Firmy třídí lépe než domácnosti

08. ledna 2007, 00:00 - JIŘÍ NĚMEČEK
08. ledna 2007, 00:00

ELEKTROODPADKam s ním? Nerudovská otázka má v moderní době aktuální náboj. Ne všechno lze vyhodit do popelnice nebo na smetiště. Sběr citlivého odpadu se ale zlepšuje, a zákazníci se tak od letoška dočkali snížení příspěvku na ekologickou likvidaci starých přístrojů.

ELEKTROODPAD Kam s ním? Nerudovská otázka má v moderní době aktuální náboj. Ne všechno lze vyhodit do popelnice nebo na smetiště. Sběr citlivého odpadu se ale zlepšuje, a zákazníci se tak od letoška dočkali snížení příspěvku na ekologickou likvidaci starých přístrojů. Rekordní tržby maloobchodníků v závěru loňského roku přinesly i nečekanou starost spotřebitelům. Staré přístroje sice pod stromkem nahradily modernější typy, je třeba se ale zbavit dosloužilých televizorů, lednic, kulem, mikrovlnek. Z hlediska třídění odpadů se Česko pyšní určitou schizofrenií - zatímco firmy třídí až překvapivě svědomitě, domácnosti za evropským průměrem citelně zaostávají. Většinu vyřazených elektrozařízení podniky odevzdají do sběrných dvorů, ještě častěji využívají služeb specializovaných firem. Nezisková společnost Asekol se takto postará například o dvě třetiny televizí a faxů či o více než polovinu počítačů, monitorů a rozhlasových přijímačů. Elektrowin zase odebere od podnikatelů více než tři čtvrtiny sporáků, 63 procent ledniček a více než polovinu myček nádobí a mikrovlnných trub. Také Ekolamp, který sbírá vysloužilé světelné zdroje a zařízení, získává většinu odpadu z firemního sektoru. Domácnosti v třídění a odevzdávání pokulhávají. „Informovanost lidí o sběru elektrošrotu se ale neustále zvyšuje, stejně jako počet odevzdaných elektrozařízení. Budeme i nadále pracovat na tom, aby se třídění elektroodpadu stalo pro lidi samozřejmostí,“ říká Pavel Straka, jednatel společnosti Ekolamp. UŽ MÁTE SVÉHO POPELÁŘE? Přesto se sběr lepší a v letošním roce se tak snižují příspěvky na likvidaci, které platí spotřebitelé při nákupu nového zboží. Výrobky uvedené na trh po 1. lednu tak zatíží nižší příspěvek. Například ledničky by tak mohly zlevnit až o 120 korun. „Tato fakta zjevně souvisí s přísností zákonů, které neekologické zacházení s elektrošrotem postihují. Protože se organizace elektrospotřebičů zbavují v daleko větším množství, nechtějí riskovat finanční postih, a proto třídí daleko spolehlivěji. Směrnice, která upravuje způsob vyřazování elektrozařízení, existuje ve více než dvou třetinách podniků a čtvrtina firem dokonce zaměstnává člověka, který je za ekologické odstranění elektrospotřebičů přímo zodpovědný,“ vysvětluje Jan Vrba ze společnosti Asekol. Předpisové zacházení s elektrošrotem bohužel neplatí pro všechny podniky. Například rychlovarných konvic vyhodí organizace do popelnice v průměru devět procent. Přitom firmy do 20 zaměstnanců se tímto způsobem zbaví přibližně každé páté konvice. To podniky s více než tisícem zaměstnanců s nimi nesprávně naloží jen v sedmi případech ze sta. „Obecně platí, že čím je společnost větší, tím se lépe stará o svůj elektroodpad. Pokud bereme v úvahu jen procenta, nezdá se to mnoho. Uvědomímeli si však spotřebu elektrozařízení v podnicích, zjistíme, že hmotnost a počet neodevzdaného zařízení mohou být skutečně vysoké,“ upozorňuje Roman Tvrzník z kolektivního systému Elektrowin. NEJČASTĚJI SE MĚNÍ POČÍTAČE Co se týče využití spotřebičů, firmy většinou vlastní zařízení, jako je počítač, monitor, svítidla, mobilní telefon, lednička, rychlovarná konvice nebo tiskárna. Jak vyplývá z průzkumu společnosti Markent, více než dvě třetiny podniků vyřadilo během roku počítač a monitor, polovina zářivky, tiskárnu a rychlovarnou konvici. „Výzkum jsme si nechali udělat, abychom zjistili, jaké povědomí o recyklaci elektrospotřebičů u nás podniky mají a jak s elektroodpadem zacházejí. Získaná data jsou velice cenná nejen pro kolektivní systémy pro sběr elektroodpadu, ale i pro dotazované firmy, které se tak mohou více zaměřit na své slabiny,“ vysvětluje Vrba. DOMÁCNOSTI MUSÍ PŘIDAT Obdobný průzkum byl proveden také u 717 domácností. Výsledky dopadly znatelně hůř. V popelnici skončí skoro tři čtvrtiny kompaktních zářivek, polovina lineárních zářivek a také téměř polovina fénů a kulem. Přitom podle směrnice Evropské unie se do konce roku 2008 musí v Česku vybrat nejméně čtyři kilogramy elektrozařízení na hlavu. To je téměř dvakrát více, než lidé odevzdávají dnes. Zatímco pračky, televize a chladničky už si lidé většinou zvykli odevzdávat do sběrných dvorů, menší přístroje a svítidla končí stále v běžném komunálním odpadu. Častým problémem je neschopnost rozlišit, co patří do popelnice, a co je třeba zanést na místo zpětného odběru. A také nejistota, zda je elektrozařízení možné odevzdat bezplatně. „Do popelnice lidé nejčastěji házejí elektrospotřebiče s nejkratší dobou obnovy, které se nedají dále zpeněžit a mají ryze užitkovou hodnotu. Také platí, že čím je elektrospotřebič menší, tím spíše skončí v kontejneru s komunálním odpadem,“ podotýká Roman Tvrzník. Úroveň znalostí o problematice zpětného odběru je přitom podle výzkumu v české populaci na poměrně vysoké úrovni. Celých 94 procent lidí ví, že nefunkční elektrospotřebič je možné zanechat ve sběrném dvoře. „Důvodem špatného zacházení s vysloužilými elektrospotřebiči je krátká tradice třídění a stále ještě nedostatečná osvěta,“ vysvětluje Jan Vrba. „Ze 17 až 20 kilogramů elektrošrotu, které ročně vyprodukuje průměrný Evropan, ho v některých, zejména severských státech dokáží zpětně odebrat i 15 kilo,“ dodává. V roce 2005 se v České republice správným způsobem lidé nejvíce zbavovali mobilních telefonů, kterých vyhodili 27 procent, televizí (17 procent), ledniček (14 procent) a kompaktních zářivek (12 procent). PRAŽANÉ SE NEVYZNAMENALI Bez zajímavosti nejsou ani výsledky výzkumu znalosti občanů, jak nakládat s nefunkčním elektrozařízením. Nejméně toho o třídění elektrošrotu vědí sociálně slabší skupiny a Pražané, kteří výrazně zaostávají za Moravany. Mizivou znalost o nakládání s vyřazenými spotřebiči má téměř třetina Pražanů. Je to o skoro deset procent horší povědomí o problematice, než je průměr v rámci celé republiky. Největší zájem o informace mají v domácnostech majitelé rodinných domků - a to především muži, kteří častěji rozhodují, jak s odpadem naložit. SBĚRNÉ DVORY JSOU TÉMĚŘ NA KAŽDÉM ROHU Roztřídit a odevzdat elektroodpad přitom není zas až tak velký problém. Téměř každý prodejce při nákupu nového spotřebiče zaručí současný odběr starého, zejména v případě velkých - televizí, počítačů nebo lednic. To ovšem není jediná možnost. Přístroje lze odnést po domluvě i do servisů, prodejen elektroniky a především do sběrných dvorů. Ty jsou pilířem celého sběrného systému a fungují v každém větším městě. V zemi existuje 3050 stálých sběrných míst a téměř 1000 menších obcí řeší situaci mobilním sběrem. Od ledna je jejich provozování ještě více podpořeno i finančně. Kolektivní systém Asekol například zvýšil příspěvky obcím na provoz sběrných dvorů. Od 1. ledna 2007 zavádí paušální příspěvek pro obce ve výši 10 tisíc korun ročně za každý smluvně provozovaný sběrný dvůr nebo sběrné místo na území obce, kde jsou zpětně odebírána použitá elektrozařízení. ÚLOHA POSLEDNÍHO PRODEJCE**

Poslední prodejce má za povinnost informovat spotřebitele o tom, že elektrozařízení nepatří do běžného odpadu, ale na místa zpětného odběru nebo místa vyhrazená k tomuto účelu například vyhláškou obce. Zákon doslova říká, že povinností prodejce je rovněž zajistit, aby spotřebitel měl při nákupu nového spotřebiče možnost odevzdat použitá zařízení v místě prodeje či dodávky. Například zákazník, který si v kamenném či internetovém obchodě kupuje novou pračku, má podle zákona právo prodejci jednu starou pračku odevzdat.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče