká návštěvnost a oblíbenost podniku.

Když hledal vyhlašovatel soutěže časopis Food Service pro tuto cenu vhodný název, zvažoval několik alternativ. Mohla se jmenovat Zlatý talíř či Cena B. Savarina, nakonec však zvítězilo jméno českého gastronoma Jaroslava Vašaty. Úspěšný prvorepublikový restauratér a český vlastenec, který se aktivně zapojil i do protinacistického odboje, tak může dnes z bronzové plakety sledovat, jak si vedou jeho následovníci.

MILIONOVÝ MLADÍK

Jaroslav Vašata se narodil roku 1905 v Brodcích nad Jizerou v rodině chudého mlynářského dělníka. Jeho otec se brzy upil a mladý Jaroslav musel již ve čtrnácti letech hledat práci, aby pomohl matce a mladším sourozencům. Štěstí mu přálo a brzy nastoupil jako obchodní příručí u pražské firmy Paclt a spol., která se zabývala prodejem chmele a sladu. Získal zde bohaté zkušenosti a překvapoval odvážnými podnikatelskými nápady, za které si vysloužil i měsíční gáži šest set korun, kterou tehdy neměli ani úředníci s maturitou. V šestadvaceti letech se stal ředitelem podniku a jeho příjmy stouply na tři tisíce korun měsíčně, což nebral ani v Lidových novinách dobře placený Karel Čapek.

Netrvalo dlouho a Pacltova firma se začala zdát Vašatovi příliš malá. Jednoho dne navštívil známou pražskou restauraci U Procházků, které se však zrovna moc nevedlo. Nabídl se, že problémy odhalí a zajistí nápravu, což se mu podařilo za neuvěřitelné dva týdny. Procházka proto požádal Vašatu, aby u něj pracoval natrvalo a nabídl mu jednorázovou odměnu čtvrt milionu, když se stane jeho společníkem. To ale mladík odmítl a souhlasil s řízením restaurace pouze za podmínek, že bude dostávat sto tisíc korun ročně, jestliže podnik za tu dobu vydělá alespoň půl milionu. Procházka souhlasil a nelitoval. Jen za první rok činil zisk firmy úctyhodných tři čtvrtě milionu korun.

MATČINA RADA

V roce 1934 utrpěl Vašata při jízdě na motocyklu úraz a musel být dlouhodobě hospitalizován. V nemocnici se dozvěděl, že rodina Bártů otevírá na Karlově náměstí restauraci Černý pivovar. Již delší dobu si chtěl nějaký podnik pronajmout, po uzdravení proto zamířil rovnou tam. Gáži si vyjednal na deset tisíc korun měsíčně a navíc požadoval dvacet procent ze zisku. Vše dostal, jenže s majiteli podniku se brzy nepohodl a spolupráci ukončil.

Začal se zajímat o restauraci Evropa na Václavském náměstí, kterou vlastnil starý podnikatel Emraiz. Vašata chtěl podnik koupit a nabídl za něj dvě stě tisíc korun. Hodnota Evropy byla sice několikanásobně vyšší, Emraiz však v posledních letech výrazně prodělával a s prodejem nakonec souhlasil. Transakce proběhla 8. února 1936.

V dubnu téhož roku Vašata restauraci slavnostně otevřel, zpočátku se mu však příliš nedařilo. V minulosti na tomto místě zkrachovalo již osm restauratérů a mladý podnikatel se začal obávat, že bude devátým. Se starostmi se svěřil matce, která ho psychicky podpořila a doporučila mu vytrvat. Vašata pak o tomto setkání vyprávěl jednomu známému novináři, který příběh „o moudré matce“ uveřejnil v tisku. Od toho dne byla restaurace denně nabitá a Vašata měl zanedlouho tolik peněz, že si mohl pronajmout i tak velký podnik, jakým byl Obecní dům (tehdy zvaný Reprezentační, lidově „Repre“). Počet jeho zaměstnanců stoupl v té době na rekordních šest set.

OBLEK PRO VALČÍKA Přišel rok 1938 a s ním druhá světová válka. Vašata pokračoval v podnikání, ale výrazně se začal podílet i na odbojové činnosti. Podporoval zejména židovské rodiny, pro které za pomoci ministra Krofty získával falešné pasy. Ačkoliv to bylo velmi riskantní, neváhal nabízet úplatky a uprchlíkům přidával ještě peníze na cestu do ciziny. Intenzivně přitom spolupracoval i s Obranou národa, pro kterou od gestapa kupoval různé informace. Celkově na odboj vydal neuvěřitelných šest milionů korun. Začátkem srpna 1940 zatkla Vašatu policie, protože u něj našla seznam lidí, kteří měli po válce sestavovat pražský Národní výbor. Nějaký čas proto strávil ve vězení, když se ale nepodařilo jeho vinu prokázat, byl propuštěn. Snad největším Vašatovým hrdinstvím však bylo ukrývání parašutistů ze skupiny Antropoid, kteří následně provedli atentát na Reinharda Heydricha. V Obecním domě za varhanami je nechal přespat, dal jim potravinové lístky i protektorátní legitimace. Josefu Valčíkovi pak věnoval také svůj oblek, což se mu ale málem nevyplatilo. Parašutista měl totiž tyto šaty na sobě i v době, kdy byla skupina odhalena. Vše dopadlo dobře jen díky disciplinovanosti zaměstnanců Obecního domu, kteří restauratéra neudali. ZNOVU OD NULY Další těžké chvíle nastaly Vašatovi po válce. Byl jedním z mála, který tvrdil, že prezident Beneš tlak komunistů nevydrží. Již v únoru 1948 se rozhodl emigrovat, odjet se mu však podařilo až v polovině července, protože měl propadlý pas. S manželkou a dvěma dcerami zamířil do Londýna, kde si pronajal restauraci Národní dům. Zanedbaný podnik postupně oživil a kromě českých letců v něm hostil i slavného dirigenta Rafaela Kubelíka, se kterým se v exilu spřátelil. Anglii si oblíbil, ale svobodně podnikat příliš nemohl, protože všechno bylo na lístky a k černému obchodu se snižovat nechtěl. V roce 1951 se proto rozhodl Londýn opustit a zamířil do Ameriky. Protože byl v rodné zemi politicky pronásledovaný, povolení ke vstupu získal bez dlouhých formalit. V Chicagu začínal od nuly, jako pouhý pomocný číšník, neboli „busboy“. Postupně se vypracoval a měl šanci vést i malou hospůdku. Poměry se mu ale nelíbily a zamířil raději do New Yorku, kde na Manhattanu koupil od české emigrantky restauraci s názvem Beseda a opět se postavil na vlastní nohy. Podnik, který přejmenoval na „Vašata“, během následujících let několikrát přestavěl a zmodernizoval. Klientelu tvořili z velké části Češi, teprve později je vystřídali Američané. Nechyběly ani známé osobnosti, jakými byli například Donald Trump, Martina Navrátilová či Ivan Lendl. Vašata vedl restauraci až do roku 1967. Poté ji předal dceři a zeťovi a na podnikání již pouze dohlížel. Rodinná firma fungovala dalších sedmadvacet let, zanikla teprve roku 1994. Jen pár měsíců poté zemřel ve věku téměř devadesáti let král českých restauratérů Jaroslav Vašata. JAROSLAV VAŠATA (1905-1995)

Český restauratér Jaroslav Vašata se narodil 24. září 1905 v Brodcích nad Jizerou v chudé rodině se šesti dětmi. Od čtrnácti let pracoval v Praze jako obchodní příručí firmy Paclt a spol. a živil matku i sourozence. Prokázal velký obchodní talent a již v mládí se mu podařily některé zajímavé obchody. Získal si respekt a záhy přijal místo vedoucího ve vyhlášené restauraci U Procházků na Letné. Krátký čas pak vedl i Černý pivovar na Karlově náměstí. S vlastním podnikáním začal roku 1936, když koupil restauraci Evropa na Václavském náměstí. Její jméno změnil na Vašata a příznivé ceny spolu s kvalitou jídel i obsluhy způsobily, že podnik s vidličkou ve znaku brzy prosperoval. V letech 1940-1948 byl Vašata současně nájemcem Obecního domu, tehdy zvaného „Repre“. Za druhé světové války zde ukrýval i parašutisty Gabčíka, Valčíka a Kubiše, kteří spáchali atentát na říšského protektora Reinharda Heydricha. V roce 1948 prozíravě odhadl situaci v Československu a rozhodl se pro emigraci. Tři roky vedl restauraci Národní dům v Londýně, poté se přesunul do Spojených států. Nějaký čas pracoval v Chicagu, od roku 1952 pak řídil českou restauraci v New Yorku. Zemřel 16. března 1995 ve věku nedožitých devadesáti let. Jeho paměti vyšly v knize s názvem Živůtek byl krásný.

Restaurace Vašata v New Yorku v roce 1960.

Vašatova restaurace na Václavském náměstí.

Vašata s rodinou, 1942.

Prameny: Český biografický slovník XX. století, Živůtek byl krásný, Lidové noviny

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče