Fackovací lekce

31. srpna 2007, 17:11 - Jan Žižka
31. srpna 2007, 17:11

Ministerstvo financí ukazuje svaly, ale musí prokázat, že na to má

Případ bývalého premiéra a guvernéra centrální banky Josefa Tošovského je pouhou špičkou ledovce. Tošovský před časem odmítl svědčit ve prospěch státu ve sporu se Salukou ze skupiny japonské banky Nomura. Jenže v rolích svědků nechtějí vystupovat ani jiní bývalí představitelé státu. Radek Šnábl, pravá ruka Miroslava Kalouska na ministerstvu financí, považuje tuto situaci za absurdní. Má pravdu. Otázka, proč vlastně stát prohrává arbitráže, je na místě.
Český stát získává pověst fackovacího panáka, vůči němuž si kdekdo lehce uplatní svůj nárok. Do značné míry za to může prohraná „televizní“ arbitráž se společností CME, kdy se ukázalo, že Česko lze donutit k placení obrovských, miliardových částek. Tento pocit ovšem potvrzuje také třeba čerstvý spor se společností Eastern Sugar. Při jakékoli zmínce o další možné arbitráži se mnozí politici začínají třást. Jak budou lidem vysvětlovat další případné prohry? Takové obavy mohou někdy vést k ústupkům, které by za normálních okolností nebyly nutné.
Je logické, že ministerstvo financí přichází s návrhy, jak změnit celkový přístup k arbitrážím. Nic jiného ani nezbývá, pokud Kalousek a další ministři nechtějí jen pasivně přihlížet tomu, co se na ně valí. Je nutné zkoumat, jak vlastně stát arbitráže vedl, zda si vybíral správné právníky či znalce. Kalouskovi lidé pak pochopitelně žádají, aby se zástupci státu ve statutárních orgánech firem museli povinně zavázat, že budou svědčit v případných arbitrážních sporech. Hledají se možnosti, jak přinutit ke svědectvím bývalé i současné státní zaměstnance. Asi má smysl jim dokonce pohrozit, že zaplatí škody, pokud je svým odmítavým postojem způsobí.
Chce-li stát ukázat své svaly a chránit peníze občanů, musí být aktivní. Tedy třeba na žalobu reagovat protižalobou a omezit přístup svého soupeře k veřejným zakázkám. To vše má jednu základní podmínku: Ministři si musejí být jistí, že mají pravdu. Vůbec totiž není vyloučeno, že nároky druhé strany mohou být oprávněné, zatímco požadavky státu pochybné. Zda toto neplatí v případě protižaloby vůči ČSOB, je teprve nutné prokázat. Skutečně relevantní soudy o tomto velmi sledovaném sporu s velkou českou bankou s belgickými akcionáři bude možné vynášet až poté, co se zveřejní detaily argumentace ministerstva financí.
Ministr Miroslav Kalousek může získat pověst politika, který brání státní pokladnu proti chamtivé ČSOB. To se bude mnoha lidem líbit. Na druhé straně se jistě objeví i jiná interpretace, podle níž je Kalousek vyděrač, který je schopen použít jakýchkoli metod. Celá kauza bývalé IPB, jejího bývalého vlastníka Nomury a „nástupců“ z ČSOB je nicméně příliš zpolitizovaná. Jde-li nejen o peníze, ale i o politiku, pak v dnešní době bohužel značně záleží rovněž na schopnosti mediálního víření.
Démonizace arbitráží v Česku dosáhla obrovských rozměrů. Přitom rozhodčí řízení samo o sobě není ničím špatným - bývá to výhodný způsob pro obě strany, jak vyřešit rozdílný pohled na tu či onu záležitost. Klíčová je prevence. Ministerstvo financí lze jen podpořit v tom, že chce jednat s dalšími vládními úřady, jak zabránit arbitrážím, v nichž by mohl stát prohrát. Žádné svaly při vedení sporů pak nepomohou, nebudou-li zde dobré zákony nebo pokud se takové zákony nebudou dodržovat. To je zcela zásadní. Advokát Martin Maisner zdůrazňuje: Je to především v tom, jak přistupujeme k právu.
Takže tu máme další podněty ke zkoumání, což ministerstvo financí uznává. Proč vlastně stát prohrál minulé arbitráže? Jsou na vině špatné zákony nebo chybný postup českých úřadů? Nebo si stát najal špatné právníky? Co vlastně způsobilo to či ono odmítnutí svědčit? Jak to vlastně bylo v případě oné nešťastné arbitráže se CME? Obecně lepší vztah k právu je základním předpokladem. Jenže bez schopnosti vést spor a hájení oprávněných zájmů se také neobejdeme. Žádným tabu by neměla být otázka, zda nezaplatit lepší právníky. Úspora veřejných peněz na začátku se později nemusí vyplatit. Pro politika je to ovšem velké riziko. Pokud stát arbitráž přesto prohraje, bude dvojnásobně proklínán. Záleží i na taktice: Někdy bude lepší uzavřít smír, jindy ukazovat svaly. A nikdy by představitelé státu neměli působit dojmem, že ty či ony jejich kroky pramení ze zoufalství.

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče