Globální mírové oteplení

24. března 2003, 00:00 - Jan Patočka, publicista
24. března 2003, 00:00

polemika Takzvaní míroví aktivisté, bojovníci za světový mír, proti válce v Iráku (kdysi V ietnamu, Koreji atd., atd.) pochodují - pokolikáté už? - ulicemi světových metropolí. Protože tak pochodují už pomalu celých sto let, není na škodu ohlédnout se trochu zpátky.

polemika

Takzvaní míroví aktivisté, bojovníci za světový mír, proti válce v Iráku (kdysi V ietnamu, Koreji atd., atd.) pochodují - pokolikáté už? - ulicemi světových metropolí. Protože tak pochodují už pomalu celých sto let, není na škodu ohlédnout se trochu zpátky. V každé generaci se totiž vždycky najde slušný počet hejlů, kteří naletí cukrování mírových holubic. Lenin jim říkal užiteční idioti. Začalo to hned v počátku bolševického panství v Rusku. Kanibalské způsoby rudého teroru vyvolaly reakci a rozhořela se občanská válka. Protibolševické oddíly potřebovaly munici a výstroj. V tu chvíli se v Evropě dosud nezasažené komunistickou revolucí, odkud byly vypravovány dodávky, začalo ozývat heslo: „Ruce pryč od Sovětského Ruska!“ Tak začaly pracovat pololegální sekce Třetí internacionály moskevské centrály. V Evropě vyhladověné světovou válkou si našlo toto heslo poměrně dost příznivců. Šlo ve skutečnosti o docela praktickou záležitost, jak se ukázalo při bolševickém vpádu do Polska. Míroví aktivisté zadržovali vlaky s municí tak potřebnou v rozhodující bitvě pod Varšavou… Největší službu bolševikům prokázali zapálení idealisté, zejména v kruzích inteligence, mající patřičný ohlas v tisku. Na rozdíl od komunistických funkcionářů v žoldu Moskvy agitovali zdarma. Užitečná idiocie je tedy naprosto přesným termínem. Ne tak známá jako bolševická, byla pacifistická aktivita provozovaná nacistickou Třetí říší. Nešlo v ní o nic jiného, než rozpoutat ve Francii odpor k válce, sdružovat bývalé účastníky války a zaklínat se známým: „Už nikdy!“ Zakládaly se svazy německo-francouzského přátelství, atd, atd. Že tato bohatě honorovaná činnost přinesla bohaté ovoce, nebylo vidět jen ve dnech Mnichova, ale vzápětí po vypuknutí druhé světové války. Nechuť bojovat byla pravou příčinou rychlé francouzské porážky. Po druhé světové válce posloužili míroví aktivisté skoro všude tam, kam se snažili Sověti proniknout. Korea, Vietnam, Angola… Byli výkonní i při dozbrojování Západu a kravály u raketových základen v Británii jsou ještě v čerstvé paměti. Stačí jenom vzpomenout na hysterii kolem tzv. neutronové bomby. To byl vrchol kampaně řízené Sověty, nicméně bez viditelného výsledku. Neutronová zbraň odkázala ruské tanky do starého železa a Západ dozbrojil a nakonec i uzbrojil celou sovětskou říši. V těchto dnech máme co do činění s protestanty proti americkému tažení na Irák. Po zkušenostech s předešlými aktivitami by nebylo na škodu připomenout, co ukázaly archivy až po létech: že organizování takové činnosti není plodem idealistů, ale platí se miliardovými částkami. Ty nepadají z nebe, a tak jako v jiných aktivitách musí být použity s největší efektivitou. V této souvislosti je stále nepřekonatelná věta pocházející ze Starého Říma: „Komu to slouží?“ U nás v Česku si pak můžeme posloužit Voskovcem a Werichem: „Dělám to částečně z blbosti a částečně za cizí peníze.“

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče