Globalizaci bych zakázal

13. června 2005, 00:00 - PETR KUČERA
13. června 2005, 00:00

FRANTIŠEK ŠIKA, SPOLUMAJITEL SPOLEČNOSTI POTRAVINY TRIAL: Společnost Potraviny Trial provozuje 24 prodejen v Plzni a v okolních městech i obcích. Její spolumajitel František Šika byl při našem rozhovoru hodně smutný - budoucnost malých obchodů vidí pesimisticky.

„Stát podporuje malé podnikatele na cestě do hrobu,“ domnívá se František Šika.

FRANTIŠEK ŠIKA, SPOLUMAJITEL SPOLEČNOSTI POTRAVINY TRIAL: Společnost Potraviny Trial provozuje 24 prodejen v Plzni a v okolních městech i obcích. Její spolumajitel František Šika byl při našem rozhovoru hodně smutný - budoucnost malých obchodů vidí pesimisticky.

* Kdy jste začal s podnikáním a co vás k němu vlastně přivedlo? Čím jste se živil předtím?

Začínali jsme v roce 1991 jako velkoobchod s potravinami. Já jsem do té doby pracoval jako úředník a ekonom. Když jsem se tak díval na lidi nad sebou, říkal jsem si, že bych něco dokázal řídit i já - a lépe než oni.

* Kdy jste k velkoobchodu přidali i maloobchodní prodej? Přibližně po čtyřech letech jsme začali nakupovat malé prodejny, na každou z nich jsme si brali úvěr. Finančně nám pomohla také slovenská firma Pečivarne Sereď, které jsme původně dělali distributora a pak do naší společnosti kapitálově vstoupila. * Kolik prodejen jste měli v době největšího rozmachu? Bylo jich 29, teď jich máme 24. * Kdy přišel zlom?

Úbytek zákazníků jsme pocítili hned při otevírání prvních supermarketů. První roky to ale ještě nebylo tak hrozné. Nástup hypermarketů to však potom urychlil. Nejhorší situaci jsme zaznamenali vloni, kdy jsme poprvé jako firma skončili v minusu.

* Lze nějak vyčíslit snížení tržeb, které způsobilo třeba otevření nového Lidlu blízko vaší prodejny?

Je to individuální. Ale oproti začátku podnikání máme tak stěží poloviční tržby. Otevření každého většího supermarketu pocítíme na celkových tržbách firmy o pět až deset procent - v té konkrétní firmě z okolí je to samozřejmě daleko víc, zatímco jinde se to třeba ani neprojeví. Třeba otevření Penny Marketu v plzeňské Částkově ulici vedlo ke snížení tržeb naší tamní prodejny z 600 tisíc na 200 tisíc měsíčně.

* Co to pro vás znamená? Sedli jsme si a rozhodli se, že firmu zmenšíme, aby se stabilizovala. To znamená prodat nebo pronajmout některé prodejny. Naštěstí o ně mají zájem třeba Jednota nebo vietnamští obchodníci. * Máte při nákupu od dodavatelů nějaké výhody díky tomu, že jste řetězec prodejen, nebo jste i tak příliš malým odběratelem? Jsme členy většího řetězce Eso Market, máme tedy přece jenom lepší nákupní podmínky než skutečně jednotliví samostatní obchodníci. Ale ziskovost je i tak špatná. * Jak konkrétně se liší vaše nákupní podmínky od největších řetězců?

Rohlíky, které já od výrobce nakupuji za korunu dvacet, mohou hypermarkety pro dávat za 70 haléřů. Makro dokonce nedávno ty samé rohlíky prodávalo za třicetník -a úřady s tím prý nemohou nic dělat.

* Jaké navrhujete řešení? Jako v sousedním Německu: Pro velké obchody by měl platit zákaz nočních prodejů, stejně jako zákaz prodejů o nedělích a svátcích. Tím by se pro menší prodejce utvořil alespoň malý prostor na trhu. Velkým obchodům se tedy nebráním, ale je nutné jejich působení regulovat. * Kdo je typickým zákazníkem vašich malých prodejen?

Vedle lidí, kteří si jen přijdou něco dokoupit, jsou to někteří místní obyvatelé, kteří nejsou tak mobilní, aby mohli jezdit na týdenní nákupy do hypermarketů.

* Dochází k úbytku nakupujících i na vesnicích?

Ano. Právě lidé z venkova mají hypermarkety obzvláště v oblibě - přijedou si tam pro zásoby na mnoho dní dopředu. K nám si pak jdou koupit jen drobnosti, na které zapomněli. Nebo přijdou třeba pro doplnění pěti rohlíků.

* Když nemůžete konkurovat cenou, čím jiným?

Snažíme se nabízet sortiment základních denních potřeb pro lidi, samozřejmě čerstvý. Lidé si u nás oproti hypermarketům mohou nakoupit rychle a jen to, co skutečně potřebují. Ale větší specializací -třeba na pečivo - se podle mě nedá uživit.

* Co vám ještě obecně vadí?

Myslím, že stát skutečně podporuje malé a střední a podnikání. Ale na cestě do hrobu. Mám dojem, že stát neřídí odborníci, ale vše je bohužel řízeno kšeftíky od kamarádů. Nakonec to bohužel vypadá skoro stejně, jako když tu vládli komunisté.

* Konkrétně?

Je toho strašně moc. Třeba daně a odvody - samozřejmě chápu, že stát musí z něčeho žít. Ale měl by tedy tyto povinnosti důsledně vymáhat od všech obchodníků, třeba včetně vietnamských trhovců. Vadí mi také přílišná byrokracie, třeba známé nařízení o balení koblih, které přitom Evropská unie nevyžaduje. Podobně jako zmatky kolem bezdotykových baterií - nejdříve že budou povinné, potom už zase naopak. Několik milionů korun nás při podnikání stála také nefunkčnost českého právního systému. V poslední době se na nás valí jedna pohroma za druhou: Povinnost mít registrační pokladny s fiskální pamětí představuje další výdaje navíc. Stejně jako návrh, aby nemocenskou platila po dobu prvních 14 dní zaměstnancům přímo firma. Vadí mi také globalizace. Kvůli ní budou bohatší ještě bohatší a chudší ještě chudší. Globalizaci bych zakázal.

* Myslíte, že se dá zastavit?

Jak už jsem řekl, něco lze regulovat. Třeba aby nedocházelo ke spojování obrovských firem, ale aby každá zahraniční firma musela v jiné zemi „poctivě“ založit svou tamní pobočku, která by pak musela podnikat jako každý jiný domácí subjekt.

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče