Film: Biutiful

31. ledna 2011, 09:02 - Vláďa Barák
31. ledna 2011, 09:02

Nový snímek mexického režiséra Alejandra Gonzáleze Inárritu (Amores Perros, Babel) nahlíží do otcovsky zodpovědné a osudem zkoušené duše jednoho člověka. Nahlížení je ale až příliš studené, dlouhé a depresivní na to, aby se jej divák rozhodl prožít s hlavním hrdinou až do konce.

Foto: HCE

Biutiful je příběhem, který si bude své diváky hledat zřejmě jen velmi těžko. Málokdo bývá totiž v takovém rozpoložení, aby mohl na jeden zátah vidět tolik příběhů se špatným koncem, navíc vázaných k jedinému hříšníkovi jménem Uxbal (Javier Bardem). Dobře zvolený španělský herec dokázal svůj úděl předvést opravdu důvěryhodně a za svůj výkon oprávněně získal Zlatou palmu na festivalu v Cannes. Bohužel na opravdu silné proměny a záchvěvy studeného obličeje Uxbala musí divák chvílemi dost dlouho čekat.

Uxbal je mužem podsvětí a patří mezi ty šťastlivce tohoto světa, kteří umí chodit po hlavách hříšné spodiny a přitom nespadnout do rukou zákona. Živí ho pouliční kšeftování s pirátsky vyrobenými CD nebo napodobeninami luxusních kabelek a kupčení s lidmi jako levnou pracovní sílou. Jenže tenhle muž, kromě odpovědnosti za svou vlastní polorozpadlou rodinu, bere na sebe i odpovědnost za osudy lidí tam venku. Některé barcelonské ulice jsou opravdu kruté a Uxbal, který je navíc obdařen schopností mluvit s dušemi zesnulých, tak naslouchá neštěstí z obou světů, a to i přesto, že za některé ztracené životy může on sám.

Režisér Iñárritu vybavil ostatní postavy hlavně sobeckostí, bezohledností, ignoranstvím a strachem. Všechny tyto vlastnosti jsou bezesporu potřebné pro barcelonskou městskou džungli, která je plná podobných lidí, jako je Uxbal, a je těžké v ní žít, natož přežít. Velice dobře si ve své první filmové roli vedla jinak známá divadelní herečka, Maricel Álvarez, která ve snímku ztvárňuje Uxbalovu bývalou ženu narkomanku Marambru.

V příběhu bohužel není vůbec prostor na barvy. K divákovu oku se dostávají pouze šedivé záběry omšelých věcí bez života, které sice umocňují samotnou zoufalost obsaženou v režisérově vizi, ale o to víc udolávají pozorovatele snímku v pocitu, že všechno je již od prvních minut dávno ztracené a nemá smysl s tím bojovat. Stejný pocit vyvolávají časté, až hrobově tiché pasáže. Zajímavá hudba ve filmu zazní jen příležitostně, snad jako by nepatřila k samotnému životu. Snímek tak bohužel v důsledku diváka donutí na režisérovo poselství o pomíjivosti lidského bytí spíš zapomenout, než si jej uchovat v paměti.

Celkové hodnocení: 60 %

Mohlo by vás zajímat

Finance
Šéf mi čte e-maily. Je to v pořádku?
Dá se pracovat s invalidním důchodem? Jde to, ale...
Zaměstnávání a brigády mladistvých a jejich pracovní podmínky podle zákoníku práce
Silná Evropa je podle Merkelové pro USA výhodná
500 korun navíc pro rodinu s dětmi od července 2017?
Auta
Policie konečně dovolila hasičům zveřejnit fotky z nehody…
Test ojetiny: Volkswagen Golf VII je skvělý, ale dieselu bychom se vyhnuli
Kvíz na pátek: Poznáte, kterým autům patří tyto interiéry?
Audi S5 Cabriolet se přiblížilo k RS 5. Může za to Hans-Jürgen Abt
Toyota Yaris GRMN zní hodně naštvaně. Na český trh dorazí začátkem příštího roku
Technologie
Aprílová GeForce GTX do USB skutečně existuje. Nvidia omezenou sérii rozdá
Google po letech ustoupil. Nebude číst vaše e-maily kvůli reklamě
Nvidia GeForce GT 1030 – jak se hraje na grafice za 2000 Kč (uživatelská recenze)
Cnews FM: Zneužívá Microsoft monopolní postavení vůči výrobcům antivirů? [podcast]
Je v pořádku, když vám šéf čte e-maily?
Hry pro příležitostné hráče
Zavřít