Fulnek ve spárech orla Regniera

21. února 2010, 13:05 - Robert Šimek
21. února 2010, 13:05

Belgický podnikatel Jean-Francois Regnier se výrazně zasloužil o průmyslový rozvoj Fulneku. Ve městě založil jednu z prvních strojíren na Moravě, a některé prameny ho nazývají dokonce „orlem průmyslové revoluce“.

Severomoravský Fulnek vznikl ve 13. století jako hospodářské centrum kraje. Ve středověku se rychle rozrůstal a brzy se v něm začaly rozvíjet různé živnosti. Od 16. století zde existoval soukenický cech, který roku 1727 doplnil cech postřihovačů. Zhruba o sto let později bylo ve městě již 93 soukenických mistrů a v provozu byla malá manufaktura, barevna i valcha.

Opravdový rozvoj ale nastal teprve s nástupem průmyslové revoluce v 19. století. Ve Fulneku vzniklo celkem sedm textilních továren a do města zamířilo i několik zkušených podnikatelů. Nejvýznamnějším z nich byl belgický průmyslník Jean-Francois Regnier, který roku 1840 vybudoval na jerlochovickém předměstí velkou strojírnu a výrazně ovlivnil budoucí ráz města.

Belgická expanze

Jean-Francois Regnier se narodil roku 1810 v belgickém Theux. Měl celkem osm sourozenců, z nichž nejstarší Jean-Henri založil roku 1822 vlastní strojírenskou továrnu v německých Cáchách. Jean-Francois se o jedenáct let později stal jeho společníkem a zpočátku zajišťoval hlavně montáž spřádacích a postřihovacích strojů.

Roku 1839 povýšil do funkce prodejního komisaře a na starost dostal obchod s Habsburskou monarchií. Regnierova firma vyvážela velkou část produkce do zemí střední a východní Evropy, Rakousko-Uhersko bylo tedy klíčovým odbytištěm.

JEAN-FRANCOIS REGNIER (1810-1894)
Narodil se 11. dubna 1810 v belgickém Theux v rodině zedníka Jeana-Baptisty Regniera. Roku 1833 se stal společníkem staršího bratra Jeana-Henriho, v jehož podniku se staral o montáž a později o prodej textilních strojů. Roku 1840 se stal ředitelem nové pobočky v severomoravském Fulneku a výrazně přispěl k celkové industrializaci regionu. Podnik prosperoval až do 60. let 19. století, kdy ho postihla krize. Regnier následně odešel do uherského Köszögu, kde se věnoval potravinářství. Zemřel 27. září 1894.

Služební povinnosti dovedly Regniera brzy také do českých zemí, kde se zaměřil především na textilní centra. Objem zakázek postupně rostl, firma se proto ještě koncem 30. let 19. století rozhodla založit v Čechách pobočný závod. Volba přitom padla na rychle se rozvíjející Fulnek.

Výhodné sňatky

Stavba továrny začala roku 1840 a již v následujícím roce byl zahájen provoz. Firma se pod Regnierovým vedením zabývala především výrobou parních a textilních strojů, které počátkem 50. let 19. století doplnila ještě zařízení pro uhelné doly. Roku 1851 opustilo brány podniku celkem 392 parních a textilních strojů, o čtyři roky později už to bylo čtyřikrát tolik.

Vazbu na Fulnek upevnil Regnier roku 1839 sňatkem s Annou Herzmannskou, dcerou místního textilního podnikatele. Ta ale hned o dva roky později zemřela a Jean-Francois uzavřel roku 1849 nový sňatek s Karolinou Wagnerovou, dcerou majitele plátenické manufaktury v Šumperku. Dostal se tím i do příbuzenských vztahů s dalšími významnými podnikateli, jako byli Machankové, Primavesiové, Seidlové či Oberleithnerové.

Líný bratr Jean-Pierre Kromě strojírenského podniku založil Jean-Francois Regnier v průběhu 40. let 19. století ve Fulneku také továrnu na sukna (v provozu byla zhruba deset let) a roku 1853 i parní mlýn s pekárnou. Projekt řepného cukrovaru už ale realizovat nestihl, kolem roku 1860 se totiž většina fulneckých závodů dostala do krize a bylo nutné šetřit. Regnier na lepší časy nečekal a již roku 1864 severovýchodní Moravu opustil. Přesunul se do uherského Köszögu, kde se plně věnoval potravinářství. Původní továrny svěřil do péče mladšímu bratrovi Jeanu-Pierrovi a poté nejstaršímu synovi Henrimu. Jean-Pierre Regnier ovšem neměl k podnikání vlohy. Podle dochovaných svědectví byl málo pracovitý, neprůbojný a ani rodina ho příliš neuznávala. Kdysi prosperující strojírnu podle očekávání z problémů nevyvedl a úspěšný nebyl ani jeho synovec Henri. Roku 1870 proto Regnierové fulnecké podnikání definitivně ukončili. Textilní tečka**

Uvolněné tovární objekty získal Friedrich Pollak, který v nich roku 1875 zahájil textilní výrobu. Roku 1894 doplnil areál o přízemní tkalcovnu, k níž na severní straně přiléhala strojovna s kotelnou a vysokým komínem.

Podnik se později rozšířil ještě o další haly a firma Pollak ho vlastnila až do začátku druhé světové války. Poté byl v rámci arizace zabaven Němci a Peter Hückel v něm začal vyrábět letecké součástky pro Luftwaffe.

Textil se do továrny vrátil teprve roku 1945, rodinu Pollaků ale nahradily národní podniky Karnola a později Lodena. Roku 1964 získal areál Retex Ivančice a továrna přešla na produkci netkaných textilií. Ta pokračovala i po roce 1989, kdy se fulnecký podnik stal jedním z pěti závodů firmy. Dlouho odolával konkurenci, po roce 2000 byla ale již výroba neudržitelná a skončila.

Prameny: Historická encyklopedie podnikatelů, Technické památky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče