Francie jako test způsobilosti Evropy

23. ledna 2014, 12:00 - Miroslav Zámečník, Euro
23. ledna 2014, 12:00

Každého, kdo v posledních deseti patnácti letech aspoň trochu sledoval Evropu, musel děsit relativní úpadek ekonomické výkonnosti Francie oproti Německu. Nejde přitom o to, že by Německo udělalo všechno dobře, ale prokázalo elementární schopnost adaptace na změnu postavení Evropy v globální ekonomice. A přinejmenším neudělalo věci, které by nějak markantně zhoršily jeho postavení.

Němci odjakživa měli komparativní výhodu v průmyslu s návazností do služeb, a to včetně výchovy další generace. Hlavně ale projevovali schopnost učit se od lídrů. Když byla na špici Anglie, posílali aspirující němečtí průmyslníci své syny tam.

Jak ovšem poznamenal prominentní britský historik Alex Hobsbawm, jakmile se před více než sto lety ukázalo, že Británie není primárním inovátorem, že pokrok přichází z Ameriky, začali němečtí továrníci posílat své syny právě tam. Tohle Němcům zůstalo a zároveň si udrželi schopnost praktického přenosu informací až do úrovně továrního dělníka. A ten rozdíl v míře nezaměstnanosti mladých Francouzů a Němců je donebevolající, stejně jako exportní výkon francouzského a německého průmyslu v posledním desetiletí.

Změna jako příležitost

Němci také chápou, že svět nebude jiný, a i když se nám to nelíbí, musíme se přizpůsobit a vnímat změnu jako příležitost. To se také týká i sociálního státu – když příliš nákladný sociální systém brzdil Německo dostatečně dlouho, dokázali Němci udělat obrat. Ba co víc, dokázal ho udělat sociální demokrat Gerhard Schröder, jehož reforma v podstatě přinutila lidi jít a hledat práci.

Němci také dobře vědí, že fiskální disciplína a dobrá pověst dlužníka je důležitá. A že se dlouhodobě vyplatí na nízkých úrokových sazbách, za které se financuje nejen stát, ale i soukromý sektor.

Šance pro Hollanda

Francie ovšem není ani zdaleka ztracena, vůbec bych ji neodepisoval. Za prvé, francouzští prezidenti mají moc, a pokud se rozhodnou učinit velký obrat, mohou jej i prosadit. Totéž, co kdysi udělal Francois Mitterrand, když po dvou letech vlády totálně změnil kurz, může udělat i jeho žák Hollande. A podle všeho tento obrat už také učinil: Jestliže říká, že sníží zátěž sociálních daní, sníží výdaje o 50 miliard eur do roku 2017 a zjednoduší byrokracii, aby ve Francii mohlo podnikání dýchat – je to závazek.

Za druhé, Francouzi trpí velikášstvím, považují se za nositele civilizace. Pokud změna je tím, co francouzské elity uznají jako nutnost pro obhájení velikosti Francie, pak to prostě udělají. Bude se stávkovat, ale stane se to. A Evropa francouzskou reformu velmi potřebuje.

Hospodářsky zdravá, sebevědomá a silná Francie, která pořád věří Evropě a investuje do ní, je ve skutečnosti nenahraditelná hodnota. Je to náš nejvyšší zahraničněpolitický zájem. Velmi jí držím v našem zájmu palce.


Čtěte další komentáře Miroslava Zámečníka:

Čínští mandaríni a služební zákon

Máme rádi Kavkaz

Ubližujeme sami sobě

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče