Geithnerův plán je děravý jako ementál

08. dubna 2009, 13:30 - Theo Francis
08. dubna 2009, 13:30

Pět způsobů, jak...

Celý podtitul: Pět způsobů, jak by hedgeové fondy a investiční banky mohly těžit z programu výkupu toxických aktiv ministerstva financí

Před dvěma týdny představil ministr financí Timothy Geithner podrobnosti svého plánu ozdravení bank. Analytici však upozorňují, že hedgeové fondy a investiční banky už hledají způsoby, jak tuto komplexní síť aukcí, partnerství veřejného a soukromého sektoru a vládních záruk, kterou ministerstvo financí navrhuje k odstranění toxických aktiv z bilancí bank, využít ve svůj prospěch. „Jde o systém, který přímo vybízí ke spekulacím,“ říká H. Peyton Young, ekonom z Oxfordské univerzity a člen washingtonské nezávislé výzkumné společnosti Brookings Institution. „Je velmi těžké nastavit pravidla, která by zabránila pokusům o uzavírání spekulativních obchodů.“
Čeho chce Geithner dosáhnout? Přilákat investory, aby nakoupili podřadné hypoteční úvěry za několik miliard dolarů, neufinancovatelné půjčky na nemovitosti pro podnikání a další kolísající cenné papíry, které v současné době zatěžují účetnictví bank. Podílníci se budou snažit v aukci získat rizikové části portfolií bank a doufat, že usmlouvají cenu, za niž později aktiva prodají se ziskem.
Plán počítá s tím, že banky začnou opět půjčovat, jakmile se ozdraví jejich účetní bilance. Investoři, kteří vstoupí do týmu se Strýčkem Samem, získají možnost vydělat jmění s minimálním rizikem. Polovinu kapitálu poskytne vláda a podílníci budou moct maximalizovat své výnosy tím, že si od centrální banky půjčí další peníze za výhodných podmínek, nebo si zajistí některou z půjček určených pro soukromý sektor, jejíž splácení je garantováno Federálním úřadem pro pojištění vkladů (Federal Deposit Insurance Corp. – FDIC).
Plán nabízí štědré podmínky. Jenže kromě toho má tento model partnerství dostatečně velké mezery na to, aby jimi investiční bankéři projeli i se svým ferrari. Zahrát si chce každý. Banky budou mít prostřednictvím partnerství možnost financovat prodej svých pochybných aktiv, investoři zase koupit dluhy od těch bank, v nichž drží podíly, a tak pořád dokola. Přísně vzato na tom není v podstatě nic špatného. Ale mnohé strategie, jak z partnerství vytěžit maximum, zvyšují nebezpečí, že centrální banka nakonec dluhy přeplatí a konečný účet vystaví daňovým poplatníkům.
Vládní představitelé slibují, že v rámci sestavování pravidel programu budou pamatovat i na opatření, jež zamezí jeho zneužití. Tvrdí také, že důležitou roli bude hrát volná soutěž. „Tam, kde v sobě programy mají konkurenční prvky, je taktizování čím dál těžší, protože výsledky jsou nejisté,“ říká Jim Wigand, zástupce ředitele FDIC. Ale protože má systém tolik kliček, může se nakonec ukázat, že jeho zneužití nelze zcela zamezit. Zde je pět možných fint:

Financování prodeje Banky by mohly prodej vlastních problémových úvěrů financovat tím, že prostřednictvím partnerství veřejného a soukromého sektoru půjčí peníze na jejich nákup. Bankovní úvěr pro takové partnerství by byl garantován FDIC. Vládní funkcionáři potvrzují, že ministerstvo financí takový postup zřejmě povolí. Jde především o to, že v účetnictví bank budou nenávratné hypotéky nahrazeny půjčkami garantovanými FDIC. Podle Campbella Harveyho, profesora finančnictví z Fuqua School of Business, má každá banka při tak nízkém riziku dobrý důvod vydávat svá nejslabší aktiva za lepší, než ve skutečnosti jsou. „Budou se chtít zbavit těch nejhorších položek za nejvyšší možnou cenu,“ říká. „A budou si to moct dovolit právě proto, že samy zajistí financování.“ Vládní úředníci prohlašují, že půjčky použité na nákup rizikových aktiv budou dražší.

Ber, co to dá Řekněme že soukromý investor v některém z partnerství vlastní velký balík akcií v bance, která svá aktiva nabízí k prodeji. Tím, že za problémové úvěry nabídne přemrštěnou cenu, vyžene nahoru akcie dané banky a slušně na tom vydělá. Jeho podíl v partnerství by mohl utržit šrámy, kdyby se nakonec ukázalo, že aktiva nemají tu hodnotu, kterou naznačovala jejich prodejní cena v aukci. Avšak vláda vezme většinu velkých ztrát na svá bedra. Dokud budou zisky investora na akciovém trhu převyšovat jeho ztráty v rámci partnerství, nemůže prodělat.
Vládní představitelé tvrdí, že takový trik bude pro většinu investorů natolik riskantní, že se o něj ani nepokusí. Ministerstvo financí může být pod tlakem, aby podobným manévrům předcházelo, na druhé straně ale nemůže záplavě hedgeových fondů a dalších velkých bankovních investorů účast na aukcích zcela zakázat. Ke všemu není možné od sebe zcela oddělit banky a finanční manažery. „Zkuste najít soukromého finančního manažera, který není v žádném vztahu s některou z bank,“ komentuje situaci Albert „Pete“ Kyle, profesor finanční správy z University of Maryland.

Zbavit se ztráty V partnerstvích veřejného a soukromého sektoru je navržení kupní ceny aktiv záležitostí soukromých subjektů. V jednáních o ceně zůstává vláda stranou. Jenže dohody jsou strukturovány tak, že FDIC a ministerstvo financí přebírají 93 procent ztrát, zatímco získávají jen polovinu veškerého zisku. „Kvůli špatným obchodům se vláda dostane do potíží,“ říká ekonom Young z Brookings Institute. Soukromé investory, kteří neponesou takřka žádnou odpovědnost za špatné rozhodnutí, budou přitahovat rizikovější obchody, nabízející nejvyšší potenciální výdělky. A vládě největší potenciální ztráty. Jednou ze zvažovaných možností je zahrnout do každého partnerství několik soukromých partnerů, aby se navzájem kontrolovali.

Výměna portfolia I když jsou toxické úvěry tolik kritizované, některé banky si své podezřelé půjčky budou možná chtít ponechat v naději, že je nakonec dlužníci umoří. Ministerstvo financí a centrální banka na ně ale tlačí, aby se problémových dluhů zbavily.
Co dělat? Banka může bez potíží zaměnit dosavadní portfolio „špinavých“ úvěrů za jiné, velmi podobné – tentokrát však minimalizuje potenciální nebezpečí za pomoci vládních půjček a garancí. Banka je prodá v aukci některému z partnerství veřejného a soukromého sektoru. Potom použije část výnosu z aukce k založení jiného partnerství, které bude samozřejmě mít přístup k vládním garancím půjček a odpovídajícím finančním zdrojům. Prostřednictvím nového partnerství nakoupí portfolio obdobně problémových aktiv dvojnásobné velikosti, než bylo to původní. Banka si poté s centrální bankou rozdělí veškerý zisk z nového portfolia půl na půl – a zároveň riskuje jen zlomek kapitálu, který do obchodu vložila. Vláda by měla hledat způsoby, jak takovým spekulacím zamezit.

Vrstvené investice Snad nejspletitější spekulace vzejdou pravděpodobně z „vrstvení“ mnoha vládních programů posledních šesti měsíců. Banka by mohla za pomoci kapitálové injekce, kterou loni na podzim dostala od ministerstva financí, investovat do soukromého partnerství, jež by nakoupilo toxická aktiva pomocí peněz z úvěru garantovaného FDIC. Tato aktiva by pak byla po kouskách ve formě cenných papírů prodána dalším investorům, kteří by obchod financovali s využitím jiného programu nízkorizikových půjček centrální banky. Původní riziko, které ohrožovalo kapitál banky, se v této síti obchodů téměř vynuluje. „To se vracíme přímo k praktikám, které nás do problému dostaly – až na použití vládních intervencí,“ poznamenává Young. „Mohlo by to skončit ještě divočejší party, než jakou to začalo.“
Jaké úvěrové zatížení si investoři a banky budou moci na svá bedra naložit? „Samozřejmě tolik, kolik unesou,“ odpovídá bankovní analytik jedné investiční firmy. Myslí si, že nedávná vlna ostrých protestů proti výši odměn vyplacených v American International Group (AIG) by mohla napomoci trochu větší sebekontrole. „V dnešní době vás budou pranýřovat veřejně, ne v tichosti a ve skrytu,“ dodává analytik. „Do toho se nikomu moc nechce.“
Jeden z vládních plánovačů na to říká, že pokud bude každý program dobře zabezpečen, „neměl by být (s vrstvením úvěrů) problém“. Konečná podoba pravidel by měla být hotova během několika týdnů. Do té doby banky ani investoři ve snaze dostat z Washingtonu co nejvíc nepoleví.

Business Exchange
Čtěte, ukládejte a pište nám prostřednictvím nových tématických stránek Web 2.0 Business Week.

Půjčky pro natvrdlé Máte pocit, že na pochopení Geithnerova bankovního plánu byste potřebovali doktorát? Netrapte se tím. Mark Thoma, docent ekonomie na University of Oregon, vám za pomoci jednoduchých grafů a zábavných analogií všechno vysvětlí v příspěvku z 22. března s názvem „Government Intervention in the Market for Toxic Cars“.

Sloupek najdete na adrese http://bx.businessweek.com/bailout/reference/

Copyrighted 2007 by The McGraw-Hill Companies, Inc BusinessWeek

Překlad: Edita Jiráková

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče