GLOSA: „Bobohymna“ aneb Proč zpívající politici místo hlasů sklízí smích

01. října 2013, 11:21 - David Klimeš
01. října 2013, 11:21

Začíná horká fáze předvolební kampaně. Což mimo jiné pro stranické sekretariáty znamená hudební problémy. Čím prokládat nudné projevy kandidujících politiků na mítincích? Jakou předvolební znělkou uvádět své sliby? Jakou melodii vtlouci do hlavy voličům, aby se jim snáze házela kandidátka do volební urny?

V lepším případě volební štáby přistoupí k nákupu popových hitů. Například americký prezident Barack Obama nakoupil během kampaně za znovuzvolení v roce 2012 28 hitů, především od politických spřízněnců jako je třeba Bruce Springsteen. Jeho volební tým by mu jistě zle vyčinil, kdyby chtěl své voliče obtěžovat svým průměrným zpěvem. V Česku je to však jiné.

Klaus dával pac, Bobošíková sází na Hujera

První vlaštovkou tradiční předvolební hudební tragédie se stal volební blok Hlavu vzhůru. Jana Bobošíková nadšeně zjistila, že její příznivec poslanec Tomáš Úlehla rád zpívá a má doma kytaru. A je na světě neposlouchatelná „bobohymna“ s pozoruhodným refrénem: „Metelesku blesku, pojďme pomoct Česku!“

Těžko říci, co voličům Úlehla naznačuje: Jsme snad všichni Hujeři? Například eurohujeři, jak se občas v médiích říká? Či je nutné na Čechy mluvit rumunsky? A proč volební blok vzývající Václava Klause cituje hlášku ze snímku Marečku, podejte mi pero, o němž exprezident soudí, že to je „děsivě, děsivě špatný film“?

Anketa

Co říkáte na předvolební pěvecké pokusy politiků?

Nevadí mi, je to příjemné zpestření kampaní   8% Vadí mi, je to zbytečné a trapné   92%

V anketě hlasovalo 275 čtenářů.
Hlasování bylo ukončeno.

Čeští politici by přitom mohli mít s českým voličem soucit. Přichystali mu totiž za dvě dekády už příliš mnoho hudebních zážitků. Vzepětí občasných předvolebních popěvků ve stadiónový pop však vykonal až v roce 1998 Václav Klaus se svým slavným koncertem na pražském Staroměstském náměstí. Lucie Bílá a další spolu s Klausem pěli rýmovačku „Dej mi pac“ a výzva rozhodně nesměřovala nedávným sarajevským atentátníkům.

Od té doby se hudebník stal předvolební nezbytností. Petru Buzková v roce 2002 bodovala s angažmá populární skupiny Kryštof. V roce 2006 ODS uspořádala koncert „Společně pro Mirka Topolánka“, kde si budoucí premiér zapěl například s Olympikem. Stále to ale ještě nebylo nic proti ČSSD v roce 2010, která angažovala Michala Davida s „naganským“ hitem My jsme ten správnej tým. Na videu si prohlédněte, jak David bojuje s intonací i s prkenými politiky ČSSD s šálou, kteří nervózně žmoulají papír s textem a špitají refrén.

Prohraná Schwarzenbergova bitva s hymnou

Kamenem úrazu bývá pro české politiky také národní hymna. Jde pravděpodobně o nejvíce hudebně ničený kus, protože každý politik si myslí, že zpěvem hymny dodá své osobně státnického lesku. Například v posledním prezidentském souboji hymnu nevynechali oba hlavní kandidáti a o poznání lépe dopadl Miloš Zeman.

Naprostým fiaskem naopak skončil pokus Karla Schwarzenberga.

Nejen čeští politici by ale měli mlčet. V Evropě se například stala slavná zpívaná rozlučka slovenského autoritářského premiéra Vladimíra Mečiara s mocí.

Mezi pečlivě naaranžovanými fiasky se pak skví zase například otevřená válka ruského prezidenta Vladimira Putina s americkou klasikou Blueberry Hill.

Místo Wyclefa Jeana Daniel Hůlka

Jen málo politiků se může bez obav pustit do zpěvu. Mnoho dobré hudby zadarmo mohli mít například Haiťané, když se rozhodl v roce 2010 kandidovat na prezidenta raper Wyclef Jean. Volební komise ho bohužel však ze souboje vyřadila. O poznání horší raper se ale zrodil v sousedním Rakousku. Krajně pravicový politik Heinz-Christian Strache u své voličské základny boduje už několik let politickým rapem. V těchto volbách dokonce donutil i své spolustraníky hrát si na rapery.

Pravým skvostem je však kýčovitá volební hymna Láska je cesta, která dokonale završuje stranický kult Stracheho osobnosti.

Zahraničních vzorů je tedy dost. Co si čeští politici předvedou v této volební kampani? Zatím (naštěstí) nevíme, ale „bobohymna“ varuje, že to nebude opět nic pro slabé povahy. Nicméně jistě se dá spolehnout minimálně na profesionální výkon kandidujícího zpěváka Daniela Hůlky. Ten se před pravděpodobnou hudební volební agitací musí nejspíše natolik koncentrovat, že si ani nedokázal vzpomenout, za jakou že stranu vlastně kandiduje.

Chybí vám zde nějaký důležitý předvolební zpěv? Napište nám do diskuze


Čtěte také:

GLOSA: Volby a prohnilost aneb Když konzervativci neumějí česky

GLOSA: Naivní Babišův sen o České agrorepublice

GLOSA: Konec vytáček. Šlouf jde řídit svou firmu

GLOSA: SUPR šance pro Václava Klause

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče