Generální ředitel Stock Plzeň Martin Petrášek: Kolky si pořídí i mafiáni

04. července 2005, 00:00 - PETR KUČERA
04. července 2005, 00:00

„Na zavedení povinného kolkování lihovin nevidím jediný pozitivní efekt,“ říká generální ředitel největší tuzemské likérky Martin Petrášek. Nové opatření platné od 1. července podle něj přinese jenom další náklady, administrativu, zpomalení výroby a snížení produktivity práce.

* Čistý zisk Stocku za loňský rok klesl na 188 milionů korun, což je o polovinu méně než v roce 2003. Jaké jsou důvody poklesu? Vysvětlení je jednoduché. K 1. lednu 2004 byla zvýšena spotřební daň z alkoholu o 13 procent. Obchodníci proto už v roce 2003 využili možnosti nakoupit maximální množství ještě za starou cenu - s vidinou pozdějšího prodeje s marží už zvýšenou o nárůst daně. Předzásobení jsme čekali, ale ve skutečnosti mělo naprosto enormní rozsah. Prakticky celé první pololetí 2004 pak znamenalo útlum prodeje. * Znamená to, že výsledky roku 2003 byly rekordní?

Ano. A také proto je meziroční srovnání výsledků let 2003 a 2004 tak výrazné.

* Spotřeba tvrdého alkoholu v České republice v uplynulých pěti letech klesala. Už se tento trend zastavil?

Spotřeba lihovin v Česku poměrně dramaticky klesá už od roku 2001, meziroční poklesy činily pět až 10 procent. Vloni -vzhledem ke zvýšení spotřební daně -tento trend pokračoval. Předpokládáme, že spotřeba lihovin bude klesat i dále, nicméně po těch letech razantních poklesů se tempo poklesu zmírní.

* Jako tradiční výrobce lihovin jste vloni výrazně vstoupili na trh s vínem. Pod názvem Král Vinohradu prodáváte produkty společnosti Vinselekt Michlovský. Jak úspěšně?

Krále Vinohradu jsme uvedli v dubnu 2004 a loňské výsledky prodeje naprosto předčily naše očekávání. Na trh vína jsme vstoupili prakticky jako nováček, přesto jsme ho za necelý rok prodali téměř 400 tisíc litrů.

* Plánujete v tomto oboru nějaké další novinky?

Král Vinohradu je sice stěžejní značka našich aktivit v segmentu vína, nicméně pokud chceme před našimi zákazníky obstát, tak nemůžeme přijít jenom s jednou značkou. Navíc trh s vínem nejen v Česku, ale i celosvětově roste. Už delší dobu máme v našem portfoliu dvě francouzská stolní a dvě jakostní vína. Před několika dny jsme uvedli na trh řadu čtyř vín z Jihoafrické republiky, Austrálie a Chile.

* Jak se na trhu s vínem projevil vstup do Evropské unie?

V segmentu jakostních vín dochází k velkému přílivu produktů ze zahraničí. Jejich průměrná cena poměrně výrazně klesla, na což budeme muset reagovat.

* Čím si vysvětluje, že stát vloni - i přes zvýšení sazby - vybral na spotřební dani méně?

Určitě tam roli sehrálo už zmíněné předzásobení. Dalším důvodem je klesající spotřeba. Stát si myslí, že když cenu zvýší, tak utrží více. Jenže platí, že vyšší daň znamená vyšší ceny a tím pádem menší spotřebu. A co je nejnebezpečnější: Jakmile je nějaký produkt vysoce daňově zatížen, nevyhnutelně to vede k daňové kriminalitě. Ta v Česku stále kvete.

* Je to tedy čím dál tím horší?

Naštěstí ne. Dlouhá léta jsme kritizovali nečinnost státních orgánů při kontrole. Musím říci, že od té doby, co se ilegální černé výrobě lihovin věnují celníci, jsou výsledky represe nesrovnatelně lepší než v době předchozí, kdy to byla pouze záležitost policie.

* Pomůže povinné kolkování? Na jeho zavedení nevidím bohužel jediný pozitivní efekt. Jde jen o byrokratické opatření, které přinese pouze neuvěřitelně komplikovanou administrativu, nutnost evidence, zpomalení výroby a snížení produktivity práce. * Jak konkrétně se to projeví na výrobě? Za jednu směnu stočíme méně lihovin, protože kolkovací stroj provádí velmi složité operace. Zákon navíc stanoví velmi přesná pravidla, jak má být kolek nalepen -musí držet, nesmí se při otevírání sesmeknout a podobně. Pokuty za nekvalitně nalepený kolek jsou velmi vysoké. * Dojde tedy k dalšímu zdražení?

Zdražili jsme už od 1. června, ale zatím to lze na jednotlivé faktory těžko rozklíčovat. Nepůjde pouze o samotnou cenu kolku, ale do zvýšení se promítne i pokles produktivity práce a nárůst dalších nákladů. Ty stroje bude totiž muset někdo obsluhovat, další lidé se musejí starat o složitou administrativu související s kolkováním. Což znamená nárůst pracovních sil.

* Opravdu nevěříte, že dojde k ochraně před černým trhem?

Pozitivní efekt se podle mého názoru nedostaví. Ukazují to i zkušenosti ze států, kde kolkování zavedli. Nebo se stačí podívat na české zkušenosti z kolkování cigaret. Je jen otázkou technické vybavenosti těch mafiánů, zda si mohou kolky pořídit.

* Což podle vás není problém…

Ilegální výroba je dnes už na tak sofistikované a organizované úrovni, že povinnost kolkování pro ně bude sice znamenat technickou komplikaci, ale ve výrobě jim nezabrání. Tím, že neplatí daně, je ziskovost jejich výroby tak obrovská, že kolek z toho bez problémů zaplatí. Ba co hůř -obáváme se, že existence zdařilého falzifikátu toho kolku ještě podpoří zdání pravosti lihoviny.

* Jak tedy omezit černý trh?

Cestou je represe v rámci již existujících zákonů, kolkování je zbytečné. Už jsem říkal, že hlavně aktivity celníků přinášely v poslední době výrazné výsledky, kontrolní práci brali velmi vážně a poctivě. Pár fabrik, které dodávaly falzifikáty, se již podařilo odhalit a zavřít je. Mimochodem, řada z těchto továren vyráběla obrazně řečeno „přes den pro stát, v noci pro sebe“. Už to prostě nejsou žádní garážoví míchači.

* Nekolkované lihoviny mohou obchodníci prodávat jen do konce roku. Pro změnu se tedy asi nesnaží mít příliš velké zásoby…

Ano, pozorujeme to už teď, jejich menší zájem se skutečně stává problémem. Ale jak můžeme očekávat, že se bude obchodník chovat, když zboží, které teď nakoupí a z nějakého důvodu do konce roku neprodá, pak už nebude smět prodat? A nikdo si neumí představit, jak se bude plošně na celém trhu v těch desítkách tisíc barů, restaurací, prodejen, kiosků či v benzinových pumpách to zbylé zboží dokolkovávat.

* Na českém trhu lihovin jste jasnou jedničkou, ale v zahraničí se vám výrazněji daří pouze na Slovensku. Neuvažujete o expanzi do jiných zemí?

V oboru lihovin je celosvětově zcela běžné schéma, že existují takzvané mezinárodní či globální značky, jako whisky Ballantine’s nebo gin Beefeater, a vedle nich velice silné a úspěšné lokální značky, jako je třeba na tuzemském trhu Fernet Stock. A všude ve světě ty pokusy přivést lokální značky na zahraniční trh byly vždy spojené s extrémními marketingovými náklady a velmi často to neskončilo úspěšně.

* I nadále se tedy budete soustředit hlavně na český a slovenský trh?

Ano, v principu počítáme s tím, že zůstanou stěžejním odbytištěm. Přesto máme aktivity i na třetích trzích. Například teď se nám začíná dařit na východním pobřeží USA v takové té etnické gastronomii - o náš fernet je tam zájem nejen v české, ale třeba i v italské kuchyni.

* V tuzemsku jste distributorem zmíněných mezinárodních značek luxusních lihovin. Roste se stoupající kupní silou obyvatel Česka i poptávka po nich?

Prodej mezinárodních, takzvaných prémiových lihovin dlouhou dobu spíše klesal. Až v posledních dvanácti měsících se zdá, že trend se začíná obracet a prémiové lihoviny začínají zvyšovat svůj podíl.

* Francouzský Pernod Ricard má zájem koupit britskou konkurenci Allied Domecq. Pokud tak učiní, přijdete o dosavadní výhradní distribuci produktů Alliedu - například zmíněných Ballantine’s nebo Beefeateru. Pernod totiž vlastní vašeho velkého konkurenta - Karlovarskou Becherovku…

Žádnou radost bychom z toho neměli, protože se nám s prémiovými lihovinami daří. Ale takový je byznys - speciálně v nápojářském průmyslu je to běžné, silní chtějí být ještě silnější. Výhradním distributorem jsme více než rok. Věříme, že jsme za tu dobu získali mnoho zkušeností, dobré jméno, navíc máme nejlepší distribuční síť a největší tržní podíl na tuzemském trhu -takže bychom jako distributor byli zajímaví i pro jiné výrobce prémiových lihovin.

* Hovoříte o koncentraci trhu. Má vůbec ještě šanci malý začínající výrobce?

Přestože trh nápojů podléhá obrovské koncentraci a globalizaci, tak myslím, že šanci má. V posledních letech v Česku vznikla řada drobných výrobců, i když bohužel někteří z nich patří k těm, co dělají už zmíněný „ekonomický mix“ mezi výrobou registrovanou a neregistrovanou… Ale mezi nováčky jsou určitě i šikovní výrobci, kteří třeba vstupují do zajímavých segmentů - například absint - a daří se jim. Velkým problémem pro malé výrobce je ale koncentrace maloobchodu. Podíl velkých prodejních řetězců, tedy hlavně hypermarketů, nadále roste a ve svých požadavcích na dodavatele začínají být skutečně nehorázné.

* Cítíte to i vy jako velký hráč na trhu?

Velmi výrazně. Jejich požadavky už přestávají být únosné. Jen díky tomu, že jsme skutečně silní a že si nemohou dovolit naše produkty ve svém sortimentu vynechat, daří se dosáhnout přijatelného kompromisu. Ale situace menšího výrobce musí být velmi, velmi obtížná. Naštěstí tu ale pořád existuje ještě druhý segment trhu - gastronomie. Ta není a ani nikdy nebude vzhledem ke svému charakteru koncentrovaná, tam je šance uspět i do budoucna.

* Prodávají velké obchodní řetězce pod cenou, za kterou od vás nakupují?

Ano, hlavně v případě fernetu se to děje pravidelně. Není měsíce, aby některý z řetězců neudělal akci bez našeho vědomí. Hypermarket pak fernet dotuje, aby si ho mohl dát do letáků a natáhl masu lidí k sobě. Sami jsme totiž v poskytování akčních slev - speciálně u fernetu - poměrně zdrženliví, protože to prostě nepotřebujeme a víme, že zákazník si ho koupí tak jako tak.

* Pomohla by podle vás přísnější regulace prodeje ve velkých řetězcích?

V úspěch regulace příliš nevěřím. V zemích, kde ji zavedli, prakticky nefunguje a zůstává jen na papíře. Vadí mi však, že -nejen u nás, ale v celé Evropě - výrobci nemají možnost stanovit určitou minimální cenu, za kterou se jejich výrobek bude prodávat na pultech.

* Nakolik se liší vaše prodejní ceny pro velké řetězce a menší obchodníky?

Podmínky pro řetězce, pro velkoobchody i menší obchodníky jsou prakticky stejné.

* Náš rozhovor děláme ve zbrusu novém sídle Stocku, které firmu stálo 83 milionů korun. Podle dřívějších vyjádření mělo jít o vyvrcholení téměř desetiletých zvýšených investic, do nichž jste se pustili po získání nového vlastníka. Ano, desetileté období zásadní přestavby skončilo. Nadále budeme samozřejmě investovat, ale už ne v tak velkém rozsahu jako dosud. Půjde jen o takové obnovovací výdaje, hlavně na nové technologie podle toho, jak se bude vyvíjet technika. Ing. MARTIN PETRÁŠEK (*1958) V roce 1981 absolvoval pražské České vysoké učení technické. Po krátkém pracovním pobytu ve Spolkové republice Německo působil jako jednatel společnosti Groupe SEB ČR. Ve Stocku Plzeň pracuje od roku 1996, nejprve ve funkci obchodního ředitele, od roku 1998 jako generální ředitel. Ve volném čase se věnuje zejména pěší turistice. **STOCK PLZEŇ Historie největší domácí likérky se začala psát v italském Terstu. Zde v roce 1884 založil Lionello Stock společnost Camis & Stock, která dodávala své produkty na území Rakouska-Uherska. Po rozpadu monarchie založila v jednotlivých zemích dceřiné společnosti. V roce 1920 koupil Lionello Stock již existující likérku v plzeňském Božkově. Rozhodujícím produktem firmy bylo po dlouhou dobu brandy, vznik hořké lihoviny Fernet Stock se datuje až rokem 1927. Po druhé světové válce byla firma zestátněna. V roce 1993 se jejím majoritním akcionářem stal původní majitel - společnost Stock Trieste. Ta se o dva roky později stala součástí koncernu Eckes, který je největším výrobcem lihovin a ovocných šťáv v Evropě.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče