Fenyk, Filip, Tomková. Noví ústavní soudci jsou podle Rychetského gusta

06. května 2013, 07:35 - David Klimeš
06. května 2013, 07:35

Prezident Miloš Zeman jmenoval Jaroslava Fenyka, Jana Filipa a Miladu Tomkovou do funkcí ústavních soudců. A na pomyslné lavičce se už rozcvičuje Vladimír Sládeček, který naskočí na ústavní hřiště v srpnu. Jmenovaná trojice má dnes v Brně svůj první pracovní den a na stolech hned desítky odkládaných kauz.

Předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský může být spokojen. Zatímco s Václavem Klausem bojoval o každé jméno, Miloš Zeman dal zcela na rady svého někdejšího ministra ve vládě ČSSD. Rychetský přiznal, že tři ze čtyř kandidátů navrhl on. Sám navíc v srpnu podle všeho přijme druhý mandát ústavního soudce. Takzvaný Rychetského soud tak bude „jeho“ ještě více než nyní. Přestože nová trojice v plénu ještě nerozhodovala o žádné politicky třaskavé kauze, šéf Ústavního soudu prosazením sobě názorově blízkých lidí zvýšil šance, že už se nebudou opakovat hlasování jako třeba u zdravotnických poplatků v roce 2008. Tehdy Rychetský zůstal mezi sedmi soudci v menšině a těsná většina osmi hlasů potvrdila poplatky jako ústavně v pořádku. Toto jsou noví Rychetského spojenci.

Jan Filip: Znalec ústavy – té komunistické i té demokratické

Profesor ústavního práva v Brně Jan Filip měl být ústavním soudcem už v roce 1991. Tehdy ale ještě do federálního ústavního soudu neprošel kvůli škraloupu z minulosti. Nejenže byl normalizačním komunistou, dokonce byl i šéfem závodní organizace KSČ na brněnské fakultě. Co však vadilo v roce 1991, nevadí v roce 2013, o čemž svědčí i úspěšná nominace vojenského exprokurátora Jaroslava Fenyka.

I když Filip nebyl v roce 1991 do soudu zvolen, svou nepostradatelnost v konstitučních věcech dokázal tím, že hned tři ústavní soudci ho žádali pravidelně o rady – jako asistent pomáhal v případech Vojena Güttlera, Vojtěcha Cepla a Jiřího Muchy.

Filip je jedním z největších znalců českých ústav, a to za všech režimů. V roce 1975 získal titul JUDr. za práci Ústava v právním řádu ČSSR.

V roce 1992 už dostal docenturu za Základní otázky volebního práva v ČSFR. A jako vedoucí katedry ústavního práva v Brně se věnuje současné Ústavě České republiky. Své schopnosti propůjčil nejen mnoha českým politikům, ale třeba i Radě bezpečnosti OSN. Radu, jak sepsat vhodnou ústavu, po něm chtěli třeba i z Tádžikistánu.

Nyní se ho na názor k ústavním kauzám nebudou konečně ptát jen ve Střední Asii, ale i v Česku. Jan Filip může své působení zahájit svou přednáškou z minulého roku „Dvacet let Ústavy ČR – od nutných změn k nevyhnutelným proměnám“, kde ukazuje, jak se v Česku postupně politizuje právo.

Milada Tomková: Soud má konečně experta na sociální právo

Vedle profesorů z kateder nastupuje do Ústavního soudu i jedna soudkyně na plný úvazek. Milada Tomková přichází z Nejvyššího správního soudu a hned se stává místopředsedkyní ústavních soudců. Přestože není v médiích tak probíraná jako Fenyk, je pro brněnský soud možná tou nejcennější posilou z celé trojice. Expertka na sociální politiku prospěje soudu u kauz dotýkajících se sociálních práv. Rychetský už rostoucí počet případů z oblasti zdravotnictví či sociálních podpor několikrát zmiňoval, v jeho vidění jde o „demontáž sociálního státu“. Naposled takto Ústavní soud například zatrhl povinnou veřejnou službu loni v listopadu. Nyní se experti na ústavní či trestní právo budou moci v choulostivých kauzách obrátit na místopředsedkyni, která sociální právo dělá celý život.

Od roku 1987 až do svého jmenování k Nejvyššímu správnímu soudu totiž na ministerstvu práce a sociálních věcí vytvářela legislativu. V roce 1995 se podívala jako stážistka i do Evropské komise a později reprezentovala ministerstvo u mnoha mezinárodních institucí, takže jako jedna z mála v rezortu chápala složitý vztah národní i evropské sociální legislativy včetně mezinárodních smluv. Její kontakty na politiku směřují k ČSSD. Od roku 1998 chodila jako členka legislativní rady vlády na zasedání Zemanova kabinetu, naposledy pomáhala s agendou ministerstva Vladimíru Špidlovi. Její znalost sociálních práv využil i Nejvyšší správní soud, kde vykonává funkci předsedkyně senátu sociálně-správního kolegia.

Tomková ale není jen znalkyní jediné oblasti justice. Uspěla i jako předsedkyně kárného senátu. V roce 2009 například neváhala a odvolala z funkce státní zástupkyni Nejvyššího státního zastupitelství, která veřejně prohlašovala, že je zástupkyní jen kvůli splácení hypotéky za dům. „Každý má právo, aby veřejný zájem v trestním řízení zastupovaly osobnosti, o jejichž důvěryhodnosti, vážnosti a nestrannosti nemůže být pochyb,“ řekla tehdy Tomková.

Jaroslav Fenyk: Od komunistického prokurátora k demokratickému soudci

Nejvíce kontroverzí mezi jmenovanými vzbudil zcela jistě profesor Masarykovy univerzity a expert na trestní právo Jaroslav Fenyk. Nejenže byl za normalizace členem KSČ, ale v roce 1987 se stal i vojenským prokurátorem. O rok později už žádal pro odpírače služby v lidové armádě odnětí svobody. Proti němu stál tehdy obhájce Otakar Motejl. Odpírač nakonec dostal 15 měsíců nepodmíněně a do Fenyka se pustil Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných. A o čtvrt století později vadil i některým senátorům při senátním slyšení kandidátů na ústavní soudce.

Fenyk se hájí, že jako prokurátor neměl podle tehdejších zákonů u absolventa vojenské katedry v hodnosti svobodníka jinou možnost. V jednom rozhovoru prohlásil, že si původně myslel, že to je recesista, kterého k nástupu na vojnu přesvědčí. V roce 1989 ho však v Praze postříkali policisté vodním dělem a Fenyk přešel od komunistů k demokratům. Za členství v KSČ se dnes kaje: „Členství v KSČ byla lekce, od té doby jsem alergický na aparátčictví,“ řekl v Lidových novinách. A stal se brzo nepostradatelným pro své jazykové nadání i znalost trestního práva. Po zrušení prokuratury přešel na pražské vrchní zastupitelství a pak zakotvil na Nejvyšším státním zastupitelství. Zde byl od roku 1999 do roku 2005 náměstkem.

Bývalý komunista se tak stal oporou demokracie. Vyšetřoval nejprve zásah ze 17. listopadu, pak pracoval na rehabilitacích politicky perzekvovaných, třeba na případu mlácení disidenta Petra Placáka estébáky. V roce 1999 dokonce Fenyk přes svou komunistickou minulost vyzýval jako náměstek státní zástupkyně soudce Jaroslava Šejvla k rezignaci, když se na něj provalilo, že se v pozici náčelníka Obvodní správy SNB Praha 1 účastnil zásahu na protikomunistických demonstracích konce osmdesátých let. „Bál bych se totiž, že bych ztratil nestrannost, tedy něco, co je pro státního zástupce mimořádné důležité,“ nabádal soudce bývalý vojenský prokurátor Fenyk.

Během vlády ČSSD získal výtečné politické kontakty. Dělal náměstka nejvyšší státní zástupkyni a později čelné političce ČSSD Marii Benešové. A sám Rychetský ho v roce 2003 doporučoval jako svého nástupce na postu ministra spravedlnosti. Fenyk však odmítl. Stejně tak odmítl o tři roky později post šéfa Národního bezpečnostního úřadu. Zastupitelství mu bylo přednější.

V lednu 2006 se však náhle sbalil a rezignoval. Odešel s velkým humbukem, protože obvinil ministerstvo spravedlnosti Pavla Němce, že se pokoušelo o politické ovlivňování v kauze katarského prince Hámida bin Abdal Sáního a v některých dalších případech.

O to více se pak zaměřil na vlastní advokátní praxi a na učení na vysoké škole. V roce 2009 se stal profesorem, v roce 2010 Právníkem roku v oboru trestního práva. Když vyhrál Miloš Zeman prezidentské volby a jeho nejbližšími rádci v justičních věcech se stali Rychetský a Benešová, byla nominace Fenyka jen otázkou času.


Čtěte také:

Jana Havligerová: Ústavní soud a první Zemanův zářez

Prezident Zeman jmenoval tři nové soudce Ústavního soudu

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče