Googloví milionáři

13. dubna 2010, 15:55 - Michal Kučera
13. dubna 2010, 15:55

Komplexní pohled na vzestup a fungování nejvýznamnější internetové společnosti světa

Společnost, v níž je multimilionářkou i firemní masérka, je výjimečná. Výjimečná je však i jakákoli firma, která si pořídí masérku. Natož když to udělá ještě v době, kdy nevydělává ani dolar a všichni jen tuší, že se rodí něco velkého.

Z názvu firmy sloveso

Možná že nejlepším zdrojem k pochopení zrodu a vývoje internetové společnosti Google je kniha Googled: The End of the World as We Know It (Vygooglováno. Konec světa, jak jej známe) komentátora týdeníku The New Yorker Kena Auletty. Především proto, že Google během necelých dvanácti let své existence změnil způsob, jímž lidé v rozvinutém světě přistupují k informacím. A učinila to postupně a elegantně, aniž by si miliony jejích uživatelů uvědomovaly, že jsou součástí převratných změn. Kdo by dnes složitě vyhledával v encyklopediích, když ví, že jediná webová stránka mu za okamžik přinese odpověď prakticky na cokoli.
O významu těchto novot také svědčí, že název firmy se dnes například v angličtině běžně používá jako sloveso a slovo „vygooglovat“ proniklo do většiny jazyků – u uživatelů internetu v podstatě nahradilo slovo „vyhledávat“. Google je synonymem pro vyhledávač stejně, jako se dle Gillette nazývají žiletky nebo jméno firmy Electrolux dalo vzniknout slovu luxovat. Ostatní firmy včetně gigantů, jako je Microsoft, v této oblasti zápolí pouze o druhé místo, aniž by měly šanci internetového lídra ohrozit. Google navíc významně změnil tvář mnoha obchodních odvětví – od zpravodajství přes vydavatelství, televizní a zábavní průmysl až po reklamu.

Autority obtěžují

Auletta nabízí komplexní pohled na vzestup a vnitřní život firmy, používá ji však i k ilustraci změn mediálního světa na začátku 21. století. Pomohla mu i dosud největší otevřenost Googlu, protože mu umožnil nahlédnout do svých tajemství. Auletta vedl několik obsáhlých rozhovorů se zakladateli firmy Larry Pagem a Sergeyem Brinem, jejím generálním ředitelem Ericem Schmidtem a se zhruba 150 dalšími současnými i bývalými zaměstnanci. A mohl také sledovat jednání šéfů Googlu s obchodními partnery, spolupracovníky nebo zájemci o práci, a tím získat přímé poznatky o vlivu svérázných geniálních osobností a tvůrců Googlu na výsledné dílo.
Dva mimořádně inteligentní, občas nejen plaší, ale i arogantní studenti ze Stanfordovy univerzity – typičtí „nerds“, jak se přezdívá sucharským a poněkud excentrickým počítačovým nadšencům – se totiž díky osobním vlastnostem nechtěli smířit s tím, že nebudou věci dělat lépe než ostatní. Chtěli je dělat jinak a nebáli se zpochybnit základy oboru, ve kterém začínali. Bylo to, jako by student fyziky začal svůj experiment úvahou, zda je nutné respektovat gravitaci. Možná jim k tomuto přístupu také pomohlo absolvování alternativních škol, ve kterých se učili dle programu Montessori, a proto byli zvyklí „hrát si, máte-li chuť si hrát, a učit se, pokud máte chuť se učit“. A neohlížet se příliš na autority.

Absurdní nápad

Když jako doktorandi oboru informatiky poprvé přemýšleli, proč vyhledávače, jako je Yahoo nebo Altavista, fungují trochu neprakticky, napadlo je něco absurdního. „Naskenovat“ do počítačů obsah celého internetu, což by vyhledávání značně urychlilo a umožnilo získané informace uspořádat dle významu na základě toho, kolikrát na danou stránku odkazují jiné internetové zdroje. Projekt, byť zatím pouze v testovacím režimu, však vyžadoval ohromnou výpočetní kapacitu. Brin s Pagem si proto bez jakýchkoli skrupulí zabrali pro sebe všechny počítače v oddělení informačních technologií (IT) Stanfordovy univerzity. Podobné intelektuální sebevědomí a drzost provázelo oba začínající podnikatele nadále.
Page a Brin se především rozhodli neakceptovat dosud jedinou podobu vyhledávače plnou neadresných reklam. Namísto toho zvolili řešení, v němž jediným grafickým prvkem stránky bylo barevné logo doplňující jednoduché vyhledávací okénko. Odpor k reklamám byl u nich spíše emocionální než racionální. Oba totiž sdíleli názor, že reklamy se pokoušejí člověku prodat to, co nepotřebuje. Jejich první obchodní plán proto neměl s obchodem mnoho společného a připomínal spíše utopický projekt: „Chceme zorganizovat všechny informace na světě a udělat je všeobecně dostupnými.“. Stejně ambiciózní byla i jejich představa, kolik jim firma jednou vynese. „Deset miliard dolarů,“ řekl prý Brin jednomu z potenciálních investorů, přestože neměl ani tušení, jak z projektu vytěžit jediný dolar.

Přichází Eric Schmidt

Bylo však jasné, že to nemůže trvat dlouho. V říjnu 2000 proto Google představil svůj první reklamní program AdWords. Ten zpočátku fungoval jako klasická plošná reklama, na níž zákazníci platili za tisíce zobrazených inzerátů. Vedení firmy však trvalo na tom, že reklamy se budou zobrazovat pouze tam, kde budou relevantní k vyhledávání uživatele Googlu. To bylo sice užitečné pro uživatele, nikoli však už tolik pro obchod. Inzeráty se totiž objevovaly pouze u patnácti procent vyhledávání. Pořád to tedy nebylo to pravé. V roce 2000 Google evidoval víc než miliardu webových stránek, měl mnoho spokojených uživatelů, ale nedokázal to komerčně zúročit. Investoři se začali obávat, že Page a Brin firmu přivedou do záhuby a v podstatě jim vnutili, že si musejí na její vedení najít profesionálního manažera.
Tím se stal dnešní generální ředitel Eric Schmidt, mediálně nejméně známý, ale o to důležitější člen vedení. Zkušený profesionál, který řídil tisíce inženýrů společnosti Sun, byl u vývoje programovacího jazyka Java i u propadu společnosti Novell a měl vedle vzdělání a zkušeností jednu výhodu – dokázal s nevyzpytatelnými zakladateli firmy vyjít. „Neoficiální součástí Schmidtovy práce bylo brzdit nejšílenější nápady Larryho a Sergeye,“ píše Auletta. Mnohem důležitější však bylo, že jim pomohl najít cestu k dnešní neuvěřitelné ziskovosti.

Reklamy a miliardy

Googlu se už léta daří udržovat u zákazníků i novinářů dojem, že jde o IT společnost. V zásadě to však není pravda. Šéfové firmy si to však uvědomili až v roce 2000. „Tehdy jsme zjistili, že podnikáme v reklamním byznysu,“ řekl Schmidt o několik let později Aulettovi. To už Google naplno rozjel nový koncept reklamních programů AdWords a AdSense. Jednoduché rámečky s reklamami se začaly objevovat vpravo vedle všech výsledků vyhledávání a začaly zaplňovat i stránky soukromých tvůrců, kteří chtěli vydělat nějaký dolar. V roce 2001 tím Google získal první peníze – skromných sedm milionů dolarů. O rok později to však už bylo sto milionů dolarů.
Auletta podrobně popisuje vstup Googlu na burzu – zřejmě nejvýznamnější IPO v historii internetového podnikání. Prodej akcií vynesl ohromné peníze a ze zakladatelů a několika starších manažerů okamžitě udělal miliardáře. Dnes se odhaduje, že lidí, kteří mají díky Googlu přes pět milionů dolarů, je víc než tisíc. Patří mezi ně i masérka Bonnie Brownová, která byla jednou z prvních 40 zaměstnanců firmy. Tehdy totiž k nevelkému platu dostala i opci na malý počet akcií Googlu. Ohromný vzestup společnosti jí umožnil zanechat práce a založit si vlastní nadaci.

Probuzení medvědů

Zásadní otázkou do budoucna je, zda se Googlu podaří výsadní postavení udržet. Jde nejen o tržní podíl a zisk, ale i o to, zda budou dnešnímu gigantu, který se dopustil mnoha kontroverzních činů, nadále věřit jeho zákazníci. Multimiliardové firmě se totiž firemní pravidlo „nebuďme zlí“ dodržuje hůř než partě kluků z garáže v Silicon Valley. Googlu proto možná hrozí osud Microsoftu. Z této progresivní a obdivované firmy se totiž stal trochu dinosaurus, jehož sice všichni potřebují, ale mnoho jeho mladých uživatelů má pocit, že pokrok v oboru spíše brzdí, než vytváří.
Google dnes také čelí mnohem větším vnějším i vnitřním problémům než před dvěma lety. V důsledku své moci a velikosti již totiž stihl vystrašit nebo naštvat mnoho významných firem, protože se obávají růstu jeho nadvlády. „Probudil medvědy“, píše Auletta. Například americká telekomunikační firma Verizon si pro své mobilní telefony raději vybrala vyhledávač Microsoftu. Televizní společnosti žádají poplatky za filmy zveřejněné na YouTube, jedné z dceřiných firem. Všichni vědí, že Google je příliš nebezpečný. K tomu se přidává růst popularity sítí, jako je Facebook nebo Twitter.
Google má i vnitřní problémy. Dnes je obrovský a jeho zakladatelé spíš podléhají utopickým představám, jak jejich služby pomáhají lidstvu, než aby se ptali, zda je uživatelé chtějí. Navzdory tomu je však pravděpodobné, že Google ze světa nejvýznamnějších internetových společností světa hned tak nezmizí. Jak totiž jednou řekl Larry Page: „Zvládnete-li vyhledávání, zodpovíte jakoukoli otázku. To znamená, že dokážete cokoli.“

Box:
GOOGLED: THE END OF THE WORLD AS WE KNOW IT
(Vygooglováno. Konec světa, jak jej známe)
AUTOR
Ken Auletta
VYDAL
The Penguin Press New York 2009
ROZSAH
384 stran

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče