Garantovaná investice

11. března 2009, 20:17 - Luděk Bednář
11. března 2009, 20:17

Většina manažerů by si české státní dluhopisy za určitých podmínek koupila

Koupil byste si jako soukromá osoba státní dluhopisy?

  • Ano 62 %
  • Ne 33 %
  • Nevím 5 %

Globální krize nutí země na celém světě emitovat nebývalé množství státních dluhopisů. Jednotlivé země se navíc snaží sehnat peníze na financování svého dluhu co nejlevněji. České ministerstvo financí chce získat peníze od občanů, kteří by mohli přímo nakupovat státní cenné papíry. Státní dluhopisy pro občany by se měly vydávat v několika balících po sobě a ministerstvo financí chce od nich tímto způsobem vybrat až sto miliard korun. Státní dluhopisy ČR by si koupilo 62 procent manažerů.
Patří mezi ně i tento respondent: „Předpokládám, že otázka směřovala na státní dluhopisy České republiky. Státní dluhopisy Islandu nebo Lotyšska bych určitě nechtěl ani zadarmo. Jejich vymáhání by mě mohlo přijít dráž než vymožená jistina. Se státními dluhopisy ČR nemám problém. Je to jistá investice s dobrým výnosem pro investora. ČR je zemí konzervativních lidí, kteří myslí na zítřek, z čehož vyplývá moje důvěra v českou ekonomiku a ve stabilitu koruny. Některé investiční příležitosti se opakují, jiné nikoli. Proto lituji, že v době, kdy kurz české koruny vůči dolaru byl na úrovni zhruba čtrnáct ku jedné, jsem nenakoupil americkou měnu. Pokud bude nějaká tranše státních dluhopisů ČR určená volně pro občany, určitě si je koupím. Nebude to sice závratný výnos, ale bude jistý, navíc bez kurzového rizika.“
Tento manažer si však klade podmínku: „Pokud by byl výnos aspoň o jedno procento vyšší než u termínovaného vkladu.“ Navazuje na něho další odpověď: „Pokud úročení bude výhodnější než v bankách a doba splatnosti mi bude vyhovovat.“ Další respondent podmínky rozšiřuje: „Pokud by šlo o dluhopisy bonitní země s dobrým ratingem a odpovídajícím výnosem, tak ano. Pokud by šlo o zemi s negativním ratingem nebo podprůměrným výnosem, tak nikoli.“
O nákupu pochybuje i tento manažer: „Záleží na struktuře a výnosu. Za stejných podmínek, jako se prodávají na trhu institucionálním investorům, pravděpodobně nikoli.“
Opatrnost se objevuje i v následující odpovědi: „Omezil bych se na krátkodobé a střednědobé splatnosti, tedy maximálně pět až osm let. Také bych sledoval vývoj státního dluhu a rozpočtových deficitů. V případě nárůstu zadluženosti státu z důvodu bezbřehé a populistické sociální politiky bych pozici uzavřel. Státní dluhopisy bych si tedy koupil, ale musela by existovat možnost efektivního sekundárního trhu i pro drobné investory a pouze za podmínky rozumné fiskální disciplíny státu.“
Podobný přístup zaujímá tento respondent: „V dnešní situaci je třeba hledat jistotu. Koupil bych však pouze krátkodobé dluhopisy, na dva až tři roky. Ve střednědobém horizontu totiž lze očekávat inflaci, a tudíž pokles jejich tržní hodnoty.“
Záporně odpovídá další manažer: „Obávám se, že za současné situace hrozí, že se i stát stane insolventní institucí. Proto bych si je nekoupil.“ Podporu nachází v této odpovědi: „Spíš nikoli. A pokud ano, tak jen za malou částku. Je to sice jistý zisk, ale nic moc. A kdo ví, jakou dobu splatnosti by dluhopisy měly.“
Pro tohoto respondenta je kritériem pro nákup dluhopisů země, která je vydává: „Záleží na státu. Americké dluhopisy bez váhání. Kdyby totiž USA nebyly schopné splácet státní dluh, budeme se blížit ke konci civilizace. A hodnota peněz, cenných papírů a obecně jakéhokoli majetku bude pofiderní. V případě českých státních dluhopisů už bych si tolik jistý nebyl. To se však týká i dalších zemí EU, z nichž mnohé jsou na tom z hlediska schopnosti hradit své budoucí závazky podstatně hůř než ČR. A zimbabwské či venezuelské obligace by si asi koupil málokdo.“
Optimističtější je tento manažer: „Taková investice je garantovaná. V současné době, kdy není vůbec zřejmé, které akcie, popřípadě komodity porostou, a kdy a jaké naopak budou klesat, se jakákoli investice do nich rovná sázce v loterii. S tím rozdílem, že se v loterii sází malá částka a lze vyhrát velkou – riziko ztráty je tedy omezené. U akcií a komodit se sází částky neúměrně vyšší a lze i mnohem více prohrát. Předpokladem mé investice do státních dluhopisů by byla nepříliš dlouhá doba jejich splatnosti a úrok o něco vyšší, než nabízí současný bankovní trh.“
Zcela jasno má tento respondent: „Určitě. Jde o nejbezpečnější formu uložení peněz.“

Odpovídalo 162 manažerů

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče