Fiskální devalvace v Česku: boj pokračuje

14. února 2013, 12:00 - Miroslav Zámečník, Euro
14. února 2013, 12:00

S tématem, na které se dnes vrhá „Harvardem ochytřený“ francouzský socialistický prezident François Hollande, máme už nějakou historii.

Začněme stručně. Média nedávno hbitě zahlásila, že socialistická vláda Françoise Hollanda ve Francii objevila kouzlo fiskální devalvace a nechala se při tom inspirovat profesorkou na Harvardu Gitou Gopinathovou. Ta spolu se dvěma dalšími autory publikovala na toto téma „Working paper No. 17662“ v National Bureau of Economic Research v prosinci roku 2011. Data jsou důležitá, dočtěte a pochopíte proč.

Navzdory tomu, že mi šéf odborové centrály Českomoravské konfederace odborových svazů Jaroslav Zavadil nedávno neformálně sdělil, jak překládá zkratku NERV, stojí za to si na některá doporučení „Národní ekonomické rady volů“ (Zavadilova interpretace zkratky NERV - pozn. red.) zavzpomínat. Mimochodem, „Jarda“ mne ani trochu neurazil, protože všichni si přece tykáme a vzájemná bodrost je jedním ze základních předpokladů kvalitativní změny výrobních vztahů.

Nicméně s fiskální devalvací, na niž se dnes „Harvardem ochytřený“ socialista Hollande vrhá, máme v Česku historii. Za prvé, NERV v únoru roku 2009 doporučil slevu na sociálním pojistném pro nízkopříjmové zaměstnance. Co je to jiného než parciální fiskální devalvace pro ty, kteří jsou nejvíce ohroženi ztrátou pracovního místa? Kdo to zavedl? (Topolánkova vláda na návrh Petra Nečase, Miroslav Kalousek to tehdy označil za dobrý nápad.) Kdo to zrušil? (Premiér Jan Fischer na návrh Eduarda Janoty, ať odpočívá v pokoji.)

„Nečasův“ NERV rovněž doporučoval sjednocení DPH a snížení sociálního pojistného placeného zaměstnavateli jako hlavní opatření ve změně daňového mixu, což je fiskální devalvace v krystalicky čisté poloze. A to na jaře roku 2011. Lze to snadno dohledat na vládním webu, „Jardo“.

V Česku je tedy fiskální devalvace ve své podstatě stará debata, nikoli objev profesorky z Harvardu. Jelikož garantem oné kapitoly doporučení NERV v roce 2011 byl autor tohoto komentáře – stejně jako té degresivní slevy na sociálním pojistném v lednu roku 2009 – jistě pochopíte, že chronologii považuje za důležitou. Pro úplnost je třeba doplnit, že velkým a dlouhodobým zastáncem téhož přístupu byl Jan Švejnar, který v tomto směru nikdy nepodkuřoval české levici.

Česká levice přesto – alespoň prozatím – nepochopila význam fiskální devalvace pro konkurenceschopnost. Vzpomínám, jak můj letitý přítel, docent Jiří Havel, význam snížení sazeb pojistného pro zaměstnavatele odmítal s tím, že to je „začátek útoku na sociální stát“. Nic nebylo platno odvolávat se na Johna Maynarda Keynese. Prásknul jsem mu tehdy dveřmi. Želbohu již není mezi námi, takže si nedáme reparát.

„A luta continua,“ jak zpívala Miriam Makebaová. Boj pokračuje, a proto přikládám následující řádky z 10. října 2011: „Stěžejním úkolem daňové reformy mělo být to, čemu se říká ,fiskální devalvace'. Tedy snížit zdanění práce cestou redukce sazeb sociálních a zdravotních odvodů a vzniklý výpadek kompenzovat nepřímými daněmi.

Když odhlédneme od eufemismů, neznamená to nic jiného než sjednotit daň z přidané hodnoty, anebo podstatně sblížit daňové sazby. Portugalci nebo Řekové potřebují fiskální devalvaci mnohem více než Češi, neboť mají euro. A dokud jím budou platit, pak jim cesta klasické devalvace zůstává uzavřena. Interní devalvace, tedy snížení cenové hladiny včetně úrovně mezd a platů, se ukazuje jako nesmírně bolestivá, a tak třetí forma devalvace, ta fiskální, která by zároveň snížila celkové mzdové náklady (díky snížení odvodů) a zvedla čistý vývoz při zachování fiskální neutrality, zůstává asi jedinou nadějí.

Při plovoucím kurzu koruny mají tvůrci hospodářské politiky v Česku větší manévrovací prostor, přesto nijak zázračný. A tak fiskální devalvace musí být nevyhnutelně na prvním místě priorit daňové reformy.“ (Celý text najdete zde)

Česko má po Francii druhé nejvyšší sazby pojistného placené zaměstnavatelem v Evropské unii, ale Francouzi je s „Gitou v zádech“ sníží. Miloš Zeman ještě ani nedosedl na stolec a už by je zvyšoval, motaje přitom absolutní a relativní hodnoty, jak se mu zlíbí. Jak já mám toho Françoise Hollanda a jeho rádkyni Gitu Gopinathovou rád, to oni ani netuší. „Jardo“, těším se na příští setkání.


Čtěte další komentáře Miroslava Zámečníka:

Když ostuda, tak parádní

Autarkie není přijatelný ekonomický program

Investovat může být totéž co prožrat


Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče