Generál zima

30. ledna 2008, 12:52 - János Sebeök
30. ledna 2008, 12:52

Dosud nevíme, kdo je za organizací boje proti globálnímu oteplování

Skandální schůzka prezidenta republiky Václava Klause s poslanci Strany zelených minulý týden opět ukázal domácí úroveň diskuse na téma globálního oteplování. Je tristní a varující. „Debata v těch klíčových tématech potvrdila naše obavy, takže jsme se bohužel dozvěděli, že ochrana klimatu je tragickým omylem,“ řekl Martin Bursík. Klaus předpokládal, že si zelení konečně uvědomí, že v této otázce vsadili na špatného koně. „Já jsem očekával, že řeknete, že jsem neustoupil v názorech na globální oteplování či klimatické změny. Já se divím, že jste neustoupili vy,“ prohlásil prezident. Klausovi vadí nejspíše to, že zelení nepřipouštějí jiný názor na téma klimatických změn, než má Albert Gore, a toho, kdo se neztotožňuje s touto globální hysterií, považují za nepřítele přírody. Může však bytostný ochránce přírody mluvit či dokonce bojovat proti módnímu trendu, který se nazývá globální oteplování? Může někdo mluvit podobně jako Klaus, ale být ikonou boje na ochranu přírody? Jistě, ale jak vidíme, nikoli v České republice. Proto přinášíme příklad z Maďarska, článek spisovatele Jánose Sebeöka, který je posledních, zhruba dvacet let ve své zemi bez diskuse považován za nositele nejčistších ekologických hodnot. Není politik, nevede stranu zelených a není ani prezidentem. Takové ambice neměl, nemá a mít nebude. Kdyby však žil a psal v Česku, zelení by ho nesnášeli snad více než Klause. Proto jsme rozhodli jeho článek nabídnout i českým čtenářům.

V roce 2007 získal kariérní meteorolog Albert Gore za svůj boj proti globálnímu oteplování Nobelovu cenu míru. Mám návrh: Nechť ji převezme ještě jednou, tentokrát ve sněhem zaváté Bukurešti. Jako bych měl tu scénu před očima. Na kost zmrzlí bezdomovci v němém pozoru stráží Gorea, jenž povstává, aby pronesl řeč, v níž znovu zdůrazní: Dámy a pánové, je to tak, největší hrozbou pro lidstvo je globální oteplování.

Vzdušný zámek.

Mezi redaktory se kdysi říkávalo, že papír snese leccos. Nejinak je tomu ovšem se vzduchem. Není nic snazšího než stavět vzdušné zámky. Takový zámek poskytne člověku útočiště. Dokud vzdušný zámek stojí, můžeme klidně hodit za hlavu otázky, jako je ochrana přírody. A zatímco zámky ze vzduchu dosahují úctyhodných rozměrů, taková vodní bleška je živočich dost titěrný. Zápasit o její životní prostředí je jeden velký bleší cirkus, zatímco neplodný boj proti změně klimatu se nazývá ministerstvo. Co ale když se vzdušný zámek změny klimatu jednou zhroutí jako hrad z písku? Co potom? A jak s tím naložíme my?

Komu naslouchat?

Letošní zima je zase jednou tuhá. Generál zima znovu útočí. Pod sněžnou přikrývkou úpí nejen Rumunsko a Bulharsko, ale dokonce i středozemní Španělsko, svist ledové sekery je slyšet v Evropě, Íránu i Severní Americe. Ztráty na životech jsou značné. Mnoho měst zůstalo ochromených, mnoho letů bylo zrušeno. Zajímavé je, že v podobných situacích klimatologický chór zpravidla utichá, a dokonce ani amatérské pěvecké klimaspolky neomílají pořád dokola písničku o památném sněhu, který býval za našich dětských let. Vyjde-li najevo pravda, lháři umlkají. Je samozřejmě možné, že letošní tuhá zima je pouhou anomálií. I to, že tendence ukazuje spíše na postupné polevování klimatické studené války a ve skutečnosti nastává jistý druh tání, détente, oteplování. A že se tak děje právě teď. Jak je libo. Ale zkusme si zároveň hypoteticky představit, že za deset let nastane trend právě opačný a zemská atmosféra se začne znovu ochlazovat - navzdory všem výpočtům a proroctvím. Jestlipak by v takovém případě všichni ti kariérní věštci přiznali svou porážku? Vyjde-li najevo pravda, lháři umlkají. Komu máme tedy naslouchat?

Jiná skutečnost.

Podle všeho zůstanou američtí vojáci ještě nějaký ten pátek v Iráku. Důvod jejich tamějšího setrvávání zůstává neznámý. Irák nemá žádné chemické zbraně. Kdysi je snad míval, ale v daném okamžiku už nikoli. Ano, Saddám Husajn je jednou - v případě nevinných Kurdů - skutečně nasadil, zdá se však, že program vývoje chemických zbraní později nadobro opustil. To jistě není dostatečný důvod si ho zamilovat. Ani Hitler nepoužil během druhé světové války chemické zbraně, maje na paměti yperitovou katastrofu z první. Fakta však bez ohledu na to zůstávají fakty. Cassus beli, důvod k válce, na který se odvolávaly Spojené státy americké, neodpovídal v daném okamžiku skutečnosti.

Otázka prestiže.

To, mezi čím se máme, nebo bychom se měli, zorientovat, jsou polo či pseudopravdy, vystavěné zezdola a šířené shora. Často máme příležitost sledovat, že i ty nejvýše postavené vůdčí osobnosti se dají vodit za nos. A o materiálech, které nebyly odtajněné padesát nebo i sto let, zpravidla nakonec vyjde najevo, že nepředstavovaly žádné tajné vědění neboli že z hlediska vztahů a proporcí našeho světa pochopitelných i průměrnému jedinci byly v širším smyslu slova zcela nepodstatné. Jeden princip však platí za všech okolností. Jakýkoli systém, ať už politický nebo postavený na duchovních základech, je od svého prvopočátku otázkou prestiže. Existence iráckých chemických zbraní byla systémem stejně jako boj za mír. A platí to i o boji proti klimatickým změnám.

Paralely.

Za pozornost stojí paralely, vyvstávající mezi mírovým hnutím - bojem proti atomové válce - a bojem proti klimatickým změnám. Dokonce i účastníci příslušné politické show se zčásti rekrutují ze stejného tábora. Patří sem kolaborující klérus, levicoví intelektuálové i obhájci lidských práv. Senátor Albert Gore se v tomto představení zhostil stejné role jako svého času Louis Aragon - role kočovného věrozvěsta, putujícího od jedné konference ke druhé.

Jen opačné znaménko.

A jen tak mimochodem, původ teorie o globálním oteplování lze shodou okolností odvodit právě od teorie nukleární zimy. V osmdesátých letech byla značně populární teze, podle níž by celosvětové požáry nukleárního původu měly za následek nástup atomové zimy - podobné prudké ochlazení, jaké vedlo po pádu obřího meteoru údajně k vyhynutí dinosaurů. V roce 1989 vypukl světový mír a zdálo se, že globalizační intelektuálové, osobně angažovaní v otázce atomové hrozby, si mohou už už začít balit kufry a teorii o nukleární zimě dát na čas k ledu. Přišli tedy s novinkou. Místo nukleární zimy tu máme hrozbu globálního oteplování. Všechno bude jako dříve, jen s opačným znaménkem. Konference mohou zůstat ve starém hávu, odedneška však budou místo hrozby atomového konfliktu svolávané ve znamení jiného nezřetelného, jen zpola reálného novodobého fantomu: boje proti změně klimatu.

Identický výsledek.

I velký Vladimír Iljič udržoval marxistickou instituci při životě pomocí obráceného matematického znaménka. Jak známo, podle marxismu propuká revoluce v nejvyspělejších kapitalistických státech a bezprostředně poté, co se tak stane, zvrhává se v revoluci světovou. Svým tvrzením, že také nejméně vyspělá kapitalistická země čili Rusko může projít revolucí, jež ani zdaleka nemusí nutně vyústit ve světovou, však Lenin zároveň obě zmíněné základní teze úspěšně vyvrátil. Tak vznikl marxismus-leninismus. Přeloženo do jazyka meteorologie, dostaneme identický výsledek. Místo nukleární zimy globální oteplování, místo hrozby nové doby ledové hrozba „nové doby vroucí“.

Kdo je za tím?

Atomová válka byla kdysi reálnou politickou možností a hrozbou, ale tím, že k ní nedošlo, stala se absolutní fikcí. Změna klimatu je proti atomové válce citelnější, to však ještě neznamená, že mezinárodní politická roadshow, která se na ni odvolává a tyje z ní, se stává automaticky platnou, ať už z ekologického či filozofického hlediska.
Dnes už víme, že západoevropský boj za mír byl částečně organizován sovětskou tajnou službou. Víme i to, kdo měl největší zájem na tom, vzbudit v lidech reálné obavy z atomového pekla. Dosud však nevíme, kdo je za organizací boje proti globálnímu oteplování. Zatím není zřejmé, kdo má největší zájem na zneužití oprávněné obavy lidí o narušený řád přírody. Netušíme, jakými prostředky se podařilo takto intenzivně obrátit pozornost světové veřejnosti k tématu klimatických změn. Nevíme, zda za úspěchem globálního oteplování coby ideje je nějaký management, politické síly, či ekonomická zájmová skupina. Jedno je však jisté. Utopisté, využívaní k její propagaci, představují minimálně stejnou hrozbu jako horliví gauneři.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče